Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 07:08
V Paříži už zásobování vodou zprivatizovali - výsledek - kvalita polovční , cena dvojnásobná. V Portugalsku je zasobováná vodou v privátních rukách - výsledek - cena trojnásobná. Ale nejen voda. V Anglii zprivatizovali železnice - výsledkem byla jejich devastace a stát je musel vykoupit zpět.u nás na Slovensku je to predsa tiež tak... zásobovanie vodou resp. prevádzkovanie vodovodu je v privátnych rukách, len vodné zdroje sú údajne všetkých:)...staré potrubia praskajú, voda je plná chlóru, sem-tam nepitná, ceny pravidelne rastú...
Prevádzkovateľom verejného vodovodu je podľa zákona č. 442/2002 v znení neskorších predpisov fyzická alebo právnická osoba, ktorej bolo udelené živnostenské oprávnenie na prevádzkovanie verejného vodovodu a ktorá prevádzkuje verejný vodovod. Povinnosťou prevádzkovateľa verejného vodovodu je okrem iného: prevádzkovať verejný vodovod v súlade s osobitnými predpismi, všeobecne záväzným nariadením obce, prevádzkovým poriadkom verejného vodovodu, podmienkami stanovenými na túto prevádzku rozhodnutiami príslušných orgánov verejnej správy, vykonávať riadnu a pravidelnú údržbu verejného vodovodu, odovzdávať vlastníkovi verejného vodovodu a dotknutej obci na ich vyžiadanie prehľad a hodnoty sledovaných ukazovateľov kvality vody najneskôr do 30 dní odo dňa vyžiadania, viesť majetkovú a prevádzkovú evidenciu o objektoch a zariadeniach verejného vodovodu a poskytovať údaje z tejto evidencie vlastníkovi verejného vodovodu, poskytovať vlastníkovi verejného vodovodu potrebné údaje na spracovanie situačných správ a údaje na koncepčnú činnosť.
to je mozna chyba ve vasem uvazovani, ze je potreba nastolovat nejaky system, tzn. umele nastavovani a organizovani spolecnostiSamozrejme, ze je to potreba. System je jako kazda jina technologie, a civilizace je celkem fajn, ne? Je to asi jako ptat se, jestli je potreba vyrabet elektricky proud, a odkazem na amazonske indiany tvrdit, ze nikoli.
V rámci spontánního řádu se např. vyvinuly z primitivních organismů vyšší formy života včetně člověka.No vždyť to je to lokální optimum.
Dokázal bys konstruktivisticky vytvořit něco lepšího/vyspělejšího?Jo. (patchněte si DNA :)
* * * # * * * * * * * * * * * * * * * *** * * * * 2 * * 1 * * 0Při spontánním vývoji možná (dočasně) uvázneš v lokálním optimu #, zatímco při konstrukci budeš přemýšlet (nebo se hádat s ostatními) zda jít do bodu 2 nebo 1 – a vše ostatní bude daleko za horizontem toho, co vidíš. A i když 2 může vypadat lákavě (zdá se být výš), je to špatná cesta, protože za horizontem to jde do háje.
Lidská práva lze definovat jen negativně...muzes jeste trochu rozvest, co presne tim myslis, a jak jsi na to prisel? Listina základních práv a svobod -- Hlava čtvrtá: Hospodářská, sociální a kulturní práva, to je soucasti nasi ustavy
pokud je ale monopol ve statnich rukach, tak je aspon teoreticka sance ze zvitezi politicka sila ktera to vypalne zmirni a tohle je ukol statu, branit trznim selhanim jako jsou monopoly, oligopoly, kartelove dohody.Úplně stejně to ale může dopadnout ještě hůř, než když to má v rukou soukromník. Takže nejen že se platí vysoké ceny za služby, ale ještě navíc tam tečou peníze z veřejných rozpočtů.
monopoly na zdroje v privatnich rukach maji na rozdil od statu jen jediny cil, a to maximalizaci vynosu.To je pravda. "Stát" ovšem žádný konkrétní cíl nemá. Cíle mají politici, které tam lidé zvolili. A ti mohou mít cíle různé, od skvělých až po ty nejhorší.
a az to tu kompletne zruinuji, pojdou zase dal.Jen idiot by zařízl slepici, která nese zlatá vejce. Tím netvrdím, že takoví nejsou, ale monopolista má spíše tendenci udržet si stav, kdy mu plynou co největší peníze.
Je stát zárukou nízkých cen energie…?
Tahle cena není až tak podstatná* – je potřeba to vidět v celkovém součtu. Jestliže ceny zvedne stát, tyto odčerpané peníze jdou do státního rozpočtu. Pokud by neodčerpával, musel by:
Takže státní drahá elektřina je akorát jiná forma daně a dopadá zhruba rovnoměrně na všechny. Jde tedy o to, kolik se dá vydělat prodejem státního monopolu a o kolik by připravil občany soukromý monopolista (za jak dlouhé období?). Plus do toho vstupuje fakt, že energetika je strategická záležitost…
Shrnutí:
+
strategická záležitost+
trvalý příjem do státního rozpočtu nebo levnější elektřina pro občany-
neoptimální alokace zdrojů při významném vychýlení ceny-
větší možnost rozkrádání (i když velké korporace už fungují podobně** jako stát)-
jednorázový příjem z privatizaceTrochu tu vidím analogii s IT a outsourcingem. Stát (včetně občanů) jde brát jako firmu, která se rozhoduje, jestli energetiku outsourcovat nebo ji řešit vlastními silami. Obecně se v IT doporučuje outsourcovat činnosti, které nejsou tvým core byznysem a zároveň (a to je podstatné) se běžně na trhu nabízejí a máš k dispozici více konkurujících si dodavatelů. Outsourcovat jedinečnou činnost, kterou nikdo jiný nenabízí (nebo ani nabízet nemůže), je více méně sebevražda a vede k totální závislosti na jednom jediném dodavateli.***
Pro firmu to je tragédie. Pro stát taky, ale ten se může bránit legislativní cestou – zavést přísné regulace. Takže je z toho nakonec takový odporný hybrid – firma je naoko soukromá, ale nemůže svobodně podnikat. Než tohle, to už radši ten státní podnik, kde je vidět, na čem jsme a na nic si nehrajeme. Mj. totiž ten hybrid funguje i jako špatný příklad – jestliže stát nasazuje regulace a speciální daně proti energetické firmě, snáze se budou prosazovat tyto státní zásahy i v jiných oblastech. A tak tenhle způsob uvažování může kontaminovat i jiné části trhu, které byly (a měly by být) svobodné. Proto mi přijde lepší mít (ve výjimečných případech) státní podnik a zbytek trhu nechat svobodný, mít to jasně oddělené.
*) i když její přílišné vychýlení deformuje trh a z(ne)výhodňuje elektřinu oproti jiným energiím a sede k neoptimální alokaci zdrojů
**) což není problém, když existuje konkurence – firma, kde se hodně rozkrádá, jednoduše zkrachuje nebo svým majitelům nevydělává tolik, zatímco ty bez rozkrádání, jsou ziskovější – je tu tedy přirozený zájem vlastníka na omezení rozkrádání
***) což firmy někdy řeší tak, že ten dodavatel je jejich dceřinou společností a ovládají ho – ale pak nejde až tak o outsourcing, ale spíš o možnost lepšího vyúčtování a transparentnost (je lépe vidět, kolik která část firmy vydělává a spotřebovává).
což není problém, když existuje konkurence – firma, kde se hodně rozkrádá, jednoduše zkrachuje nebo svým majitelům nevydělává tolik, zatímco ty bez rozkrádání, jsou ziskovější – je tu tedy přirozený zájem vlastníka na omezení rozkrádáníNerozumím, proč tu je ten přirozený zájem, proč by se vlastník nemohl spokojit s aktuálním stavem?
To je ale jejich problém, že? Nikoli problém systému/trhu.Je hodně naivní myslet si, že to vnímají jako problém.
ale tak maximálně o krácení daníTo je tak naivní, že vůbec nevím, jak bych na to měl reagovat.
pak je to problém věřitele, že věřil někomu, komu nemělDívej se na to i z druhé strany - implicitní nedůvěra u věřitele dopadá na poctivé dlužníky.
tzn. průběžné financování, zálohy (ne platit až po půl roce), vyžádat si platbu předem, pokud druhé straně nevěřím atd.Ono to i za poměrně krátkou dobu může dělat dost peněz. A neříkej to moc nahlas, nebo to uslyší Kalousek a budou se platit daně předem
Výchozím stavem má být obchod z ruky do rukyCož jde u zboží/výrobků, ale u služeb to bývá komplikovanější. Navíc záleží i na obchodní síle toho kterého subjektu. Zkus třeba nabídnout služby některé české nemocnici - běžně tě budou tlačit do splatnosti 90-120 dnů a to ještě budou někdy předem počítat s tím, že to o dalších pár desítek dní přešvihnou (čímž jedna nemocnice dokonce zkoušela u soudu argumentovat jako "obchodní zvyklostí v oboru", leč neúspěšně). Nesouhlasíš = nedodáváš.
až když je důvěra (nebo záruka) můžeme druhé straně prodávat na dluhTy problémy se často projeví až po nějaké době. Třeba i několik let je všechno v pohodě a teprve potom tam začnou chybět peníze.
Může se stát… ale pak je to problém věřitele, že věřil někomu, komu neměl.No výborně. Myslím, že s tímhle bys měl začít psát mezinárodně uznávanou ekonomickou publikaci, protože zjevně dokážeš v této oblasti vyřešit úplně vše a úplně skvěle.
Co provést s penězi na účtu to stejné jako s penězi v kufříku? Tedy že se ti lidé setkají a nerozejdou se, dokud neproběhne výměna oběma směry.Jako že se rozejdou až druhý den?
Alternativně lze použít escrow.To je zobecnění toho, o čem jsem hovořil. Escrow lze provést jen v případě, že obě strany té třetí straně plně důvěřují. Nejčastěji má takovou důvěru banka, která pro to přímo poskytuje službu neodvolatelného dokumentárního akreditivu - tedy banka se zaručí, že uvolní peníze druhé straně, pokud tato splní svůj závazek (a současně platící strana nemůže v takovém případě peníze předané bance vzít zpět). Ovšem ta třetí strana obvykle nebude ochotna převzít na sebe tuto garanci zdarma, čili zvyšuje to transakční náklady.
Jako že se rozejdou až druhý den?Vybral sis blbou banku.
Escrow lze provést jen v případě, že obě strany té třetí straně plně důvěřují.Co když je třetí strana matematický algoritmus?
Vybral sis blbou banku.Pokud si nevyberu "správnou" (= tutéž jako protistrana), tak je prostě fakt, že mezibankovní platby trvají do druhého dne. Tedy aspoň u nás.
Co když je třetí strana matematický algoritmus?Nic to nemění na tom, že k němu musí být oboustranná důvěra.
Je hodně naivní myslet si, že to vnímají jako problém.V jakém smyslu jsem použil slovo „problém“, jsem vysvětlil výše. Ale když se na to podíváme v jiném smyslu, tedy „problém jako něco, co mi vadí a co bych měl řešit“ – tak ano, i v tomto smyslu to bude jejich problém – podnikatel je motivovaný ziskem, chce vydělávat, ostatně to je i cíl firmy. A když zaměstnanci (včetně manažerů) firmu rozkrádají, snižuje to zisk. To se netýká jen „filantropů“ kteří místo podnikání chtějí vytvořit prostředí, ve kterém můžou ostatní rozkrádat jejich majetek (trochu zvrácená záliba, ale možná se někteří takoví milionáři najdou), nicméně takové „podnikání“ bych nenazýval podnikáním a takovou „firmu“ firmou (resp. podnikem), protože to odporuje definici těchto pojmů.
nevím, jak bych na to měl reagovatTak raději nereaguj vůbec, když nemáš co říct
Ty bys jako vlastník neměl zájem na nápravě situace (a tím i větším zisku a větší efektivitě své firmy)?To by záleželo na tom, jak moc to jednání firmu poškozuje a jak moc ji může poškodit náprava situace.
Stát může svěřit provoz/údržbu soukromé firmě – tam už konkurence funguje a lze v pravidelných intervalech zrevidovat smlouvy a případně si najít jiného dodavatele služebMohli bychom to rozebirat pripad od pripadu (proc napr. Railtrack v Anglii nechal vlastni sit zdevastovat a potom zbankrotoval) a nebo diskutovat, jak naridime privatni firme, ktera spravuje vodovodni infrastrukturu , aby ji udrzovala na 'patricne urovni' (musi se roury vymnenit jednou za 10 nebo za 50 let ?, co je 'patricna uroven'). A nebo se podivame do civilizovanych krajin (dnes uz zbylo patrne jen Nemecko) a poucime se od nich. Nemci po valce uvazovali, jak to s infrastrukturou udelat a zjistili, ze jedine mozna forma je 'verejne-pravni', kdy obcane v miste rozhoduji o tom, jak se s infrastrukturou naklada. Kdyz mistni vodarna necha zdevastovat infrastrukturu a mnozi se poruchy , tak obcane poslou starostu a obecni radu do haje. A to je take ta jedina paka, kterou obcane maji, proto musi infrastruktura patrit jim. To co ma EU v planu je prave onen rozprodej te infrastruktury aby se mohlo opet nekolik velkych firem nakapsovat (presne ty firmy , ktere lobuji v Bruselu). Muj prispevek je tady i proto, aby bezni obcane prohledli a nenechali se obalamutit takovymi 'uzitecnymi idioty' (Lenin-TM), kteri tem velkym koncernum jeste nahravaji.
proto musi infrastruktura patrit jim.Ale vždyť s tím já nemám problém – píšu tam:
Nicméně co se týče vody ve smyslu vodovodů a dalších částí, kde nemůže fungovat konkurence – ty by měly patřit státu (případně městu).A zároveň píšu, že tu údržbu jde svěřit soukromé firmě – tzn. ti lidé nemusí být státní zaměstnanci, firma může mít zkušenosti a sdílené zdroje z víc měst nebo dokonce států, ale stát/město dohlíží na svůj majetek (infrastrukturu) a kontroluje, jak dobře dodavatel odvádí svoji práci – a pokud to nedělá dobře, může ho vyměnit (např. bude potřeba každý rok prodloužit smlouvu – a pokud bude práce dodavatele neuspokojivá, tak jednoduše pá pá).
Nejsem nějakým skalním příznivcem outsourcingu, ale v tomhle případě mi to přijde celkem vhodné.Na outsourcingu není v principu vůbec nic špatného, ba právě naopak. Umožňuje soustředit se na to, co má firma/organizace/úřad jako svoji hlavní náplň a co umí nejlépe. Ne vždy se outsourcing vyplatí, je třeba to posuzovat případ od případu. Ale co je velký problém, že se u úřadů a podniků ve veřejném sektoru používá vysloveně jako nástroj pro vyvádění peněz. Například někam nastoupí nový ředitel a již během prvních dnů outsourcuje některé činnosti do firmy, kde "čirou náhodou" figuruje jeho blízký příbuzný nebo kamarád. V extrémním případě se ještě outsourcuje tak, že ty činnosti provádějí stejní lidé na stejném místě, akorát je to celé dražší.
že se u úřadů a podniků ve veřejném sektoru používá vysloveně jako nástroj pro vyvádění penězK čemuž mnohde není potřeba ani zlý úmysl – stačí přeregulovaný systém: nejsou peníze na platy (nebo kvalifikovaní lidé nechtějí za tarifní mzdy pracovat), tak se najme firma, která dodá službu podstatně dráž, ale to nevadí, protože peníze jdou z jiné hromádky.
zdaleka se tyhle prusery netykaji jenom vody a zmrdu z Veolie, ale i dodavek plynu, elektricke energie, teplaren atd.
zdaleka se tyhle prusery netykaji jenom vody a zmrdu z Veolie, ale i dodavek plynu, elektricke energie, teplaren atd....a hlavně nezapomeň na okurku !!!
pro nekoho mozna prekvapive doslo k uvolneni stavidel pro tunelovani verejneho majetku novelizaci zakona o vodovodech a kanalizacich v roce 2001, za vlady naseho "zastance obycejnych lidi" a nastupujicho prezidenta Milo(u)se Zemana.
vodarenstvi.com obsahuje par zajimavych linku.zdaleka se tyhle prusery netykaji jenom vody a zmrdu z Veolie, ale i dodavek plynu, elektricke energie, teplaren a tedy dalsich investorskych zmrdu a pijavic
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.