Z deníku kapitána: Zápis první

6.7.2006 22:37 | Přečteno: 1421× | Z deníku kapitána

Samota je skličující.

Včera jsem poznal co je to absolutní samota, takový strašný klid, až se mi chtělo křičet z plných plic, aby někdo věděl že jsem tady. Přítulce nebylo dobře, navíc měla druhý den brigádničit a tak šla brzy domů. Tak jsem zbyl sám poštípaný od komárů a pokousaný od mravenců (předešlý den jsme uklízeli les, nosili z něj dříví a shromažďovali chrastí).

Takové ticho jsem dlouho nezažil, před pár lety bych byl rád za takovou chvíli, kdy jsem úplně sám, ale teď jsem šílel, spánek se nedostavoval. Televize mě nebaví, rádio mi lezlo na nervy, na IRC jsem neměl náladu, na IM nikdo nebyl. Chtěl jsem jít na půlnoční procházku, ale nakonec jsem si to rozmyslel, stejně jsem neměl kam jít, jen tak bych bloumal, ani na to jsem neměl náladu. Jediné po čem jsem toužil bylo přitisknout k sobě milovaného člověka, obejmout ji, pohladit.

Jaké si vzít poučení? Když člověk pozná jaké je to nebýt sám, milovat a být milován, potom už nechce jinak.

       

Komentáře

[Dave_CZ]

Tohle bohužel znám

[Heron]

Co já bych za to dal. Být sám. Alespoň týden. Nemusel bych být úplně sám, stačilo by být bez lidí, který vidím denně.

[VícNežNic]

Lidi ktere vidim denne? Kazdy vecer zasnu, ze jsem nekoho z nich pres den nezabil

[Heron]

Mno to já už pokročil dál, ale už je nemám kam zahrabávat

[VícNežNic]

No, nevím čím to je, ale vždycky mi přijde, že lidi které nesnáším se seskupují co nejblíže ke mně a ti ostatní přede mnou naopak utíkají.

[niobi]

a nebo kdyz uz jsem s prateli tak se mezi ne dicky dostavi nakej takovej ten zebijeci pripad

[vencour]

Kapitáne, těší mne, že i takoví 22-letí chodí po světě .

Ad Červený trpaslík: ještě, že tu mám mou sbírku zpívajících brambor, jinak by fakt byla samota skličující.