Portál AbcLinuxu, 14. května 2025 00:33
Kdysi, a to už je dost dávno jsem se rozhodl, že v žádném případě nebudu měnit svět a lidi kolem sebe. Měnit svět a lidi, je krajně nejistá záležitost. Navíc, pokud kolem sebe někdo dokáže shromáždit dost jedinců ochotných změnit svět. Pak ti ochotní jedinci se většinou stanou všeho schopnými a dokáží napáchat škod nepočítaně. Takže nikoho neměním a na nikom nechci aby se změnil. Tedy takhle. Chci od nich jen jediné. Aby změnili chování, které mě obtěžuje. Pokud ho nezmění, řeším to jinak. Popíšu níže.
Požadavky na změnu sebe a změnu chování jsou věci jež si lidé zcela systematicky a zásadně pletou. Například komouši. Ti stále a pořád chtěli měnit svět. Vždy když se jim to povedlo, tak se svět zcela změnil. Bohužel v „nádhernou ” hromadu kouřících trosek. Kdyby chtěli jen změnu chování lidí bylo by to zcela jinak. Jejich předchůdci a dnes i spolupracovníci jsou socani. Starostlivci o „naše” blaho. Jak to vypadá, vidíme všichni.
Bohužel socani, neřkuli komunisté nejsou schopni změnit své chování. Jejich chování mě obtěžuje. Ovšem mám výhodu, že žiji ve světě kde je možná změna. Ve světě, jež používá alespoň trochu demokratické principy. Přestal jsem socany a komouše brát vážně a přestal s nimi spolupracovat. A to jen proto, že s lidmi, kteří nejsou schopni změny chování se prostě nejedná, ty si rozumný člověk drží dlouhodobě a systematicky od těla.
Je to stejné jako když máte manželku, a máte ji rádi, stojíte o ni máte s ní děti a tedy zájem kooperovat. Jenže ona vás podvádí, obelhává utrácí víc než vydělá, zneužívá vaší velkorysosti. Nějaký čas na ni chcete aby změnila své chování aby začala plnit své povinnosti, tak aby to nepoškozovalo vás a děti, prostě rodinu. Jestliže přes vaše naléhání nezmění své chování, máte dvě možnosti.
Ta jedna je, že lamentujete nad svou smůlou, neděláte nic a stále naivně čekáte, že to „musí přeci pochopit.” A ona to naprosto klidně nechápe, vzhledem k tomu že se domnívá, že není důvod. Přeci, když jste od ní neodešel do té doby, tak je zcela jasné že to neuděláte ani tentokrát. Na stejném naivním principu očekávání je založeno i soužití s alkoholickými manžely, s feťáckými dětmi, chorobnými žárlivci a hysterickými milenkami. Další kategorie si klidně každý dosadí sám.
Takže lamentujete a nic. Nic se nemění. Pokusíte-li se vyvolat „ flame war” zjistíte, že jste sice vynaložili obrovské úsilí a možná získali i trochu podporu svého okolí a někdy i obdiv. Což bývá v takovém případě většinou jediný zisk. Jestli je ten zisk dostatečný nechám vaší úvaze. Mě se nezdá zas až tak úžasný. Ale každý z nás ten svět a výhody vidí jinak. Lamentujete, válčíte, a nic.
Jenže pak přijde jedno, a bývá to velmi časté. Zabalíte to, přestanete válčit, jste unavení, rezignujete a lížete si rány. Nemáte čas a síly na vznášení požadavků na změnu, manželky, socanů, dětí a dalších záležitostí. V ten okažik se často stane s vámi zajímavá změna. Začnete si hlídat a šetřit své prostředky, síly a možnosti. Uklidíte se stranou.
Tam v ústraní přemýšlíte o minulosti, současnosti a budoucnosti. Najednou vše, to co se zdálo alespoň jako trochu výhodné a smysluplné ztrácí pro vás význam. Už nechcete bojovat s manželkou, dětmi, opileckým manželem, povykovat na socany ať už to konečně změní. Už chcete žít jinak po svém. A tím, že se od všech těch hysterek, křiklounů vzdálíte, přestanete se jimi zabývat, objevíte obrovskou spoustu možností. Možností, které se vám naskýtají jen samotným právem volby.
Ta možnost volby je totiž úžasná věc. Zjistíte, že si můžete vybrat, že není jediná žena, jediná politická strana ani jediný operační systém. Jednoduše si vyberete co chcete. Fakt to funguje. Mnohokrát jsem se o tom v životě přesvědčil. Funguje, když si nenecháte namluvit, že není alternativa. Alternativa není jen v okamžiku smrti a nebo když jste spoutaní, že se nemůžete hnout. Ovšem to je zcela extrémní situace, která se většině lidí v životě nestane. Každý sice umřeme, ne každého spoutají do kozelce.
No a možnost volby je právě výhodná v tom, že těm nepohodlným lidem, kteří jsou kolem vás, prostě jednoho krásného rána řeknete, bye bye. A opustíte je. Přestanete investovat svou energii do jejich změny, do změny světa a začnete se starat o své věci, své děti, svůj život aby jste ho žili podle svých představ a nedáte si do něj od nich ani mluvit ani zasahovat. Zjistíte, že v tu chvíli nad vámi ztratili moc. A ke svému velkému údivu objevíte, že je toho na světe poměrně dost málo ke změnění.
Můžete o svém životě, svých snech a představách mluvit s kýmkoliv, to jo. Pokud se k tomu rozhodnete. Ale jinak ani náhodou. A když si do něj nenecháte mluvit víc než uznáte za vhodné a k tomu nosíte svoje šaty, jíte svoje jídlo a volíte si své možnosti, které se rozhodnete naplnit. Tak jste zcela svobodní lidé. Svobodní lidé, co umí žít svůj život s ostatními lidmi. A nepřekážet jim. Nakonec objevíte, že to není ani sobecké.
Tedy v červnu socanům znovu opakovaně řeknu. S vámi hošani pořád ještě ne. A to v žádném případě. Nic od vás nechci. Nechci aby jste se starali o moje věci a hájili moje práva. Nemyslím si že jste toho schopni a bylo by ode mne tedy zhůvěřilé to od vás očekávat.
Musím se přiznat, že něco podobného jsem několikrát řekl i některým lidem kolem sebe. Skutečně se mi ulevilo a dodnes si gratuluji, že jsem s nimi nepokračoval na své pouti životem a nešel s nimi do žádné války a neměnil je. Jednoduše jsem se s nimi rozešel, nechal je sobě samým. Ať si žijí jak umí a po svém. Zbyla mi energie na užívání života. A to je to nejdůležitější pro mne. Inu demokracie je přeci jen šikovná věc.
Tiskni
Sdílej:
15.4.2006 06:39
vencour | skóre: 56
| blog: Tady je Vencourovo
| Praha+západní Čechy
Něco jde vzdát, něco ne, na něčem záleží víc a na něčem míň. Jak stárnu, zjišťuju, že je fakt základ "mlčeti zlato", protože toho tolik nevím a tedy nemohu ani za ostatní rozhodovat. Jen se pokoušet o vyvozování závěrů na základě svého nejlepšího přesvědčení. Hledat ty, co jsou naladěni na podobnou myšlenkovou vlnu.
Naprosto souhlasím. Já se řídím následujícím: chytrému napověz, hloupého trkni. Kdo chce radu a pomoc, řekne si a rady si bere k srdci. Já si o rady říkám a snažím se jimi v rámci možností a situace řídit. Protože rady ve stylu step-by-step zabírají čas, stačí, když mě někdo nasměruje, kudy vede cesta. Když už jsem v bazénku, holt plavu sám, stačí vědět kudy. Kupříkladu kuřáci, kteří chtějí přestat. Všechno jde když se chce. Není důležité, jakým způsobem kuřák přestane kouřit, důležité je chtít. Pak je víceméně jedno, kdo mu co poradí.
Hlupákovi můžeš poradit. když nechce, spálí se, narazí si držku. Jeden můj kamarád chtěl začít podnikat. Radili jsme mu, několikrát, nedělej si účet u spořky, zůstaň ještě dva tři měsíce na pracáku, nežeň se, zbav se té škodovky. Nenechal si poradit. Vyšla mu zatím jen manželka. Od teď mu radím jen jednou. Pak už s ním neztrácím čas, i když je to jinak chytrý a schopný kluk a kamarád, kterého si jinak velmi vážím.
Jako odborník většinou navrhnu několik variant a doporučím nejlepší a varuji před nejhorší pro konkrétní situaci. Je jen na dotyčném, co si vybere. Když mi nevěří (samozřejmě se mohu občas mýlit) a zvolí tu nejhroší, chuj s ním. Spousta lidí tak ode mě slyší "já jsem ti to říkal".
Programátoři a politici mají společný problém. Určují, jak má uživatel/občan fungovat. Proto by si oba měli nechat poradit od svého uživatele/občana. Chytrému napověz... Nemluvě o tom, kdo politiky a programátory platí. Politiky neplatí stát a programátory neplatí jejich firmy. To my, občané a uživatelé si platíme programátory a politiky. Když neskáčou, jak pískáme, je třeba s nimi zamést, tak jak zřejmě dopadnou socani. Trk, trk trk.
A ještě na jednu věc jsem ve svém krátkém životě přišel. Když jsou dva partneři pět let spolu a skřípe jim to, mají se rozejít. Když si myslíte, že byste se měli s jiným partnerem lépe, vykašlete se na současného partnera a najděte si jiného. Spousta lidí to neche slyšet, ale po deseti letech se rozejdete stejně a akorát vás bude mrzet deset let trápení a opruzu ze strany partnera. Jak se v textu říká. Člověka nezměníš. Musí se změnit sám, můžeš mu jen ukázat cestu. Dávat politikovi/feťákovi/alkoholikovi/násilníkovi šanci má smysl jednou, možná dvakrát, když jsme osobně zainteresovaní, pak už je to jen ztráta času a energie.
že solidarita je "že okrademe ty schopné a dáme to líným"."Okrademe ty schopne" - je priznacne, ze "okradani" a "niceni" jsou z tohoto pohledu jen "ti schopni", nebot ten "neschopnym" neni co ukrast? Okradani ovsem mohou byt i ti "ne vseho schopni", a cim libiveji se to zabali (treba do hesel: "rovna startovni cara", "rovna dan" nebo "kazdy si za vsechno muze sam"), tim jakoby "filosoficky" cistejsi. "Schopny" se pak stava synonymem pro ty, kteri maji stesti, "liny" pak pro ty, kteri ho nemaji. Jisteze take existuji "schopni", kteri poctive makaji, a "lini", kteri nejradsi nic nedelaji. Pokud ale mate pocit, ze presne podle tohoto kriteria je pak rozlozeno bohatstvi ci potreby zdrave spolecnosti, myslim, ze vam neco unika. Bohuzel se totiz pod hesly o "okradani schopnych" pak casto spis bojuje za "volnou ruku vsehoschopnym" nez za fungujici strukturu spolecnosti. Ta totiz nikdy nemuze fungovat na tzv. principu "spravedlnosti" - tim se odlisuje lidska spolecnost napr. od zvirat. Tohle je poznamka nezavisla na politickych sympatiich k nejake konkretni politicke strane (zvlaste CSSD).
Nejlépe bylo by vzdálit seNelíbí se mi jak myslíte, co píšete ani jak píšete. Prostě vás nemám rád.
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
