Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 18:42
Včera jsem měl možnost vidět poprvé ve svém životě polární záři. Už dlouho se o ní mluvilo, v podstatě skoro od začátku sezóny. Tyto rozhovory mě nechávaly chladným, protože v noci spím, takže asi nebudu stejně schopen nějakou záři zaznamenat, myslel jsem si. Navíc se tu dá koupit spoustu knížek, ve kterých se objevuje spousta fotek aurory borealis, jak se polární záře nazývá v odborných kruzích. Zde se používá termín "northern lights".
Před pár dny intenzita hovorů na toto téma ještě zesílila a tak se zdálo, že už to nebude dlouho trvat a budu nucen se hnát kamsi do kopců, abych spatřil ony magické pruhy na obloze. Naštěstí celý týden pršelo, a tak jsem poměrně dobře snášel nadšené povykování Slováka Mariana, který tvrdil, že taková aktivita už dlouho v atmosféře nebyla a že určitě dneska...
Nicméně včera večer se citelně ochladilo, obloha byla čistá a po několika měsicích se setmělo. Hvězdy poblikávaly a něco mi říkalo, že dneska neuniknu. Navíc jsem měl náladu pod psa.
Těsně před tím, než jsem se uložil do postele, všiml jsem si vzrušeného hloučku před domem, jak si horlivě ukazují na oblohu, kde se objevilo něco jako zelený závoj. Nic moc. Skoro v pyžamu a byl jsem vyrušen Marianem, jež mě lákal na pozorování záře. Nemám stativ, takže jsem už dopředu věděl, že nebudu moct fotit a to mě ještě více štvalo. Nakonec jsem rozhodl jít se podívat a foťák pro jistotu vzít také. Petra zůstala doma v posteli.
Venku už se hromadilo poměrně slušně množství lidí, takže jsem si nostalgicky vzpomněl na náměstí Svobody v Brně a přidal jsem se k malé skupince, která zřejmě hodlala odejít někam na vhodné místo. Byl jsem trochu zklamán, protože jeden z nich měl laser a pořád s ním svítil a dělal si vlastní polární záři. Po nějaké chvíli jsme potkali Giedre a než jsme se stačili pozdravit skupinka zmizela a my jsme zůstali sami, na prázdném parkovišti u vjezdu do národního parku Denali. A pak to začalo.
Opět se objevila zelená mlha, která se postupně vytvarovala do zřetelných pruhů, které divoce tančily na obloze. Po chvíli se objevily i jinobarevné pruhy, které se přidaly k těm zeleným. Ježily se mi chlupy po těle a nemohl jsem ubránit radostnému výskání. Když se na obloze propojila severní a jižní část polární záře a světelný tok nad námi protékal jako divoký horský potok, pocítil jsem tíživou a nekonečnou velikost vesmíru. Zůstal jsem jako v transu, až dokud celý výjev neskončil. Moje první setkání s polární bylo nesmírně krásné. Už chápu, proč z ní jsou všichni tak u vytržení.
Nakonec na tomto a tomto místě je pro vás nachystán malý bonus.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.