O kouzelníkovi Bublifukovi

Bylo nebylo, za plotem s vysokým napětím, ostnatým drátem a hladovými psy byla, nebo taky možná nebyla, jedna zvláštní země. Inu, zvláštní. Na pohled to byla stejná země jako každá jiná. Nebyla to ani monarchie, jak by snad čtenář očekával. Slunce tu vycházelo každé ráno a rovněž poctivě každý večer zapadalo.

Čím tedy byla tato končina tak výjimečná, že mi stojí za to sedět tu s pravidly českého pravopisu (což stejně nebude z výsledku poznat, ale po revizi jazykové úrovně mých příspěvků to považuji za nezbytné) a psát? No, ona vlastně možná zvláštní nebyla. Rozhodně ne celá. Ale přeci, bylo tam jedno tuze zvláštní město. Jmenovalo se Beton. A v tom Betonu byla škola, a to ne jen tak nějaká – kouzelnická škola to byla.

A aby příslušný evropský úřad neprskal, učilo se v ní skutečně skutečné kouzelničení. Byla to tvrdá dřina. Jak by to také mohlo být snadné, vždyť to byla magie. A magie, to byla spousta kouzelných slovíček. Kdo dokázal upříst z jednotlivých slabik smysluplné kouzlo, dokázal máchnout hůlkou a ono to něco udělalo – to byl kouzelník.

A ani v Betonu nebylo mnoho kouzelníků. Nejvíce bylo takových, kdo kouzlit prostě chtěli. A jeden z takových kouzelníků byl i kouzelník Bublifuk. Bublifuk nebyl z Betonu, ale trávil v Betonu dost času na to, aby ho bylo možné považovat za skoro stálé příslušenství města. Bublifuk chtěl kouzlit, ale ono to nebylo snadné. Měl doma hůlku, jenže jako by to snad ani nebyla kouzelná hůlka.

Jenom zlobila a nic kloudného nekouzlila. Bublifuk se na ní jen smutně koukal a nevěděl co si počít. „ Jo, ono se musí říct kouzelné slovo a bude kouzlo. Ale kde já to slovo vezmu? “, říkal si. A tak na hůlku sedal prach někde v koutě. Jenže, uplynul nějaký čas a Bublifuk si na hůlku a čarodějnictví vzpoměl.

Trpká zklamání, ač byla tím jediným co mu kdy hůlka přinesla, pozapoměl. Možná byl tehdy moc malý, ale což. On se přihlásí na Betonskou Světě Proslulou Školu kouzel!

A tam se všechno dozví. Tam mu řeknou, jak má hůlce poručit, aby dělala co on chce! Pln radosti začal Bublifuk studovat. I zjistil Bublifuk, že je to stejně dřina. Že se bude muset spoustu věcí naučit a tolik toho pochopit. A stejně nakonec nebude umět všechno.

Držte Bublikofukovi palce. Přinejmenším si myslí, že už ví, co asi tak všechno neví :-)