Portál AbcLinuxu, 20. dubna 2024 07:30
Je osmého května, spíš už devátého. Sedím a dopisuji „úřad“. Měl bych se umýt a jít spát. Po pár krocích mi dojde, že jsem se přecenil, dokážu jen dojít k posteli a padnout. Většina z vedoucích je na tom podobně. Voda 2007 skončila. Voda 2007 bylo sjíždění části Berounky na kanoích, pořádané Tyfloturistickým oddílem (pořádá akce pro děti s vážným poškozením zraku -- domovské stránky) za vydatné pomoci vodáků ze skupiny Šán.
Co se ukázalo a potvrdilo:
I malé, nevidomé děti se mohou účastnit takových podniků.
I s vážným poškozením zraku jde žít podobně jako žijí vidící a radovat se. Radovat se umí ty děti, mladí i dospělí opravdu úžasně.
Poněkud tmavší z dětí se v takovém kolektivu opravdu nevyznačují nějakou specifickou vlastností.
Takový podnik jde udělat za dvacet tisíc a kousek, jsou-li lidé, kteří pomohou, přivezou, půjčí materiál a na otázku co za to odpovídají mávnutím ruky a nebo: „Ještě jeden takovej blbej dotaz… “.
Pro toho, koho to zajímá, dodávám lodní denník. S Linuxem to nesouvisí, snad jen tak, že jsem na notebooku každý den v noci přetahoval fotky na web, aby měli rodiče čerstvé zprávy a byli tak trochu s námi a se svými dětmi.
Tábořiště jsou objednaná, až na pár metrů jsme všechny cesty, co po nich na souši s dětmi půjdeme, prošli, přihlášky máme, pojištění také. Hospoda i muzeum objednané. Pádla a vesty od Marka a z Gymnázia Beroun byla přepravena na jedno místo a pak na druhé místo, odkud spolu s loděmi v pátek odjíždí směr Višňová. Další auta s věcmi odjíždí také, ta budou dělat i doprovod. Na nádraží v Berouně nás svojí vstřícností potěšili. Seznamy rozdělení na cestu, pobyt a vodu jsou hotové (než je budeme muset zase předělat). Průkazky, léky, dokumentaci… máme. Kotlíky, sekyrku, vařič, čepice… jsme našli, sehnali, propůjčovali, svezli na jedno místo, pak zase jinam a v pátek jedou. Program je připravený, jídlo nakupujeme…
Velikost složky dokumentace k akci je už tlustá kniha, množství e-mailů, telefonů, schůzek už dosáhlo astronomických čísel, teď už by snad…
Cesta do Višňové proběhla v poklidu. „Nádražáci“ na Hlavním a v Berouně pomohli. Další fakta už tak přívětivá nejsou. Klárka, vedoucí a spoluorganizátorka onemocněla. Zatla zuby a jela alespoň na cestu vlakem a pěšmo. Sedat do lodi by ale bylo zdravotně neúnosné, budeme muset řešit.
Klárku v lodi zastoupil narychlo Petr Honzejk, který neprozřetelně den před tím pronesl, že by nám někdy pomohl. A už to měl, už jel do Višňové. Onemocněla i Kamča, další z vedoucích.
V Berounce je málo vody, zato na nebi se voda houfuje do mraků. Odíráme vodákům jejich lodě o dno a doufáme, že nezačne pršet.
Řeka se moc nesnaží téct, musíme se snažit sami a zabrat. Zpestření obstará hra „na Babu“. Když dojedeme do Nižborské sokolovny, déšť je tady v plné parádě. Alespoň jsme to stihli.
Tři z vedoucích plánovaně odjeli. Děti : vedoucí -- 23 : 7. To je na vaření, prostorovku, pomoc dětem v neznámém prostředí… v nouzových podmínkách, trochu náročné.
Přijíždí Klárka, Rebeka, Pedro -- Hurá! Začíná pršet, až lejt -- ach jo. U prvního jezu Mářa operativně dováží Klárku, která zůstává s nejmenšími v teple hospody a ostatní jedou dál. Mářa tedy dnes, krom pendlování mezi kempy a převážení bagáže, převeze i některé děti. S převážením věcí pomohli i další.
V Berouně pod mostem dáme oběd. Pak se podaří dojet zbytek a jsme ve Třebání. „Se podaří“ pochopitelně hlavně díky vodákům.
Odpočinkový den. Jedeme navštívit Dům Hodin Karlštejn. Kdo zná třeba Miloše, chápe, že pro někoho vrchol celé Vody. Zase pech, paní průvodkyně náhle onemocněla. Měníme plán a jdeme na louku nad Karlštejnem hrát hry. Mezitím se paní jen kvůli nám vrátí narychlo od doktorů, a tak se podaří i prohlídka. Pro mnohé úžasný zážitek, osahat si ty tajemné strojky.
Pak do restaurace na jídlo a večer táborák s vuřty a vodáckým kvízem.
Vypadá to na déšť. Další hra za vydatné pomoci vodáků a pěší výlet.
A domů! Osobně si připadám jako po ročním pobytu na manévrech a ještě je potřeba udělat účetnictví a… stálo mi to zato? Stálo, bylo to krásné!
Foto -- Poslední večer u táboráku a poslední den
Osoby a obsazení
Děti a dospělí nevedoucí: Lucka, Schnaubi, Kuba, Klárka, Tom, Tomáš, Jakub, Mareček, Lucie, Aďa, Honza, Saša, Mája, Iva, Kačka, Katka, Ríša, Danielka, Jirka, Halda, Monika, Miloš, Matouš.
Vodáci: Medvěd, Šuhaj, Čiko, Mates, Nova, Hubert…
Vedoucí: Klára, Anička, Mářa, Terka, Bára, Rebeka (na sobotu zástup Natálka), Pedro (na sobotu zástup Bára II), Palo, Pavel, Pavla, Zuzka (do neděle), Honza.
A další.
Projekt byl podpořen ze sbírkového projektu Pomozte dětem
Děkujeme kuřeti, jakož i dalším, kteří nám tuto akci umožnili svojí pomocí. Vodákům ze skupiny Šán za lodě a doprovod. Také -- je jich moc.
Tiskni
Sdílej:
10.5.2007 10:31
vencour | skóre: 56
| blog: Tady je Vencourovo
| Praha+západní Čechy
Hej, Dagu, koleduješ si o medaili za celoživotní dílo 
Dík za pohled na život z jiné strany.
Žbluňkne to a jdu sedět.
Ale za dva týdny jdeme horolezit.
Ale je to strašná sranda. Já se bavíííííííím! Krom toho děsnýho úřadu kolem.
10.5.2007 13:29
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
My to prestali delat hlavne kvuli casu, zacali jsme predelavat barak... Ony ty pripravy zabiraly dost casu, dokud se v zime planovalo s mapou a tuzkou, tak to byla zabava, jenze pak se to muselo obvolat a jeden vikend se trasa objizdela a domlouvalo se per huba. Pak sehnat decka (to nebyl problem), doufat, ze neodrekne nekdo z nahoncich (praktikantu) a pak se vyrazilo. Ctrnact dni az tri tejdny na trase. A pak dodelat vyuctovani. Nastesti to bylo v dobe, kdy byla statni sprava v tomhle bode mrtva, takze zadne velke papirovani nebylo, resp. dlabali jsme na nej a bylo nam to tolerovano.
Ale zase clovek zazil spoustu zajimavych situaci. Jednou jsme deckam delali k obedu ctyrbarevnou ryzi a zapomneli jsme koupit kari. Tak jsem v ramci bojovky vzal kolo a zacal smejdit po nedelnim Ceskem Krumlove. Smiloval se nade mnou (dlouhovlasy vagus v urousanych maskacich, jo uz to je nejaky cas) distinguovany cisnik v nobl hotelu na namesti 
Taky uz bych se bal i kvuli provozu na silnicich.
A tady je vedoucích potřeba opravdu dost. Ještě že jsou dnes ty mobily. Ale účet za tenhle měsíc nechci ani vidět.
Na to škemrání to máme dobrý, jde buď pěkná holka, nebo já se svým prošedivělým vousem. Podle okolností.
A jsou to takový pohodový děti s dobrou náladou a vděčný za každou zábavu.
Martani... spíš je tu jiné nebezpečí. Když si člověk zvykne mluvit s nekoukacím, třeba ještě trochu "do sebe" dítětem, tak je v pohodě, dobře si s ním povídá a všechno je normální. Pak ale přijde mezi "normální" a připadá si jako mezi marťany.
Ty fotky vypadají zajímavě. Co to bylo za podnik?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.