CTO Red Hatu Chris Wright (u/kernelcdub) odpovídal na dotazy v reddit AMA (Ask Me Anything).
Na blogu Darlingu byla publikována čtvrtletní zpráva o jeho vývoji. Podobně jako Wine umožňuje na Linuxu spouštět aplikace pro Windows, tak Darling umožňuje na Linuxu spouštět aplikace pro macOS.
V Brazílii ve městě Curitiba probíhá DebConf19, tj. konference vývojářů a uživatelů linuxové distribuce Debian. Na programu je celá řada zajímavých přednášek. Sledovat je lze také online. Dění na konferenci lze sledovat na Twitteru.
Po sedmi měsících vývoje od vydání verze 4.9 byla vydána nová verze 4.10 svobodné náhrady proprietárních BIOSů a UEFI coreboot (Wikipedie). Na vývoji se podílelo 198 vývojářů. Provedli 2538 změn. Přidána byla podpora pro 28 mainboardů. Podpora pro 7 mainboardů byla odstraněna. Aktualizována byla také dokumentace.
Byla vydána nová verze 12.1 open source alternativy GitHubu, tj. softwarového nástroje s webovým rozhraním umožňujícího spolupráci na zdrojových kódech, GitLab (Wikipedie). Představení nových vlastností v příspěvku na blogu.
Článek Cheat: když je manpage příliš dlouhá na MojeFedora.cz představuje v Pythonu napsaný nástroj cheat pracující s cheatsheety aneb tím nejdůležitějším z manuálových stránek. Příkaz cheat místo dlouhé manuálové stránky zobrazí krátký seznam příkladů použití daného příkazu.
Byla vydána verze 1.5.0 emulátoru terminálu Terminology (GitHub) postaveného nad EFL (Enlightenment Foundation Libraries). Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byla vydána verze 0.72 populárního telnet a ssh klienta PuTTY. Podrobnosti v přehledu změn. Řešeno je také několik bezpečnostních chyb. Jejich nalezení bylo sponzorováno Evropskou komisí.
DataSpii Report podrobně rozebírá únik citlivých dat skrze osm rozšíření webových prohlížečů (Hover Zoom, SpeakIt!, SuperZoom, SaveFrom.net Helper, FairShare Unlock, PanelMeasurement, Branded Surveys, Panel Community Surveys) a jejich téměř okamžitý prodej.
Článek na Fedora Magazine rozebírá možnosti modifikace lokálních účtů Windows, například resetování hesla, pomocí Fedory nebo libovolné jiné linuxové distribuce a nástroje chntpw.
Tak nám to zase uteklo. Po delším čase, vám opět přináším malou literární hádanku. Dnes ráno jsem sáhnul po knize vizionářského autora, který ve svých knihách burcoval aby obyvatelé téhle země překročili stín čecháčkovství. A při čtení následující pasáže jsem se nemohl ubránit srovnání se současnou situací v ČR. Dnes mne opravdu překvapuje už jen to, že zatím nikdo nezačal vykřikovat, že to panující sucho je trest boží za to, že velká část populace téhle země pomohla do sedla Zemanovi s Babišem. I kdyby to byla tisíckrát pravda, pokřikováním se věci nemění.
Je tomu 15 let co jsem napsal první stránky nápovědy pro českou mutaci Wikipedie – nejznámějšího projektu, který běží na MediaWiki. Wiki, kterou dodnes používáme k dokumentaci, založenou na MediaWiki, jsem rozjel před víc jak 10 lety. Vytvořil v ní celou řadu šablon a dopsal i vlastní rozšíření. A již 6 let spravuji i svou vlastní wiki. Dá se tedy říct, že mám s MediaWiki určité zkušenosti.
Přemýšlel jsem nad tím, jak se Babišovo ANO stalo domninantní stranou. Jak vypovídá sám název, politický subjekt s názvem ANO 2011, se objevil těsně po volbách r. 2010. Prezentoval se jako hnutí středu a vehementně se bránil označení politická strana.
Tenhle blogpost jsem měl v plánu napsat už před jedenácti lety, protože mě irituje zjednodušené chápání politického spektra, při kterém jsou někteří jedinci schopni mne označit za levičáka, ačkoliv jsem zde již několikrát jasně deklaroval proč považuji stoupence komunismu za pomýlené osoby. A protože se tu kde kdo pokouší škatulkovat politické strany (a uskupení, která se snaží maskovat jako nestranická hnutí) pouze v rámci zjednodušeného dělení na pravici či levici, aniž by při tom hlouběji přemýšlel o tom, kde se v rámci politického spektra reálně nacházejí.
Kdyby byl tento výrok pravdivý, tak byste tenhle blog nečetli. Ve skutečnosti vítězí vstupní hodnota, která vyhoví podmínce. Bez ohledu na to, je-li pravdivá, nebo ne – záleží pouze na nastavení podmínky.
Obvykle se dává do protikladu vůči pravdě – lež. Obojí je tvrzení, které lze testovat podmínkami. A ty mohou být nastaveny tak, aby vítězila lež.
Je aplikace primárně určená pro správu filmových sbírek. Ale zjistil jsem, že je docela dobře využitelná i pro správu souborů elektronických knih. Přišel jsem na to víceméně náhodou, když se do seznamu souborů z vybrané lokace natáhly i soubory, které nebyly zrovna multimediální.
Na rozdíl od mnoha nešťastníků mám poměrně pravidelný životní rytmus. Zatím spím dobře, svých 8 hodin. Chodím spát kolem 23:00 a vstávám před 7:00. To už jsou obvykle všichni krom babi fuč. Zvolna se proberu, někdy si dám ranní bílou kávu, poklábosím s babičkou. A kolem osmé se na pohodu vybatolím se z domu. Někdy jdu pěšky, když jsem líný jedu tramvají. Notebook zapínám v práci obvykle mezi půl devátou až devátou. Cestou si koupím nějakou snídani, takže ji tlačím do hlavy, kontroluji došlé zprávy. A mezi tím se zvolna trousí kolegové. NA oběd chodíme mezi 11:00 až 12:30. Výjimečně později. Nejproduktivnější období u mne nastává mezi 14:00 až 18:00. V 19:00 toho mám obvykle už fakt plné zuby a jdu domů. Cestou sežeru jídlo první pomoci. Obvykle si pak dám ještě něco doma, a pak zase na kutě.
Byli by mi celkem ukradení: Andrej Babiš, Miloš Zeman či Vladimír Mařík. Kdyby mi nebyli tak bytostně odporní lháři.
Zatím ještě stále jsme země s parlamentární zastupitelskou demokracií. I když Zeman a jemu podobní dělají vše pro to, aby to skončilo. S cílem tohoto blogpostu je objasnit proč je senát považován za pojistku demokracie.
Minulý týden umřel kolegův strýc a zároveň zakladatel firmy, kde dělá Max. Byla to rychlovka. Dva roky ho léčili na angíny, aby se z toho pak vyklubala rakovina, se kterou už daném stádiu moc dělat nešlo. Svoje odžil, rodinu zajistil a lze se jen dohadovat, do jaké míry měl na to vliv neustálý stres.
Tak dnes máme 11. února 2018. Přehrabával jsem včera knihovnu, v marné snaze alespoň trochu poklidit a vytáhnul sbírku Krylových fejetonů "Země Lhostejnost", abych po nějakém čase opět mohl konfrontovat pohled Karla Kryla na českou společnost z r. 1992 se současností. Nepřekvapil.
Výborný film – nakonec všichni umřou. Kdo ho neviděl, tomu doporučuji. Fantaskní příběh o zvolna umírajícím mladíkovi, který se setká s indiánem, kterému jeho lid dal posměšné jméno Xébeče (v anglické transkripci Exaybachay) – "Ten co křičí a neříká nic", protože měli za to že si o běloších jen bohapustě vymýšlí.
U Zemanů nejspíš chystají kar. Babišův kabinet dnes odvolal Arnošta Markse z pozice člena Rady pro výzkum, vývoj a inovace a na jeho místo jmenoval Vladimíra Maříka.
Dlouho se zdálo, že to přeci jen Sobotkův kabinet úspěšně bez nehody dotáhne do řádných voleb. Leč, nestalo se tak. Qui bono? No, jak se tak na to dívám, vidím pouze dvě osoby, kterým to přihraje politické body. Opravdu nechápu smysl posledního veletoče, ale mám z toho velmi nepříjemný pocit. Začalo to Sobotkovým oznámením jeho ryze soukromé věci. A vyvrcholilo veletočem ve vedení ČSSD.
Dnes ráno se objevil zajímavý článek o tom, jakým způsobem položil Andrej Babiš základy svého impéria. Prakticky ihned se mi vybavila zcela identická situace, kterou jsem měl možnost bezprostředně sledovat. Tento článek mi tak pouze potvrdil že nešlo o jediný případ kdy si – víceméně legálním způsobem – přivlastnili většinu firem jejich ředitelé a náměstci, zkrátka lidé dobře informovaní o tom jak si firma stojí, za víceméně směšné peníze.
Protože jsem od něj nic dobrého nečekal. Ovšem pokřikování anonymního davu na ulici mi bylo, je a bude vždy odporné. Dav je bestie. A nic na tom nemění fakt, že v něm stojí slušní lidé. Je to snadno manipulovatelná masa, která nemá nic společného s heslem "Svoboda, rovnost, bratrství!" Nástroj lůzy, která zneužívá spravedlivého rozhořčení občanů pro své nízké cíle.
Oblíbeným strašákem dneška je hrozba, že nebude dost peněz na výplatu důchodů. Neustále se bubákuje demografickým poklesem a jako jedna z cest k řešení problému je nám vytrvale podsouvána nutnost posunutí důchodové hranice. Ale je to vskutku nutné? Není to naopak kontraproduktivní krok, který ve skutečnosti situaci jen zhoršuje?
Žurnalistická úroveň článků v českých médiích je již tak vysoká, že mám tisíc chutí jejich pisálky nakopnout.
Předmětem blogpostu je, resp. byl obsah článku s titulem "Opravdoví programátoři nepoužívají Pascal", na který narazil můj kolega při "úklidu" svého starého profilu. Protože původní text byl bez diakritiky uvádím místo něj link na poněkud čitelnější formu..
Zanedlouho to bude pět let, co jsem zde publikoval blogpost s názvem Sociální důchodový systém. Jeho princip spočíval v tom, že by byla stanovena paušální částka pro všechny stejná, která by se odvíjela od průměrného čistého platu.
V diskuzi pod jedním z nedávných blogpostů se objevil i obecně pomýlený názor že "Češi prostě neválčí". Není to pravda. Obyvatelé českých zemí totiž válčí neustále, ale mají svůj specifický způsob boje, který je pro příslušníky jiných národů nepochopitelný.
Kdysi dávno na základní škole, když se nás ptali, čím bychom chtěli být, jsem šokoval učitelku tím, že jsem chtěl být farářem. Ne proto, že bych byl věřící, ale protože jsem chtěl pomáhat lidem na cestě k tomu, být lepší po té lidské stránce. Časem jsem si ale uvědomil a na vlastní kůži poznal, že staré psy novým kouskům nenaučíš a proutky je třeba ohýbat dokud jsou mladé. Proto jsem šel na pedagogikou fakultu. Ale, jak vidno, moje cesta měla jít úplně jiným směrem a tak píšu sem.
Uf, jak ten čas letí. Je tomu již pět let co jsem zde nadhodil poslední literární hádanku. Ne že bych se od té doby nikdy nechystal k nahození další, ale obvykle od záměru sešlo pro jiné, důležitější věci na práci. V poslední době jsem však "objevil" poněkud pozapomenutého autora, kterého stojí za to připomenout. Své blogy - výstižnější označení pro jeho zápisy by člověk stěží pohledal - psal od počátku první světové války a publikoval v průběhu dvacátých let. Než zemřel, ve stejném věku jako jsem teď já, na tuberkulózu.
Zhruba před čtyřmi lety jsem zde publikoval blogpost na téma Dětské military tábory, v jehož závěru jsem si kladl otázku: "Jaký mají takové tábory přínos"? Dnes už to víme. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když si myslím že tehdejší absolventi onoho dětského "tábora" jsou totožní s oněmi zelenými mužíčky z Krymu.
Poučen minulostí čtu v dnešních zprávách o podobných táborech, které organizuje Hamás.
Možná jste zaregistrovali, jak černoušek zvolna točí kormidlem US Enterprise přídí ke Kubě. Náš ministr zahraničí - "Nomen omen", v tom vidí akt politické zodpovědnosti a vstřícný krok. Ale položme si otázku - má o něj vůbec Kuba zájem?
Pamatujete na plynovou krizi roku 2009? Jak EU nasadila ramena a dělala na Rusko "Ty! Ty! Ty!", protože z trubek lezlo méně plynu než mělo? Ty, co již tehdy upozorňovali na to, že ho nejspíš bez skrupulí kradou ukrajinská neviňátka, bys tenkrát málem spočítal na prstech jedné ruky.
..si přišla zhruba před čtrnácti dny pro mého bývalého kolegu Ivana. Koho by to bylo napadlo?
Taková byla vyhlídka většiny mladých mužů starších 18 let před zkrácením a následným zrušením ZVS. Zrušení této branné povinnosti a přechod na profesionální armádu považuji za jednu z nejrozumnějších věcí, kterou vláda této země kdy odmávla, i když já sám jsem jí neuniknul. Ale o to víc mě děsí, při mé osobní zkušenosti, současná snaha o nové zotročení mladých mužů a žen obnovením branné povinnosti o které usilují zástupci AČ. Spolku, který není schopen ani slušně platit ty, co mu upsali duši.
VAROVÁNÍ: Nenechte se zmást odlehčeným tónem tohoto blogpostu. Jeho pointa je v tom, že vše nemusí být vždy tak růžové, jak se zdá. Pokud hledáte, nebo budete v průběhu následujícího roku hledat - "nějakou tu zkurvenou práci" v linuxovém prostředí, tak buďte ve střehu a s očima dokořán. Vzpomeňte si na tento blogpost a že "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají".
Ti co to nezažili, nemají srovnání. Ale evidentně nejsem sám kdo je toho názoru, že současná situace v mnohém připomíná předlistopadovou éru.
V těchto dnech se rozhoduje o nové vládě. Pozastavil se někdo z vás nad tím, proč KDU-ČSL tak tvrdě požaduje křeslo poměrně nevýrazného Ministerstva zemědělství a proč se ANO a ČSSD tak cukají? V následujícím blogpostu bych rád poukázal na několik detailů, o kterých se v médiích která ovládá p. Babiš nemluví.
Tak už se konečně náš novopečený prezident vybarvil. A tohle jsme tu ještě neměli. Jsem opravdu fascinován jeho politickou vynalézavostí. Před lety to byla tzv. opoziční smlouva a teď zase tohle. Ostatně, proč vůbec živit nějaký parlament nebo senát, když by si může prezident zvolený přímou volbou lidu sebou přitáhnout svůj kořaleční spolek.
Tuhle jsem cestou do práce zakoupil knížku "Svědomí nacizmu" od Claudie Koonzové. Zaujalo mne téma. A musím říct, že jsem rozhodně nebyl zklamán.
Zvláštní náhoda. Dnes ráno cestou do práce mi celou cestu v hlavě zněla písnička Oty Petřiny "Marylin, goodbye". A co nečtu ve zprávách - že se cestou do Prahy ztratilo dvacet kamiónů a mezi nimi jeden s exponáty, určenými pro výstavu o Marylin Monroe, která se měla konat na Pražském hradě.
Strašákem dnešní doby je nezaměstnanost. Neustále se vynořují nejrůznější pesimistické prognózy a tento blogpost želbohu nebude výjimkou.
Je smutným faktem, že oblast IT ve státní správě je jedna velká černá díra, která nemá v současné době pravděpodobně již žádný jiný účel než pernamentně pouštět žilou státní kase. Zářným příkladem je tzv. "Registr vozidel".
Čeká nás historicky první přímá volba prezidenta. Směsice kandidátů je opravdu pestrá. Tenhle blog jsem začal psát před měsícem, ale pak jsem ho nechal tak. Dnes se však projevil jeden z kandidátů tak varujícím způsobem, že mě to nedá abych si také neublognul.
Tento zápis vzniknul, protože předpokládám, že velký podíl návštěvníků tohoto portálu je nějakým způsobem zainteresovaných v našem školství. Z mého pohledu to donedávna vypadalo, že primárním vzděláním pro post ministra školství byl výuční list v oboru "hrobník". A tak mne velmi překvapilo, že byl za půl minuty dvanáct na tento post vybrán člověk, kterého jsem měl možnost poznat osobně - Petr Fiala
Pravděpodobně každý rodič byl svého času postaven před otázku, jak řešit čas strávený potomkem před monitorem počítače. Mnohdy se přístupy a názory rodičů různí. A nalézt optimální cestu nemusí být snadné.
Nebo záminka? Pravděpodobně už někteří z vás zaregistrovali v posledních zprávách informaci o "atentátu" na pomazanou hlavu našeho státu Václava téměř svatého. Celé to však na mne působí jaksi podivně.
Je tomu půl roku, co jsem zde psal blogpost na téma zabezpečení mediawiki. Dlouhou dobu byl klid, ale v průběhu léta se objevily první vlaštovky, které si našly dírku a začaly se do naší mediawiki nabourávat zneužíváním stránek starých, již neaktualizovaných, webů. Nezbylo než pořešit situaci jinak - radikálněji.
Když někdo pozvolna umírá - trpí. Ale s ním i lidé kolem a tak okamžik smrti znamená osvobození. Když ale někdo umře náhle, tak jeho smírtí bolest začíná. Ne jemu, ale lidem kolem něj co ho měli rádi. Dnes jsem cestou do práce potkal chlapíka, který mi připoměl kamaráda Jamese, který před dvaceti lety během jedné letní noci spadl na železniční trati z Moravského Berouna do Olomouce pod vlak. Kdyby byl tehdy nevykrvácel, tak by dost dobře vypadal stejně jako on. Stejný věk, stejná zranění..
Říká se: "Kdo nezná minulost, je odsouzen ji prožít znovu." Jelikož se i zde objevují čas od času nostalgické hlasy, tesknící po časech starého mocnářství, rozhodl jsem se ctěné čtenářské obci přiblížit, jak vypadaly v oné době poměry cenové i mzdové, aby si tak mohl každý učinit názorný obrázek o tom, jakpak by se asi vedlo jemu na příslušné příčce společenského žebříčku.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz