Pan Evropa

včera 16:45 | Přečteno: 464× | Jen tak na okraj | poslední úprava: včera 17:07

Když jsem v roce 1997 nastoupil jako student politologie a religionistiky na Masarykovu univerzitu, byl dnešní premiér, Petr Fiala předsedou moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie. Bylo mi to sympatické, protože jsem toho názoru, že roztříštěná Evropa nebude nikdy nic lepšího než krmítko obsypané hejnem nejrůznější verbeže.

A díky němu jsem se dostal i k tomu co dělám. Kdyby byl komisní blb, rozvíjel bych dál slibně rozjetou kariéru v Makru. Seknul jsem se totiž v datu ústní zkoušky, ale na jeho zásah mi vyšli vstříc a vypsali náhradní termín. I když je otázkou bylo-li to kvůli mne, neboť jsem k té zkoušce nešel pouze já, ale i má pohledná, budoucí spolužačka, Martina, která už měla za sebou nultý ročník.

Je to už dávno. Ale ještě více let uplynulo od posledního setkání s kamarády z první VŠ. Když tu se minulé pondělí jeden z nich ozval s tím, že v pátek máme spicha v Beskydech.

Byl jsem zvědav, koho poznám a tak jsem cestou vlakem lovil jména z paměti a brousil po webu, abych zjistil jaké k nim vrátí tváře. Kupodivu se nikdo moc nezměnil. Ovšem to nejlepší mne teprv čekalo. Jako bychom se rozešli minulou neděli. Kecali jsme o všem možném a největší názorový střet za celou tu dobu měl Pacifik s Maxem – stejně jako před mnoha lety – na téma zda-li je buran schopen ocenit umění, nebo ne.

Ale jsou lidé, na kterých zub času a prostředí ve kterém se pohybují očividně zanechalo stopy, neboť v listopadu 2021 se již bývalý předseda Petr Fiala vyjádřil pro server HlídacíPes.org takto:

„S Panevropskou unií jsem se seznámil ještě před listopadem 1989 díky jejím kontaktům s brněnskou podzemní univerzitou a jejímu aktivnímu zájmu o tehdejší východoevropské země ovládané komunistickými diktaturami. Panevropskou unii jsem chápal jako jednu z cest, jak naplnit klíčové heslo Listopadu 89 – návrat do Evropy,“ … „Postupně jsem ale viděl i některé tendence, které mně nebyly tak blízké, jako byla třeba inklinace k monarchismu, byť ne oficiálně deklarovaná, a některé další věci, pro které jsem postupně svou činnost ukončil. Mezitím se otevřely nové možnosti integrace České republiky do Evropské unie, a tím se pro mě tato aktivita ‚vyčerpala‘.“

V jistém smyslu by se to dalo brát jako návrat ke kořenům, protože mám pocit, jako by k nám promlouval „pan Evropa”, do morku kostí přesvědčený o své jedinečnosti a významu pro EU.

Europa regina

V srpnu 1534 vyryl a vytiskl Jost de Negker [Denecker] (~1485–1544) pro tyrolského pochlebníka Johannese Putsche (1516-1542) [Joannes Bucius Aenicola] leták, který měl představit Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564), mimo jiné i tehdejšího českého krále, jako spasitele a zachránce monarchie, protože se mu podařilo zastavit tureckou expanzi a uzavřít s Osmany roku 1533 mírovou smlouvu.

Jeho pamflet doprovází alegorickou mapu, kde je evropský kontinent vyobrazen zcela atypicky v podobě Evropy ženy-královny (Europa regina). Bylo to na tu dobu zcela neobvyklé, jelikož se od raného středověku jméno Europa používalo výhradně v maskulinním kontextu, tedy „(pan) Evropa”. Proč tedy Putsch nepoužil pro svou alegorii mužskou postavu?

To mi došlo, až při sepisování tohoto blogpostu, kdy jsem si dal tu práci s tím, abych si latinský text původní verze přeložil.

Putsch, se nechal inspirovat řeckou mytologií, kde měla jméno Európa fénická princezna, kterou unesl Zeus v podobě býka, co mu porodila mimo jiné syna Sarpédóna, který válčil s turky na pobřeží Anatolie (= dnešním Turecko) po boku kilikijského krále

Ferdinanda I. habsburského představil jako reinkarnaci bájného Apollóna, světlonoše, který v čele svých vojsk na hlavu porazil turky – podobně jak Dareios trójany. Putsch pravděpodobně netušil, že jiný Diův levoboček, také jménem Sarpédón, bojoval pro změnu na straně trójanů, které ve svém pamfletu ztotožnil s turky.

Těžko říct, jestli to byl jeho vlastní nápad, kterým se chtěl vlísat do Ferdinandovy přízně, každopádně latinsky psaný text, který líčí vnady mladé vdovy (puellæ Viuida), která je nabízí výměnou za to, že bude uchráněna před turky její ctnost jednoznačně ukazuje na Ferdinandovu starší sestu Eleonoru, coby reinkarnaci Európy a Putsch tedy účelově přizpůsobil pohlaví „starého kontinentu” aktuální situaci.

Tenkrát, bylo jen krůček k tomu, aby celý známý svět ovládli příslušníci jedné dynastie – synové Filipa I. Kastilského: Ferdinand I. Habsburský, který byl po smrti Ludvíka Jagellonského 29.8.1526 u Moháče, zvolen českým králem a vypráskal turky z Uher, jakmile se podařilo jeho o tři roky staršímu bráchovi Karlu V. (1500–1558), po bitvě u Pavie 24.2.1525 chytit pod krkem tureckého spojence, francouzského krále Františka I. Francouzského (1494–1547).

Ten byl ve zmíněné bitvě zajat. A protože mu o dva roky dříve zemřela žena, dostal Karel V. nápad, že pokud se jeho zajatec ožení s jejich starší sestrou Eleonorou, bude jeho případný potomek poloviční Habsburk který zdědí Francii, a pokud nějakou náhodou jeho starší sourozenci z otcova předchozího manželství zahynou.

To ona byla mladá vdova (puellæ Viuida) o které píše Putsch. Manžel Eleonory Rakouské, o 29 let starší Manuel I. Portugalský (1469–1521) z dynastie Avizů totiž zemřel na mor koncem roku 1521, když jí bylo pouhých 23 let. František I. Francouzký byl od ní starší jen o 4 roky. Měl sice už z předchozího manželství dva potenciální dědice trůnu, ale svého následníka měl i Vladislav Jagellonský a jak to s ním nakonec dopadlo, že?

Jenže František nebyl žádný hlupák. Přislíbil, že si Eleonoru vezme, ale bezprostředně po svém propuštění svůj slib odvolal, spřáhnul se s angličany a začal nový boj, aby se z onoho závazku definitivně vycukal. Jenže Karlovi V. se podařilo Františkovy syny zajmout. Zmáčnul ho a tak nakonec roku 1530 ke sňatku skutečně došlo, ale František si raději uhnal tripla, než aby zplodil syna spřízněného s Habsburky, který by si mohl nárokovat francouzský trůn.

Ale Putsch to viděl roku 1534 jinak. Věděl, že jedině sjednocený kontinent bude schopný do budoucna čelit nájezdníkům z východu. Doufal, že Európa–Eleonora porodí francouzskému králi syna, který se pak bude za ni bít (i se svými potomky) po Ferdinandově boku s turky stejně jako bájný Sarpédón. Proto vytvořil onen propagandistický leták.

František I. francouzský ale nechtěl, aby jeho potomci padli na válečném poli jako Ludvík Jagellonský. Proto dál kul s pikle s turky proti habsburkům a souložil všude jinde jen ne doma, dokud neumřel na tripla. Proto mír z roku 1533 dlouho nevydržel.

Ještě roku 1537 se zdálo, že je tímto sňatkem budoucnost kontinentu zajištěna a nejspíš to byl důvod, proč nechal Putsch roku 1537 v Paříži vyřezat novou, aktualizovanou a zvětšenou verzi své alegorické mapy (datovanou a s dedikací).

Vyryl ji, podle původního letáku Christian Wechel [Vuechelus], švýcar z Basileje, který působil v Paříži v letech 1518 až 1553. Zmínil se o tom Konrad Gesner (1516–1565) roku 1545 ve své knize „Bibliotheca universalis”, což bylo jakési „WhoIsWho” 16. století. Viz link na vydání z roku 1547. Ale šlo pouze o vyobrazení oné alegorické mapy, bez doprovodného textu, čímž přišla o svůj kontext, protože původní verze letáku se na dlouhé roky ztratila.

Tohle je dochovaný otisk původního letáku, který se našel až v roce 2004, během rekonstrukce muzea v Retzu, kde se válel v depozitáři od roku 1838, kdy jej věnoval muzeu krátce po jeho založení, knihovník a archivář dominikánského kláštera v Retzu P. Ignaz Lamatsch (1797-1863).

Wechelova verze z roku 1537, která se tiskla na dva listy, jejichž slepením vznikl plakát o velikosti 63x42cm, který bylo možné pověsit na zeď.

Z kartografického hlediska jde o velmi zjednodušenou, nicméně názornou mapu, proto ji použil roku 1570 jako ilustraci v basilejském vydání knihy „Cosmographia” její autor Sebastian Münster.

Časem se objevily i další, více či méně povedené kopie původního letáku a kopie kopií – povšimněte si, že u pozdější verze z roku 1587, použité v knize Matthiase Quada „Europae Descriptio”, již byla proporcionálně lehce upravena.

A o přesnosti vymezení hranice mezi Asií a Evropou nemůže být ani řeč, ale kde se nachází Ostrava bylo jasné už tehdy – pro ty co již hůře vidí přikládám verzi mapy z knihy Sebastiana Münstera i s popiskem. Ovšem pokud by Putsch zvolil pro svou alegorii postavu muže, byla by k nám nejspíš zády, takže bychom byli tam co dnes.

Všimněte si, jakou měli tehdy evropané představu o tom, kde se nalézá Ural. Putsch (nebo Dennecker?) ho umístil mezi Bělorusko (Alba Russia) a řeku Don (Tanais), tedy tam, kde se dnes nalézá Ukrajina a dolní okraj sukně „královny Evropy” jde po linii západního břehu podél Donu dál přes Černé moře skrz Bospor až do Egejského moře.

Měli tedy o velikosti Ruska stejné ponětí jako Buřt i „Pan Evropa” co se podle té mapky zřejmě orientují i dnes, protože když se podíváte kudy vede současná frontová linie, žádné velké překvapení se tu nekoná, jenom se to nejmenuje Ural.

Ale buďte v klidu. O velikosti samoděržaví kterému vládne neměla ponětí ani ruská carevna Kateřina II. Veliká (1729–1796), která 200 let po Ferdinandovi I. Habsburském vypráskala turky z Krymu. Ale o tom zase někdy jindy.

       

Obrázky

Komentáře

[Gréta]

lol už tenkrat byla britanie sundavací bagl na zadech :O ;D

[Glee]

[JiK]

premyslim, proc je zrovna ostrava v zaparenem rozkroku Evropy.

[včera 22:40 Want]

Tak na někoho pešek padnout musí. U jiných verzí tonoho obrázku tam jsou slováci. 8-)

[karkar]

Slováci jsou tam taky, to je správně, akorátže z druhý strany

[Glee]

premyslim, proc je zrovna ostrava v zaparenem rozkroku Evropy.

Pac odtamad jde zivot a capek to trefil na par set let dopredu bre (jestli mame na mysli ten samej rozkrok). Jen nemeli tehda ten krustalovej sarik aby vedeli, ze dneska je Ostrava odepsany region a pravdepodobne se teprve porad vymysli co s nim... Rad se necham updatenout.

[včera 21:16 Radovan]

V+W

[karkar]

A od té doby se v ostravě řiká ty pyčo...