Portál AbcLinuxu, 6. května 2025 17:15
Smutná historka o lodích, co se na širém moři nesetkaly
16.3.2011 00:56
| Přečteno: 1121×
| poslední úprava: 16.3.2011 01:29
Tak jsem si krásně zašlapal na kole, tedy jmenuje se to orbitrack, ale já tomu zařízení říkám „kolo” Takže hezky na kole, přidal jsem proti minule tři minuty, což je zhruba asi jedno kolo těch dílků, co mi ukazují kolik jsem toho našlapal. 26 minut jsem si hezky vyšlapoval, potil se, sole odplavoval, tím pádem odplavené soli, přestanou vázat tuky, nebo jak to je? A hezky hubnu. Včera jsem se prošel, dnes si zašlapal a mám příjemnou noční náladu.
Mám rád určitou míru námahy. prospívá to tělu i duši, a jestli to půjde jako dosud, tak postupně se do léta připravím, dostanu do kondice, nejen kvůli cestování, ale kvůli sobě. Pořád si připomínám ono pravidlo, čím je člověk starší, tím víc potřebuje cvičit a o sebe pečovat. Přidávám po minutách a cítím, jak se ona výkonnost zvyšuje. Tohle je přesně postup, který jsem se naučil už dávno před léty. Nepřetěžovat se, neničit tělo, nenaučit ho bát se námahy a postupně si zvykne a poté se jednoduše přizpůsobí.
Ráno jdu do blázince, což nevnímám jako čirou výhru, docela bych zůstal doma,ale zase se těším na to jak mi přijdou udělat už konečně ten balkon. Dnes dorazil řemeslník, změřil, oznámil, že do týdne to budou mít připravené, za jeden den namontované. Už se něco začíná dít. Dostal jsem ještě radu, že jestli to chci holubům znechutit, stačí postříkat balkon Savem a holoubci odtáhnou. Jakmile dorazím zítra domů, okamžitě tuhle metodu vyzkouším. Pokud to zabere, budou mít holubi po ptákách. Jak říkával nebožtík tatík.
Docela mě nadzvedává, když otevřu dveře na balkon a balkon plný holubího trusu. Jednou člověk uklidí, po druhé uklidí, ale pak přestává tahle činnost bavit, když ráno je to samé. Takže docela holoubkům trochu zkazím náladu. Holt se nedá nic dělat, nechtějí se civilizovat, budou muset jít.
Protože jsem se dnes dozvěděl cenu, kolik ten balkon bude stát a je to méně, než jsem čekal, udělám si zítra radost, vlastně už dnes a koupím si pěkný trekový boty. Hezky v nich budu do léta dělat parádu. Akorát do televize si je 16.3 nevezmu, kdy tam zase točím další díl "Rodina a já" . Jinak v nich budu chodit skoro všude, aby se hezky rozšláply, hezky sedly na nohu. Ty staré, by už asi cestu do Čenstochové nevydržely. Mají toho za sebou víc než dost. Kolem pěti tisíc km. Za ty peníze, co jsem za ně dal, je to docela ucházející.
Pomalu se v hlavě připravuji na cestu. Všechno je v hlavě ,říká další moudrost. Takže si pomaloučku, polehoučku všechno připravím, a pak už budu cestou juchat. No juchat, to je trochu silné slovo, ale zkušenost mě vždy, ukazuje jedno. Jak se člověk psychicky na cestu připraví, taková cesta je. Tohle platí. Pokud vím, že mám v pořádku ruksak, dobře rozšlápnuté boty, naimpregnovaný stan, peníze a doklady, pak se nemusím moc bát. Být opatrný je nutné, ale vědomí, že jsem udělal všechno, je také dobré. Na takových věcech stojí víra.
Nezáleží na tom jestli je nějak mizerný počasí. Počasí je málokdy jak by mělo být. Loni v Anglii nebylo většinou nic moc, takové britské léto, ale nijak mi nevadilo. Byl jsem připravený a zařízený na britské léto. Sem tam se na počasí nadává. Na něco se cestou nadávat musí, jinak by to nemělo to správné kouzlo. Ale pobyt v Anglii, se mi skutečně líbil, jen škoda, že mě zradilo pravé koleno. Jenže zase sem pobyl u kamaráda a to má také svou cenu.
Dlouho jsem nebyl ve východních Čechách, naposledy někdy v devadesátých letech. Poslední cesta po Čechách byla víc po jižních a západních Čechách, předposlední po jižních, a jižní Moravě, odkud jsem upaloval do středních Čech. Takže se vydám na místa, kde jsem to měl vždy rád. Orlické hory, Náchodsko, tam přejdu hranice. Uvidím jestli to vezmu přes Žamberk a Vamberk, to bylo oblíbené místo, kam jsme jezdili s klubem „Z.” Jablonné, Písečná, už výše zmiňovaný Žamberk, Vamberk, Dobrošov, Kralický Sněžník, ale na ten nepolezu, tolik času mít nebudu.
Možná tohle opět projdu. Napřed hezky po rovině, abych se moc nezadýchal, potom přes hory a pak zase po rovině. Zpátky to vezmu kolem Opavy, dolu Moravou na Prostějov, Horní Štěpánov k Luterovým, abych jim přinesl něco z poutě. Tam mě asi vyzvedne Rita. A pojedu domu jako pán.
Uvidím jak mi to půjde. Takhle jak si to maluji, vycházím pořád ze starších zkušeností. Cesta kolem 750 km, by na měsíc, neměl být problém. Tedy kdysi, jenže nemládnu a každý rok dumám jak mi nožky budou šlapat a sloužit. Ale stejně nic nevydumám, a ukáže se cestou. Jak říkám, na východní Čechy se těším, on je to takový mírně opomíjený kraj, ale Orlické hory jsou krásné a kolem Kralického Sněžníku je nádherně, i potom Opavsko, také je hezké na cestování a na pohled.
Tam jsem byl naposledy v roce 1995, kdy jsem cestoval za jednou blondýnkou, se kterou jsem se seznámil ve vlaku, když jsem jel do Kroměříže na takový sešin, ohledně Zazenu. Dala mi adresu, moc nevěřila, že za ni přijdu pěšky. Přišel jsem, nekecal jsem, ale nebyla doma. Minuli jsme se. Neřekl jsem přesně kdy, a mobilní telefon jsem v té době ještě neměl. Tak jsem se minul s jednou možnou láskou. Pak mi psala, jestli bych tedy přišel jindy, třeba z Prahy, ale už jsem nemohl, byla už jiná kráska na obzoru. Jednoduše příběh o lodích, co se na širém moři nesetkaly. Jo jo, „smutná historka.”
04.03.2011
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
16.3.2011 10:30
belisarivs | skóre: 22
| blog:
Psychobláboly
Re: Smutná historka o lodích, co se na širém moři nesetkaly
16.3.2011 10:32
MVR
Re: Smutná historka o lodích, co se na širém moři nesetkaly
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.