Portál AbcLinuxu, 6. května 2025 09:04
Umí sbalit ruksak?
12.5.2010 00:07
| Přečteno: 1314×
| poslední úprava: 12.5.2010 00:30
Tak jsem podnikl obvyklou obvyklou sobotní cestu do knihovny a po obchodech. Tedy, byl jsem v Tescu na Národní. Mám to při cestě. Dumal jsem nad tím, že bych si koupil novou bundu, ale žádná se mi nelíbila. Jenže, uviděl jsem krásné košile z dvěma kapsičkami a neodolal jsem, koupil jsem. Od mládí mám rád košile z kapsičkama. Navíc jsem objevil CD z Waldemarem Matuškou za celých 99 Kč a už mi teď hraje ve věži. Jednoduše jsem pamětník a tohle je krásná muzika mého mládí. Když už mi říkají na chatu dědo, tak si říkám, jo jasně.
Jsem stařík. Mám štěstí že vím jaká je dobrá muzika a tu si aspoň poslechnu. Tuhle muziku, která tu stále je a stále mi má co říct. Dřív umřu, asi dřív než vy, ale byl jsem tu dřív a viděl jsem věci, které vy ne. A říkám jim. „Nejsem z toho ani smutný, ani se nezlobím. Chápu vás, je to poslední argument, co mě má vyvést z míry. A stejně nevyvede.” Nebyli jsme o moc lepší. Nijak nevyžaduji jejich úctu. Ono se stačí zeptat těch, co mě říkají, že už to mám za pár, jen za kolik to mají jejich rodiče. Většinou nastane ticho. Dojde jim, že smrt se dotýká každého.
Taky jsme se dědkům posmívali, a oni většinou při vědomí své převahy zkušenosti, jen mávli rukou a počkali si na naše pády. A dočkali se. Protože, on si každý dřív nebo později naběhne. Většinou jen tak aby si pamatoval. Naběhnout si potřebuje každý. Jo jo, tak jsem žil v domnění, že mám asertivitu a zjistil jsem že bude až za týden. Přesunulo se to.No nestěžuji si. Sice jsem si vzal v pondělí dovolenou, ale tak jsem si udělal delší volno. Holt lepší být připravený předčasně než vůbec. Větší malér by byl, kdybych na ni zapomněl.
Matuška mi zpívá „Sbohem lásko.” Tuhle písničku jsem slyšel poprvé když mi bylo šestnáct, v televizi a myslím, že to bylo dokonce na Silvestra nebo tak nějak. Tehdy mě zcela dostala. Dodnes, když ji slyším, mám zvláštní pocit. Už jsem o tom psal a ne já sám. Šedesátá léta vyprodukovala obrovskou spoustu filmů, muziky literatury, co jsou dodnes nepřekonané. Slyším zpěváka, který vždycky uměl zpívat a vždycky uměl bavit. Mě tedy určitě. Zpíval takzvaný pop, ale zpíval věci, které si lidé zpívají dodnes. A většina těch „avantgardních velkých umělců,” dávno zapadlo do zapomnění, ale „Slavíci z Madridu,” jsou tu stále a další muzika.
Jsem prostě stařík a nebude to jinak. Ale stejně se vydám někam do světa. V noci jsem dával fotky na info z Nového Zélandu a Chile. Dal jsem tam jednu z tábořiště v Chile, kde jsem po návratu z Atacamy narazil v jedné vesnici na říčku, co měla tekoucí vodu a nikoliv vyschlé koryto. Tak jsem seběhl a viděl na druhém břehu tábořící rodinu. Vypadali jako cikáni, mluvili jako cikáni ale byli to výletníci ze Santiaga. Když mě viděli, že jdu s ešusem pro vodu, tak na mě volali, že ne to není pitná voda. A přinesli mi pitnou vodu. Ledničku měli v řece pod hrází z kamení. Okamžitě jsem si připadal jak na Ploučnici. Nakonec mě pozvali na večeři. Jedno děvče umělo trochu anglicky, tak jsme si popovídali. Samozřejmě mi říkali gringo a bavili se mým cestovním vozíkem. Nakonec děti někde objevili koně a jak děti v Chile mají ve zvyku, na tom koni jezdily.
V Chile umí na koni jezdit snad každý. Úplně normálně na nádherné silnici jsem potkával jezdce na koni, nejen tam. Kdekoliv. Takže děti rajtovaly až se objevil farmář co mu koník patřil. Čekal jsem co bude. Nebylo nic. Ubalil si cigáro, dal se z dámami do řeči. A jen sledoval tu nejmenší holčičku asi osmiletou, co se na koníka drápala. Moc jí to nešlo. Tak ji vysadil. Matka jen přihlížela. Připomnělo mi to moje dětství. Také jsem byl tímhle způsobem vychováván. A nejen já. Většina dětí. Počítalo se s tím, že si děti natlučou, jen se dávalo pozor aby to nebylo moc. Tady to bylo to samé. Holčička kopla po starším bratru jež chtěl koníka vést za uzdu. Čapla se hřívy a pokoušela se koníka hnát tryskem. Jenže ten měl svoji představu o rychlosti a neměl valné mínění o jejích jezdeckých schopnostech. Takže se vydal krokem rozvážným do dáli. Ta holka měla kuráže za dva. Bratr naskočil a svezl ji. Tady
Představoval jsem si to u nás. Sedlák by řval jak tur, pokud by už někoho nechal jezdit, tak by někdo vedl koně zepředu, strkal zezadu a holčičku by pro jistotu uvázali k sedlu. Vždy se bavím tím jak pacienti, kteří chodí v Bohnicích na hippoterapii, jak většinou jsou naprosto vyvalení z toho jak je kůň velký a dokonce jsou udiveni, že je živý. Většinou vidí koně v televizi a nebo v kině. Koně a dobytek už nejsou tak dostupní. Během jednoho století se změnilo všechno. Používáme slova a souvětí, jako „Být na koni.” Nebo „cválat tryskem, držet otěže,” ale už si většina lidí neumí pod těmi pojmy něco představit.
Měl jsem kliku, že jsem ještě v mládí mohl jezdit s koňmi. Nic se nevyrovná tomu rozvalení se na kozlíku, držet bič a hajtry si jdou zvolna, žádný kalup. To na mě úžasně působilo a vždycky jsem byl nadšený, když mi pan Česnek dal opratě do ruky a řekl, „jsou tvý.” Pýcha se mnou cloumala. Autem jezdil už tehdy každý, ale kočírovat koníky, to nebylo každý den ani v sedmdesátých letech. Je to zvláštním způsobem uklidňující pohled na koňské hřbety. Podobá se pocitu při pozorování tekoucí vody. Navíc jsou to živí chytří tvorové, kteří mají charakter, rozum a umí si najít sami nejlepší cestu.
Měl jsem stejně v životě kliku. Splnily se mi všechny skoro všechny sny. Dělal jsem, co jsem dělat chtěl. Chtěl jsem být u koní, nějaký čas sem byl, krmil jsem krávy, jezdil s lodí. Procestoval snad celý svět. Poznal spoustu lidí, milovaly mě krásný holky. Peníze jsem vydělával. Vzpamatoval jsem se z dětství, které bylo sice na hraně, ale i tak jsem na něj nezanevřel. Bavilo mě a baví mě se učit nový věci. Nepotřebuju mít pořád nejnovější auto a to co mám mi bohatě stačí.
Líbila se mi onehdá otázka jedné moji známé, když jsem se bavil o svých bývalých láskách. Ptala se. „A to byly ženský co si uměly sbalit ruksak?” Říkám, no některý jo. Petra ta uměla sbalit ruksak, Markéta taky. A ona na to, „aha tak to nebyly jen ženský do auta.” Říkám jo jo, máš recht, to je přesný. Měl jsem i ženský jen do auta, a musím říci, že sice nebyly ošklivé zlé, ale přeci jen ženská na koníka, nebo na pěšinu a s ruksakem, je ženská co je víc než jen do auta na silnici. Hodně potom jsem přemýšlel v tomhle o Petře. Byla krásná, citlivá, zdánlivě křehká, ale fajnovka nebyla. Vydržela jít skoro co já. Tedy, když si vyházela zbytečnosti z ruksaku. Nevadilo jí spát pod širákem. Sice uměla udělat pořádný dusno, když byl důvod, ale kupodivu, těch důvodů na cestě nacházela podstatně méně než bych čekal. Stejně tak Markéta. Ta navíc ani cestou nereptala. Pouze jednou to zabalila, ale to bylo opravdu už celkem skoro dost i na mě. Nedala se přesvědčit, „že zítra bude lépe.” Tak jela domů. Ale i tak, Krušný Hory se mnou přešla celý.
Ale letos vyrazím zcela sám, opravdu sám, bez nikoho. Pojedu do tepla, nebudu se muset na nikoho ohlížet, nebudu muset nic plánovat. Na nějakém letišti vystoupím a vyrazím. Stejně jako na Ben Gurionu, V Athénách, Aucklandu nebo Santiagu. Všechny směry otevřeny, dojdu kam dojdu. Půjdu co budu stačit a budu koukat kolem sebe. Abych viděl.A bude mi dobře. Volný a svobodný.
Blog z roku 2007
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
12.5.2010 07:49
MVR
Re: Umí sbalit ruksak?
12.5.2010 08:22
MVR
Re: Umí sbalit ruksak?
12.5.2010 10:34
Marcela
| Praha
Re: Umí sbalit ruksak?
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
12.5.2010 09:25
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
<a href="tady hodíte adresu linku">tady něco napíšete</a>
příklad:
<a href="http://www.devonrex.cz">Moje stránka</a>
výsledek:
Moje stránka
Lepší, ne? 
12.5.2010 12:18
kotyz | skóre: 25
| blog: kotyzblog
| Plzeň
12.5.2010 14:52
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
