Kobo Deluxe

16. 5. 2012 | David Kolibáč

Články - Kobo Deluxe  

Stýská se vám po děsivě obtížných arkádových střílečkách? Kobo Deluxe je možná pro vás to pravé. V principu nejde o nic nového: v raketce se pohybujete dvourozměrným vesmírem, ničíte vše, co se hýbe, a současně se snažíte vyhýbat se jiným objektům a tomu, co vystřelují. Ovšem detaily rozhodují...

Nepřátelé jsou poměrně netradiční, jde především o konstrukce složené z jakýchsi trubek a jejich zakončení, která střílí nebo vypouští objekty, jež pak samy střílí po vaší kosmické lodi. Cílem je zničit všechny takové konstrukce v úrovni.

Jak na to? Zničením "uzlu" zmizí potrubí, které do něj vede – to je samo o sobě neprůstřelné. Když jsou tedy potrubí do sebe všelijak zamotaná, ba dokonce tvoří labyrint, není to nic snadného. Na odstřelení klíčového místa stačí jediný zásah, navíc každý objekt z trubek má někde v sobě "jádro", což je zvláštní uzel, po jehož zničení dojde k destrukci celého objektu. Jenže uzly vypouštějí projektily nebo dokonce autonomní nepřátele, s nimiž je dobré se vypořádat. Navíc občas prostorem také poletují meteory či rakety, do nichž není radno vrazit. Tu a tam se k nim také přidá UFO, objekt připomínající létající talíř a metající kolem sebe rakety. Mimochodem, s nějakou umělou inteligencí nepočítejte, nepřátelé jdou přímo na cíl nebo krouží vždy po obdobných trajektoriích.

Celkem ve hře najdeme padesát úrovní s mírně odlišnou grafickou stylizací, různými typy nepřátel a tvary konstrukcí z trubek, což vyžaduje různé strategie postupu, manévrování apod. A to je právě to, co činí Kobo Deluxe takovou výzvou. Nebo na vyšší obtížnost možná spíš frustrujícím zážitkem, protože úroveň obtížnosti "jeden zásah = smrt" je vskutku jen pro ty nejnáročnější. Životů je málo a přibývají velmi zřídka (zpravidla při zničení dostatečného množství nepřátel).

Je efektivnější pálit v krátkých dávkách, zvláště při vyšší úrovni obtížnosti se zbraňový systém přehřívá, a tak není výhodné jednoduše si položit těžítko na tlačítko pro střelbu. Tím také roste náročnost likvidace uzlů v některých úrovních, protože prostřílet se k nim skrze neustále doplňovanou hradbu (či spíše frontu) z raket nebo jiných projektilů není snadné.

Při míření na objekty na hraně obrazovky pomůže maličká schematická mapka v rohu obrazovky. Ano, i taktika ostřelování zde má své místo vedle takřka kamikaze průletů nebo kroužení v piruetách.

Za sestřelené objekty se přičítá skóre, ukládá se to nejvyšší dosažené (tabulka bohužel chybí). I to může prodloužit herní dobu – na nejnižší obtížnost ji odhaduji v řádu hodin na všech padesát map (které se točí ve smyčce, pokud je všechny zvládnete). Ale myslím, že zde se těžko lze bavit o čase nutném "k dohrání", protože příběh v Kobo Deluxe zcela chybí – jde jen o to, nakolik vás hra chytí. Za sebe můžu konstatovat, že je hodně návyková. Navíc se hodí i na prosté "tupé" odreagování: v zásadě není třeba přemýšlet, stačí reflexy.

Ovládání je velice minimalistické, aby bylo možné se skutečně soustředit jen na hru. Stačí kurzorové šipky a Ctrl nebo Shift. Nebo myš, případně joystick.

Grafické zpracování rozhodně neruší, označil bych ho za příjemné – vypadá velmi uhlazeně (ačkoliv se to tak na statických obrázcích nemusí zdát), efekty neruší a počítá se rozlišením až 2560×1600. Stejně tak zvuky jsou na slušné úrovni, elektronická hudba se generuje za chodu ve velmi vysoké kvalitě – ovšem není to můj šálek čaje, proto jsem ve hře zvuk brzy vypnul.

Kobo Deluxe je šířeno pod svobodnou licencí GNU, dá se stáhnout pro celou řadu platforem včetně některých mobilních zařízení a pravděpodobně je v repozitářích vaší distribuce. Pro vykreslování se používá SDL, příp. OpenGL. Hrát jde jak v celoobrazovkovém režimu, tak v okně.

Sluší se zmínit, že Kobo Deluxe je předělávkou starší arkády XKobo a autor intenzivně pracuje na pokračování Kobo II, které už je ale komerční.