Portál AbcLinuxu, 14. května 2025 00:34
Postupně, bez chvatu a vypětí zařizuji věci, co mám zařídit. Vstal jsem, rozhlédl jsem se kolem sebe, zkontroloval jestli se na NetBSD nainstaloval TeX a dal si na neděli rande. Z Katkou. To je moje mladší dcera. Půjdeme na zmrzlinu. Na oběd jdu k Radimovi a Jitce. Jsem čas od času zvaný a chodím tam rád, protože se u nich dobře jí, dobře povídá a vůbec je u nich dobře. Cestovní pojištění jsem pořídil u spořitelny. Byl jsem líný už shánět něco jiného, protože si stejně nikde jinde nijak zvlášť extra nepomohu. Na pobočku jsem stejně musel, neb jsem potřeboval ještě zařídit aby mi paušál na mobil strhávali rovnou z účtu. Musel jsem podepsat souhlas. Jinak bych to vyřídil rovnou z internetu.
Včera jsem večer na skupině rodinných příslušníků poslouchal několik vzájemně se proplétajících příběhu, z nichž mi ani jeden moc radosti neudělal. Matka syna, který si pořídil dítě z dámou, jež ho odmítá úředně uznat jako otce. Synáček občas fetuje, někdy chlastá a ve volných chvílích mezi těmito dvěma „bohulibými ” činnostmi abstinuje. Chlast a fetování mu v tuto chvíli jdou podstatně lépe. Důvodům, proč jej nechce ona dobrá žena uvést jako otce rozumím. Jí jde o to že, když se on patřičně rozchlastá a rozfetuje, neopracuje a ona matka malého dítěte, dostane jako samoživitelka od státu podporu. Otec není. Je neznámý a matka jež je jistá dostane z mých daní podporu na své dvě děti, které má každé z někým jiným. Aby jste se neradovali, že to platím sám, tak vy také. Tedy pokud neberete podporu, protože zrovna nemůžete, nebo nechcete sehnat práci.
Tomu se říká „záchranná sít.” jednoduše jste nezodpovědní, pořídíte si děti s kýmkoliv vás napadne a společnost vám pomůže. Ani tomu chlapovi to ta ženská na krk nehodí, protože ví, že od něj nic nedostane. Nějak nemohu tyhle matky litovat. Lituji jen ty děti. Dobře se mít z takhle odpovědnými matkami nebudou, nic pěkného se asi také nenaučí. Z největší pravděpodobností se naučí podobným trikům vyžírání společnosti od svých rodičů a budou mít za to, že druzí lidé jsou na světě jen proto aby se o ně starali. Že by se mohli starat oni sami je ani nenapadne, protože jim to nikdo neřekne. Vždy se najdou naivní lidé, kteří budou hájiti bohulibými řečmi jejich právo na lepší život. Konečně jestliže jich je dost vezmou je v úvahu i politici libovolného politického ražení. Jsou to také voliči a tedy mají možnost ovlivnit politickou scénu. Demokracie je výhodná, ale někdy sakra obtížná.
Političtí korektní zleva i zprava mi budou nadávat, ale to je mi celkem jedno. Spíš přemýšlím jak se zařídit, abych byl co nejdéle a co nejméně na obtíž státu a druhých a odkázaný na tu almužnu. Almužnu, co se jí říká důchod, protože na víc není, neb vše spotřebují v mládí ti co mohou a nepracují a nestarají se aby živili sami své děti a nechají to díky výše uvedenému příkladu na druhých. takových případů znám, pokud by někdo ze soudruhů chtěl oponovat kapitalistickou morálkou. Tohle je typicky levicové nastavení, které vůbec nenutí ani tu matku ani ony neuvedené otce k jakékoliv odpovědnosti. A ve veřejném mínění se podobné chování mnohdy považuje za schopnost se o sebe postarat. Je to stejně chytré jako chování lidí, jež znám co jsou klidně doma po skončení zaměstnání na podpoře, protože si chtějí odpočinout a zařídit si nějaké svoje věci.
Docela chápu, že jsou unavení, to já jsem mnohdy také. Také si rád dám pauzu. Ale za svoje. Několikrát jsem měl delší pauzu od práce. Ani nevím proč? Ale nebyl jsem registrován na pracovním úřadě, nepobíral jsem žádné dávky a nepovažuji tohle chování za svou omezenost. Prostě mě nebaví jíst cizí chleba a nebaví mě se dohadovat s úřednicí o tom na co mám právo a na co ne. Smířil jsem se s tím, že důchod bude malý, a buď si do té doby na sebe opravdu vydělám abych se nemusel zabývat tím, že musím jet přes celou Prahu si koupit o dvacetník lacinější rohlíky a o dvě koruny toaletní papír. Protože čas který je mi vyměřen k životu nemám potřebu trávit v čase kdy už mám nárok na odpočinek a zábavu v městské dopravě sobě podobným. Poslouchat nářky jak se jim nevede, jak je svět k nim nevděčný a jak jsou zbyteční.
Konečně vždy jsem byl zvyklý se starat sám o sebe a zatím nevidím jediný důvod tohle chování měnit. Poskytuje svobodu, nezávislost a zbavuje mě otravného čekání a jednání na úřadech, kde asi bud shledáván, podvodníkem a individuem práce se štítící. Aby bylo jasno, nehoruji pro workholismus a nepovažuji trávení většinu času v práci za ctnost. Starat se o své potřeby s rozumem. Docela chápu ty starší ženy, co ke mě chodí na skupinu kvůlivá svým nezdárným dětem. Rozumím že se je pokoušejí zachránit. I přesto co jim takové záchranářské chování přináší za potíže a vyčerpává je, přináší jim pocit potřebnosti, prospěšnosti a vlastně i určitý pocit sebeúcty.
Zrovna tak rozumím těm vysokoškolsky vzdělaným jedincům, co hravě zůstanou půl roku na podpoře, dokáží si přijít i na určité na černo vydělané peníze, navíc si oddechnou. Rozumím, že mají pocit, že na tohle vše mají právo, že jim to někdo dluží. Jenže ať se divám, jak se dívám, vidím jedno. Spíš než že jim to prospívá, tohle chování je devastuje. Většinou ztratí rytmus, pracovní návyky, schopnost hledat řešení, jež poskytují možnosti, ale naučí se a nebo prohloubí svoje racionalizace, použijí svůj nemalý intelekt k udržení se ve způsobu svého života, který žijí. Čím inteligentnější, tím snadněji najdou důvodu, proč něco nedělat a do něčeho nejít. Ztratí odvahu žít sami za sebe. Jednoduše jsou krátkozrací ve své chytrosti.
V momentě, kdy tito lidé ztratí odvahu hledat, jdou do obrovského psychického i fyzického úpadku. Tvořivé myšlení skutečně chrání alespoň částečně člověka před fyzickou a psychickou degradací. A jestli zcela nechrání, tak značně zpomaluje. Znám mnoho lidí, kteří přiměřeně svému věku berou na sebe odpovědnost za svůj život, hledají možnosti jak si zlepšit situaci. Kupodivu nacházejí, nečekají co kde dostanou a mají zaslouženou sebeúctu a sebedůvěru. A mají i úctu svého okolí. Nijak nepodávají zvláštní výkony, ale přesto jsou to výkony, jež je udrží v soběstačnosti do vysokého věku. Nikdo nezastaví biologické hodiny. U každého dojde postupně k úpadku. Ale pořád je to tom, jak velký úpadek to bude naší vinou a jak velký úpadek nastane vinou okolností.
Ona matka, o níž jsem hovořil na začátku příspěvku je sice obětavá a slušná žena, jenže pravděpodobně pokud nedojde v jejím pohledu na svou odpovědnost ke změně, bude jen oběť okolností. A nebo oběť mužů. Tedy takhle to mohou vykládat feministické aktivistky. A ty samé feministky se mohou na tomto základě domáhat ještě větší ochrany svobodných matek, které neuvedou otce, protože mají na to právo. Mají právo sice vychovávat své děti samy bez otců, ale z mého hlediska nemají právo na nějakou zvýšenou ochranu, pokud se tak rozhodnou. Ziskem oné matky bude možná soucit feministek. Případně těch politicky korektních intelektuálů. Ona sama zároveň bude trpět pohrdáním soudného okolí a nikdy nedojde vlastní sebeúcty. Nebude k ní mít žádný důvod.
Tiskni
Sdílej:
subzero@powerpuff:~> python
Python 2.5 (r25:51908, May 25 2007, 16:14:04)
[GCC 4.1.2 20061115 (prerelease) (SUSE Linux)] on linux2
Type "help", "copyright", "credits" or "license" for more information.
>>> ymport sys
File "<stdin>", line 1
ymport sys
^
SyntaxError: invalid syntax
28.6.2007 17:40
freshmouse | skóre: 42
| blog: Bruno Banány
28.6.2007 17:40
freshmouse | skóre: 42
| blog: Bruno Banány
Hmm, zajímavé je, že o odpovědnosti vůči dětem mluví bývalý alkoholik. Sorry, ale jediné co jste dětem předal je vrozený sklon k alkoholismu. Pokud si pamatuji, psal jste, že se o děti staraly jejich matky. Super otec.
Taky by mě zajímalo KDO vám platil to léčení z alkoholismu. Letité a opakované. Odpovím sám. My všichni. Říká se tomu solidární zdravotní systém. Takže na vašem místě, bych stáhl ocas a raději mlčel.
máte právo vidět veci i takhle. A výkřiky, že mám mlčet, no to zřejmě nehodlám, a nemám k tomu ani důvod. Osobně jsem proti opkovaným terapíim pro závislé. Tedy bezplatná terapie.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.