Lze si počítačovou klávesnici navrhnout a následně vytisknout na 3D tiskárně? I spínače? James Stanley se rozhodl, že to zkusí a výsledky svého snažení zveřejňuje na svém blogu. V aktuálním příspěvku představil první funkční prototyp s třemi klávesami. Ne, nejsou to Ctrl-Alt-Delete. :-)
Byla vydána nová verze 1.47 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.47 bude vydáno také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Služba Firefox Send (zprávička) pro jednoduché a soukromé sdílení souborů s end-to-end šifrováním je dočasně pozastavena. Byla zneužívaná k šíření malwaru [reddit].
Google a Canonical společně oznámili možnost běhu aplikací postavených na Flutteru (Wikipedie) také na Linuxu. Na Linuxu lze tyto grafické aplikace také přímo vyvíjet. Současně byla představena pomocí Flutteru vytvořená aplikace pro správu kontaktů Flokk. Ukázka aplikace běžící na Ubuntu na YouTube. Flutter SDK i Flokk jsou již k dispozici také jako Snap balíčky na Snapcraftu.
Google na svém blogu věnovanému open source představil novou organizaci Open Usage Commons. Cílem této organizace je rozšířit filozofii a definici open source také na ochranné známky projektů. První tři zapojené projekty jsou Angular, Gerrit a Istio. Více v často kladených otázkách (FAQ).
Společnost NVIDIA oficiálně vydala verzi 11.0 toolkitu CUDA (Wikipedie) umožňujícího vývoj aplikací běžících na jejich grafických kartách. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byla vydána verze 6 vizuálního programovacího jazyka Snap! (Wikipedie) inspirovaného jazykem Scratch (Wikipedie). Přehled novinek a diskuse v diskusním fóru. Poznámky k vydání na GitHubu. Videoukázky na YouTube.
MojeFedora.cz informuje, že souborový systém Btrfs míří do desktopové Fedory. Návrh na změnu výchozího souborového systému z Ext4 na Btrfs včera schválilo FESCo a vrátilo ho k finálnímu schválení pracovní skupině kolem edice Workstation. Tam se zamítnutí nepředpokládá, takže se nyní řeší ne jestli, ale kdy ke změně dojde.
Společnost SUSE kupuje společnost Rancher Labs. Společnost Rancher Labs je známá mimo jiné svou platformou Rancher pro řízení Kubernetes.
Byla vydána verze 2.6.0 svobodného multiplatformního správce hesel KeePassXC (Wikipedie). Jedná se o komunitní fork správce hesel KeePassX s řadou vylepšení.
Tak posledně jsme si povídali o zvídavých Číňanech, dnes prohodím pár slov na adresu jejich chytřejších soudruhů nainfiltrovaných do USA. Pro ty mám na svém serveru jinou specialitu. Jejich útoky totiž nejsou tak tupé, jako pokusy co jdou z říše středu.
Každého čas od času přepadne nějaká ta choroba a ti prozíravější mají pro takovou situaci doma lékárničku, nebo alespoň několik léků první pomoci. V posledních diskuzích jsme se tady hodně přeli o to, jakým způsobem se mělo či nemělo postupovat. A také zde opakovaně zaznělo, na obhajobu plošných opatření, že jsou lidé nezodpovědní a tudíž je lépe převentivně nařídit plošné nošení roušky všem.
Jak asi víte, mým celoživotním koníčkem je šťourání. Mimo jiné se šťourám také v historii. A to v historii relativně nedávné, leč silně ohýbané.
Jo, těch je tady plný pytel. Můžeš napsat o čem chceš, stejně během dvaceti, třiceti diskuzních příspěvků začnou mektat to svoje, bez ohledu na to, že se ta jejich témata už tady omlela nejmín tisíckrát.
Jsem opět nastoupil do druháku. Původně jsem měl v září dělat opravnou zkoušku z geometrické optiky, ale těsně před tím mi dala holka kopačky a to mi tak rozhodilo sandál, že se to nedalo. Všechny ostatní zkoušky jsem měl, takže jsem měl povinnost chodit do školy jen co čtrnáct dní na přednášku z Fyziky. Těch přednášek moc nebylo. Možná tři, čtyři, než začala listopadová hysterie.
Tak nám to zase uteklo. Po delším čase, vám opět přináším malou literární hádanku. Dnes ráno jsem sáhnul po knize vizionářského autora, který ve svých knihách burcoval aby obyvatelé téhle země překročili stín čecháčkovství. A při čtení následující pasáže jsem se nemohl ubránit srovnání se současnou situací v ČR. Dnes mne opravdu překvapuje už jen to, že zatím nikdo nezačal vykřikovat, že to panující sucho je trest boží za to, že velká část populace téhle země pomohla do sedla Zemanovi s Babišem. I kdyby to byla tisíckrát pravda, pokřikováním se věci nemění.
Je tomu 15 let co jsem napsal první stránky nápovědy pro českou mutaci Wikipedie – nejznámějšího projektu, který běží na MediaWiki. Wiki, kterou dodnes používáme k dokumentaci, založenou na MediaWiki, jsem rozjel před víc jak 10 lety. Vytvořil v ní celou řadu šablon a dopsal i vlastní rozšíření. A již 6 let spravuji i svou vlastní wiki. Dá se tedy říct, že mám s MediaWiki určité zkušenosti.
Přemýšlel jsem nad tím, jak se Babišovo ANO stalo domninantní stranou. Jak vypovídá sám název, politický subjekt s názvem ANO 2011, se objevil těsně po volbách r. 2010. Prezentoval se jako hnutí středu a vehementně se bránil označení politická strana.
Tenhle blogpost jsem měl v plánu napsat už před jedenácti lety, protože mě irituje zjednodušené chápání politického spektra, při kterém jsou někteří jedinci schopni mne označit za levičáka, ačkoliv jsem zde již několikrát jasně deklaroval proč považuji stoupence komunismu za pomýlené osoby. A protože se tu kde kdo pokouší škatulkovat politické strany (a uskupení, která se snaží maskovat jako nestranická hnutí) pouze v rámci zjednodušeného dělení na pravici či levici, aniž by při tom hlouběji přemýšlel o tom, kde se v rámci politického spektra reálně nacházejí.
Kdyby byl tento výrok pravdivý, tak byste tenhle blog nečetli. Ve skutečnosti vítězí vstupní hodnota, která vyhoví podmínce. Bez ohledu na to, je-li pravdivá, nebo ne – záleží pouze na nastavení podmínky.
Obvykle se dává do protikladu vůči pravdě – lež. Obojí je tvrzení, které lze testovat podmínkami. A ty mohou být nastaveny tak, aby vítězila lež.
Je aplikace primárně určená pro správu filmových sbírek. Ale zjistil jsem, že je docela dobře využitelná i pro správu souborů elektronických knih. Přišel jsem na to víceméně náhodou, když se do seznamu souborů z vybrané lokace natáhly i soubory, které nebyly zrovna multimediální.
Na rozdíl od mnoha nešťastníků mám poměrně pravidelný životní rytmus. Zatím spím dobře, svých 8 hodin. Chodím spát kolem 23:00 a vstávám před 7:00. To už jsou obvykle všichni krom babi fuč. Zvolna se proberu, někdy si dám ranní bílou kávu, poklábosím s babičkou. A kolem osmé se na pohodu vybatolím se z domu. Někdy jdu pěšky, když jsem líný jedu tramvají. Notebook zapínám v práci obvykle mezi půl devátou až devátou. Cestou si koupím nějakou snídani, takže ji tlačím do hlavy, kontroluji došlé zprávy. A mezi tím se zvolna trousí kolegové. NA oběd chodíme mezi 11:00 až 12:30. Výjimečně později. Nejproduktivnější období u mne nastává mezi 14:00 až 18:00. V 19:00 toho mám obvykle už fakt plné zuby a jdu domů. Cestou sežeru jídlo první pomoci. Obvykle si pak dám ještě něco doma, a pak zase na kutě.
Byli by mi celkem ukradení: Andrej Babiš, Miloš Zeman či Vladimír Mařík. Kdyby mi nebyli tak bytostně odporní lháři.
Zatím ještě stále jsme země s parlamentární zastupitelskou demokracií. I když Zeman a jemu podobní dělají vše pro to, aby to skončilo. S cílem tohoto blogpostu je objasnit proč je senát považován za pojistku demokracie.
Minulý týden umřel kolegův strýc a zároveň zakladatel firmy, kde dělá Max. Byla to rychlovka. Dva roky ho léčili na angíny, aby se z toho pak vyklubala rakovina, se kterou už daném stádiu moc dělat nešlo. Svoje odžil, rodinu zajistil a lze se jen dohadovat, do jaké míry měl na to vliv neustálý stres.
Tak dnes máme 11. února 2018. Přehrabával jsem včera knihovnu, v marné snaze alespoň trochu poklidit a vytáhnul sbírku Krylových fejetonů "Země Lhostejnost", abych po nějakém čase opět mohl konfrontovat pohled Karla Kryla na českou společnost z r. 1992 se současností. Nepřekvapil.
Výborný film – nakonec všichni umřou. Kdo ho neviděl, tomu doporučuji. Fantaskní příběh o zvolna umírajícím mladíkovi, který se setká s indiánem, kterému jeho lid dal posměšné jméno Xébeče (v anglické transkripci Exaybachay) – "Ten co křičí a neříká nic", protože měli za to že si o běloších jen bohapustě vymýšlí.
U Zemanů nejspíš chystají kar. Babišův kabinet dnes odvolal Arnošta Markse z pozice člena Rady pro výzkum, vývoj a inovace a na jeho místo jmenoval Vladimíra Maříka.
Dlouho se zdálo, že to přeci jen Sobotkův kabinet úspěšně bez nehody dotáhne do řádných voleb. Leč, nestalo se tak. Qui bono? No, jak se tak na to dívám, vidím pouze dvě osoby, kterým to přihraje politické body. Opravdu nechápu smysl posledního veletoče, ale mám z toho velmi nepříjemný pocit. Začalo to Sobotkovým oznámením jeho ryze soukromé věci. A vyvrcholilo veletočem ve vedení ČSSD.
Dnes ráno se objevil zajímavý článek o tom, jakým způsobem položil Andrej Babiš základy svého impéria. Prakticky ihned se mi vybavila zcela identická situace, kterou jsem měl možnost bezprostředně sledovat. Tento článek mi tak pouze potvrdil že nešlo o jediný případ kdy si – víceméně legálním způsobem – přivlastnili většinu firem jejich ředitelé a náměstci, zkrátka lidé dobře informovaní o tom jak si firma stojí, za víceméně směšné peníze.
Protože jsem od něj nic dobrého nečekal. Ovšem pokřikování anonymního davu na ulici mi bylo, je a bude vždy odporné. Dav je bestie. A nic na tom nemění fakt, že v něm stojí slušní lidé. Je to snadno manipulovatelná masa, která nemá nic společného s heslem "Svoboda, rovnost, bratrství!" Nástroj lůzy, která zneužívá spravedlivého rozhořčení občanů pro své nízké cíle.
Oblíbeným strašákem dneška je hrozba, že nebude dost peněz na výplatu důchodů. Neustále se bubákuje demografickým poklesem a jako jedna z cest k řešení problému je nám vytrvale podsouvána nutnost posunutí důchodové hranice. Ale je to vskutku nutné? Není to naopak kontraproduktivní krok, který ve skutečnosti situaci jen zhoršuje?
Žurnalistická úroveň článků v českých médiích je již tak vysoká, že mám tisíc chutí jejich pisálky nakopnout.
Předmětem blogpostu je, resp. byl obsah článku s titulem "Opravdoví programátoři nepoužívají Pascal", na který narazil můj kolega při "úklidu" svého starého profilu. Protože původní text byl bez diakritiky uvádím místo něj link na poněkud čitelnější formu..
Zanedlouho to bude pět let, co jsem zde publikoval blogpost s názvem Sociální důchodový systém. Jeho princip spočíval v tom, že by byla stanovena paušální částka pro všechny stejná, která by se odvíjela od průměrného čistého platu.
V diskuzi pod jedním z nedávných blogpostů se objevil i obecně pomýlený názor že "Češi prostě neválčí". Není to pravda. Obyvatelé českých zemí totiž válčí neustále, ale mají svůj specifický způsob boje, který je pro příslušníky jiných národů nepochopitelný.
Kdysi dávno na základní škole, když se nás ptali, čím bychom chtěli být, jsem šokoval učitelku tím, že jsem chtěl být farářem. Ne proto, že bych byl věřící, ale protože jsem chtěl pomáhat lidem na cestě k tomu, být lepší po té lidské stránce. Časem jsem si ale uvědomil a na vlastní kůži poznal, že staré psy novým kouskům nenaučíš a proutky je třeba ohýbat dokud jsou mladé. Proto jsem šel na pedagogikou fakultu. Ale, jak vidno, moje cesta měla jít úplně jiným směrem a tak píšu sem.
Uf, jak ten čas letí. Je tomu již pět let co jsem zde nadhodil poslední literární hádanku. Ne že bych se od té doby nikdy nechystal k nahození další, ale obvykle od záměru sešlo pro jiné, důležitější věci na práci. V poslední době jsem však "objevil" poněkud pozapomenutého autora, kterého stojí za to připomenout. Své blogy - výstižnější označení pro jeho zápisy by člověk stěží pohledal - psal od počátku první světové války a publikoval v průběhu dvacátých let. Než zemřel, ve stejném věku jako jsem teď já, na tuberkulózu.
Zhruba před čtyřmi lety jsem zde publikoval blogpost na téma Dětské military tábory, v jehož závěru jsem si kladl otázku: "Jaký mají takové tábory přínos"? Dnes už to víme. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když si myslím že tehdejší absolventi onoho dětského "tábora" jsou totožní s oněmi zelenými mužíčky z Krymu.
Poučen minulostí čtu v dnešních zprávách o podobných táborech, které organizuje Hamás.
Možná jste zaregistrovali, jak černoušek zvolna točí kormidlem US Enterprise přídí ke Kubě. Náš ministr zahraničí - "Nomen omen", v tom vidí akt politické zodpovědnosti a vstřícný krok. Ale položme si otázku - má o něj vůbec Kuba zájem?
Pamatujete na plynovou krizi roku 2009? Jak EU nasadila ramena a dělala na Rusko "Ty! Ty! Ty!", protože z trubek lezlo méně plynu než mělo? Ty, co již tehdy upozorňovali na to, že ho nejspíš bez skrupulí kradou ukrajinská neviňátka, bys tenkrát málem spočítal na prstech jedné ruky.
..si přišla zhruba před čtrnácti dny pro mého bývalého kolegu Ivana. Koho by to bylo napadlo?
Taková byla vyhlídka většiny mladých mužů starších 18 let před zkrácením a následným zrušením ZVS. Zrušení této branné povinnosti a přechod na profesionální armádu považuji za jednu z nejrozumnějších věcí, kterou vláda této země kdy odmávla, i když já sám jsem jí neuniknul. Ale o to víc mě děsí, při mé osobní zkušenosti, současná snaha o nové zotročení mladých mužů a žen obnovením branné povinnosti o které usilují zástupci AČ. Spolku, který není schopen ani slušně platit ty, co mu upsali duši.
VAROVÁNÍ: Nenechte se zmást odlehčeným tónem tohoto blogpostu. Jeho pointa je v tom, že vše nemusí být vždy tak růžové, jak se zdá. Pokud hledáte, nebo budete v průběhu následujícího roku hledat - "nějakou tu zkurvenou práci" v linuxovém prostředí, tak buďte ve střehu a s očima dokořán. Vzpomeňte si na tento blogpost a že "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají".
Ti co to nezažili, nemají srovnání. Ale evidentně nejsem sám kdo je toho názoru, že současná situace v mnohém připomíná předlistopadovou éru.
V těchto dnech se rozhoduje o nové vládě. Pozastavil se někdo z vás nad tím, proč KDU-ČSL tak tvrdě požaduje křeslo poměrně nevýrazného Ministerstva zemědělství a proč se ANO a ČSSD tak cukají? V následujícím blogpostu bych rád poukázal na několik detailů, o kterých se v médiích která ovládá p. Babiš nemluví.
Tak už se konečně náš novopečený prezident vybarvil. A tohle jsme tu ještě neměli. Jsem opravdu fascinován jeho politickou vynalézavostí. Před lety to byla tzv. opoziční smlouva a teď zase tohle. Ostatně, proč vůbec živit nějaký parlament nebo senát, když by si může prezident zvolený přímou volbou lidu sebou přitáhnout svůj kořaleční spolek.
Tuhle jsem cestou do práce zakoupil knížku "Svědomí nacizmu" od Claudie Koonzové. Zaujalo mne téma. A musím říct, že jsem rozhodně nebyl zklamán.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
