The Document Foundation oznámila vydání nové major verze 25.8 svobodného kancelářského balíku LibreOffice. Podrobný přehled nových vlastností i s náhledy v poznámkách k vydání (cs) a také na Youtube a PeerTube.
Zeek (Wikipedie), původně Bro, byl vydán v nové major verzi 8.0.0. Jedná se o open source platformu pro analýzu síťového provozu. Vyzkoušet lze online.
Byl vydán Mozilla Firefox 142.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 142 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Python Developers Survey 2024, výsledky průzkumu mezi vývojáři v Pythonu organizovaném Python Software Foundation ve spolupráci se společností JetBrains v říjnu a listopadu loňského roku. Zúčastnilo se 30 tisíc vývojářů z 200 zemí. Linux používá 59 % z nich.
Farid Abdelnour se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.08.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
Byla vydána nová verze 2.51.0 distribuovaného systému správy verzí Git. Přispělo 91 vývojářů, z toho 21 nových. Přehled novinek v příspěvku na blogu GitHubu a v poznámkách k vydání.
Po roce bylo vydáno nové číslo magazínu Phrack: Phrack 72.
OpenSSL Corporation zve na den otevřených dveří ve středu 20. srpna v Brně a konferenci OpenSSL od 7. do 9. října v Praze.
Konference LinuxDays 2025 proběhne o víkendu 4. a 5. října v Praze. Konference OpenAlt 2025 o víkendu 1. a 2. listopadu v Brně. Blíží se konec přihlašování přednášek. Přihlaste svou přednášku (LinuxDays do 31. srpna a OpenAlt do 3. října) nebo doporučte konference známým.
Olovo, je kov známý a používaný už od starověku. V přírodě se vysktytuje v čisté formě jen vzácně. Poměrně velké množství olova se do ní dostalo až v průběhu posledních 600 let – od té doby co se začaly používat střelné zbraně. Ale předtím, než lidé vynalezli postup jak se dá z minerálních rud získat tekutý kov, se vyskytovalo pouze jako sloučenina v minerálech.
Není známo, kdy, kde a kdo z nich získal poprvé čisté olovo, ale protože se často vyskytuje jako doprovodný prvek v rudách zinku a stříbra, je velmi pravděpodobné, že to bylo ve stejnou dobu a na stejném místě kde se naučili vyrábět bronz – slitinu mědi a cínu. S největší pravděpodobností to bylo v oblasti dnešního Turecka.
Olovo je měkký kov s poměrně nízkým bodem tání, takže se snadno odlévá a následně mechanicky zpracovává. Oproti cínu, který v chladném prostředí degraduje, také poměrně stabilní. Ovšem má jednu vadu – je toxické.
Do živého organismu, se většinou dostává respiračně. Většinou ve formě jemného prachu s jeho sloučeninami, než vdechnutím olověné páry, neboť teplota při níž se začíná odpařovat (1749°C) je výrazně vyšší než bod tání (327,5°C). Přesto se ale najdou lidé co mají až panickou hrůzu z lití olova.
Toxicita je daná tím, že se místo železa váže na hemoglobin, a tím pádem redukuje schopnost krve distribuovat kyslík všech částí těla. Proto se projevuje otrava dušností a únavou. Vylučuje se z těla hlavně močí (z 80%), ale co se nevyloučí, koluje v krvi (u které se sníží obsah olova na polovinu až během intervalu 30 dní) a při nedostatku vápníku ukládá do kostí (ze kterých se vylučuje 5–10 let). Takže pokud při expozici olovem, organismus hladoví a nemá dostatečný přísun železa a vápníku, je zaděláno na dlouhodobý problém.
Problém, na který každému z nás zadělaly za předchozích 100 let generace nadšených motoristů, pilotů a válečníků.
V průběhu 20. let se totiž začala používat, coby antidetonační přísada do benzínu, olověná sloučenina (tetraethylolovo). Zajímalo mne tedy, kolik olova se za uplynulých 100 let dostalo do světa kolem nás touhle cestou. A byl jsem upřímně zděšen.
Nebudu zdržovat výpočtem, který si může každý dohledat. Podle toho co jsem našel, každý pístový benzínový motor, který spálil 1 tisíc litrů olovnatého benzínu, poslal do ovzduší cca 1 kg olova. Nejenom motor v autě, ale i motorového člunu, letadla či blbé benzínové sekačky na trávu, mopeda, aj.
Fakt nevím kolik se toho olovnatého benzínu za ty roky po světě spálilo. Také procentuální poměr tetraethylolova nebyl určitě vždy stejný. Ale byly toho megatuny a ve srovnáni s tím, je množství olova co se dostalo do naší přírody s rybářskými olůvky, ptačími broky a veškerými kulemi vypráskanými za posledních 400 let, směšné. Stejně jako jejich zákaz, protože proti těm tisícům tun olova, jimiž byla Evropa během uplynulých 100 let zamořena, je to pouhé nic.
Ve srovnání s tím, lité olověné knoflíky používané až do 17. století a jiné olověné předměty, jsou zcela neškodné artefakty, protože zůstávají kompaktní a oxidovaná vrstva (pokud takový knoflík zrovna necucáte místo dudlíku) zůstává na povrchu. Takže po světě nic z toho nelítá. Také proto byla, až do počátku 20. let 20. stol. všeobecná expirace olovem minimální. Kovové nádobí vyrobené z olova bývalo v minulosti výsadou majetných (co se ke škodolibosti nemajetných trávili sami) a olověné trubky používé na rozvody vody většinou v rámci městských aglomerací, venkovana s kbelíkem také netrápily. Ale dnes ho máme všude kolem, protože ho vítr prohání sem a tam.
Olovo, které se přidávalo do benzínu ještě před 15 lety, stále víří v prachu co je všude kolem nás, včetně bordelu odřeného z pneumatik a toho co vyletí ze spaloven. Každý z nás ten prach dýchá a před olovem dnes není úniku, protože každý „přítel žehu” co se nechá zpopelnit, to co za svůj život nastřádal do kostí, opět vrací do oběhu.
A tak se zdá, že zaostalost a rozlehlost zemí jako je Rusko, je dnes výhodou. Nejsou tolik zamořené a ten polétavý prach se má kde usadit.
A možná také máme odpověď i na to, proč je současný mentální stav populace tzv. „vyspělých” zemí takový, jaký je. Neboť, mozek je orgánem, který chronickou otravou olovem trpí nejvíc.
Tiskni
Sdílej:
No tak u mne ta expirace až do roku 1996 nebyla tak velká, takže se mi mozek vyvinul poměrně dobře, ale od roku 2008 jsem v Praze a posledních 10 let na sobě příznaky intoxikace pozoruji. Ale doposud za tím žádný felčar otravu olovem nehledal. A po pravdě ani já ne, protože jsem se až do dnešního dne o projevy intoxikace olovem nezajímal.
Vycházel jsem z této informace. Z uvedeného vychází na 700 litrů 0.84 kg tetraethylolova (to je těch 0,15% z 560 kg benzínu), z kteréžto cca 2/3 hmotnosti připadá na olovo. Takže výsledek pro jeden tisíc litrů olovnatého benzínu vychází v kilogramech na…
>>> (1000 / 700) * 0.84 / 3 * 2 0.7999999999999999
A bezolovnatý benzín, u kterého je uveden obsah olova ve výši max. 0,01 g / litr paliva (sic!), je s odpuštěním: protimluv. Každopádně olovnatý benzín se stále používá, byť ne v tak masovém měřítku, jako do roku 2021.
A co se týče odpadu, zaostalé země ho budou produkovat násobně méně než tzv. "bohaté" země.
Co se týče třídění odpadu, jsme na špici, ovšem už se nemluví o následném zpracování. 
Ještě pořád se házejí odpadky v Řecku do místních strží v horách?
Promiň Maxi, ale to co píšeš je pitomost. Vývěry surové ropy, nebo asfaltu jsou a byly v přírodě běžná věc. Stejně jako výskyt radioaktivního materiálu. Běžná nebyla jeho koncentrace a množství soustředěné do hustě obydlených oblastí ve formě, kterou denodenně inhaluješ, ať chceš, nebo nechceš.
Řeč je o olovu a jeho vlivu na lidské zdraví.
A po nedávné havárii u Hustopečí máme právo akorát skromně šoupat nohama, protože v porovnání velikosti území per capita, jsou ekologické škody mnohem větší.
Maxi, tobě fakt nedochází jaký objem toho olova byl za těch 100 let vypuštěn do ovzduší ve formě, která se jen tak neusadí?
Je přeci logické, že tam, kde byla hustě obydlená aglomerace, s hustým provozem je kontaminace mnohonásobně vyšší, než tam, kde projelo auto jednou za uherský rok a navíc je všude kolem nějaký porost, na který ten prach sedne a podkud ho vítr znovu nesfoukne, tak ho déšť jednou za čas spláchne na zem, odkud ho nazpátek jen tak nevyfouká.
Letos jsme v Americe svědky rozsáhlých lesních požárů. A hoří i v místech, co během té stovky let fungovaly jako ten přírodní filtr. Teď je to všechno zase v luftě a putuje světem – včetně toho olova. Situace je tedy zcela odlišná, než když v minulosti bouchla nějaká sopka, nebo shořel les či savana.
My dva ale žijeme v Praze. Já na rozdíl od tebe nejsem motorista, pracuji v centru a chodím pěšky. Nejčastěji tou nejhorší trasou Mírák-Karlák, ráno tam a večer zpět. A zhruba po 8 letech jsem začal mít pocit, že je něco divně. Jako by mi občas docházel kyslík. Ne v plicích, ale ve svalech. Řešil jsem to, ale nikdy nic nenašli a rentgen ok. Jednou mi předepsali Ventolin, aby se neřeklo že s tím nic nedělají, ale ten ty stavy spíše zhoršoval. Ale jakmile vypadnu na delší dobu z Prahy do OV, nebo do Jeseníků, je situace výrazně lepší. Což asi nebude náhoda. Mimochodem, ve stejnou dobu mi také diagnostikovali tu steatózu, kterou se podařilo zlepšit až loni. Tak jsem se kousnul na rok do zadku a jsem tak zvědav, co ukáže přeměření teď, protože váha je víceméně stejná, ale připadám si, jako bych měl zas o těch 10 kilo víc a do toho ještě piriformis z těch pitomých činek. Počátkem září jdu do trouby.
Neni to vsak nic akutniho.
To jsem si myslel taky, dokud jsem si nepřečetl jak se ta otrava projevuje. Lidi mají všeobecně hledat tendenci hledat jiné příčiny svých trablů, než ty, které to opravdu jsou.
Pointou toho blogpostu mělo být původně to, že se tu řeší rybářská olůvka, co váží nula nula prd, ale kolik toho olova v mnohem horší podobě lítá po venku o tom nikde ani muk.
Oficiální zákaz a realita jsou dvě zcela rozdílné, vzájemně nesouvisející entity. V tomhle případě totiž nelze ukázat prstem na konkrétního viníka, kterého by dav mohl zlynčovat. A i kdyby to udělal, na realitě se tím nic nezmění.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
dnes 12:24
dnes 16:19
dnes 16:10