Portál AbcLinuxu, 6. května 2025 12:57
Vystoupil jsem nezvykle cestou od Rity v Čimicích. Normálně vystupuji o stanici dál, abych došel do Alberta, předtím než zahájím pracovní činnost v blázinci. V pondělí chodím jen na čtyři hodiny, času dost, protože autobus jede ze Kbel v 9:37 a je krátce po desáté v Čimicích, kde vystoupím, poklidně nakoupím a zcela včas dorazím do blázince. Zatoužil jsem po inovaci, a chtěl se podívat jak to dnes vypadá v na sídlišti, kam jsem občas zašel při svých procházkách po okolí v dobách, kdy jsem přes týden bydlel na ubytovně v blázinci.
Končil jsem ve čtyři hodiny odpoledne, měl jsem jednu skupinu mimo blázinec týdně a hromady volného času, který jsem trávil procházkami po okolí, chodil jsem denně takové dva okruhy, jeden přes zadní bránu blázince do Drahanské rokle, podle Vltavy do Troje a za Zoo jsem se vyškrábal nahoru do stráně a zpátky přes hlavní bránu do blázince. Ten mi trval dvě hodiny rychlejší chůze. Někdy jsem chodíval o něco kratší trasou přes staré Bohnice.
Pak jsem měl druhý, co jsem šel obráceně, do Troje, podle vody do Drahanské rokle, nahoru až do Čimic a přes Čimickou bránu zpět do blázince. Ten je o kilometr delší. Občas jsem se stavil v Delvitě na Drahani, kam jsem zamířil také dnes. Jenže Delvita není, říkal jsem si, že tam místo ní bude Billa, nebyla. Jen pochybná večerka s názvem „Žabka,” kde jsem si připadal jak za hlubokého totáče. Nakonec jsem si koupil paštiku, tři celozrné housky, ovoce jsem žádné neviděl, takže jsem žádné nezakoupil a nakráčel do pakárny.
Jo, člověk si rychle navykne na velký výběr v supermarketu a pak mu ten „běžný, socialistický” přijde hodně omezený. A to prosím, takhle být zásobená prodejna za „zlatého totáče” jak někteří rádi říkají, by se tam davy koupěchtivých tehdy ušlapaly. Budu se muset vydat do nějaké „rozvinuté” země jako je třeba Kuba, abych si trochu připomněl ty výhody socialismu. Kde lidé žijí šťastně a nekomplikovaně, neobtěžuje je ten hnusný kapitalistický mamon a nemusejí dlouho dumat, co si koupit, protože koupí, co zrovna je a nereptají a doma se chlubí tím, co sehnali. Pardon, nakoupili. Idylický život mají.
Nemají starost s hypotékou, s důchody se zdravotnictvím, protože pokud něco z toho tam existuje pro ty obyčejné, je to stejně luxus a otrlá dělnická třída, je zdravá, lékařskou péči potřebuje jen tu minimální, žijí celý den na zdravém vzduchu a dožívají se úžasných průměrných padesáti let. Nezatěžují se prací se stroji, žádné honosné podnikatelské baroko tam nestaví, internet nemá, takže nereptá, stejně jako ty stamiliony Číňanů někde ve vnitrozemí, ještě netuší, že jejich země v komunistickém ráji, kapitalisticky bohatne. Mohl bych se také vydat do Koreje, do té severní, Asi tam nebude takové horko jako v jižní a bude se mi tam lépe držet dieta.
Tak, takové myšlenky mě napadaly cestou do pakárny z Draháně. A při čtení některých uvědomělých komentářů pod mým blogem „Bezcitný kapitalismus” ani se nedivím, s některými nepolemizuji, protože už dávno jsem zjistil, že s fanatiky se polemizovat nedá a s nepoučitelnými, už vůbec ne. Tak jim ten socialismus s lidskou tváří přeji.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.