Portál AbcLinuxu, 1. července 2025 20:14
Nečekejte pointu. Zápisek se zabývá jednou hříčkou a vlivem jaký na mne má. Perex je skoro delší než samotný text, takže nečekejte ani rozsáhlé počtení. Kdybych tu měl nějakou pěknou střílečku, tak si pro odreagování pustím tu, ale nemám, tak jdu místo toho blogovat.
Strávil jsem teď chvilku hraním Gnomí hry čtyři-v-řadě, ze které mám špatné spaní, protože mi zoufale nejde. Povedlo se mi vyhrát jednou jedinkrát po dobré půl hodině snažení. Jenže jakmile jednou začnete, nemůžete si dát pokoj dokud ten zatracený počítač aspoň jednou neporazíte To se mi nakonec povedlo, i když v momentech, kdy jsme skládali kuličky do poslední zbylé řady a já věděl, že tam u té poslední musím prohrát mě napadaly ošklivé věci. Nevím proč takové frustrující hry do GNOME cpou.
Ale hru jsem vyhrál a ukončil. Jak jsem se už zmínil, hraje se s barevnýma kuličkama (asi se dá nastavit jiný obrázek, to je jedno). Kdyby mi to řekli, nevěřil bych, ale když jsem se teď přepnul do Firefoxu, skutečně nevidím nic jiného než velkou hnusnou hranatou krabici. Všechno je tak děsivě hranaté! Nikdy předtím, než jsem se půl hodiny soustředil na pár barevných kuliček, mi to nepřišlo.
Tiskni
Sdílej:
Na jakou obtížnost jsi to hrál? Předpokládám že je to samé, jako je v MDV2006 KWin4. Na 2. ze 6 jsem počítač porazil asi za 2-3 minuty, snad 4. hru, na 4. úroveň zjišťuju, že to neni sranda. No a přijde mi to jako piškvorky, díky "jen" 4 nutným je to dobře hratelné a dohratelné.
Nevěš hlavu a zapoj představivost, v principu jde o to, postavit druhou stranu před volbu "buď budu mít 4 teď nebo o tah déle" - to mi právě komp prováděl
Když jsem měl Mandrake prvně, objevil jsem Klines, taky mne docela dlouho držely.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.