Už nebyl! (diskuse)

[pasmen]

Já jsem brečel když jsem se ve druháku učil na zkoušku z Jarníka, jestli se to počítá

[Ladicek]

Noo, já k tomu neměl daleko při zápočtu z KFY/FYA2, ale je to přece jenom trochu něco jinýho

[whistleblower]

hm zajimave

[Woknař]

Zcela vážně: tohle tě opravdu rozplakalo a nebo je to celé i s tím pláčem umělecká performance a hyperbola? Pracoval jsem řadu let s mrtvými, rozsekanými, s obětmi nehod i dětskými, takže jsem docela otrlý a dnes už mne prakticky nerozlítostní či neotřese se mnou skoro nic, ale tyhle verše mi připadají zcela normální, sice "de profundis" - z hlubokosti vyvržené, ale že bych zaslzel, to tedy opravdu ne. Závidím lidem emoce ale já už je nemám. Tedy - mám emoce - mám synka a kdyby se mu něco stalo... ale určitě nemám labilní emoce jako běžná populace.

[Ladicek]

Je na tom něco divného? Nestává se mi to často, ale tahle scéna je jedna z nejsilnějších, co jsem v posledních letech četl. Ty verše byly už jenom poslední kapka.

[Ladicek]

Mimochodem, nejspolehlivější doják je pro mne rozhodně Kilkelly, a to tam nejde o holocaust, ale "jen" o emigraci jednoho člena rodiny

[Woknař]

Ale není na tom nic divného. Proč? Jsem ve věku, kdy si mohu dovolit luxus zkoumat pocity jiných, protože sám se sebou jsem srovnaný. Kolikrát dnes narážím na lidi, co mají "problém". A protože mám za sebou letitý vnitrácký (nejsem policajt) výcvik v komunikaci a asertivitě, soukromě se kolikrát musím pousmát. Ale navenek beru každého vážně, protože nepoznané měříme pouze poznaným a pokud má někdo problém, který nemůže poměřit jiným, daleko horším, je to pro něj vrchol utrpení. Propad až ke dnu není nikdy definitivní. Každé dno má ještě mnoho suterénů a jestli si někdo myslí, že níž už nespadne, pak jej mohu ubezpečit, že ano. Stejně tak i Židé za války a za holocaustu mysleli, že šóa je Boží soud. Není. Lze vymyslet i další šóa, proti kterému ta stávající jsou jen předpeklím s výhledem na světlou budoucnost. Bůh je strašná bestie, pokud existuje.

[whistleblower]

neviem, kto ste, ani to, ako sa mi to tu otvorilo, práve pod týmto vaším diskusným príspevkom, ale je to všetko mrazivá pravda,čo mňa ale najviac desí, je tá vlastná emocionálna smrť, postupné odumieranie citov, otrlosť... je to niečo podobné, ako predstava, že stratí, zrak. sluch

inak,so záujmom vás čítam