Portál AbcLinuxu, 5. července 2025 08:02
Samota je skličující.
Včera jsem poznal co je to absolutní samota, takový strašný klid, až se mi chtělo křičet z plných plic, aby někdo věděl že jsem tady. Přítulce nebylo dobře, navíc měla druhý den brigádničit a tak šla brzy domů. Tak jsem zbyl sám poštípaný od komárů a pokousaný od mravenců (předešlý den jsme uklízeli les, nosili z něj dříví a shromažďovali chrastí).
Takové ticho jsem dlouho nezažil, před pár lety bych byl rád za takovou chvíli, kdy jsem úplně sám, ale teď jsem šílel, spánek se nedostavoval. Televize mě nebaví, rádio mi lezlo na nervy, na IRC jsem neměl náladu, na IM nikdo nebyl. Chtěl jsem jít na půlnoční procházku, ale nakonec jsem si to rozmyslel, stejně jsem neměl kam jít, jen tak bych bloumal, ani na to jsem neměl náladu. Jediné po čem jsem toužil bylo přitisknout k sobě milovaného člověka, obejmout ji, pohladit.
Jaké si vzít poučení? Když člověk pozná jaké je to nebýt sám, milovat a být milován, potom už nechce jinak.
Tiskni
Sdílej:
Kapitáne, těší mne, že i takoví 22-letí chodí po světě .
Ad Červený trpaslík: ještě, že tu mám mou sbírku zpívajících brambor, jinak by fakt byla samota skličující.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.