Portál AbcLinuxu, 13. června 2025 10:26
Včera jsem psal o skrytých komplimentech a dnes bych s chtěl zastavit u smyslů situací. To pochází z logoterapie. Logoterapie je psychoterapeutický směr, který založil V.E. Frankl. Měl k tomu setsakramentský důvod. přežil jako vídeňský žid holocaust a po návratu pokračoval v práci psychiatra. Frankl se velmi často zabývá ve svých knihách lidským utrpení, smyslem utrpení a smyslem životních situací.
Osobně mám rád jeho pohled na svět na život a je mi hodně blízký. Navíc logoterapie stejně jako daseinanalýsa se řadí mezi existenciální psychoterapeutické přístupy a obě jsou svým založením značně odlišné od psychoanalýzy. Zabývají se člověkem, jeho postavením ve světě a zvládáním života jako takového. Hovoří o lidských možnostech a lidské svobodě. Jsem si vědom toho, že tohle není vyčerpávající, ale spoléhám na to že zájemci jsou si schopni opatřit více informací.
O co vlastně jde těmi životními situacemi. Jde jen o to najít smysl v tom co se se mnou a kolem mě děje. Jestliže trpím ztrátou nejbližších, například ztrátou, ženy dětí, mohu se tázat zda a jak má smysl žít dál. Odpověď mohu najít v tom že objevím další lidi pro které mohu být důležitý a prospěšný.
Vzpomínám na jednu kolegyni, která ztratila jediného syna a svůj smysl našla v práci pro psychiatrické opuštěné pacienty. Její utrpení se nesnížilo, ale stalo se snesitelným. I v té extrémní situaci se dokázala zeptat: „ Co ode mne život chce?.” Uvědomila si tou otázkou svou možnost. Možnost se rozhodnou zda i v tak mezní situaci jako jsou ty výše uvedené bude pro sebe hledat smysl té situace, a tím odpověď na otázku zda má smysl žít i nadále, když vlastně vše ztratila. Takových lidí jsem v životě potkal docela dost.
Někdy lidé ani nemusejí zažít něco tak extrémního jako je smrt blízkých, zmrzačení nebo jiné podobné extrémní zatížení a přesto mluví o ztrátě smyslu. Z lidského hlediska je to obrovské utrpení, nemít smysl a prožívat utrpení beze smyslu. Bez smyslu je to nejhorší co nás jako lidi může potkat.
V opačném případě si asi většina uvědomuje, pokud něco děláme, trpíme a přitom najdeme smysl námahy i utrpení, je to snesitelne. Námaha práce se sice nesníží ani utrpení, ale přesto se nějak promění a to většinou natolik, že jsme schopni pokračovat. Frankl tomu říká a také se tak jmenuje i jedna z jeho knih: „A přesto říci životu ano.”
Se smyslem a jeho nalezením a pozitivní odpovědí na otázku „Co život na nás chce, co od nás očekává?” Nacházíme sami sebe, a pak už nemusíme čekat na to co nám život dá, ale stáváme se svobodnými bez ohledu na okolnosti. plníme úkol, který jsme na sebe dobrovolně vzali a tím si uvědomuje svou odpovědnost za své štěstí. Protože jak Frankl říká:
Štěstí se neděje, štěstí se musí udělat.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
23.3.2006 14:52
