Portál AbcLinuxu, 14. května 2025 00:26
Rozešla se před třemi týdny se mnou jedna z mých četných lásek. Sice jsem s tím nepočítal protože se víc jak tři roky tvářila, že mě neskonale miluje, ale vzhledem k tomu, že byla vdaná, tak mě taky mohlo napadnout, že to asi nebylo nic moc. Chápu ji. Už se to začalo přetavovat z okouzlení tedy z mé strany do lásky. Do takové té trošku omšele. Asi jako starý kabát. Hezký, pohodlný, ale žádná nejnovější móda. Už by se za ním nikdo ani na ulici neotočil.
Nebylo mi z toho skutečně dobře, protože když chlapovi, ženská řekne, „ Kouzlo pominulo, už tě nemiluji, už mi nevoníš.” Tak víte, že je to pravda.
Ta pravda je hořká i když není o vašich kvalitách a pouze to vypovídá pouze o tom sdělujícím. Samozřejmě přidala k tomu pár zástupných kvaziproblémů, ale to nebylo pro tu chvíli naprosto důležité. A pokud pro ni ano, pak mě skutečně ty tři roky nemilovala. Milovala pouze svoje uspokojení a svou představu. Konečně nerozešla se se mnou poprvé. Po několikáté. Vždy to vypadalo podobně a vždy jsem to nakonec nějak urovnal. Miloval jsem ji. Skutečně miloval jako málokoho. Dokonce jsem byl ochotný na ni čekat až se rozvede. Měla pro mne cenu.
Samozřejmě jsou to zklamané naděje a ty vždy bolí.Pokusil jsem se sice ještě o menší urovnání, ale nepochodil jsem. Byla to jednoduše pravda. Nemiluje mě a nevoním ji. Nechce se mi zde přemýšlet a vykládat si některé její výroky a udržovat se v nějaké falešné naději. To by bylo to nejhorší co bych mohl udělat. Na zklamání v lásce není lék, není terapie. Pouze se to musí vydržet a jen čas ukáže co dál.
Dnes jsem vstal poměrně brzo na to že je sobota a jako obvykle jsem si ráno trošku zacvičil, najedl se a posadil k počítači. Poslední týdny mi počítač hodně pomáhá, protože odtáhne mysl aspoň na chvíli. Na chvíli přeruší ten tok myšlenek a hovorů v duchu. Seděl jsem tedy u PC a hrál si a dumal jsem nad životem. Je mi přeci jen padesát pět let, nejsem žádný mladík. Nedumal jsem co a jak dál. To nedělám nikdy. I v takových situacích jako je rozchod neměním svůj denní režim. I to mi pomáhá unést tu tíži situace a života. Pak se mi z ničeho nic chtělo spát. To už jsem dlouho neměl. Nakonec jsem si lehnul na postel, tak jak jsem byl oblečený při vědomí, že v jednu hodinu přijde klient. Usnul jsem a zdál se mi sen.
Zdál se mi sen o své bývalé milé jak jsme se setkali ve vlaku. Seděli jsme spolu v kupé a já jsem se díval na ni a zároveň se mi v hlavě prolínaly obrazy. Ty se ji nijak netýkaly. A najednou jsem si uvědomil v tom snu, že se na ni dívám zvědavě, nikoliv vyčítavě, ale zvědavě s očekáváním s čím vlastně přijde. Nepřišla z ničím novým než před třemi týdny. S nabídkou jakéhosi přátelství,kterou jsem stejně v tom snu jako před třemi týdny v reálu odmítl. Nechovám se ke svým bývalým milenkám hrubě, nebo že bych je pomlouval, ale nijak s nimi neudržuji žádný zvláštní kontakt. Prostě, láska umře. A ta umře dříve nebo později a já nejsem člověk, který žije ze vzpomínek. Prostě jsem celým svým založením chodec. Chodec, jež musí jít teď v tuto chvíli a stát na nohou v tento moment.
Vím, že jsem ji něco v tom duchu ve snu povídal. Nepamatoval jsem si po probuzení hned co. Cítil jsem neskutečnou úlevu. Ani jsem nevěděl dost dobře proč. A pak mi došlo, co jsem prožíval a říkal v tom snu. „ Udělal jsem co jsem mohl a uměl aby jsi byla se mnou šťastná. Nevyšlo to. Všechno bylo málo a nakonec ještě to málo bylo špatně. Nedá se nic dělat. Musím jít sám a doufat, že někoho ještě potkám.” Z toho vlaku jsem ve snu vystoupil. Svítilo slunce, tak jako svítilo po probuzení venku za okny. A byl jsem klidný a uvolněný.
Sedl jsem k PC. Měl jsem potíže od včerejška z jedním připojením na internet.Ale jen tak, jakoby mimochodem jsem jej připojil. Chyba byla u poskytovatele. Přišlo mi to výstižné k situaci. Přišel klient, probrali jsem jeho životní situaci a domluvili řešení. Celkem ač se to zdálo složité, ale jak jsem byl uvolněný, našel jsem pro něj alespoň částečné řešení. Ten člověk byl u mne poprvé a jak jsem jej poslouchal, uvědomil jsem si, že jestli něco potřebuje, tak to aby byl pro někoho potřebný. Což se v tu chvíli dalo docela zařídit.
I já jsem byl prospěšný a to se mi v tu chvíli hodilo. Zcela nedávno, když jsem psal své bývalé milé mail, tak jsem v něm psal, že už jsem dlouho nepsal žádný blog. Myslím žádný osobní blog. Protože ty jsem psal pro ni. Nepsal jsem, jelikož mi na rozloučenou řekla, že ji ty moje bláboly stejně nezajímaly. To se mě dotklo. Ale dnes večer jsem si blog napsal. Napsal jsem ho pro sebe. Jen pro sebe. Protože dnes byl hezký den a já jsem naživu. Linux i BSD maká, zpívám si a nic moc mě nebolí.
Tiskni
Sdílej:
23.9.2006 19:39
eXces | skóre: 15
| blog: i hate mondays;)
| Jihlava
a kdyz uz je rec o linuxu, co vyzkouset arch? ja se do nej pustim hned jak konecne splasim penize a koupim si vlastni stroj "na pokusy". uz se tesim na "pacman -Syu" 
Uz se tesim na Slackware 11
.
23.9.2006 23:59
eXces | skóre: 15
| blog: i hate mondays;)
| Jihlava
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
23.9.2006 20:27