Portál AbcLinuxu, 4. května 2025 14:05
Pořídil jsem si SSD disk 120GB a mám starý HD 500 GB. Chtěl bych přeinstalovat svůj domácí systém - Ubuntu 14.04.3.
Můj nápad je takovýto:
Co myslíte, je to takhle dobrý nápad, nebo mám něco změnit?
Není dobré si dát na něco pozor? Nebo se už postará systém o všechno další sám?
Dělení disku je přežitek z minulého desetiletí. Doporučuji Btrfs a subvolumes. Neexistuje důvod dělit datové oddíly předem a omezovat tak flexibilitu.
Swap na SSD není dobrý nápad. RAM je dnes levná záležitost a má-li ten systém podporovat uspání na disk (hibernaci), možná je lepší dát příslušný swapovací oddíl na disk, aby nezabíral mnohem dražší SSD kapacitu. Oddíl pro hibernaci (má-li hibernace spolehlivě fungovat) by měl být aspoň stejně velký jako RAM a u malého SSD je škoda zabrat třeba 32 GB na swapovací/hibernační oddíl.
Samozřejmě, že swap může být bez problémů na disku, kde není systém. Dokonce může být na obou discích zároveň nebo v různých jiných konfiguracích.
Názor, že to nejde, je oxymoron. Zda něco jde nebo ne, není věc názoru.
Problém by mohl nastat v případě, že by disk se swapovacím oddílem byl na řadiči vyžadujícím kernelové moduly, které by nebyly v initramdisku nebo přímo v kernelu. Pak by kernel při probouzení systému z hibernace příslušný swapovací oddíl nemohl vidět a místo probuzení a obnovení původního stavu systému ze swapu by buď dál normálně bootoval nebo selhal. Triviálním řešením tohoto problému je mít všechny potřebné moduly (a) v initramdisku nebo (b) přímo v kernelu.
Řekl bych ovšem, že tento^^^ problém je příliš exotický konstrukt na to, aby na něj člověk narazil u běžného desktopového hardwaru.
btrfs quota enable /Pak vytvořím plánovaný subvol:
btrfs subvol create /cesta/a nastavím pro něj quotu:
btrfs qgroup limit velikost /cesta/Podrobnosti jsou zde.
Proč mít swap o velikosti 2x RAM? Mám-li například 128 GB RAM, měl bych snad mít 256 GB swapu? Vždyť to je naprostý nesmysl. Když chci 2x RAM, koupím si 2x RAM, ne? A je vymalováno. Swap o velikosti srovnatelnou s dnešní RAM se beztak nedá nijak efektivně využít pro provoz systému, protože zapisovat takové množství dat tam a zpět se prostě za uherský rok nestíhá.
Dělení disků na partitiony se používalo v dobách, kdy neexistoval ZFS nebo Btrfs a kdy mělo smysl používat několik různých filesystémů. Mělo to naprosto zásadní nevýhodu v podobě dělení kapacity předem, bez možnosti ji pak nějakým způsobem realokovat. Tomu trochu pomohlo LVM, kde existuje možnost automaticky jedním příkazem změnit velikost LV a zároveň i filesystému, který na tom oddíle existuje, pokud to ovšem daný filesystém podporuje. Ve srovnání s výhodami Btrfs (vestavěný RAID, checksumy, replikace dat i metadat, atomické snapshoty, …) to ovšem bylo pořád ještě hooodně slabé, z dnešní perspektivy. Dnes má smysl mít pouze nešifrovaný /boot
a šifrovaný /
, u systému bez šifrování disku pak pouze /
.
Tak mě to učili na vysoký…
Opravdu? Vysoká by měla učit obecné principy, nikoliv technické podrobnosti, které za pět let přestanou platit.
Docela by mě zajímalo, jak pohodlné jsou s ext4 atomické snapshoty, RAID na úrovni filesystému nebo checksumy dat, když je někde kvůli pohodlí.
Když je nějaký oddíl zaplněný ze 40%, znamená to, že 60% je nevyužitých a ostatní oddíly se k těm 60% nedostanou. To skvěle ilustruje, proč jsou oddíly v mnoha směrech špatně.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.