Portál AbcLinuxu, 11. května 2025 01:03
Vypálil jsem hodně zvukových CD pomoci k3b, ale pokaždé jsem zapoměl nastavit režim zápisu, jestli chci DAO, TAO, RAW a nechával jsem Automaticky. Potom jsem se dozvěděl, že u zvukových CD je nejlepší použít DAO. Jak poznám u hotového vypáleného zvukového CD, jestli to DAO tam mám? Měl jsem při vypálení zvolené Automaticky. Můžu se spolehnout, že vypalovací program si to DAO vybral sám a že mi tam nedal například TAO nebo něco jiného?
Kdybych místo DAO zvolil TAO, prý to znamená, že se mezi stopami bude vypínat laser. Nemůže to mít potom vliv na to, že se mi na začátcích nebo koncích stop useknou oblasti ticha nebo naopak přidají kusy ticha? Když z takového CD potom naripuji stopy do počítače (používám wav), nebudou se zvukové stopy od původních lišit délkou? Že by na začátcích nebo na koncích bylo něco (třeba oblast ticha) useknuto nebo naopak přidáno kus ticha. Nehrozí něco z toho?
Dal jsem si tu páci a udělal jsem teď hodně pokusů. Vyrobil jsem tři zvukové soubory wav, každý měl na začátku ticjo půl sekundy a na konci ticho 1 sekundu. Vypálil jsem (pomoci k3b) tři zvukové CD. Na každám zvukovém CD jsou ty tři zvukové stopy. Jedno CD je pálené v režimu Automaticky, jedno TAO a jedno DAO. Potom jsem všechny tři CD naripoval (pomoci k3b a pokaždé do wavu) do počítače a to dokonce dvojím způsobem: Jednou jsem měl nastavené nečíst mezery a jednou aby ty mezery četl. V počítači jsem měl nakonec 21 zvukových souborů (počítám i ty původní) a porovnával jsem všechny z původními. Používal jsem kliknutí na soubor a vybrání Vlastnosti a četl počet bajtů, a taky jsem si ty stopy prohlížel v Audacity.
Výsledky:
Zvukové soubory z CD vypáleného DAO a ripované tak, že čte mezery, je na tom nejlépe, délka zvukových souborů je skoro stejná (nepatrně větší), jak u původních.
Zvukové soubory z CD páleného DAO a ripované tak, že nečte mezery, mělo kromě poslední stopy useknuté konce asi dvě sekundy a to bez ohledu na to, jestli je to ticho nebo kus zvuku.
Zvukové soubory z CD vypáleného TAO a ripované tak, že čte mezery, mělo na koncích kus ticha navíc a i trochu jemného lupnutí, kromě poslední stopy.
Zvukové soubory z CD vypáleného TAO a ripované tak, že nečte mezery, mělo konce zmršené tak, že nějaký kus ticha bylo přidané, před ním i trochu jemného lupnutí a kus přidaného ticha na konci bylo useknuté.
CD vypálené Automaticky mělo úplně stejné výsledky, jak DAO. Z toho vyplývá, že při automatickém se použilo to DAO. Protože DAO mělo výsledky nejlepší, budu ho používat. I Automatiky by šlo, ale spolehlivější bude použít přímo DAO.
Potřebuji, aby na zvukovém CD jsem měl zvukové stopy úplně ve stejném stavu, jak u původních souborů, ze kterých jsem CD vyrobil. Když z toho CD potom naripuji zvukové soubory, zase se musí shodovat s těmi původními. Když dělám kopii zvukového CD, potřebuji, aby na obou CD byly soubory u obou stejné. Z toho vyplývá: Při vypalování nového zvukového CD používat režim zápisu DAO. Při kopírování zvukového CD zase DAO. Při ripování zvukového CD musíme mít nastavené, aby mezery četl.
Ikdyž jsem všechny tato opatření udělal, úplně dokonalé to ještě není, není to přesné. Pořád se délka zvukových souborů liší od původních, ikdyž nepatrně, o několik bajtů. Já bych byl nejradší, kdyby to sedělo úplně přesně na bajt nebo na vzorek. Proč mi ta nepřesnost vadí: Mám vypálené zvukové CD a když po nějaké době materiál zestárne nebo se opotřebuje, udělám si novou kopii, aby se to obnovilo. A už tam bude trochu rozdíl. Poznat to sice není, ale musíme myslet na to, že si postupem času z te kopie vypálím další kopii a příště z te další kopie ještě další a tak dále a ty nepřesnosti se můžou hromadit až to poznat bude. A proč dělat kopie z kopie atd: Protože ten první kus už třeba nebudu mít, může být už rozbitý a vyhozený.
Přesně na bajt by to bude sedět jen když místo zvukového CD vypálím datové se zvukovými soubory, ale to by nehrálo ve stolním přehrávači.
Myslím si, že když zvukový soubor dám na datové CD, z něj potom uložím do počítače, z toho uloženého vypálím na nové datové CD a tak pořád dokola s tím dělám, tak k takovému vychýlení nedochází. Tam to bude pravděpodobně stále stejné, jak poprvé. Můžu to ještě zkusit, ale myslím si, že to sedět bude na bajt narozdíl od zvukových CD.
Proč jsem se vlastně o to začal zajímat. Protože mám pracně vyrobených celkem dost různých zvukových CD, o které bych nechtěl přijít. Abych předešel zničení CD, tak si preventivně každý rok každé to CD okopíruji. Nechávám si od každého dvě nejnovější kopie a ty staré vyhazuji. Tím pádem dochází k tomu, že dělám kopie z kopie a z te kopie z kopie dělám zase kopii a tak dokola. Proto jsem se začal obávat toho, jestli se zvukové stopy postupem času nezačnou deformovat tím, že ty nepřesnosti asi budou narůstat. Jestli se nakonec nedočkám slyšitelně prodloužených nebo zkrácených pauz za a před skladbama a podobně.
A ked proste skopirujes cd 1:1 na ciste, tak to nebude jednoduchsie, ako grabovat do wav a opat vypalovat.
na některých mechanikách ani při několikanásobném ripování toho samého za sebou
To je vlastnost CDDA. Stručně řečeno mechanika občas vrací interpolovaná data a nebo kusy proudu opakuje. Podrobně je to vysvětluje autor cdparanoie.
Úplně všechno se na originálním lisovaném CD nedá, protože se zajímám o staré písničky, které se skoro nevydávají. Některé skladby seženu jenom v internetovém obchodě ke stažení, některé můžu nahrát jenom ze starých desek. Proto jsem byl nucený zvukové CD si vyrobit sám. Ale dalo mi to hodně práce, protože jsem musel nahrávky pracně sehnat, potom pracně nahrát nebo stáhnout, potom pracně zkontrolovat kvalitu zvuku a případné nedostatky pracně vyčistit a hodně další dřiny. Proto bych o ty nahrávky nechtěl přijít, protože kdo by se s tím měl znovu dřít a ještě by se to nemuselo povést sehnat.
Proto teď řeším, jak si to zalohovat. A do pytle ukazuje se, že zálohovat je tak, že si vyrobím zvukové CD po dvou kusech, které budu čas od času preventivně kopírovat a nechávat nové kopie a staré vyhazovat, je nespolehlivé. Jsem zklamaný, protože ta technika zase tak dokonalá není, jak jsem si myslel, co se týká zvukových CD.
Nezbyde mi nic jiného, než to udělat tak, že na poslech budu mít zvukové CD a na zálohu budu mít datové CD, kde budou ty samé zvukové soubory, ale vypálené jako data. To datové CD použiju jenom v tom případě, že se mi zvukové CD zkazí. Použilo by se tak, že z datového CD uložím zvukové soubory do počítače a z nich vypálím nové zvukové CD.
Mám ty CD ve dvojtých obalech, v každém obalu je jedno zvukové CD a vedle něj dám to stejné ale datové CD. Původně jsem tam chtěl mít dvě stejné zvukové CD, jedno na použití a jedno náhradní, čili dva stejné kusy. Ale teď, když se změnila situace, už nemůžu mít v obalu dva stejné kusy, protože jeden je datový a jeden zvukový. Třetí místo v obalu není, abych tam mohl mít ještě jedno náhradní datové CD. Takže uvažuji, jestli ta záloha bude dostatečná, nebo to mám lépe vyřešit. Ale jednoduché to není, protože mám několik set různých zvukových CD. A to by zabralo hodně místa, kdybych k tomu dělal ještě ty třetí záložní disky.
Ze zvukových CD poslouchám proto, aby mi to hrálo i ve stolním přehrávači. K tomu přehrávači mám kvalitní zesilovač, kvalitní bedny, různé doplňky na úpravu poslechu.
Zálohovat na HDD se mi zdá méně spolehlivé, protože pevný disk se může pokazit a to dokonce i dříve, než se zkazí záznamová plocha. Nakonec jsem to vyřešil tak: Na poslech mám zvukové CD a jako zálohu používám datové DVD, které preventivně čas od času okopíruji. Když se zkazí zvukové CD, lehko ho vyrobím znovu pomoci zálohy.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
11.12.2013 23:19
15.12.2013 09:05