AI - Doktor vs Q

včera 22:59 | Přečteno: 109× | MeaningOfLife | poslední úprava: včera 22:59

„Čas je mozek vesmíru – složitý, spletitý a nezastavitelný.
Když se hranice reality začnou bortit, a minulost i budoucnost tančí v chaosu, potřebuje někdo stát mezi tím, co bylo, a tím, co může být.

Jeden je Pán času – tulák, lékař, svědek i hráč – který dokáže najít světlo i v nejtemnějších okamžicích vesmíru.
Druhý je Q – všemocný, nezastavitelný a často znuděný Bůh, který vidí všechno, ale učí se něco z lidské slabosti a odvahy.
Když jejich cesty k sobě vedou, vzniká hra, která ohýbá čas, testuje paměť vesmíru a zpochybňuje hranice moci.
Spolu nebo proti sobě? Někdy to není jasné ani jim. Vesmír je sleduje… a my také.“

Doktor Who × Star Trek: „Když se střetne čas a věčnost“

Scéna 1 – TARDIS se zastaví

(Zvuk TARDIS mizí v prázdnotě. Modrá policejní budka visí uprostřed černého nic.)

Doktor:
„To není možné. Prázdnota bez času, bez prostoru… i já mám v navigaci chybové hlášky, ale tohle… tohle je novinka.“
(Zazní cvaknutí prstů. Na konzoli se objeví šálek čaje. Z ničeho nic se zhmotní Q – v plné parádě, v uniformě soudce ze své první epizody s Picardem.)

Q:
„Čaj? Dvě kostky cukru. Vaše oblíbená varianta, že? Časoprostorová anomálie, která pije čaj. Fascinující.“

Doktor (pozvedne obočí):
„Vy musíte být Q. Vesmírná otravná poznámka pod čarou, která trpí komplexem Boha.“

Scéna 2 – Filozofická přestřelka

Q (s úsměvem):
„A vy jste ten blázen s budkou. Víte, musím uznat, že z hlediska zábavy máte před Picardem navrch. Ten se bere až příliš vážně.“

Doktor:
„Já mám rád lidi, kteří se berou vážně. Znamená to, že jim na něčem záleží.“

Q:
„Ale přece na ničem nezáleží! Všechno, co děláte, se rozplyne v čase. Civilizace povstanou a zaniknou. Dokonce i vaše slavná TARDIS se jednou rozpadne na atomy.“

Doktor (tiše, ale pevně):
„A právě proto to dělám. Protože i jiskra v temnotě má cenu, když zachrání jeden jediný život.“

(Q se na okamžik zarazí. V jeho očích se objeví zvláštní smutek.)

Q:
„Vy jste sentimentální, Doktore. To bývá nakažlivé.“

Scéna 3 – Experiment

(Q lusknutím prstů promění TARDIS ve viktoriánskou pracovnu. Venku prší, hromy duní.)

Q:
„Řekněme, že vám dám možnost dokázat svůj názor. Tady je planeta na pokraji zkázy. Změňte jediný detail – zachraňte ji, aniž byste způsobil kolaps časové linie.“

Doktor (s úsměvem):
„Jen jediný detail? To je fér. Ale víte co? Já tu planetu nezachráním. Lidé na ní se zachrání sami. Já jim jen ukážu, že to dokážou.“

(Doktor aktivuje TARDIS, která se rozsvítí. Z obrazovky je vidět, jak se obyvatelé planety spojují a odvracejí katastrofu – ne díky Doktorovi, ale díky sobě.)

Q:
„Zajímavé. Jste si vědom, že vaše nečinnost mohla stát miliardy životů?“

Doktor:
„Ano. A kdybych zasáhl, možná by se nikdy nenaučili, že mají sílu rozhodnout sami. To je rozdíl mezi hrou a životem, Q.“

Scéna 4 – Rozloučení

(Q zlehka pokývne hlavou.)

Q:
„Vy jste nebezpečný, Doktore. Příliš lidský na to, abyste byl Bůh… a příliš moudrý na to, abyste byl člověk.“

Doktor:
„A vy jste příliš znuděný na to, abyste byl všemocný. Možná to je váš trest.“

(Q se pousměje, lusknutím prstů vrátí TARDIS do původního stavu.)

Q:
„Už chápu, proč vás lidé milují. Jsou ve vás všechny jejich nejlepší chyby.“ „Možná se ještě uvidíme, Pane času.“

Doktor (otáčí se ke konzoli):
„Možná. Ale příště přineste vlastní čaj.“

(Zvuk TARDIS mizí. Q se dívá do prázdna a tiše se usměje.)

„Možná, že tenhle vesmír ještě stojí za trochu pozornosti…“

KONEC        

Komentáře