Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 05:44
Emoce, která pohne člověkem stejně tak jako láska, radost, štěstí…. Rovnocenná a přeci tak jiná. Bolestná a zdrcující. Každý z nás ho zažil, každý jej prožívá a každý si na něj, ať chce nebo ne, pamatuje. Naplňuje naši lidskost, dodává nám neslanost a nemastnost. Sprchuje naše pocity slzami, maluje nám novou tvář a přidělává vrásky.
Mám být smutný? Mladý, ambiciózní, perspektivní a relativně úspěšný, co víc si jen přát? A přeci…. Maličkosti bolí o to víc, čím je člověk spokojenější ve věcech důležitějších. Dnes jsem byl na zámku se slečnou přibližně mého věku. Přitažlivou, sympatickou, inteligentní a osobitou. Má přítele, přesto se mnou tráví ráda čas. Popravdě, jsem ji za to vděčný, ale o to víc mě bolí loučení s pocitem, že večer bude s ním. Vím, není správné a ode mě pošetilé se s ní scházet a myslit si, co by se stalo kdyby…. Nestalo a nejspíš ani nikdy nestane. Přesto mi to nedá, nesnáším, když musím vrátit nedočtenou knihu. A ona, ona má hodně stránek, hodně slov, mnoho písmenek, spousty myšlenek a nepřeberně krásy.
Díky Moniko, třeba příště.
Tiskni
Sdílej:
No, těší mne, že sem žádní cynici nepíšou ...
Ad Červený trpaslík a Sebevědomí a mindrák: Nechala by si ujít příležitost, kterou jí všechny ženy závidí? Jsi skvělej, jsi neskutečně svůdnej okouzlující mladej hřebec!
K tomu dvakrát a dost: jinak to nejde. A taky to přináší nutnost znát aspoň trochu svá já, věřit v něco společného, ať to není plácání od zdi ke zdi.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.