Je krásně

dnes 13:16 | Přečteno: 115× | Jen tak na okraj

Mrazivá prosincová neděle, plná slunce a s modrou oblohou. Bylo by dnes skvěle na horách, ale jsem v Praze. Včera byla valná hromada. Původně jsem uvažoval, že bych se jí zúčastnil, ale ve čtvrtek se ozval synátor, že zapomněl na to že mamce přislíbil pohlídat Šňupína. A nebudu zastírat, že to byla pro mne v podstatě vítaná změna protože bych tam nejspíš usnul.

Poslední dva roky mne sužuje pocit, že nestíhám. No. Pocit. Je to fakt. A jednou z příčin je i ten milující pes, který každé ráno o půl páté přicupitá jen proto, aby mne údery packou do hlavy vzbudil, abych si náležitě užil jeho láskyplné olízání. Jo kde jsou ty časy kdy jsem mohl v klidu spát až do půl osmé.

V létě trvalo dva týdny než jsem během táboření alespoň částečně dohnal spánkový deficit. Jakmile zapadlo slunko za obzor, okamžitě na mne padlo spaní. Vůbec nechápu, kde v sobě brali ostatní tu energii, aby do pozdních ranních hodin vykecávali nebo společně hráli a békali.

Ani další týden táboření, jsem moc společensky nežil. Ale musím říct, že mne to zas tolik netrápí. Dělá mi dobře jen tak sedět, popíjet pivo a místo do monitoru čumět na hory a nebe.

Skvělé to bylo loni. Tři týdny táboření v kuse. Z toho ten třetí týden úplně sám. Škoda, že víc volna najednou mi v práci nikdo nedá. Už tak se kroutili jak hadi. A jsem zvědav, jak to bude příští léto. Termín prvního táboření se posouvá čím dál víc k počátku srpna a časový prostor, kdy bylo možné „přezbrojit” a vyrazit tábořit na druhý konec republiky už prakticky zmizel.

Jo to bývaly časy, kdy se tábořilo hned zkraje července. Ten časový prostor byl tak velký, že jsme stíhali mezxi tím ještě jedno táboření. Já si toho léta tedy moc neužil, protože jsem byl pořád jednou nohou v práci, ale žena se syntátorem.

A neužil jsem si za ty leta ani žádné výpravy na vodu, protože na tu každá z těch part co s nimi táboříme jezdívá zrovna v tom termínu, kdy ta druhá táboří a rozkrájet se nelze. Podobně se to má i se zimním tábořením. A to už je slušný zdroj frustrace, protože vodu a sníh mám velmi rád. Jenže během posledních 15 let – v době kdy mám nějaké to volno – nebývá ani jedno z toho. Alespoň tedy, že to letní táboření tím není podmíněno.

Dokud jsme žili v Ostravě, bylo to jiné. Tam když napadne sníh, je nádherně všude a když není-li dole pod horami, tak jsi do hodiny na horách. A stejně tak se to má i s vodou. Hodil jsem gumák na záda a za hodinu už jsem se houpal na řece – a to jsem k ní šel tu hodinu pěšky.

Z Prahy se za stejný čas vyhrabeš sotva na její kraj. A tak mám své víkendové městské okruhy, které podnikám se Šňupínem. I dnes vyrazíme, ale žena s babičkou vařila oběd a tak jsem, než s tím byly hotovo, věnoval čas wiki. Kamarád-důchodce, se teď docela rozjel, takže to pěkně odsejpá. Šetří mi tak spoustu času, který mohu díky němu věnovat zpracovnání stránek, které jsou z hlediska kódu velmi komplikované a závislé právě na tom co dělá, takže čekaly na zpracování téměř 10 let.

Ale teď už je čas vyrazit ven.

       

Komentáře