Portál AbcLinuxu, 4. listopadu 2025 17:42
V tom by mohlo bejt i to, že si už (ještě) nechceme nebo nedokážeme z nepřátel dělat přátele?
To je jako základ na dost dlouhou debatu. Zda je člověk dobrý či ne, jak nás ovlivňují chvilkové rozmary nálad, tedy třeba impulzivnost, jak moc si jde za svým, myslí na budoucnost a do hloubky.
Co třeba kdyby žili lidi 500 let, tak by se snad víc kladl důraz na pořádnou výchovu. zakotvení zásad a vytvoření nějakých základů pro život. Tedy tehdy by si snad více mohli vážit těch příjemných, vlastně všeho příjemného, trvalého, co je bude provázet. A proč by se vlastně nemohli chovat tak už teď? Snad je lepší milovat, než nenávidět? Nebo to dokáže strávit člověka úplně stejně?
Fakt si netroufám odhadnout rovnoměrnost rozožení optimističtějších a těch smutnějších a třeba horších. Nějak mi přijde, že na rozdíl od skepse poznávám čím dál víc fajn lidí. Třeba je to tim, že už rovnou a třeba nevědomky provádím jakýsi výběr.
Vždycky když si uvědomím, že mám kolem sebe hodně dobrých přátel, je mi dobře. Skepse mne přešla.
A co se týče mladistvosti ducha, mladší už být ani nemůžu. S malým dítětem to asi jinak nejde. Už se těším až bude mít šlapací auto 
Jj, tohle si taky myslím a praktikuju.
* běžná chlapská nemoc
No, pocit, že končim pubertu a že jsem jakž takž dospělý, ten jsem měl kolem 30.
A ta hravost, ta mi přijde vhodná proti stárnutí, dědkovatění, jako podpůrné chování pro užívání si života, realizování se. Pokud jsme tu fakt jen jednou, tak nevidím jiné východisko.

. Pravidelně se scházíme se svými bývalými spolužáky, abychom se přesvědčili, jak kdo na tom je a vzájemně se podporovali v tom stárnutí.
No, a manželka, pravda, ta už je taky v "nejlepších letech".
Dagu, dík za inspiraci, to je prostě žůžo 
Měli jsme v úterý čas, museli tam, a tak jeli. Ono je toho v okolí, krom nádherný přírody, víc. Kdo si chce hrát na vojáčky, jsou tam bunkry (opevnění) i s expozicí, vybavením. Taky hvězdárna v Úpě, nebo kde, nemám tu u sebe poznámky.
My tam jedeme do Trutnova s dětma z Tyfloturisťáku na čtyři dny. Budeme tam (krom jinýho) cestovat časem za bratry Čapky a nejvíc se těším na závěrečnou bitvu. Vymysleli jsem si řež s Čapkovými kritiky. Mám zamluvenou roli Durycha, už se těším, jak mi poženou po louce a já budu vřeštět hrůzou v řeči vázané. Stroj na absoulutno bude asi v tom muzeu Merkuru, Krakatit bouchne při tý bitvě.
Večer "pátečníků" -- to už máme taky vymyšlený, ale Mářa mi vyfoukl roli T.G.M. Bůůůůů.
Kolik že mi to je?
"Copak je to tady? Lidská bytost, nebo něco jí velmi velmi podobné. Kalendářní věk: tak pětadvacet, biologický věk čtyřicetsedm. Trpí nadváhou a je zbytečně ošklivý, jinak bych ho doporučil do muzea. Kromě toho nemá žádnou hodnotu."
Řekněme, že se takhle cítí momentálně moje duševno. No a samozřejmě také každé pondělí ráno.
Jinak samozřejmě chodim v dešti, brouzdam příbojem, čůrám proti větru a hrdě se dívám do hlavně, když jí na mě někdo míří.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.