Portál AbcLinuxu, 14. května 2025 00:22
Pokud z někým mluvíš, chovej se asi tak:
Tohle všechno a ještě mnohé další. Jestli se toho vyvaruješ, nebudeš zraňovat člověka a nebude tě vnímat jako povýšence, který má vždy a ve všem pravdu. V případě že to budeš dělat, tvé skutky i tvá slova se k tobě vrátí. Naše slova i naše skutky se k nám vracejí. Neúprosně. Dobré i zlé.
Pokud soudíš a hodnotíš, stáváš se soudce. Soudcem a hodnotitelem. Soudíš a hodnotíš, co je krásné, ošklivé dobré, zlé. Tím stavíš do role vševědoucího, který ví mnohem lépe a více než ti druzí co je dobré a co špatné. Tvůj soud a tvé hodnocení bude vnímáno jimi jako povyšování I přesto že ti to neřeknou. Ale nezapomenou a ve vhodný čas a pro tebe v nejméně vhodný jak časem, tak místem ti to připomenou. A budeš to ty, kdo bude zraněn a ponížen. A pokud se pokusíš o odvetu, dostaneš se do neúprosného kola křivd a sporů. Sporů v nichž nemůžeš nikdy zvítězit. Sporů z nichž zbude pro všechny jen pocit křivdy.
Místo toho mu řekni:
Pak budeš mluvit o sobě:
Mluvit o sobě znamená druhým
lidem sdělovat kdo jsem, co cítím a prožívám. Za své prožívání nemohu, děje
se bez mé vůle. Ale je to jen pravda o mě, nikoliv o těch druhých. Pravda,která
nemusí být druhým příjemná. Je to informace, co se s námi děje, když oni
dělají něco s námi a vedle nás. Mohu někomu říci že je mi zle z jeho křiku a
není to vůbec o tom že když křičí je zlý. Jen je mi zle mě z jeho křiku. To je
naprosto zásadní rozdíl:
Dvě zdánlivě stejné věty, ale naprosto odlišné smyslem. Protože ne všichni co křičí jsou zlí. Někdy křičí protože se bojí. A někdy z radosti. Znamená to že křik je správný nebo špatný? Nikoliv. někdy mám z křiku dítěte radost a z křiku opilce strach. Je tedy křik správné nebo nesprávné chování? Podle okolností. Někdy křikem voláme o pomoc. Máme proto zachovat „správné ” chování protože je správné nekřičet? Někdy křikem hrozíme. Hrozíme a varujeme útočníka, který nás ohrožuje.
Je tedy křik agresivní chování, nebo je to záchranné chování? Všechny soudy jsou v tom to případě mimo. Jsou to rozlišné situace a rozlišně je prožíváme. Ale to co při křiku prožíváme je rozhodující. Dítě se narodí a křičí. Je zde a mezi námi a hlásí se. Všichni se usmívají. A někdy se dítě topí a křičí. Bojíme se o něj a jdeme pomáhat. Bojíme se o život. Stále je to jen křik ale pocit je rozdílný a přesto pravdivý. Stačí porozumět.
Jsme to co prožíváme. Tomu co prožíváme
nejsme schopni zabránit. Jsme schopni to ovládnout, abychom se v tom
neutopili.
Dítě se topí a máme strach, strach ovládneme a jdeme na pomoc. Podaří-li se
nám jej zachránit máme radost. Radost ze záchrany i ze svého dobrého skutku
odvahy, kterou jsme překonali strach. Zvládli jsme svůj pocit. Napřed jsme
měli strach. Jsme proto zbabělci? Jistěže ne. Ale ani hrdinové. Prostě jsme to
co prožíváme.
Zrovna tak nejsme lakomci, když se o všechno nerozdělíme. Protože máme právo napřed uspokojit své potřeby, a když zbude, můžeme se o zbytek podělit. Ti co mluví „morálním” právu a povinnosti chtějí těm druhým říci, že oni vědí nejlépe co je morálka a morální právo. Tomu nemusíme věřit. Když někomu něco odmítnu, odmítám jeho požadavek. Nikoliv jeho. A dávám proto že chci dávat, nikoliv že někdo má na něco ode mne nárok. Nárok určuje zákon. Každý má právo o cokoliv požádat, ne každý má na cokoliv nárok. Ti co tvrdí, že slušný člověk odpoví na otázku manipulují. Jsem snad proto neslušný, že neznám odpověď, nebo jsem unavený a nemám chuť odpovídat, nebo už jsem ji zodpověděl stokrát a ten druhý si ani nedá práci si ji zapamatovat. Odpovědět není o slušnosti, povinnosti, morálním právu atd. Je to jen o chuti nebo nechuti. O pocitu. I zákon umožňuje neodpovídat a nevypovídat. Je snad někdo víc než zákon? Vše co činíme děláme na vlastní odpovědnost a z vlastním pocitem svobody. Máme právo se své svobody a odpovědnosti vzdát. Ale je to jen naše právo, nikoliv povinnost vůči druhým.
Tiskni
Sdílej:
Na to je asi jediný lék: více Dagů na Vás!
V Americe? Možná.
Ad pomoc a Amerika - viděl jsem pořad o lékařích v letecké dopravě, pokud se stane něco na palubě letadla, posádka prosí přítomného lékaře, aby se přihlásil. Jenže podle amerických zákonů může být onen lékař žalován o náhradu škody, pokud pacient nebude spokojen se zákrokem - takže se i lékaři vyhýbají pomoci. A já jim rozumím, že jsou případy, které vzdají předem. (V Americe se soudí kvůli každé blbosti, šikovnější právník "zachrání" vše.)
Nepřijdu, kam bych chodil.
Bať, to je to, co jsem chtěl říct. Jsou situace, nazvěme je třeba extrémní, kdy neochota odpovídat nás může dovézt až do kriminálu. Je to, jak správně glosujete (tvrzení) volba jednoho každého z nás. Tam (názor) budete s asertivním chováním od spoluvěňů bit jako žito.
BTW nadměrné používání ablativu „o tom“ sice není trestné, ale osobně mi to je líto. (to BTW je jen takový žert)
Víte nadměrné domýšlení je také projev úzkosti. Říká se tomu "katastrofický scénář". A lidé se většinou (a to lidé zahrnuje i mě) umí chovat podle rozumu. Takže až budu v kriminále, budu se chovat jako v kriminále. Zrovna tak jako jsem se na vojně choval jako na vojně a na ulici jako na ulici. Prostě se přizpůsobím světu a situaci. A to co jsem v té komunikaci napsal, prostě platí, a s tím se domluvím i v kriminále.
Stýkám se z lidmi, kteří ten kriminál mají za sebou, i několikrát, a měl jsem "čest" pracovat i s vrahy a sexuálními devianty a násilníky. Kdybych s nimi mluvil jinak než jak popisuji v seriálu o komunikaci nevydržel bych s nimi. To jen tak na okraj. To co popisuji, je ze života a na životních zkušenostech založené.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.