Dnes v 19:00 začíná třídenní vývojářská konference Google I/O 2021. Na programu je řada zajímavých přednášek a workshopů. Sledovat je lze online. Záznamy budou k dispozici na YouTube na kanálu Google Developers. Dění na konferenci lze sledovat také na Twitteru.
Google zveřejnil seznam 1 292 studentů přijatých do letošního, již sedmnáctého, Google Summer of Code. Přehled projektů, studentů, 199 organizací (Debian, openSUSE Project, Gentoo Foundation, Linux Foundation, GNOME Foundation, KDE Community, …) a mentorů je k dispozici na stránkách GSoC.
Byl spuštěn prodej vývojové desky Arduino Nano RP2040 Connect. Jedná se o Arduino Nano s mikrokontrolérem RP2040 z Raspberry Pi Pico, Wi-Fi, Bluetooth, IMU (Inertial Measurement Unit) a zabudovaným mikrofonem. Cena je 21 nebo 22 eur.
Na Startovači běží kampaň Bulánci se vrací aneb kampaň na podporu vývoje nové verze 2.0 dnes již dvacetileté počítačové hry Bulánci (Wikipedie, YouTube). Požadováno je 500 000 Kč. Aktuálně je vybráno 1 205 835 Kč.
Humble Bundle nabízí balík knih o programování v Pythonu od vydavatelství No Starch Press v digitální podobě bez DRM, a to za zvýhodněnou cenu aspoň 1-15 eur. Akce Humble Book Bundle: Learn You More Python by No Starch Press trvá do 7. června. Znovu je možné rozdělit cenu mezi vydavatele, provozovatele a charitu dle vlastního výběru poté, co se zvedla vlna nevole, když provozovatel tuto možnost omezil.
… více »Byla vydána verze 9.2 open source unixového operačního systému NetBSD (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání.
V dubnu loňského roku přešla společnost Cloudflare z reCAPTCHA na hCAPTCHA. Dalším krokem by mělo být úplné zrušení CAPTCHA. Dle aktuálního příspěvku Lidstvo promrhá na CAPTCHA zhruba 500 let denně. Je čas toto šílenství ukončit na blogu Cloudflare by řešením mělo být použití kryptografických tokenů (YubiKey) nebo například rozšíření webových prohlížečů Privacy Pass a systému "Cryptographic Attestation of Personhood" vycházejícího z Web Authentication (WebAuthn) Attestation. Vyzkoušet lze na stránce Cloudflare Challenge.
Byl představen projekt Lima aneb Linux-on-Mac ("macOS subsystem for Linux", "containerd for Mac"). Cílem projektu je přinést možnosti WSL (Windows Subsystem for Linux) na macOS [Hacker News].
Společnost PINE64 stojící za telefonem PinePhone, notebooky Pinebook a Pinebook Pro, IP kamerou PineCube, hodinkami PineTime, páječkou (pájecím perem) Pinecil, zdroji PinePower nebo RISC-V vývojovou deskou PineCone publikovala na svém blogu květnový souhrn novinek (YouTube). Zmínit lze například prototyp klávesnice k PinePhonu, vybraný název PineDio pro PINE64 LoRA ekosystém nebo Fedora Linux na Pinebooku Pro.
V prosinci loňského roku byl představen Rizin, fork frameworku pro reverzní inženýrství a analýzu binárních souborů radare2 (r2). Vývojáři Rizinu si vzali s sebou Cutter, do té doby grafickou nadstavbu nad radare2 (r2). Vývojáři radare2 (r2) tedy přejmenovali svou nadstavbu na r2cutter. Dnes je to už ale iaito. Vývojáři se vrátili ke jménu projektu (iaito), ze kterého vznikl Cutter.
On tohle není ani tak blogpost, jako zoufalý dotaz do pléna, jestli náhodou některý ze zdejších šťouralů někde nevyšťourá i tenhle film
Žádné takové právo nikdo nemá! Bez ohledu na to co o tom soudí vedoucí orgány EU, soudy a jiné instituce. Pokud si myslíte že ano, pak jste na omylu, neboť jste ho ztratili už v okamžiku, kdy jste se narodili. Jediné právo jaké v tomto směru máte je nebýt zapomenut.
Tentokrát nehodlám psát sám za sebe, protože chci na tomto místě umístit text který napsal zhruba před 100 lety někdo jiný. Text, který je stále platný.
Ne? No to byly takové budky na ulici, ve kterých se mohl každý vyžvanit jak chtěl a šlo to rovnou do éteru. A překvapuje vás, že zmizely? Mě ne. Ale jeden anonym tu požádal, jestli by někdo neudělal na jeho přání anketu, tak jsem k ní připsal další pell mell pro pobavení a nasrání těch potrefených.
Musím s potěšením konstatovat, že šablona ToDo, o níž jsem se zmiňoval minule výrazně zefektivnila naši práci a tak uzrál čas na vytvoření nové šablony, která by zajistila štábní kulturu při zadávání biografických údajů. Ovšem taková šabloná má ještě jeden pozitivní efekt a záhy vysvětlím jaký.
Zemi opanovala všeobecná letargie. Většina obyvatel rezignovala na normální existenci a zalezla do svých ulit. Ti šťastnější, co mají přírodu hned za humny jsou v pohodě. Kdo tohle štěstí nemá, může přes týden jen do práce z práce a šlus. Kdo nevlastní chalupu či chatu ba ani vůz a bydlí ve městě, se může akorát tak promenovat po ulicích. Prakticky se není o čem bavit. Kdo nesedí zavřený doma, tak se tím co a kde dělá raději moc nechlubí. Co kdybys byl taky práskač?
Naposledy jsem psal o čuňačení v MediaWiki asi před půl rokem, kdy jsem chtěl upozornit na to, že jsem přepracoval svoji původní šablonu Images tak, aby bylo možné používat výřezy z obrázků a stránek generovaných z DjVu a PDF dokumentů. Blogpost nebyl nijak extra hodnocen, takže mě vcelku nepřekvapuje, jak se do hlavní vývojové větve MediaWiki dostávají čím dál větší prasečiny.
Počátkem dubna tohoto roku jsem zde publikoval blogpost, ve kterém jsem zpracoval měsíční počty úmrtí za uplynulých 28 let. Za rok 2020 tehdy ještě žádná data k dispozici nebyla, takže jistou rekapitulaci je možné udělat teprve nyní.
Je to víc než týden, co jsem naposledy šťouchnul do vosího hnízda a v mailu se mi nahromadilo několik linků, které mě nějakým způsobem zaujaly.
Já se to teprve dozvím. Kdy? To ví bůh. Půjde-li to dobře tak snad v pondělí ráno. Nicméně využívám této příležitosti k tomu, abych objasnil proč považuji současný přístup řešení problému za diletantský.
Včera v noci jsme se vrátili z buše, a jelikož je venku nechutné vedro, strávil jsem poledne civěním na bednu kde běžel druhý díl francouzského dokumentu "Historie bombardování. Od Guerniky k Hirošimě." Fakt strašné. Ne ovšem téma jako takové, ale to, jak se nenápadně prostřednictvím účelové interpretace toho co se skutečně událo, bylo vyřčeno, napsáno a natočeno, deformuje pohled na minulost.
Tak posledně jsme si povídali o zvídavých Číňanech, dnes prohodím pár slov na adresu jejich chytřejších soudruhů nainfiltrovaných do USA. Pro ty mám na svém serveru jinou specialitu. Jejich útoky totiž nejsou tak tupé, jako pokusy co jdou z říše středu.
Každého čas od času přepadne nějaká ta choroba a ti prozíravější mají pro takovou situaci doma lékárničku, nebo alespoň několik léků první pomoci. V posledních diskuzích jsme se tady hodně přeli o to, jakým způsobem se mělo či nemělo postupovat. A také zde opakovaně zaznělo, na obhajobu plošných opatření, že jsou lidé nezodpovědní a tudíž je lépe převentivně nařídit plošné nošení roušky všem.
Jak asi víte, mým celoživotním koníčkem je šťourání. Mimo jiné se šťourám také v historii. A to v historii relativně nedávné, leč silně ohýbané.
Jo, těch je tady plný pytel. Můžeš napsat o čem chceš, stejně během dvaceti, třiceti diskuzních příspěvků začnou mektat to svoje, bez ohledu na to, že se ta jejich témata už tady omlela nejmín tisíckrát.
Jsem opět nastoupil do druháku. Původně jsem měl v září dělat opravnou zkoušku z geometrické optiky, ale těsně před tím mi dala holka kopačky a to mi tak rozhodilo sandál, že se to nedalo. Všechny ostatní zkoušky jsem měl, takže jsem měl povinnost chodit do školy jen co čtrnáct dní na přednášku z Fyziky. Těch přednášek moc nebylo. Možná tři, čtyři, než začala listopadová hysterie.
Tak nám to zase uteklo. Po delším čase, vám opět přináším malou literární hádanku. Dnes ráno jsem sáhnul po knize vizionářského autora, který ve svých knihách burcoval aby obyvatelé téhle země překročili stín čecháčkovství. A při čtení následující pasáže jsem se nemohl ubránit srovnání se současnou situací v ČR. Dnes mne opravdu překvapuje už jen to, že zatím nikdo nezačal vykřikovat, že to panující sucho je trest boží za to, že velká část populace téhle země pomohla do sedla Zemanovi s Babišem. I kdyby to byla tisíckrát pravda, pokřikováním se věci nemění.
Je tomu 15 let co jsem napsal první stránky nápovědy pro českou mutaci Wikipedie – nejznámějšího projektu, který běží na MediaWiki. Wiki, kterou dodnes používáme k dokumentaci, založenou na MediaWiki, jsem rozjel před víc jak 10 lety. Vytvořil v ní celou řadu šablon a dopsal i vlastní rozšíření. A již 6 let spravuji i svou vlastní wiki. Dá se tedy říct, že mám s MediaWiki určité zkušenosti.
Přemýšlel jsem nad tím, jak se Babišovo ANO stalo domninantní stranou. Jak vypovídá sám název, politický subjekt s názvem ANO 2011, se objevil těsně po volbách r. 2010. Prezentoval se jako hnutí středu a vehementně se bránil označení politická strana.
Tenhle blogpost jsem měl v plánu napsat už před jedenácti lety, protože mě irituje zjednodušené chápání politického spektra, při kterém jsou někteří jedinci schopni mne označit za levičáka, ačkoliv jsem zde již několikrát jasně deklaroval proč považuji stoupence komunismu za pomýlené osoby. A protože se tu kde kdo pokouší škatulkovat politické strany (a uskupení, která se snaží maskovat jako nestranická hnutí) pouze v rámci zjednodušeného dělení na pravici či levici, aniž by při tom hlouběji přemýšlel o tom, kde se v rámci politického spektra reálně nacházejí.
Kdyby byl tento výrok pravdivý, tak byste tenhle blog nečetli. Ve skutečnosti vítězí vstupní hodnota, která vyhoví podmínce. Bez ohledu na to, je-li pravdivá, nebo ne – záleží pouze na nastavení podmínky.
Obvykle se dává do protikladu vůči pravdě – lež. Obojí je tvrzení, které lze testovat podmínkami. A ty mohou být nastaveny tak, aby vítězila lež.
Je aplikace primárně určená pro správu filmových sbírek. Ale zjistil jsem, že je docela dobře využitelná i pro správu souborů elektronických knih. Přišel jsem na to víceméně náhodou, když se do seznamu souborů z vybrané lokace natáhly i soubory, které nebyly zrovna multimediální.
Na rozdíl od mnoha nešťastníků mám poměrně pravidelný životní rytmus. Zatím spím dobře, svých 8 hodin. Chodím spát kolem 23:00 a vstávám před 7:00. To už jsou obvykle všichni krom babi fuč. Zvolna se proberu, někdy si dám ranní bílou kávu, poklábosím s babičkou. A kolem osmé se na pohodu vybatolím se z domu. Někdy jdu pěšky, když jsem líný jedu tramvají. Notebook zapínám v práci obvykle mezi půl devátou až devátou. Cestou si koupím nějakou snídani, takže ji tlačím do hlavy, kontroluji došlé zprávy. A mezi tím se zvolna trousí kolegové. NA oběd chodíme mezi 11:00 až 12:30. Výjimečně později. Nejproduktivnější období u mne nastává mezi 14:00 až 18:00. V 19:00 toho mám obvykle už fakt plné zuby a jdu domů. Cestou sežeru jídlo první pomoci. Obvykle si pak dám ještě něco doma, a pak zase na kutě.
Byli by mi celkem ukradení: Andrej Babiš, Miloš Zeman či Vladimír Mařík. Kdyby mi nebyli tak bytostně odporní lháři.
Zatím ještě stále jsme země s parlamentární zastupitelskou demokracií. I když Zeman a jemu podobní dělají vše pro to, aby to skončilo. S cílem tohoto blogpostu je objasnit proč je senát považován za pojistku demokracie.
Minulý týden umřel kolegův strýc a zároveň zakladatel firmy, kde dělá Max. Byla to rychlovka. Dva roky ho léčili na angíny, aby se z toho pak vyklubala rakovina, se kterou už daném stádiu moc dělat nešlo. Svoje odžil, rodinu zajistil a lze se jen dohadovat, do jaké míry měl na to vliv neustálý stres.
Tak dnes máme 11. února 2018. Přehrabával jsem včera knihovnu, v marné snaze alespoň trochu poklidit a vytáhnul sbírku Krylových fejetonů "Země Lhostejnost", abych po nějakém čase opět mohl konfrontovat pohled Karla Kryla na českou společnost z r. 1992 se současností. Nepřekvapil.
Výborný film – nakonec všichni umřou. Kdo ho neviděl, tomu doporučuji. Fantaskní příběh o zvolna umírajícím mladíkovi, který se setká s indiánem, kterému jeho lid dal posměšné jméno Xébeče (v anglické transkripci Exaybachay) – "Ten co křičí a neříká nic", protože měli za to že si o běloších jen bohapustě vymýšlí.
U Zemanů nejspíš chystají kar. Babišův kabinet dnes odvolal Arnošta Markse z pozice člena Rady pro výzkum, vývoj a inovace a na jeho místo jmenoval Vladimíra Maříka.
Dlouho se zdálo, že to přeci jen Sobotkův kabinet úspěšně bez nehody dotáhne do řádných voleb. Leč, nestalo se tak. Qui bono? No, jak se tak na to dívám, vidím pouze dvě osoby, kterým to přihraje politické body. Opravdu nechápu smysl posledního veletoče, ale mám z toho velmi nepříjemný pocit. Začalo to Sobotkovým oznámením jeho ryze soukromé věci. A vyvrcholilo veletočem ve vedení ČSSD.
Dnes ráno se objevil zajímavý článek o tom, jakým způsobem položil Andrej Babiš základy svého impéria. Prakticky ihned se mi vybavila zcela identická situace, kterou jsem měl možnost bezprostředně sledovat. Tento článek mi tak pouze potvrdil že nešlo o jediný případ kdy si – víceméně legálním způsobem – přivlastnili většinu firem jejich ředitelé a náměstci, zkrátka lidé dobře informovaní o tom jak si firma stojí, za víceméně směšné peníze.
Protože jsem od něj nic dobrého nečekal. Ovšem pokřikování anonymního davu na ulici mi bylo, je a bude vždy odporné. Dav je bestie. A nic na tom nemění fakt, že v něm stojí slušní lidé. Je to snadno manipulovatelná masa, která nemá nic společného s heslem "Svoboda, rovnost, bratrství!" Nástroj lůzy, která zneužívá spravedlivého rozhořčení občanů pro své nízké cíle.
Oblíbeným strašákem dneška je hrozba, že nebude dost peněz na výplatu důchodů. Neustále se bubákuje demografickým poklesem a jako jedna z cest k řešení problému je nám vytrvale podsouvána nutnost posunutí důchodové hranice. Ale je to vskutku nutné? Není to naopak kontraproduktivní krok, který ve skutečnosti situaci jen zhoršuje?
Žurnalistická úroveň článků v českých médiích je již tak vysoká, že mám tisíc chutí jejich pisálky nakopnout.
Předmětem blogpostu je, resp. byl obsah článku s titulem "Opravdoví programátoři nepoužívají Pascal", na který narazil můj kolega při "úklidu" svého starého profilu. Protože původní text byl bez diakritiky uvádím místo něj link na poněkud čitelnější formu..
Zanedlouho to bude pět let, co jsem zde publikoval blogpost s názvem Sociální důchodový systém. Jeho princip spočíval v tom, že by byla stanovena paušální částka pro všechny stejná, která by se odvíjela od průměrného čistého platu.
V diskuzi pod jedním z nedávných blogpostů se objevil i obecně pomýlený názor že "Češi prostě neválčí". Není to pravda. Obyvatelé českých zemí totiž válčí neustále, ale mají svůj specifický způsob boje, který je pro příslušníky jiných národů nepochopitelný.
Kdysi dávno na základní škole, když se nás ptali, čím bychom chtěli být, jsem šokoval učitelku tím, že jsem chtěl být farářem. Ne proto, že bych byl věřící, ale protože jsem chtěl pomáhat lidem na cestě k tomu, být lepší po té lidské stránce. Časem jsem si ale uvědomil a na vlastní kůži poznal, že staré psy novým kouskům nenaučíš a proutky je třeba ohýbat dokud jsou mladé. Proto jsem šel na pedagogikou fakultu. Ale, jak vidno, moje cesta měla jít úplně jiným směrem a tak píšu sem.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz