Čoklisti

dnes 15:56 | Přečteno: 101× | Jen tak na okraj | poslední úprava: dnes 16:21

Lidé jsou různí a někteří podivní, až hrůzní. A o víkendu jsem v OV na takové zrovna narazil.

Šli jsme pěšky s psiskem podél řeky ze hřbitova, kde se všude kolem proháněli psi.

Také já ho měl na volno. Není to agresivní vlkodav, ani pes co se snaží opíchat kdejakou nohavici. K fenkám se chová velmi galatně a pokud jiný pes nedává jasně najevo, že by se rád kamarádil, obchází ho s respektem, nebo se pomalu s podbízivým kňučením blíží a mává ocasem.

Jenom když je na kšandě, se z něj stává ostrý pes, protože se cítí v pasti. Loni, když šel takhle s paničkou totiž jeho handicapu jeden pes zneužil a ošklivě ho kousnul.

Proto s ním chodím na volno a na kšandu ho připínám jenom když se courá, nebo když na kšandě být musí – třeba tam, kde hrozí, že by při uctivém obcházení potencionálního soupeře vlezl do cesty. Přesně tak totiž přejeli malou jezevčici sousedům. Byla zvyklá na paničku, ale zrovna ji venčil jejich syn, a myslím že ji snad měl dokonce i na vodítku, když přiběhnul velký pes a ona ze strachu, jak se mu chtěla vyhnout, mu vběhla rovnou pod auto. A kluk má z toho výčitky dodnes.

Spěchal jsem a v dálce před námi šla trojice, kolem níž také pobíhali na volno tři psi. Teprve když jsme je téměř došli, jim začali nandavat vodítka.

Považoval jsem to za zbytečné, protože ještě než jsme došli k nim doběhla jedna z těch fenek až k nám a bylo jasné, že psi určitě nebudou mít problém. Ovšem na to, že budou mít mentální problém jejich mladiství vodiči, jsem fakt připraven nebyl.

Minul jsem je, ale pes se u nich zasekl. Chtěl si tu fenku, co k nám předtím doběhla, pořádně očuchat. Ale já spěchal a navíc jsem si nebyl jist jestli ta fenka nehárá, proto jsem k nim došel, abych ho odklonil naším směrem, když ty pitky začaly hystericky ječet a do toho ten jejich kokůtek pindat, že ti jejich psi jsou agresivní, že ho pokoušou a ať si ho dám okamžitě na vodítko!

No to jsem měl pochopitelně v úmyslu, ale měl jsem na zádech batoh a tím, jak neustále lomcovali s těmi svými psy na kšandách mi komplikovali odchycení vlastního psa. Ty fenky totiž vůbec nebyly agresivní a očividně se jim líbilo, jak jim tancoval u zadku. Jediný kdo byl verbálně agresivní byl ten kohoutek, co dělal ramena, aby zaimponoval těm dvěma hysterickým pipinám.

Nechtěl jsem situaci vyhrotit, tak jsem výhrůžky toho mladistvého smrada ignoroval. Pokud by totiž došlo na strkanici, tak by po něm vystartoval ten můj pes a to by mohlo dopadnout špatně.

Odklonil jsem tedy svého psa a pokračoval dál svou cestou, ale to silácké kvokání toho kohoutka mě nabudilo tak, že jsem měl sto chutí se vrátit, abych mu dal přes držku. Něco tak drzého a sprostého jsem totiž už dlouho nezažil. Ten smrad si ani neuvědomil, jaké měl vlastně štěstí, že nejsem tak duchaplný pruďas jako kámoš, co vymetl podobného floutka z metra se slovy: „Ty už dál nejedeš”. Což o to, batoh bych hodil na zem, ale furt jsem měl sebou toho psa...

       

Anketa

Komentáře