Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 08:50
Opilci a politici
16.4.2011 14:53
| Přečteno: 1149×
| poslední úprava: 16.4.2011 14:58
Slunce svítí, dobře jsem se vyspal, zdálo se mi o námořnictvu. Docela příjemný sen. Být opět, třeba jen ve snu na lodi. Byl to těžký týden, ale měl docela příjemné ukončení. Volal mi Honza Lutera, že by měl přání jestli bych udělal v obci, kde žije přednášku. Takže jsem slíbil, domluvili jsme datum. Sice na nějakou prevenci co se přednášek týče moc nevěřím, ale neškodí se někam vydat, hodinu někde povídat a pak být několik hodin na návštěvě u lidí, které mám rád.
Povídali jsme včera na odpolední skupině o stereotypu. Většina lidí se stereotypu děsí. Já mám takové to klidné opakování známých činností docela rád. Vědět co mě čeká, kde v kolik mám být, jak dlouho tam pojedu, tohle mě docela uklidňuje a dává mi prostor si cestou něco přečíst, nebo třeba jen tak nechat volně plout myšlenky. Koupil jsem si postupně tři knihy od Roberta Wrighta, pomalu je čtu, přemýšlím o světě, tak jak ho pěkně popisuje RW a říkám si, že vlastně, dokud člověk nemá hlad, dobře spí, zdají se mu sny, i špatné, tak je docela v pořádku.
Od doby, co jsem přestal napravovat svět a začal se starat o své věci, zjišťuji, že mi ti politici zas až tolik krev nepijí. Sice mi občas přijde na mail nějaký rozhořčený text, který si přečtu a řeknu si. „Jo revoluce se mi už dělat nechce, o moc nestojím, politika mě netáhne.” Sleduji ty hlupáky, kteří se prsí, aby nakonec zjistili, že se stejně domluvit musí, jinak o ty koryta přijdou. Stejně tak ti v pozadí, co se snaží nakrást co to jde. Kradou, kradou a pořád žijí ve strachu, kdy o nakradené přijdou.
Nic nového pod sluncem, se říká už dlouho. Pokud člověk sedává roky na ranní komunitě a sleduje chování terapeutické komunity, jednotlivých lidí a potom si občas pustí debatu politiků v televizi, vidí stejné. Mlžení, bezradnost zakrytá „sebejistotou.” Evidentní lži, maskované do ušlechtilých keců. Vědomí, že to co prezentuji, je zcela něco jiného než vlastním. Ve všech kulturách, civilizacích jsou lidé rozděleni na ty, co vládnou, nebo se pokoušejí vládnout, na ty co jim je vládnuto a na určitou skupinu nezávislých, kterým není vládnuto, protože oni jsou stranou a umí si udržet svou nezávislost.
Srovnání politiků s terapeutickou komunitou není náhodné. Stejně jako v politice, tak v terapii se naplno ukazují pravé motivy. Lidé mají o sobě jakousi představu, ale když narazí na možnost jistých výhod, a tím mám na mysli jen třeba v terapii propustku, nebo postup do vyššího stupně, okamžitě se projeví jejich přirozenost. Jsou schopni a ochotni risknout ostudu z odhalení stejně jako politik, který usiluje o zachování jistého zdroje příjmu od svého sponsora, který mu zajišťuje finanční příspěvek za jisté protislužby. Mnozí lidé mají představu o nějakých zvláštních schopnostech politiků, ale stačí jen poslouchat, číst, aby bylo jasné, že tam i tam sedí zcela obyčejní lidé s obyčejnými lidskými vlastnostmi, kteří hledají co nevýhodnější pozice, jak si udržet vliv a moc.
Kapitalismus má díky tomu, že je konkurenčním prostředím, jistou možnost omezovat právě ty největší zloděje. Občas se mezi sebou zastřelí, utopí, nebo okradou, pro mnohé to je malá útěcha, ale organizovaný zločin má tendenci sice prorůstat do všech částí společností, ale kupodivu i organizovaní zločinci, touží být považováni za ctihodné lidi. Jednají tak aby se nakonec zařadili mezi slušné lidi. Kupují si politiky, soudce a hledí aby je jejich okolí mělo za ty, co jsou poctiví, dodržují své sliby. Všechny autoritářské režimy, dříve nebo později padnou. Zhroutí se právě díky úsilí vypadat ctihodně.
Politici, kteří chtějí napravovat stát a mravy a sami dobrými mravy neoplývají se zcela jasně ukážou jako obyčejní zloději a omezenci, kteří blekotají své kecy do kamery a doufají, že jim někdo uvěří.A tím, jak lžou, ten pokus o ctihodnost je přesně dohoní. Stanou se komickými a v momentě kdy se stanou komickými, přestanou je lidé brát vážně a přestanou se jich bát.
Největší legrace na tom je, že oni stejně jako ti alkoholici na komunitě, doufají, že jim lidé kolem nich budou věřit. Mají mnozí slušné herecké nadání a dokáží přesvědčit sami sebe, že co říkají, je svatá pravda. Ti alkoholici, feťáci, hráči také chtějí přesvědčit terapeutický tým, svoje příbuzné, že to myslí vážně, co říkají. Pouze jim nedochází stejně jako těm politikům, že dříve nebo později všechno rupne a budou komičtí, budou vyvolávat u některých lidí zlost a budou je někteří chtít tvrdě potrestat.
Ti i oni nakonec zjistí, že musí svoje lži omezit. Tohle zjistí, když nastane největší krize. Krize je očistná i když asi velmi málo příjemná. Mnozí terapeuti, stejně jako mnozí lidé se v takových případech ptají jestli lze ještě někam sklouznout. Vždy se jasně ukáže jestli už jsou jak politici, nebo alkoholici na dně, když najednou musí dělat kompromisy. Kompromisy i přesto, že touží po své droze. Jedni po moci, druzí po alkoholu, ale nakonec svět kolem nich jim po čase nastaví závoru a aby ji nadzvedli, musí, ač se jim to vůbec, ale vůbec nelíbí, slevit, přizpůsobit se a dokonce i změnit chování.
Jestliže krize je šance, tak i krize politiky je šance, že se chlapci a dívky budou muset přizpůsobit. Nakonec, moc se mi líbí, jak napřed tvrdí, pak odvolávají, mlží. Skutečně jako bych seděl na včerejší komunitě a poslouchal tu debatu o vztazích mezi lidmi, kteří navenek před týmem dávají najevo nerozbornou jednotu, aby se zcela obyčejně nechali prostince nachytat a ukázali jak jsou vlastně jenom lidsky omezeni. Stejně tak ti „vrcholní politici.” Jsou nenažraní, jsou přesvědčeni o své chytrosti nad niž není a nakonec, stejně jen blekotají, rudnou, aby nepřímo přiznali, že jsou takoví jací se jeví a nikoliv jací by chtěli být viděni. A pak jen tak jakoby mimochodem se dohodnou. Nic jiného jim nezbývá.
A ještě něco. Oni nás potřebují, my je ne. Oni nám potřebují prodat své myšlenky a nápady. Takže, musí se jednoduše snažit nám dát lepší zboží. Jinak si můžeme nakoupit jinde. I ti kmotři nás potřebují. Bez nás jsou ničím. Obchod bez zákazníků je jen sklad, kde leží nepotřebné zboží. A že se tváří že to bez nich nejde? Tak tvářit se můžou, ale jen u těch co jim tu hru věří.
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
16.4.2011 15:33
semiik | skóre: 4
Re: Opilci a politici
16.4.2011 16:39
Mrazík
Re: Opilci a politici
16.4.2011 19:41
Jsem troll, no a co?
Re: Opilci a politici
16.4.2011 19:52
Eso Rimmer
Re: Opilci a politici
16.4.2011 22:52
Marcela*
| Praha
Re: Opilci a politici
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.