Portál AbcLinuxu, 21. května 2025 19:48
Ukazatel je proměnná, která obsahuje jedinou hodnotu, a to adresu v paměti. Situace vypadá takto:
jméno: | ptr | hodnota: | 1424 | adresa: | 2124 | jméno: | | | | | | hodnota: | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | adresa: | 1424 | 1428 | 1432 | 1436 | 1440 |
Proměnná ptr má hodnotu 1424, což je adresa prvního prvku pole (získaného např. funkcí malloc()). Pokud napíšeme ptr[i], kde i == 2, vyhodnotí se výraz takto: vezmi hodnotu ukazatele ptr (tedy 1424), přičti k ní i-krát velikost datového typu, na který ptr ukazuje (takže 2*4) a vrať hodnotu na této adrese (1424 + 2*4 = 1432, hodnota 7).
jméno: | numbers | hodnota: | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | adresa: | 4000 | 4004 | 4008 | 4012 | 4016 | 4020 |
Všimněte si, že identifikátor numbers se vztahuje na celé pole. Jak se potom vyhodnotí numbers[i], kde i == 2? Naprosto stejně jako v předchozím případě. Vezme se hodnota numbers... a tady je zakopaný pes. Identifikátor numbers obsahuje pole několika čísel, které jako takové hodnotu nemá. Proto se použije adresa prvního prvku pole (tedy ta s indexem 0) a dál se postupuje stejně jako v předchozím případě: k adrese se přičte i*velikost prvku pole a hodnota, která se nachází na výsledné adrese (4000 + 2*4 = 4008, hodnota 5) se vrátí.
Pro pole a ukazatele tedy můžeme použít ono zjednodušení, protože ve většině případů se pole tváří jako ukazatel na první prvek. Říkám většině, protože se najdou dvě výjimky:
Zatímco sizeof(ptr) vrátí velikost ukazatele (na 32bitovém stroji 4), sizeof(numbers) vrátí součin počtu prvků a velikosti jednoho prvku (velikost pole v bytech, v našem případě 6*4 = 24).
Pro ukazatel je situace jednoduchá: výsledkem je adresa ukazatele na integer (datový typ **int). Pro pole je zajímavější: vznikne ukazatel na pole n čísel.
Pozor, ukazatel na pole N čísel (N musí jít vyhodnotit v době překladu) definujeme takto:
int (*ptrarr)[N]; //ukazatel na pole N integeru int *ptrarr[N]; // SPATNE! pole N ukazatelu na integer
Tady se zastavím, i když zápis nemusí být na první pohled jasný, protože se dostáváme k dvourozměrným polím, ke kterým je potřeba udělat odbočku stranou. Tedy prosím o kritiku, než se dostanu k něčemu zajímavějšímu.
Použitá literatura:
Ing. Miroslav Virius, Csc: Pasti a propasti jazyka C++, 2. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN 80-251-0509-1
Tiskni
Sdílej:
int x(char *c) {}
a int x(char c[]) {}
?
gcc -S soubor.c
. Tam by mělo být vidět, že je to stejné.
$ diff -u test1.s test2.s --- test1.s 2010-10-23 20:01:04.090000164 +0200 +++ test2.s 2010-10-23 20:01:08.480000156 +0200 @@ -1,4 +1,4 @@ - .file "test1.c" + .file "test2.c" .text .globl main .type main, @function @@ -10,9 +10,7 @@ movq %rsp, %rbp .cfi_offset 6, -16 .cfi_def_cfa_register 6 - leaq -16(%rbp), %rax - addq $4, %rax - movl $1, (%rax) + movl $1, -12(%rbp) movl $0, %eax leave .cfi_def_cfa 7, 8test1 používá
*(pole+1)=1
a test2 používá pole[1]=1
.
Ovšem jakmile povolím optimalizaci, alespoň -O1, tak to stejné je.
i[pole]=1
.
pole[i]
je ítý prvek pole, ne? Tak by měla znít definice. Že je to interně v implementaci převedeno na *(pole+i) by mělo být každému putna respektive do toho by nikomu nemělo být nic. A nezávisle na tom na co se to interně převede by němělo jít napsat i[pole]
protože to je prostě sémantický nesmysl...
hranaté závorky jsou jen a pouze syntaktická zkratkaS tím souhlasím, i když je to zkratka jen pro indexování, nikoliv definice což je matoucí věc č.1 (
int[2][3]
a int**
není totéž; nelze napsat int 3[foo]
místo int foo[3]
)
A matoucí věc č.2 je že syntaktická zkratka foo[3]
nemusí a nemá mít za následek syntaktickou zkratku 3[foo]
.
Pan Occam by vědělCimrman taky... "spočítali jste padlé". V podstatě by se dalo říct, že škoda na uživatelích toho jazyka je neomezeně velká, protože tuhle pitomost se musí každý učit. Na druhou stranu je jen malé množství překladačů, kde by bylo třeba řešit aby to nebyla pitomost.
Naprostá většina uživatelů Céčka o tom nikdy nepřemýšlela a hranaté závorky nepoužila jiným než intuitivním způsobem.Což je docela dobrý důvod proč by tam ta další "feature" *neměla* být.
Kde jste vzal nějakou škodu?Já nikde... to byl Váš dotaz. Abychom nemluvili o dvou různých věcech - pro mne je zrovna *tahle* feature dost nezajímavá, respektive chápu důvody jejího vzniku. Spíš mě to štve jako instance neustále opakujícího se principu který jsem naznačil v 1. příspěvku.
Což je docela dobrý důvod proč by tam ta další "feature" *neměla* být.Ona to ale není další featura, nýbrž prostý důsledek definice.
Ty důsledky jsou triviální, pouze pohled, který jste si na ně zvolil Vy, je zbytečně složitý.Já si nemyslím, že by to bylo o složitosti, ale souhlasím, že máme dva různé úhly pohledu.
Mimochodem, definice libovolného turingovsky úplného programovacího jazyka má nepředstavitelně složité důsledky, počínaje třeba prostou existencí nevyčíslitelných problémů. Proti tomu jsou nějaké syntaktické a sémantické detaily naprosto irelevantní.Nemyslím si, že by míra složitosti měla být záminkou pro "držet hubu a krok"
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.