Pan Evropa

19.5. 16:45 | Přečteno: 1298× | Jen tak na okraj | poslední úprava: 21.5. 14:48

Když jsem v roce 1997 nastoupil jako student politologie a religionistiky na Masarykovu univerzitu, byl dnešní premiér, Petr Fiala předsedou moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie. Bylo mi to sympatické, protože jsem toho názoru, že roztříštěná Evropa nebude nikdy nic lepšího než krmítko obsypané hejnem nejrůznější verbeže.

A díky němu jsem se dostal i k tomu co dělám. Kdyby byl komisní blb, rozvíjel bych dál slibně rozjetou kariéru v Makru. Seknul jsem se totiž v datu ústní zkoušky, ale na jeho zásah mi vyšli vstříc a vypsali náhradní termín. I když je otázkou bylo-li to kvůli mne, neboť jsem k té zkoušce nešel pouze já, ale i má pohledná, budoucí spolužačka, Martina, která už měla za sebou nultý ročník.

Je to už dávno. Ale ještě více let uplynulo od posledního setkání s kamarády z první VŠ. Když tu se minulé pondělí jeden z nich ozval s tím, že v pátek máme spicha v Beskydech.

Byl jsem zvědav, koho poznám a tak jsem cestou vlakem lovil jména z paměti a brousil po webu, abych zjistil jaké k nim vrátí tváře. Kupodivu se nikdo moc nezměnil. Ovšem to nejlepší mne teprv čekalo. Jako bychom se rozešli minulou neděli. Kecali jsme o všem možném a největší názorový střet za celou tu dobu měl Pacifik s Maxem – stejně jako před mnoha lety – na téma zda-li je buran schopen ocenit umění, nebo ne.

Ale jsou lidé, na kterých zub času a prostředí ve kterém se pohybují očividně zanechalo stopy, neboť v listopadu 2021 se již bývalý předseda Petr Fiala vyjádřil pro server HlídacíPes.org takto:

„S Panevropskou unií jsem se seznámil ještě před listopadem 1989 díky jejím kontaktům s brněnskou podzemní univerzitou a jejímu aktivnímu zájmu o tehdejší východoevropské země ovládané komunistickými diktaturami. Panevropskou unii jsem chápal jako jednu z cest, jak naplnit klíčové heslo Listopadu 89 – návrat do Evropy,“ … „Postupně jsem ale viděl i některé tendence, které mně nebyly tak blízké, jako byla třeba inklinace k monarchismu, byť ne oficiálně deklarovaná, a některé další věci, pro které jsem postupně svou činnost ukončil. Mezitím se otevřely nové možnosti integrace České republiky do Evropské unie, a tím se pro mě tato aktivita ‚vyčerpala‘.“

V jistém smyslu by se to dalo brát jako návrat ke kořenům, protože mám pocit, jako by k nám promlouval „pan Evropa”, do morku kostí přesvědčený o své jedinečnosti a významu pro EU.

Europa regina

V srpnu 1534 vyryl a vytiskl Jost de Negker [Denecker] (~1485–1544) pro tyrolského pochlebníka Johannese Putsche (1516-1542) [Joannes Bucius Aenicola] leták, který měl představit Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564), mimo jiné i tehdejšího českého krále, jako spasitele a zachránce monarchie, protože se mu podařilo zastavit tureckou expanzi a uzavřít s Osmany roku 1533 mírovou smlouvu.

Jeho pamflet doprovází alegorickou mapu, kde je evropský kontinent vyobrazen zcela atypicky v podobě Evropy ženy-královny (Europa regina). Bylo to na tu dobu zcela neobvyklé, jelikož se od raného středověku jméno Europa používalo výhradně v maskulinním kontextu, tedy „(pan) Evropa”. Proč tedy Putsch nepoužil pro svou alegorii mužskou postavu?

To mi došlo, až při sepisování tohoto blogpostu, kdy jsem si dal tu práci s tím, abych si latinský text původní verze přeložil.

Putsch, se nechal inspirovat řeckou mytologií, kde měla jméno Európa fénická princezna, kterou unesl Zeus v podobě býka, co mu porodila mimo jiné syna Sarpédóna, který válčil s turky na pobřeží Anatolie (= dnešním Turecko) po boku kilikijského krále

Ferdinanda I. habsburského představil jako reinkarnaci bájného Apollóna, světlonoše, který v čele svých vojsk na hlavu porazil turky – podobně jak Dareios trójany. Putsch pravděpodobně netušil, že jiný Diův levoboček, také jménem Sarpédón, bojoval pro změnu na straně trójanů, které ve svém pamfletu ztotožnil s turky.

Těžko říct, jestli to byl jeho vlastní nápad, kterým se chtěl vlísat do Ferdinandovy přízně, každopádně latinsky psaný text, který líčí vnady mladé vdovy (puellæ Viuida), která je nabízí výměnou za to, že bude uchráněna před turky její ctnost jednoznačně ukazuje na Ferdinandovu starší sestu Eleonoru, coby reinkarnaci Európy a Putsch tedy účelově přizpůsobil pohlaví „starého kontinentu” aktuální situaci.

Tenkrát, bylo jen krůček k tomu, aby celý známý svět ovládli příslušníci jedné dynastie – synové Filipa I. Kastilského: Ferdinand I. Habsburský, který byl po smrti Ludvíka Jagellonského 29.8.1526 u Moháče, zvolen českým králem a vypráskal turky z Uher, jakmile se podařilo jeho o tři roky staršímu bráchovi Karlu V. (1500–1558), po bitvě u Pavie 24.2.1525 chytit pod krkem tureckého spojence, francouzského krále Františka I. Francouzského (1494–1547).

Ten byl ve zmíněné bitvě zajat. A protože mu o dva roky dříve zemřela žena, dostal Karel V. nápad, že pokud se jeho zajatec ožení s jejich starší sestrou Eleonorou, bude jeho případný potomek poloviční Habsburk který zdědí Francii, a pokud nějakou náhodou jeho starší sourozenci z otcova předchozího manželství zahynou.

To ona byla mladá vdova (puellæ Viuida) o které píše Putsch. Manžel Eleonory Rakouské, o 29 let starší Manuel I. Portugalský (1469–1521) z dynastie Avizů totiž zemřel na mor koncem roku 1521, když jí bylo pouhých 23 let. František I. Francouzký byl od ní starší jen o 4 roky. Měl sice už z předchozího manželství dva potenciální dědice trůnu, ale svého následníka měl i Vladislav Jagellonský a jak to s ním nakonec dopadlo, že?

Jenže František nebyl žádný hlupák. Přislíbil, že si Eleonoru vezme, ale bezprostředně po svém propuštění svůj slib odvolal, spřáhnul se s angličany a začal nový boj, aby se z onoho závazku definitivně vycukal. Jenže Karlovi V. se podařilo Františkovy syny zajmout. Zmáčnul ho a tak nakonec roku 1530 ke sňatku skutečně došlo, ale František si raději uhnal tripla, než aby zplodil syna spřízněného s Habsburky, který by si mohl nárokovat francouzský trůn.

Ale 18 letý, nadšený Johannes Putsch, plný ideálů, to viděl roku 1534 jinak. Znal osobně Ferdinanda I. Habsburského i jeho pohnutky. Věřil, že jedině sjednocený kontinent bude mít dost prostředků na to, aby se ubránil nájezdníkům z východu i v budoucnu. Doufal, že Európa–Eleonora porodí francouzskému králi syna, který se za ni bude bít (i se svými potomky) s turky po Ferdinandově boku stejně jako bájný Sarpédón. Proto vytvořil svůj propagandistický leták.

Zdálo se, že je tímto sňatkem budoucnost kontinentu zajištěna a to byl také důvod, proč nechal Putsch roku 1537 v Paříži vyřezat novou, aktualizovanou a zvětšenou verzi své alegorické mapy (datovanou a opět dedikovanou Ferdinandovi), kterou vyryl, podle původního letáku Christian Wechel [Vuechelus] – švýcar z Basileje, který působil v Paříži v letech 1518 až 1553. Zmínil se o tom Konrad Gesner (1516–1565) roku 1545 ve své knize „Bibliotheca universalis”, což bylo jakési „WhoIsWho” 16. století. Viz link na vydání z roku 1547.

K dalšímu vydání už nedošlo, protože roku 1538 již bylo jasné, že z tohoto sňatku nebude nic a turci, s tichou podporou ze strany francouzů, dohodu z roku 1533 porušili a začali se opět tlačit na západ. A tři roky na to, ve věku 26 let, Johannes Putsch v uherské Ostřihomi zemřel.

Tohle je dochovaný otisk původního letáku, který se našel až během rekonstrukce muzea v Retzu (probíhala od r. 2004), kde se válel v depozitáři od roku 1838, kdy jej věnoval muzeu krátce po jeho založení, knihovník a archivář dominikánského kláštera v Retzu P. Ignaz Lamatsch (1797-1863).

Protože druhé vydání bylo bez doprovodného latinského textu, přišla ona malůvka o svůj kontext, protože původní verze letáku z roku 1534 se na dlouhé roky ztratila.

Objevila se až po roce 2008, protože Petr Meurer, autor studie o této mapě vydané v časopise Belgeo v prosinci 2008, o neměl o její existenci sebemenší tušení.

V Putschově pozůstalosti se dochovala , ale chyběla tahle část, kde se hovoří o mladé plodné vdově:

Ad invictissimum Ferdinandum Romanorum, Hungariæ, & Bohœmiæm Regem, Archiducem Austrie, Cum : Tyrolis.

En tibi formosæ sub forma Europa puellæ Viuida fœcundos pandit ut illa sinus. Ridens Italiam dextra, Cimbrosque sinistra Obtinet, Hispanum fronte geritcque solum. Pectore habet Gallos, Germanos corpore gestat, Ae pedibus Graios, Sauromatasque fouet: Ferdinande igitus, qui magnum Virgine in illa Lumen habes, placito lumine munus habe. Omniaque immenso solitæ Pietatis amore Suscipito, & uires tu modo sleæte meas. Tu feu Dardanios armis emenfus olympos Encies Phrygio Turcica regna solo. Romanosue tuos summo infignitus honore Respicies, Latiæ fætaque sacra togæ. Audebo Austriacue cupe in tua nomina Phœbum Et te sydereis associare Deis.

Oba manželé měli před svatbou potomky, ale když spolu furt nic, začalo to být přinejmenším divné. Ale František I. Francouzský měl nejspíš obavu o své potomky z prvního manželství a nechtěl, aby se jim něco "náhodou" stalo, nebo aby padli na válečném poli jako Ludvík Jagellonský a Francie se stala součástí monarchie Habsburků. Proto dál potají kul s pikle proti habsburkům a souložil všude jinde jen ne doma, dokud neumřel na syfilis.

A tak, zhruba o dvě století později, se o sjednocení Evropy pokusili francouzi. Jenomže už ne pod záštitou katolické víry, jako Habsburkové, ale pod vládou Francie a za otce nacionalismu bychom mohli považovat právě Františka I. Francouzského, který roku 1539 podepsal edikt, kterým učinil francouzštinu administrativním jazykem místo latiny. Od té doby se nám každá dominantní skupina snaží vnutit ten svůj. Po Napoleonovi nastoupila němčina, po Hitlerovi ruština, po Brežněvovi angličtina a teď jak tak pozoruji, se nám tu vkrádá asijský galimatyáš.

Wechelova verze z roku 1537, která se tiskla na dva listy, jejichž slepením vznikl plakát o velikosti 63x42cm, který bylo možné pověsit na zeď.

Z kartografického hlediska jde o velmi zjednodušenou, nicméně názornou mapu, proto ji použil roku 1570 jako ilustraci v basilejském vydání knihy „Cosmographia” její autor Sebastian Münster.

Časem se objevily i další, více či méně povedené kopie původního letáku a kopie kopií – povšimněte si, že u pozdější verze z roku 1587, použité v knize Matthiase Quada „Europae Descriptio”, již byla proporcionálně lehce upravena.

A o přesnosti vymezení hranice mezi Asií a Evropou nemůže být ani řeč, ale kde se nachází Ostrava bylo jasné už tehdy – pro ty co již hůře vidí přikládám verzi mapy z knihy Sebastiana Münstera i s popiskem. Ovšem pokud by Putsch zvolil pro svou alegorii postavu muže, byla by k nám nejspíš zády, takže bychom byli tam co dnes.

Všimněte si, jakou měli tehdy evropané představu o tom, kde se nalézá Ural. Putsch (nebo Dennecker?) ho umístil mezi Bělorusko (Alba Russia) a řeku Don (Tanais), tedy tam, kde se dnes nalézá Ukrajina a dolní okraj sukně „královny Evropy” jde po linii západního břehu podél Donu dál přes Černé moře skrz Bospor až do Egejského moře.

Měli tedy o velikosti Ruska stejné ponětí jako Buřt i „Pan Evropa” co se podle té mapky zřejmě orientují i dnes, protože když se podíváte kudy vede současná frontová linie, žádné velké překvapení se tu nekoná, jenom se to nejmenuje Ural.

Ale buďte v klidu. O velikosti samoděržaví kterému vládne neměla ponětí ani ruská carevna Kateřina II. Veliká (1729–1796), která 200 let po Ferdinandovi I. Habsburském vypráskala turky z Krymu. Ale o tom zase někdy jindy.

       

Obrázky

Komentáře

[Gréta]

lol už tenkrat byla britanie sundavací bagl na zadech :O ;D

[Glee]

[JiK]

premyslim, proc je zrovna ostrava v zaparenem rozkroku Evropy.

[Want]

Tak na někoho pešek padnout musí. U jiných verzí tonoho obrázku tam jsou slováci. 8-)

[karkar]

Slováci jsou tam taky, to je správně, akorátže z druhý strany

[bacsa]

To mas jedno, v case ked mapa vznikla sme boli monarchia.

[Glee]

premyslim, proc je zrovna ostrava v zaparenem rozkroku Evropy.

Pac odtamad jde zivot a capek to trefil na par set let dopredu bre (jestli mame na mysli ten samej rozkrok). Jen nemeli tehda ten krustalovej sarik aby vedeli, ze dneska je Ostrava odepsany region a pravdepodobne se teprve porad vymysli co s nim... Rad se necham updatenout.

[Valgrind]

Protoze v Ostrau je podobny smrad.

[Aleš Kapica]

Je tam všechno možné, jen ne smrad. Oproti Praze, kde bys spočítal na prsech jedné ruky místa kde voní kytky.

[RealJ]

To jenom nevnimas…

[Glee]

Je tam všechno možné, jen ne smrad. Oproti Praze, kde bys spočítal na prsech jedné ruky místa kde voní kytky.

Ale no tak, nebud tak prikry. Mame v celkovem mnozstvi mnohem vice hands na boobs a take i dychatelneho vzduchu.

Chces-li vsak zde zverejnit nejakou statistiku per capita, rad si pockam, pac tohle tema mam momentalne v pycy, ale urcite se nekdo nakonec chytne.

[Radovan]

V+W

[Glee]

V+W

Dobra pointa, ty kremlssssss(zalep tu diru!)ka zrudo!

Ono to sice krici neco o zablesenych Frankistech, ale prece jen, Evropa byla tehda jednotnejsi, nez 20 let zpet, kdyz God nekomu do palice promuvil. A to tipuju, ze se da jit jeste dal. Na druhou stranu, to bylo smerem ven, tam kde to nikoho vlastne neboli a vlastne se nic nikomu nestalo. (citovat idnes diskuze o civilizovanem svete asi neni treba)

Ale Evropa se stmelila a presne proto nevi kam dal, kdyz ten tmel, vlastne leseni si zacalo tak nejak nepochopitelne (a mozna i nepredvidatelne) kracet jinam, ci sem a tam, na coz nejsme zvykli.

[Radovan]

Jenže tomu chybí ta sichrhajcka, takže se to v Brusseli snaží stmelit společnou oprátkou.

Ale třeba statistika hlasování v rumunských volbách něco naznačuje...

[Glee]

Ale třeba statistika hlasování v rumunských volbách něco naznačuje...

Meh, blyaaaad! Na ceskych zapiscich na Wiki jsou zatim v obou clancich do detailu pouze prvni kola.

[karkar]

A od té doby se v ostravě řiká ty pyčo...