Když se tak kouknu nazpátek

14.3. 13:57 | Přečteno: 785× | Jen tak na okraj

Už jednou mne Vtipnéř vyprovokoval k ohlédnutí do minulosti. A i když to psaní není moc o IT, je o mé cestě k IT.

Přeskočím v tuhle chvíli první polovinu 90. let, během níž mi otrnulo a dostal jsem chuť opět studovat – to byl důvod, proč jsem ani nestál o dlouhodobou práci. Nejdřív jsem to zkusil na archeologii do Prahy (95), ale uteklo mi to o pár bodů a můj zájem se přeorientoval víc na vědu o náboženství. Proto jsem zkusil o rok později příjimačky na MUNI, tentokrát na religionistiku v kombinaci se sociologií. Skončil jsem druhý pod čarou. A dá se říct, že právě v té době už mne nenápadně začínala práce s počítačem živit.

V zimě 1995/96 jsem totiž pracoval pro firmu, která digitalizovala zákoníky. Byla to šílená práce. Jelo se non-stop, na tři směny. Skenování, postprocessing. Tehdy jsem prvně potkal slušný skener a počítače co už měly Pentia. Nejhoší byly noční. Proto jsem využil příležitosti a nastoupil coby požární dozor na koksovnu Jan Šverma.

Na rozdíl od kolegů nebylo mým úmyslem uhnízdit se na koksovně trvale. Šlo mi jen o peníze. Žádné noční, jenom 7 hodin ranní směny, při které se člověk nepředřel, za 6 tisíc čistá ruka – právě tehdy jsem si pořídil svůj první mobil. Bylo to jen na půl roku a pokud by vyšly ty příjimací zkoušky, hledal bych si další práci už v Brně. Ty sice nevyšly, ale nikdy předtím ani potom jsem tak rychle práci, jako tehdy, nezískal.

Geodet

Ráno jsem si vyzvednul na koksovně propouštěcí list, cestou jsem si koupil Avízo (ostravský inzertní plátek), zatelefonoval na inzerát, domluvil se na čtvrtou odpolední. Mezi tím si zašel do čajovny. A v pět jsem byl přijat do firmy Geosta a.s. jako geodet. A tak jsem získal práci, která mne naplňovala snad nejvíc ze všech, co jsem kdy dělal. Pan Mikulecký, co mne přijímal, byl nejlepší šéf jakého jsem kdy měl. Stal se mým vzorem, pro dobu, kdy jsem se později sám stal šéfem. Bez předsudků ­– tehdy jsem nosil číro, a všímavý. Po každé výplatě se neopomněl zeptat: „Jsi spokojený? Nezapomněli jsme na něco?”

Nikdy jsem nebyl nespokojený! Dostával jsem jako brigádník měsíčně čistá ruka přes 10 tisíc. A ta práce mi vyhovovala. Dopoledne jsme trávili měřením v terénu a odpoledne, když se data stáhla do počítače, jsem z naměřených bodů dělal mapy. Šlo to snadno, protože jsem měl vše ještě v paměti. Chlapi, se kterými jsem jezdil do terénu, byli super.

Makro

Bavilo mě to tak, že jsem začal poprvé uvažovat o práci na živnost. Ale p. Mikulecký mne od toho odradil. Znal odvrácenou stranu mince, sami se potýkali s neplatiči – a čím větší firma, tím větší podrazy. Nám zadávali tu špinavou práci, a to zač byl největší vývar přihrávali svým kamarádům. A ještě mi doporučil, abych využil nabídky, kterou mi dal kamarád. A tak se stalo, že jsem začal pracovat pro Makro. V té době ovšem ještě ani jedno nestálo. To první bylo otevřeno v srpnu 1997 v Ostravě a předcházela tomu poměrně slušně placená dvouměsíční reklamní kampaň.

Opět jsem šel k přijímacím zkouškám na MUNI, ovšem tentokrát nebyla religionistika v kombinaci se sociologií, nýbrž s politologií. A to jsou ty životní paradoxy.

Po písemné přijímací zkoušce na politologii, jsem se dal do řeči s klukem co seděl vedle mne, který ode mne později dostal (pro svou vizáž) přezdívku Antikrist, a po večerní kalbě jsme se domluvili, že po ústní zkoušce, opět spolu zakalíme.

Jenže já se nějak seknul v datu. A tak si sedím v pizzerii, když mi vilá Antikrist: „Kde seš?” „No, v pizzerii, u Míráku.” „A kde u Míráku? V Brně?” „Ne. V Ostravě, zítra jedu přeci do Brna.” „Ale vždyť ta zkouška byla dneska!” V tu chvíli jsem byl totálně v prdeli. Zmohl jsem se jen na to, abych cinknul své tehdejší přítelkyni, že jsem termín ústní zkoušky úspěšně prošvihnul a byl v háji. Jenže jí to nedalo. Nažhavila dráty. A zhruba po hodině mi zavolala, že prý nějak zapomněli ještě na jednu holku, takže pro nás zajistil Fiala, tehdejší šéf katedry politologie, na následující den náhradní termín ústní zkoušky. Takže jsem do toho Brna následující den přeci jenom jel a po zkoušce to opět pustil z hlavy.

V Brně

Po pravdě jsem nepočítal s tím, že by to vyšlo. Měl jsem na rozdíl od jiných svoje místo jisté. Po kampani následoval měsíc zaškolení v Polsku a od srpna se jelo na ostro. Byl jsem zástupce vedoucího oddělení, které nemělo vedoucího. A mým zástupcem byl týpek, co měl původně to Makro šéfovat, jenže během kampaně pohořel jak papírový čert. Byla nouze o lidi, takže i když se v prostředí dravého kapitalismu se svou VŠ moc nechytal, šoupli mi ho k ruce.

Byl to fičák. Do regálů se už naváželo zboží, a mezi regály ještě pojížděli dělníci s lešením jak dodělávali střechu. Plánoval jsem směny, zaučoval lidi. A do toho mi přišel papír, že tentokrát jsem sice přijímací zkoušky udělal, ale přijat byl pouze 1 z účastníků přijímacích zkoušek. Což mě tedy nakrklo a nakonec jsem byl na základě odvolání s dalšími 7 lidmi přijat coby student řádného denního studia politologie a religionistiky na Muni v Brně.

Sranda je, že s tím jedním co byl přijat rovnou se dnes každé ráno potkávám před barákem, když si dává relaxačního čouda. Já mám sebou Šňupína a on Lupína. A jeho děti navštěvují stejné vzdělávací ústavy, jako svého času můj syn.

Ovšem tenkrát jsem měl těžkou hlavu. Jo, kdybych měl křišťálovou kouli, vůbec nic bych neřešil a zůstal v Ostravě. Zvládal bych to levou zadní. Jenže po zkušenosti z prvního studia jsem si nedovedl představit jak bych kloubil práci v Ostravě se studiem v Brně. Takže jsem si vyjednal přeložení do Brna, kde se otevíralo další Makro.

Opět stejná situace jako v Ostravě. Byl jsem zástupce vedoucího oddělení, které nemělo vedoucího. Jenže tentokrát nebyl mým zástupcem dobromyslný trouba, ale chronický vyčůraný lhář. Dodnes mi hlava nebere, jak mu mohli dát 14 dní dovolené během dvouměsíční zkušební lhůty, v době kdy se vše připravovalo na otevření. Ta nejkritičtější doba připadla naštěstí na dobu, kdy ještě nebyla škola. A pak to vypadalo tak, že jsem byl Po-Út-St od rána do večera ve škole. A Čt-Pá-So-Ne od 5:00 do 23:00 na place.

Potom přijali, podobně jako v Ostravě vedoucího. Jenomže v Ostravě tenkrát přijali holku, která nebyla blbá. Kdežto novým vedoucím mého oddělení v Brně se stala bývalá guma. Takže jsem pravidelně každý čtvrtek hasil průsery, které ten týpek stihnul za dobu mé nepřítomnosti napáchat. S vypečeným zástupcem si padli do oka, takže to bylo fakt něco. Ale během těch prvních dnů jsem si vytvořil, stejně jako v Ostravě, skvělý tým zaměstnanců, bez kterého by to nešlo. Byl jsem jediný komu nikdo neodešel ani v Ostravě, ani v Brně. A někteří z nich se po mém odchodu – a poté co byli vyhozeni mí vypečení kolegové – dostali i do vedoucích funkcí.

Táhnul jsem to takhle do konce ledna, kdy jsem si konečně, po inventurách, dovolil vzít si na týden dovolenou. A během té dovolené mi volá můj vypečený ulhaný kolega, že by prý se mnou rád mluvil personální. To už jsem tušil čertovinu. Ale byl už jsem zpátky v Brně, tak jsem si tam zajel.

Personální byl rudý jako rak. Od první chvíle jsem na něm viděl, že má za úkol mne vyhodit. Jenže nevěděl jak na to. A tak přiškrceným hlasem začal: „Víte. Byl jste vyhodnocen jako nejhorší vedoucí.” Věděl jsem že lže, protože jsem jako vedoucí sám předával hodnocení svým zaměstnancům. Takže jsem mu na to řekl: „Je zajímavé, že si nikdo nestěžoval. A žádné hodnocení mi nepředal ani žádný z přímých nadřízených.” No. dusil se ve vlastní šťávě. A v tu chvíli jsem si řekl: Stojí mi to za to? Chodím do školy, peněz mám dost a tady jenom hasím průsery svou debilů. A bylo rozhodnuto.

„Kolik mi dáte jako odstupné když skončím?” „No, dva měsíční platy.” „To mi ale zvedne daně.” Bylo vidět, jak se mu ulevilo, takže radostně pronesl „To vám navýšíme! A nemusíte končit hned, stačí až v červnu!” Načež jsem ho vzápětí uzemnil. „Kdepak. Dnes jsem tu naposled.” A tím jsem rozvázal veškeré své vztahy s touhle společností.

Seznámení s internetem

V té době jsme měli k dispozici jednu studovnu kde byla všehochuť počítačů od starých 386 s terminálovým klientem až po několik „moderních” strojů s MS Windows 95, s webovým prohlížečem Netscape Commander. Těch strojů bylo tak málo, že se běžně čekalo hodinu a půl než jsi přišel na řadu. Dokud jsem chodil do práce, nebylo na takovou ztrátu času ani pomyšlení, ale tím, že jsem najednou získal ohromné množství volného času se mi otevřely nové možnosti.

V té studovně totiž zajišťovali podporu ostatním studentům studenti, co za to vysedávání u počítače a to že byli k ruce ostatním dostávali měsíčně asi dvě stovky. Tak jsem se stal jedním z nich. Bylo to výhodné, protože služba měla k dispozici jeden z těch lepších strojů a tak jsem měl možnost začít pronikat do tajů internetového světa.

Jako studenti jsme měli na školním serveru k dispozici také webový prostor. Ovšem jen mizivé procento studentů toho využilo. K roku 2000 jsem se pokusil zjistit kolik takových studentů se vůbec našlo. Z tisíce, jich mělo vytvořený alespoň soubor index.html asi 100. A z té stovky tam mělo smyslupný obsah jen 10 lidí, včetně mne. A mezi těmi deseti byli mí kámoši z kolejí Půžin, Kolbér, Franta, Jacek,co stejně jako já fungovali coby služba.

       

Komentáře

[Vtipnéř]

Už jednou mne Vtipnéř vyprovokoval k ohlédnutí do minulosti.

Ještě tam mám nachystané tři díly.

... takže pro nás zajistil Fiala, tehdejší šéf katedry politologie, na následující den náhradní termín ústní zkoušky.

Současný premiér?

Měl's to občas celkem drsné.

Jirka

[Aleš Kapica]

Současný premiér?

Přesně tak. Ovšem v té době ještě netušil, že z něj jednou bude premiér. Byl vždy slušný, korektní a vstřícný. A v tom je i jeho slabina. Neumí adekvátně čelit hajzlům Babišova typu, protože jich za svou kariéru moc nepotkal. Nikdy nebyl zákeřný. Žije zkrátka ve svém světě, který je politicky dost naivní, takže se nechal uvrtat do problémů co ho stáhnou dolů.

Ještě tam mám nachystané tři díly.

Já ještě nevím, jestli budu mít chuť do psaní, i když název už je jasný, protože ta cesta vede sem – svůj první blogpost jsem napsal v únoru 2006. Nevím kolik jich je celkem k 21.12.2014 jich bylo 300.

Měl's to občas celkem drsné.

Nevím. V danou chvíli to nevnímám a zpětně? Každá životní situace je cenná zkušenost. Kdysi jsem pustil k vodě jednu holku, protože jsme se diametrálně rozcházeli v pohledu na život. Jejím cílem bylo žádné velké výkyvy. Ale můj názor je ten, že jedině ten kdo ví jaké je to dole ocení to, že je nahoře. Pokud někdo začne dole a dostane se nahoru vidí svět jinak, než ten, kdo pouze vytrvale stoupal. A když přijde pád, snáze najde sílu k tomu začít znovu a opět se zvednout ten, kdo už někdy dole byl, než ten, kdo nikdy dole nebyl.

[Nekompromisný]

Nie je hanba padnúť,ale dlho nevstávať

[Nekompromisný]

Byl vždy slušný, korektní a vstřícný. A v tom je i jeho slabina. Neumí adekvátně čelit hajzlům...

Slušnosť a korektnosť nemožno považovať za slabinu.Ak bude v hospode celé osadenstvo hulvátov tak tam viac nepôjdem.A toto neurobil,naopak prevzal rétoriku tých najväčších hajzlov alebo je jeden s tých čo prevedie babičku cez cestu a doma je tyran a despota.

[koroptev]

zatim dobry protoze tam neni zadnej linux

[Nekompromisný]

...tam neni zadnej linux ...

ale je aj kvantum uživatelov Pc,ktorý chcú vedieť ovládať aj iné OS resp. rôzné OS a vybrať si ten,ktorý im vyhovuje.Napr.mne vadí moderna-infotajment v nových autách.Vyhovuje my 5 obrovských budíkov a ovládanie autorádia otočným potenciometrom.