Portál AbcLinuxu, 14. května 2025 06:44
Jedna z nejdůležitějších věcí v komunikaci je naslouchání. Jestliže nenasloucháme stane se nám, že probudíme agresi proti sobě. Všichni známe tu slavnou větu: „Posloucháš mě? ” Skoro vždy je řečena tónem, který naznačuje netrpělivost, rozhořčení. Údiv že ti druzí si nás dovolí neposlouchat. Vnímáme takové jednání jako neúctu, pohrdání, nezájem. Tohle vše v těch druhých probouzí agresi proti neposlouchajícím. Jedna z dost rozšířených forem agrese pramení z frustrace. Z frustrace, že nejsme dost bráni vážně. Nebýt brán vážně je prohřešek, který se velmi těžko odpouští. Mnoho lidí je schopno odpustit urážku, ale nikoliv nezájem.
Moje láska Justýna je mi ochotna odpustit ledacos. Ale jestli něco ne, tak neslyšení. To až po velkém mém úsilí o urovnání. Neprochází mi především nezájem, když mi něco sděluje a já sedím otočený k pc a neslyším. To mi naprosto neprochází. A že mi toho jinak projde docela dost.
Jak si tady tak na Ábíčku čtu, je to asi problém mnohých dalších. A asi jim to
způsobuje problémy doma i zde na Abíčku.
Moje povolání terapeuta je založeno na naslouchání. Pokud dokáži naslouchat a „nemyslet ” při tom, je vždy naděje, že klientovi porozumím. Prostě si tím, že si nevytvářím žádné představy o tom člověku, co mi něco říká, mám naději, že si všimnu všech podstatných a důležitých věcí. Navíc a to není méně důležité pokud nasloucháte, dáváte druhému signál, že je důležitý. Být důležitý je pro vyprávějícího zklidňující faktor. Má pocit, že je přijímaný a že vám stojí za námahu. Naslouchat je skutečně námaha.
Zrovna tak je námaha číst pozorrně abychom okamžitě komentujícího nepovažovali za blbce. Pokud tak učiníme, dá se říci, že se nečteme, ale reagujeme na své představy o tom co j správné a co nikoliv. I to se mi někdy stává, než si promnu oči abych se ujistil o tom, že vlastně jsem si nepřečetl slovíčko, které velmi často změní smysl. A „neštěstí ” je hotovo. Zase se tu objevuje on staré známe a nebezpečné hodnocení, které nám zatemňuje smysly. A zbavuje nás možnosti mluvit s druhým člověkem, jako ze sobě rovným.
Tiskni
Sdílej:
Moje povolanie a nadšenie pre počítače ma navyše poznačilo tým, že do Úrovne Alfa upadám aj pri iných činnostiach než programovaní.
)) A ještě mě napadá příklad, kdy sám sebe neposlouchám. Jsem potom agresivní sám k sobě? )) ALe to asi mluvím o schizofrenii. ))
Tedka jsem si dělal srandu, ale je zajímavé jak váš blog přesně popisuje stav věci na abclinuxu. Třebas jsem napsal blog ve kterém jsem reagoval na určité věci v předchozích blozích a dělal si totální prdel. Bohužel se našlo spousta jedincu co to vubec nepochopilo... Někdy se i stává že napíšete tučným písmem DĚLÁM SI SRANDU a stejně to lidi nepochopí... )))
Justýno ty naslouchej už vychází tvůj černej den a někde v dálce svítá do nových časů své naděje co postrádáš nezahazuj co nepoznáš divoký havran přináší tvá znamení I v hříchu zůstaň stejná a na osud nezoufej vždyť víš že neutečeš nikam a z dálky přichází zas další šedý den Justýno tvé zvonění co nohy v tanec promění jsi víla lesů přicházíš když den jde spát jen tisíc nocí protancuj a nezoufej na osud svůj vždyť tvoji kletbu promění až svítání Justýno kam utíkáš ty cesty světa dobře znáš a z natažené ruky umíš život číst ten nevěří kdo nepoznal tvou pavučinu kouzel pár jsi víla lesů čarodějka opuštěných
)
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
2.2.2006 03:00