Stát - co s ním, když už ho máme

dnes 12:01 | Přečteno: 212× | poslední úprava: dnes 12:01

Budou volby, tak já se taky vyvětím. Většina z nás se narodila jako občané státu, ať už ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR nebo úplně jiného. Výchova v rodině, osobní životní zkušenosti i propaganda nám už od dětství upravují pohled na svět okolo - svět se silným státem v pozadí. Jak vidíme na názorných příkladech, stát postrádající sebekorigující mechanismy diverguje k totalitě na obou základních frontách - jak na skutkové (policie střílející ve skolce, naopak nestřílející na FF UK), tak na právní (nelegální "opatření" MZ během kovidu, pirátské prolomeni advokátniho tajemstvi, ...). A když zpětná vazba chybí, tak je vhodné se zamyslet, jak ji implementovat.

Legislativa

Neznalost neomlouvá. Tato základní legislativní premisa, kterou argumentuje nejraději sám stát, je velice užitečná. Umožňuje totiž neochvějnou znalost vyžadovat po představitelích, od zastupitelů samosprávy přes poslance a senátory až po premiéra a s. presidenta.

Bez důkladné znalosti a porozumění současné legislativě přece nelze vymýšlet (kompatibilní) novou!

Návrh #L1: Osoba před kandidaturou do verejne funkce musí absolvovat test způsobilosti. Způsobilost prokáže úspěšností alespoň 90% v testu z 100 náhodných ustanovení z kompletní platné legislativy ČR. Odpověd je ve formě výběru ze tří možností, právě jedna správná. Osoba nezpůsobilá by byla oprávněna právní ustanovení pouze rušit, a/nebo o zrušení (bez náhrady) hlasovat. Toto ustanovení je zrušitelné pouze způsobilými hlasy.

Efekt návrhu #L1 je zřejmý - právní prostředí se okamžite zestabilizuje (nebude kdo by ho měnil) a v dlouhodobém horizontu se zjednodušší na nejnutnější minimum. Což je ku prospěchu všech, jak občanů, tak firem, tak i samotných úředníků.

Automatizovatelné rozhodnutelnost

Tak jako matematici musí každé nové tvrzení dokázat za použití dříve dokázaných tvrzení nebo přímo axiomů, i zákony by měly být bezesporně odvoditelné. Legislativa se stane vnitřně bezespornou (nekompletní je tak jako tak) a soudy se zjednodušší.

Návrh #L2: Ústava je soustava právních axiomů a všechny ostatní zákony, vyhlášky a nařízení vydávané státními institucemi musí být s Ústavou bezesporné.

Návrh #L3: Ústavu lze měnit pouze jednomyslným hlasováním parlamentu. Změna musí být navíc odsouhlasena nadpoloviční většinou hlasů v celostátním referendu.

Daně

Daňový systém si také zaslouží výrazné zjednodušení. Existují dva základní přístupy - daň z příjmu (ekonomické aktivity) a z majetku (statků). Výsledek je ale stejný - dotčené osoby odvádí určenou částku bez možnosti ovlivnit kdy a za co ji stát utratí.

To není moc motivační, že?

Návrh #D1: Existuje jediná daň zúčtovaná jednou ročně v rámci daňového přiznání. Odvody známé jako zdravotní a sociální pojištění, daň z příjmu, nemovitostí, oken, spotřeby, hlavy... Vše v jednom formuláři, v jednom termínu.

To řeší jen výběrovou část daňové agendy. Motivaci na daních ušetřit, ať již legálně nebo ne, návrh #D1 neovlivňuje.

Co takhle dát poplatníkům možnost určit, alespoň přibližně, na co budou daně vynaložené? Například školství, zdravotnictví, dopravní infrastruktura, armáda, policie, důchody, ochrana přírody... Poplatník prostě vybere ze seznamu, nebo, pokud se nechce zatěžovat, defaultně bez určení.

Návrh #D2: Každý plátce daně může věnovat X procent odvodů na konkrétní oblast státní agendy. Tyto prostředky není možné přesunout na jiný účel, pouze odložit do dalšího období.

Samozřejmě takto radikální změna vyvolá zmatek ve financování všech složek dosud placených z rozpočtu, proto by bylo vhodné začít zlehka, třeba X=1 % a zvyšovat tento volitelný poměr každý rok třeba o jeden procentní bod. Zabrání se tím rozkmitání rozpočtu, poplatníci se postupně naučí tento nový nástroj používat, a dlouhodobě podfinancované státní útvary - které zjevně nikdo nechce dobrovolně financovat - se zruší (třeba celníci). Dojde tím v dlouhodobém horizontu k zeštíhlení státu a zefektivnění všech složek. Složky se take budou snažit byt vstřícné k občanum, aby pri příštím zučtování dostaly finance.

Volby zástupců lidu

Česká republika je suverénní demokratický stát, jež povinně implementuje nařízení vydávaná nevolenou Evropskou komisí se sídlem v zahraničí. Ne, definice protektorátu je jiná, jak to jen bylo...

Pro potěchu obyvatelstva se v ČR pořádá mnoho různých voleb, typicky jednou za 4 roky (obecní, parlamentní), 5 let (president republiky) nebo 6 let (senát). Do toho jsou ještě náhodně rozstrkané volby opakovací, evropské, referenda...

Zásadní problém je, že jakmile se zvolený zástupce po přepočítání hlasů ujme své role, má zvolenec téměř stoprocentní jistotu nepostižitelnosti na několik následujících let. Předvolební sliby jsou okamžitě dávnou minulostí, zodpovědnost vůči občanům nulová a nespokojenost je klasifikována postupně jako dezinformace, dezolace, extremismus a napadení úřední osoby.

Návrh #V1: Volený politik může být odvolán peticí podepsanou alespoň tolika občany, kolik stačilo pro jeho jmenování. V případě kolektivních voleb (např. parlament), je rozhodující počet hlasů pro celou stranu.

Další nedokonalostí volebního systému je přepočítávání hlasů jako kdyby volili všichni občané právě jednou. Dochází tak k paradoxům, kdy strana s menším absolutním počtem hlasů získává více křesel než strana s větší popularitou, existuje diskriminační pětiprocentní hranice (technická hranice u 200 křesel je pět promile) atd. A přitom je celé přepočítávání zbytečné - pokud je účast ve volbách menší než sto procent, zbývající křesla se prohlásí za neobsazená. I lidé, kteří z libovolnho důvodu nevěří ani jedné straně budou mít své zastoupení - například v tom, že nebude tak snadné měnit zákony (nadpoloviční většinu ze všech křesel bude těžší sehnat, a možná se to nepodaří vůbec v případě, že volby budou mít menší než 50% účast voličů).

Návrh #V2: Strany ve volbách do hromadných orgánů (např. parlament, zastupitelstvo) dostanou křesla ve stejném poměru, v jakém dostaly hlasy ode všech občanů. Zbytek do plného počtu křesel je neobsazený.

Že nebudou nové zákony a vyhlášky vadí přesně čemu?

Moc soudní

Aby na sebe vzájemně Pepa s Frantou nepovolávali svoje soukromé bezpečnostní agentury a nezavírali děti nepřátelské rodiny do sklepa, měl by největší klacek široko daleko drzet nezávislý pozorovatel - stát. S mocí by mela úzce souviset zodpovědnost, je tedy nutný mechanismus jak nasměrovat klacek tak, aby padal přiměřeně tvrdě s vysokou přesností. A od toho jsou státní soudy.

Mezi důsledky implementace #L1 a #L2 bude patřit, že většina sporů je rozhodnutelná dopředu - a obě strany ví jak a proč, takže mají motivaci se nějak vyrovnat a k soudu ani nedojde. Na soudci je, aby přihlédl k okolnostem nespecifikovaným v zákoně, nebo vybral z několika zákonných možností v případě algoritmické nerozhodnutelnosti.

Lidové rčení říká, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Mnohdy to rozsudku trvá několik let, než konečně dorazí, zatímco spravedlnost je dávno pryč. Jak tedy zajistit spravedlnost, pokud možno rychle? Spravedlivý rozsudek se pozná podle toho, že ani jedna ze stran nepodá odvolání - odsouzený pod tíhou důkazů končí v base, podezřelý je volný, žalobce má náhradu škody, smůlu nebo platí za falešné nařčení.

Návrh #S1: Falešné nařčení (nikoli jen nedokázané, ale obviněným u soudu vyvrácené) se obrací k tíži žalujícímu. Žalovaná strana má nárok na náhradu všech souvisejících výdajů.

Platy soudců

Soudcí mají plat odvozený od průměrné mzdy v loňském roce. Tím inherentně roztáčí exponencielu. Všichni kdo v posledních letech vystudovali virologii ví, že exponenciela je špatná, áááno. Zároveň je produktivita soudců horší než mizerná, řada procesů se vleče dlouhé roky až desetiletí. Takže co s tím?

Už víme, že spravedlivý rozsudek se pozná podle toho, že se nikdo neodvolá. Výborně, máme metriku.

Návrh #S2: Soudci jsou placení úkolově, za každý spor jehož strany se neodvolaly, nikoli paušálně.

Tím se zvýší motivace soudců najít spravedlnost (aby se nikdo neodvolal) co nejrychleji (aby bylo na chleba).

Stát u soudu

Stát nesmí podnikat. Nikoli kvůli nějakému dogmatu, nebo proto, že to řekl Urza, ale protože moc soudní musí být nezávislá. Soudci jsou v případě ČEZu nebo Budvaru efektivně placení jednou ze stran sporu.

Eliminace státních podniků jen a pouze omezuje prostor pro střet zájmů.

Ekologie

Velké táma posledních desetiletí je vztah člověka k ostatní přírodě, zejména hypotéza, že člověk svým chováním mění klima celé planety (Země). Bohužel se ekologie na státní úrovni smrskla na omezování CO2, a tomuto cíli (uhlíková neutralita) je podřízeno vše ostatní - z vědy (ekologie) se stalo náboženství (Gretenismus) se všemi průvodními jevy.

Můžeme pozorovat:

• dogma o svaté trojici (CO2, metan, NOx)
• odpustky (tzv. povolenky)
• dehonestaci nevěřících (tzv. klimaskeptici)
• mučedníky za víru (Gréta)
• absurdní rozhodování ve jménu víry (odmítání atomových elektráren, páleni biomasy místo zaorání, repka na poli místo jídla, uhlí z Austrálie, redukce chovů zvířat v Nizozemí, rozšiřování lignitových dolů v Německu i se zbrusu novou uhelkou,...).

A přitom by stačilo tak málo: definovat jak vypadá zdravá příroda (vzrostlé lesy, čisté řeky, úrodná pole, gramy polutantů/m3,...) a postupy které vodou k tomuto cíli (recyklace, vysazování dřevin, čističky, hnojení hnojem,...) odměňovat.

Návrh #E1: Místo pokut se uplatňují slevy na dani.

Efekt současné politiky (Energiewende, uhlíková neutralita) vidíme v přímém přenosu - výroba se zastavuje nebo přesunuje z "alespoň nějak ekologické" Evropy do "na přírodu kašlem" asie. Efekt návrhu bude přesně opačný - provozy zůstanou zde a budou mít motivaci k více ekologickému chování. Z dvojího trestu (zdanění a byrobuzerace) se stane dvojí odměna (nizší daně -> vyšší zisk a lepší příroda).

Implementační detaily

Jestli si stát objedná IT řešení bez zdrojových kódů, jestli se ztratily plány k mostu, jestli je ČR ve svazu evropských republik a mnoho dalších problémů galaktického významu nemá smysl řešit dokud je stát systematicky rozbitý.

A co dál?

Laskavý čtenář si může všimnout, že všechny výše zmíněné body lze implementovat ve státě evropského typu víceméně nezávisle, dokonce posilují demokracii. Nebo ne?

       

Anketa

Komentáře

[Valgrind]

Co treba to divadlo cele zrusit? Nejlepe postupnou cestou. Zrusit bez nahrady statni zdravotnictvi, skolstvi, stavebni zakon. Uvidite, o kolik se lidem bude zit lepe.

[dnes 18:20 Radovan]

Nelíbí-li se ti stát, tak v něm nežij. Zruš sám sebe a uvidíme, o kolik se nám bude žít lépe

[Gréta]

to sou boužel moc dobrý napady a proto to asi jako jentak neprojde :D

Bez důkladné znalosti a porozumění současné legislativě přece nelze vymýšlet (kompatibilní) novou!

nóó ministr zdravotnictví je profesor medicíny a premier profesor politlogie ale relalně nám to bylo houby platný takže si uplně nemyslim že vodbornost by zajistila víc věčí efektivitu danýho voboru, navíc se ví, že zrovna pravničtina je jeden z voborů kterej víc než jiný víc přitahuje psychopaty, řikali to v českým rozhlase tak to musí bejt pravda. Politika je laká taky, takže v pruniku těch dvou množin máš celkem slušnou šanci na ňákýho narazit. Jestli tim mysleli Blažka kterej si s nasazenou poker face strčil do kapsy devadesat miliard jihoamerickýho drogovýho kartelu nebo tu francouzskou matku pana Václava P. z fotobanky co se byla dokrve vochotná hadat že je pan Vaclav P. relalná vosoba ale v tom radiu už neuvedli :D

Ale že by politici měli dělat ňáký zkoušky je vobecně celkem zajimavej nápad, třeba by se předešlo tomu by post ministra financí zastaval člověk kterej neví kolik nul má miliarda hele nebo by nás vo počasí a klimatu nementoroval šmelinář s brněnskejma bytama hladik :D :D

....možna by stačilo kdyby si každej kandidat musel nechat udělat před volbama ňákej IQ/vědomostní/etc test a vysledek by byl napsanej u jeho ména na volebnim listku a zbytek nechat na lidech :D :D

Dochází tak k paradoxům, kdy strana s menším absolutním počtem hlasů získává více křesel než strana s větší popularitou, existuje diskriminační pětiprocentní hranice (technická hranice u 200 křesel je pět promile) atd. A přitom je celé přepočítávání zbytečné

jak se vubec stalo že se to takle zvrhlo v různý ty pětiprocentní hranice nebo hele Don'tovy metody a další kejkle? ustava přece jasně řiká že volby sou rovný což znamená že každej hlas má mit stejnou vahu :D

[dnes 17:22 Want]

Stát, který si osoboval právo na mou duši za mého života dvakrát změnil jméno, než k 31.12.1992 zanikl. Jelikož k ukončení společenské smlouvy uzavřené mým narozením došlo z jeho strany a bez mého souhlasu, považuji svoje závazky vůči němu za vyrovnané a jednou provždy ukončené.