Portál AbcLinuxu, 16. května 2024 23:39
V té době byla ještě povinná vojenská služba. Oproti dvěma letům, které mě i Igráčkovi hrozily za komunismu, to byl už jen jeden rok, měli jsme ji dokonce o měsíc kratší, jelikož jsme necelý semestr chodili na vojenskou katedru. Navíc existovala možnost náhradní civilní služby. Ta byla sice o polovinu delší, ale připadalo nám to to smysluplnější než služba v armádě, která měla vlivem desetiletí komunismu velmi silně pošramocenou pověst.
Já jsem ještě studoval, takže jsem měl odklad, ale Igráček už byl zaměstnanec, tudíž hrozilo, že bude odvolán. Naštěstí bylo možné nastoupit civilní službu také ve školství, a vedení matematické sekce se podařilo zajistit, že Igráček nastoupil civilní službu na Janáčkově náměstí. Netuším, jakou práci měl formálně vykonávat, nicméně pokračoval v tom, co dělal předtím.
Já jsem na Janáčkovo náměstí docházel jen kvůli výuce a konzultacím ohledně disertační práce, při té příležitosti jsem si zkontroloval elektronickou poštu nebo nakopíroval nějaký software, ale jinak jsem měl spoustu volného času. Neměl jsem na Janáčkově náměstí žádnou kancelář, neměl jsem telefon, takže mimo dohodnutý čas jsem zpravidla nebyl k zastižení. Občas jsem pomáhal Igráčkovi, někdy mě seznamoval s novinkami, zpravidla na některé pracovní stanici, počítačová učebna vznikla až o něco později.
Jednou mi ukazoval skvělou věc, jednalo se o Gopher. Na první pohled program vypadal jako grafický ftp klient, ale kromě seznamu souborů bylo vidět i nějaký doprovodný text, když se kliklo na nějaký obrázek, tak se nestáhl, ale ukázal se přímo v programu, podobně to fungovalo s textovými dokumenty. Myslím, že tam byly i nějaké odkazy na další zdroje informací. Byla to první vlaštovka ohlašující příchod World Wide Web založeného na protokolu HTTP, který tehdy už existoval a i u nás se brzy objevil.
V roce 1994 vznikla Fakulta informatiky, pro mě bylo ale důležitější, že jsem začal pracovat na plný úvazek na matematické sekci na Janáčkově náměstí. Když nepočítám čtvrtinový úvazek na chemii a nějaké letní brigády, bylo to moje první (a vlastně i zatím poslední) stálé zaměstnání. Místo se uvolnilo po smrti jednoho pana docenta, kterého jsem ani moc neznal, protože se vrátil na univerzitu až po pádu komunismu a mne nikdy nic neučil. Vídával jsem ho jen na pravidelných úterních katedrových seminářích. Na místo bylo sice vypsáno výběrové řízení, ale vedoucí katedry mě ujistil, že je to jen formální. Od září jsem přešel na distanční formu doktorského studia a začal na Janáčkovo náměstí docházet každý den coby zaměstnanec, čímž skončily mé bezstarostné studentské časy. Pracovní doba byla sice volná, neevidovaly se příchody ani odchody, ale musel jsem se zapsat, že jsem se dostavil do práce.
Nastoupil jsem na pozici tzv. vědeckého asistenta, první výplatu si přesně pamatuji, dostal jsem 3 999 korun. Bylo to asi o třetinu víc, než bylo studijní stipendium, takže jsem si polepšil. Kvůli zaměstnání jsem si taky musel zařídit účet u banky, protože Masarykova univerzita už výplaty v hotovosti nedávala. Ten účet mám dodnes.
Bylo mi přiděleno místo v kanceláři s jedním starším profesorem. O samostatné kanceláři jsem si mohl nechat jen zdát, tu na Janáčkově náměstí neměl skoro nikdo. Dostal jsem i pracovní počítač, už nevím jistě, jestli to bylo úplně hned po nástupu, ale určitě to dlouho netrvalo. Operačním systémem byl MS–DOS, k němu MS Windows 3.11, jelikož Microsoft už upevňoval své postavení na trhu tím, že při dodání s novým počítačem dával výraznou slevu. Vím jen o jednom kolegovi, který si místo Windows vymohl systém OS/2.
V té době už se taky objevovaly zvěsti o unixovém operačním systému, který je k dispozici zdarma. Jednalo se samozřejmě o Linux. Občas se našel někdo, kdo ho viděl fungovat někde v cizině, předpokládám, že na Ústavu výpočetní techniky nebo na Fakultě informatiky ho někdo zkoušel, možná i běžně používal. Nevím o tom, že by ho v té době používal někdo na Janáčkově náměstí, s Unixem se ale pracovalo běžně na pracovních stanicích a v té době asi už i na studentském serveru hunter.
Igráček jednou přišel s tím, že Microsoft vyvíjí novou verzi operačního systému s názvem Chicago. Měl být lepší než tehdejší Windows a méně náročný na hardware. Výsledkem byly Windows 95, které, myslím, upevnily dominantní postavení Microsoftu v oblasti operačních systémů. Přišly tehdy s bombastickou reklamou a nějaká vylepšení přinesly, ale rozhodně to nebyl samostatný operační systém a o menší náročnosti na hardware nemohlo být ani řeči.
Jak už jsem psal, brzo po Gopheru se objevil World Wide Web a logicky webový prohlížeč. Úplně prvním, se kterým jsem se setkal, byl Mosaic, nejdřív jsem ho viděl na pracovních stanicích, ale brzy se objevila i verze pro MS Windows, která byla pro nekomerční použití zdarma. Netrvalo dlouho a vystřídal ho Netscape Navigator.
Možnosti prohlížení webových stránek byly zcela něco nového, hromada zajímavých informací včetně obrázků a fotek, dalo se na tom strávit opravdu hodně času. Často jsem vysedával v práci dlouho do noci a brouzdal po internetu, což nebyl problém, protože každý zaměstnanec měl klíč od hlavního vchodu a mohl odejít v podstatě kdykoliv. Myslím, že Masarykova univerzita byla v tomto směru hodně napřed také díky tomu, že v Brně bylo jedno ze dvou center budované sítě CESNET. Navíc až do roku 1995 nebylo možné se připojit k internetu jinak než přes CESNET kvůli monopolu firmy Telecom na datové služby.
Řekl bych, že „běžní smrtelníci“ měli tehdy o internetu a jeho možnostech jen velmi malé povědomí, jestli vůbec nějaké. Pamatuji se, jak jsme s Igráčkem předváděli možnosti internetu zájemcům o studium v rámci dne otevřených dveří. Bylo to někdy na přelomu let 1994/95, patrně už tehdy bylo možné připojit se někde k internetu pomocí telefonní linky, ale jestli to šlo, určitě to bylo hodně drahé. Předpokládali jsme, že když potenciálním studentům nabídneme možnost používat internet, navíc zdarma, značně tím zvýšíme jejich zájem o studium právě na naší škole. A tak jsem s Igráčkem nadšeně ukazovali brouzdání po internetu, získávání různých informací, či stahování programů. Reakce zájemců však byly takřka nulové a jejich pohledy jakoby říkaly: „K čemu je něco takového dobré?“
V té době už jsem samozřejmě pracoval standardně pod MS Windows kvůli grafickému pracovnímu prostředí i já, na Linux jsem přešel až zhruba deset let nato. Objevily se i nové možnosti zpracování TeXovských dokumentů ve Windows, jako třeba editory se zvýrazněnou syntaxí, prohlížeče výsledného dokumentu a podobně. Do textové režimu, který jsem používal například při programování v C, bylo možné snadno přepnout, případně šlo používat textové okno. Prostě jsem si velmi rychle zvykl na nový styl práce na počítači, který je teď běžný – běží současně víc programů najednou a jednoduše je možné mezi nimi přepínat, přenášet data, ukončovat je, či pouštět jiné.
Začátkem roku 1995 Igráčkovi skončila civilní služba a rozhodl se zkusit štěstí v komerční sféře. Vyhrál konkurs na místo v jedné pražské bance, které nějak souviselo s počítačovou bezpečností. Já jsem ukončil studium na konci roku 1995 a potom v únoru nastoupil civilní službu v domově důchodců ve svém bydlišti. Dělal jsem tam různé potřebné pomocné fyzické práce, ale počítače začaly pronikat i sem. Nejdřív se zavedla počítačová evidence skladu potravin, kde byl prakticky denní pohyb, pak následovala evidence majetku. Jelikož jsem byl jediný člověk široko daleko, který uměl pracovat s počítačem, pomáhal jsem s instalací programů a radil ostatním, když něco nevěděli, což bylo ze začátku hodně často. Taky jsem někdy vypomáhal v místní základní škole, kde jsem dělal dozor v počítačové třídě, když tam odpoledne bylo volno a žáci mohli na počítačích pracovat. Samozřejmě převážně hráli počítačové hry.
Svůj počítač jsem měl doma, a protože jsem byl skoro na rok a půl odříznutý od internetu, k němu ještě nebyla připojena ani místní základní škola, měl jsem se na disketách hromadu nejrůznějšího software, který by se mohl hodit. Počítač jsem využíval celkem hojně, tiskl jsem různé texty, písničky i s kytarovými akordy pro místní mládež, táta si na něm občas zahrál šachy. Celkově můžu říct, že čas strávený na civilní službě byl velmi pohodový, hlavně díky tomu, že jsem neměl žádnou zodpovědnost a ani žádné zásadní starosti.
Na začátku července 1997 jsem se po civilní službě vrátil zpátky na univerzitu, teď už na učitelskou pozici odborného asistenta. A tehdy jsem naposled potkal Igráčka. Vracel se z Prahy domů a v Brně přestupoval. Úplnou náhodou jsme z Brna jeli stejným autobusem. V té době byly zrovna na Moravě velké povodně a Uherské Hradiště bylo z části pod vodou. Igráček měl obavy, jestli se vůbec dostane domů. Celou cestu jsem vzpomínali na staré časy, ale protože jsem vystupoval dřív, vůbec netuším, jak to s ním nakonec dopadlo. Už jsem se pak nikdy neviděli, i když jsem se ho několikrát pokoušel kontaktovat.
Můj další život se pak vyvíjel, řekl bych, standardně. Z počítačů postupně vyprchal onen náboj něčeho nového a zvláštního a staly se běžným pracovním nástrojem. Dnes lidé nosí po kapsách daleko výkonnější počítače, než byly první PC, možná by se našly i v některých kuchyňských spotřebičích. Počítače se v současnosti využívají pravděpodobně nejvíc ke komunikaci a ke zpracování multimedií. Odpověď na otázku, kam to povede, je ve hvězdách. Snažil jsem se aspoň trochu zavzpomínat na to, jak jsem sledoval, když to začínalo.
Tiskni
Sdílej:
měl jsem se na disketách hromadu nejrůznějšího softwarePočítačové viry se tenkrát rozmnožovaly pučením. Od kamaráda sis pučil disketu se hrou... Pak frčely internetové kavárny, síťové herny, a dneska se v ulicích potácejí sotva zletilé mombies s krizí středního věku
Navíc až do roku 1995 nebylo možné se připojit k internetu jinak než přes CESNET kvůli monopolu firmy Telecom na datové služby. Řekl bych, že „běžní smrtelníci“ měli tehdy o internetu a jeho možnostech jen velmi malé povědomí, jestli vůbec nějaké.
Osobně jsem měl možnost se s internetem seznámit až na MUNI (1998), tedy v době kdy už pro Vtipnéře z IT vyprchal ten „průkopnický odér”. Ale již o dva roky dříve (1996) jsem se v Geostě potkal s klukem, který se bavil tím, že se pokoušel dělat webové stránky, což mně tehdy přišlo jako silně exotické hobby.
Veškerý software, se kterým jsem přicházel do styku v letech 1993–97, tedy než jsem se přesunul z OV do Brna, pocházel z chemičky, kde si mezi sebou chlapi sdíleli upirátěný soft prostřednictvím sítě NetWare od Novellu. Tahal si ho odtamtud kámoš. A kdoví jak by se dál odvíjel můj osud, kdybych nešel na MUNI.
Byl to obrovský skok, když jsem z Didaktiku Gama povýšil na 100MHz 486DX4. Ale pak jsem na tom hrál Prince of Persia, který vznikl na Apple II!
Později se ke mě dostala starší 486DX2 66MHz od Compaqu, tak jsem jí s tou mojí stovkou porovnal (obě měly Intel), benchmark v CheckItu a Norton, a ta "pomalejší" měla 120% rychlosti toho mého! To byl okamžik, kdy mě frekvence procesoru přestala zajímat. Naopak jsem začal řešit nastavení pamětí.
V omsdesátkách, jsem vlastně začal osmibitem Sharp MZ-821. To jsem přesvědčil rodiče, že vkladní knížku, na kterou mi šetřili je potřeba zrušit vybrat a koupit počítač. V devadesátkách to pak bylo SAPI-86 (XTéčko), pak to bylo std XTéčko v PC krabici, pak nějaké AT 286 ještě myslím jenom na 12MHz, upgrade na AT 286 16MHz, pak tuším nějaká 386SX (možná to byl nějaký Dell, nebo Compaq z banky). Nejsem si už jist, ale 386DX jsem asi přeskočil a získal někde 486SX (čip UMC). To bylo jako 486, ale bez matematického koprocesoru a běželo to na 33 nebo 40MHz. Pak byla asi nějaká 486DX2 na 50MHz a pak 486DX5 na 133MHz? To bylo takové AMD co násobilo FSB 5x a byla to asi nejvýkonnější 486, po které už přišlo Pentium. Moje Pentium bylo 100MHz a pak jsem už s těmi upgrady dost přibrzdil, protože počítač byl v práci a doma jsem to už tolik nehrotil. Ty upgrady jsem nějak dokázal financovat z nějakých brigád v létě a přes rok jsem měl prospěchové stipendium.
Linux, jsem jako první nainstaloval Slackware, ale taky nevím jistě jestli snad v roce 1994. Dr Šmrha uspořádal takovou přednášku v počítačové učebně, kde nám předvedl instalaci a seznámení se systémem a to bylo skvělé. Kopírovali jsme tehdy snad padesát disket a tahali to domů. Bylo to zajímavé, ale zpočátku jsem to hned nedocenil. Byl jsem dost orientovaný hardwarově a první místo po škole jsem pracoval s jednočipy a to bylo spíše na ten DOS/Win zpočátku. Práce s hardwarem byla sice zajímavá, ale spolužák mi hodil lano, tak jsem prostě asi po roce přeběhl do IT. Linux už byl pro mě přitažlivý mnohem více, takže od roku 1996/7 se už Linux pomalu stával mým hlavním OS a chvilku později jsem se Win doma zbavil definitivně. Naštěstí i v práci jsem mohl mít Linux. Začátek byl ještě Slackware, pak mě kolega přesvědčil na Redhat. Hlavním tahákem byly balíčky rpm, závislosti mezi nimi. Ale někdy po roce 2000 jsem si řekl, že ještě zkusím Debian, protože mě přišlo fajn, že když OpenSource, tak proč distribuce od komerční fy. No a u Debianu jsem už od té doby zůstal.
Tenhle blog je fakt super a přinutil mě vzpomínat. Moc díky za něj! 
3.4. 14:52
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
dostal jsem 3 999 korun
dneska asi už zprofanovanej trik známej z různejch těch slevovejch akcí kdy se z ceny vodečte jednička by se vytvořil dojem že ta častka je menčí než dovopravdicky je :O :D nicmeně použít to na plat je asi jako dost kontraproduktivní :O :D :O :D je vidět že s tim tržním hospodářstvím asi jakoby fakt teprve začinali :D něco na tom zapadě postřehli a slepě překopirovali nebo nevim :D :D
Můj další život se pak vyvíjel, řekl bych, standardně. Z počítačů postupně vyprchal onen náboj něčeho nového a zvláštního a staly se běžným pracovním nástrojem. Dnes lidé nosí po kapsách daleko výkonnější počítače, než byly první PC, možná by se našly i v některých kuchyňských spotřebičích. Počítače se v současnosti využívají pravděpodobně nejvíc ke komunikaci a ke zpracování multimedií. Odpověď na otázku, kam to povede, je ve hvězdách. Snažil jsem se aspoň trochu zavzpomínat na to, jak jsem sledoval, když to začínalo
doufám že to jakože eště neni epilog aže se eště aspoň minimalně dovime něco vo blízkým setkání třetího druhu tzn. srážka s linuxem a nasledná migrace :O ;D
Myslím, že to byla fakt náhoda, to byl čistý plat po odečtení daní a pojištění.dostal jsem 3 999 korun
dneska asi už zprofanovanej trik známej z různejch těch slevovejch akcí kdy se z ceny vodečte jednička by se vytvořil dojem že ta častka je menčí než dovopravdicky je :O :D nicmeně použít to na plat je asi jako dost kontraproduktivní :O :D :O :D je vidět že s tim tržním hospodářstvím asi jakoby fakt teprve začinali :D něco na tom zapadě postřehli a slepě překopirovali nebo nevim :D :D
Bohužel (nebo bohudík) je to epilog, víc už toho napsáno nemám. Psát vzpomínky "Jak jsem potkal Linux" nemám v plánu. Už si ani nejsem jistý, se kterou distribucí jsem začínal, a asi by na tom nebylo nic moc zajímavého. Trochu mě láká psát blog o zvláštnostech v češtině, ale obávám se, že návštěvníky AbcLinuxu by to moc nebavilo.doufám že to jakože eště neni epilog aže se eště aspoň minimalně dovime něco vo blízkým setkání třetího druhu tzn. srážka s linuxem a nasledná migrace :O ;D
Jirka
nesnese se se sesekanou trávouPtal jsem se zahradníků, zalili-li lilie.
4.4. 14:53
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
tak sem stáhla wikislovník vyparsovala český slova (ňák se tam dostal cizojazyčnej brajgl i když to je cz slovnik) seřadila podle dýlky nóó a podle tohodlenc zdroje sou teda jako nejvíc nejdelší dvě slova s devíti znakama: 'čtvrthrst' a 'čtvrt{pan ministr zahraničí lipavskej}' :D :D
wget https://dumps.wikimedia.org/cswiktionary/20240401/cswiktionary-20240401-pages-articles-multistream.xml.bz2
bzcat cswiktionary-20240401-pages-articles-multistream.xml.bz2 | grep '<title>[^[:space:][:punct:]]*</title>' | sed 's:.*<title>\(.*\)</title>.*:\1:' > words
# jenom slova český abecedy
grep -r -E '^[AÁBCČDĎEÉĚFGHChIÍJKLMNŇOÓPQRŘSŠTŤUÚŮVWXYÝZŽaábcčdďeéěfghchiíjklmnňoópqrřsštťuúůvwxyýzž]*$' words > vsecky_slova.txt
# jenom slova který nemaj 'aeiou'
grep -r -E '^[^aeiouAEIOUáÁéÉíÍóÓúÚůŮyYýÝěĚ]*$' vsecky_slova.txt > bez_aeiou.txt
#seřadění a vypsání
cat bez_aeiou.txt | awk '{ print length, $0 }' | sort -n -s | cut -d" " -f2-
všecky slova který maj aspoň šest znaků
chrstl PzKpfw cvrnkl smlsls zmrzls ztvrdl cmrndl frnkls brnkls prchls tjmsqw scvrkl zvrhls zhrdls strhls zdrhls mrskls prskls vchrstl scvrnkl cvrnkls cmrndls chrstls ztvrdls scvrnkls čtvrthrst čtvrtzmrd
vízkum dokončenej, muže se psát vo setkání s linuxem :P :D ;D ;D
5.4. 08:01
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
nj to tam ale jako nemužu mit když to ani neni v tom jejich slovniku hele :D
btw tim prefixem čtvrt/čtvrť by možná šlo vyrobit eště nějaký delší slovo z těch +6 znakovejch třeba 'čtvrtscvrnkls' :O :D :O :D to už je nějakejch 13 znaků a jestli se jako nepletu tak máme novej světovej rekord :O ;D
5.4. 08:15
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
a eště by šlo přidávat na konec takže třeba vyrobit 'čtvrtscvrnkvchrst' (17 znaků) ale myslimže že ty slova už začinaj bejt moc divný :D
5.4. 12:36
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
sou to slovička z českýho wikislovníku ale asi né všecko co tam maj jakože uvedený je skutečně vopravdovský slovo český nějaký :D
tamto tjmsqw je staroegyptckej nazev města Damašek hele, to druhý je zase zkratka německýho slova panzerkampfwagen hele a je to asi vobrněný auto válečný nebo takovýho něco
....nóó prostě takový dvě uplně typický český slovička běžně použivaný :D :D ;D ;D kdyby nebyl použitej filtr na českou abecedu by tam bylo brajglu vo dost víc :O ;D
5.4. 08:05
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
# jenom slova český abecedy grep -r -E '^[AÁBCČDĎEÉĚFGHChIÍJKLMNŇOÓPQRŘSŠTŤUÚŮVWXYÝZŽaábcčdďeéěfghchiíjklmnňoópqrřsštťuúůvwxyýzž]*$' words > vsecky_slova.txt # jenom slova který nemaj 'aeiou' grep -r -E '^[^aeiouAEIOUáÁéÉíÍóÓúÚůŮyYýÝěĚ]*$' vsecky_slova.txt > bez_aeiou.txt
kdyby chtěl todlecto z ňákýho duvodu někdo jednořadkově:
grep -r -E '^[BCČDĎFGHChJKLMNŇPQRŘSŠTŤVWXZŽbcčdďfghchjklmnňpqrřsštťvwxzž]*$' words > bez_aeiou.txt
5.4. 12:41
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
'mám svuj program, s vrátným se nebavím' :D :D
6.4. 20:24
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
nj protože to sou kulturní barbaři a neznaj :D ;D
btw kdyby ten panel z vetřelců ležel někde u popelnice nebo na smeťáku nevěřim žeby někoho vubec napadlo jakej to je jakože 'poklad' :D by to spíš připominalo dvířka vod králikárny kterou si nějakej děda vesnickej kutil sám zbastlil ze zbytků a vodřezků na stavbě :O :D :D ;D
6.4. 20:16
Gréta | skóre: 36
| blog: Grétin blogísek
| 🇮🇱==❤️ , 🇵🇸==💩 , 🇪🇺==☭
nn to je replika z konce to videa :D ;D
....ti přece jako musí bejt jasný že hradGPT by vůůbec nebylo schopný takle improvizovat kdyby se dostalo mimo natrénovaný scénáře :D by se 100% zaseklo a čekalo na rozkazy podobně jako když mělo rozhodnout vo podepsání/nepodepsání ňáký tý důchodový reformy děsně důležitý nebo co to bylo a loutkovodič kolář byl zrovna prej někde mimo republiku za svejma soukromejma kšeftama divnejma :D
Nechápu co tu kdo řeší. Přejímání výrazů a jejich použití v posunutém smyslu je naprosto normální a přirozená věc.
„Kápo” je z italštiny. Překládá se to jako vůdce, šéf. Doslovně to znamená „hlava”, ale v podstatě je myšlen „mozek”. Proto je u nás tohle slovo spojeno spíš s organizovaným zločinem.
„Šéf” to je zas převzaté anglické „chief”, neboli „náčelník” – ten kdo jde v čele a totéž znamená i „duce”, jak si nechával říkat Mussolini.
„Vůdce”, je pouze expresivnější forma fádního titulu „vedoucí”. Anglická ekvivalent „leader” (lead - vést), německý „führer” (führen - vést), italsky „guida” – odtud zas pro změnu „guide” v angličtině pro průvodce.
Ta obsese spojená s obcházením některých výrazů je ujetá. Podobné je to s vulgarismy. Čas od času se tu někdo tváří dotčeně, ale je třeba si uvědomit, jak rychle se ty výše uvedené posuny odehrávají a jak zdánlivě nevinné rádoby vtipné oslovení může skončit velice špatně, pokud je použito v nevhodný okamžik. Takže se slovy typu „chcimír”, „chciválku”, „dezolát”, „vidlák”, „pražák” atp. je třeba zacházet velmi obezřetně a v neznámém prostředí raději držet hubu.
"Vyrval mu játra. Nejdřív jedno a pak druhé."
To jsou dvě, vzájemně nesouvisející věty. Játra není párový orgán. A také se skloňuje různě. Někde podle rodu ženského (játra, játry, játře,…) jinde podle středního (játro, játra, játru,…).
Aby to souvětí dávalo smysl, muselo by jít o varlata.
Tak jest.
Příklad co uvádí Radovan je logický nesmysl, jaký se může zdát vtipný jen tomu, kdo neslyší rozdíl mezi "i" a "y". Je-li použito určení počtu "obě", tak to zcela jednoznačně evokuje, že měl ten pták postaveno ještě hnízdo někde jinde, které šlo taky dolů. Přestože se o něm předchozí věta nezmiňuje. Ta obsahuje pouze informaci o postavení hnízda na bidle.
Ovšem pokud by tomu ptáku vítr shodil obě "bidla", znamenalo by to, že vedle bidla na kterém si postavil hnízdo stálo ještě jedno, na kterém sedával. Proto je v reálu tak důležité znát kontext a otázka, jestli měl dvě hnízda, nebo jenom jedno.
Nad velkým vodním vírem poletoval výr velký. Nastal večer a oba v_ry pohltila tma.Ten samý případ. A to můžeme být rádi že už máme jen dvě a ne tři. A že jsme opustili spřežkový pravopis a kouzla typu "mág" nebo "bjlá"
Ani ne logický jako pravopisný nesmysl, protože říct to jde úplně normálně, jenže napsat ne. Jednoznačně mu ten vítr shodil bidlo i s bydlem, ale které z nich má mít na papíru přednost?Já bych řekl, že je to spíš logický nesmysl, protože to plyne až ze souvislosti, ve které je to použito. Tu větu s bidlem/bydlem nám říkal učitel, když jsme se učili vyjmenovaná slova, ale tehdy jsem moc nechápal, proč je to nesmysl, když to říct jde. Došlo mi to o hodně později, když ve skocích na lyžích závodili Jiří Raška a Tomáš Raszka. Tam je hned jasné, proč je hloupost říct "oba Ra_kové".
Pěkné. Jak říkám, dobře že jsme ten spřežkový pravopis opustili, i bez něj máme pravopisných záludností dostatekPři zmínce o spřežkách jsem si vzpomněl na Jana Husa a vzápětí na jeden geniální text.
Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 1, s. 55-56: Autoři počítačových textových analyzátorů shledali, že bez znalosti kontextu – jen z hlediska gramatického – lze více než jedním způsobem vykládat v češtině každé druhé slovo (55 %).
Přesto se každý diví, proč mu na jeho nejednoznačný dotaz – místo odpovědi, kladu otázky, abych se dozvěděl co vlastně chce slyšet. A to je také důvod, proč nesnáším pohovory, u kterých chce někdo slyšet jak bych řešil situaci, o které nic konkrétního nevím.
IT je komplexní záležitost, kde má každý jen určité kompetence. Těžko mohu vyřešit kupř. problém s přihlášením, když nevím je-li způsoben nedostupností služby, která zajišťuje ověření uživatele, nebo přerušenou konektivitou. Od toho se totiž odvíjí to, koho je potřeba následně kontaktovat. Jen velice zřídka se stává, že je podobný typ problému způsoben chybou v mé infrastruktuře. A je prakticky vyloučeno, že by se náhle objevil – jen tak sám od sebe – až po přechodu z testovacího provozu do ostrého nasazení.
Tedy pokud ta pointa nespočívá v tom, že gramaticky správně česky má ta věta znít "Nejdřív jedna a pak druhá"
Ano. Teprve pak ta věta dává smysl a rovnou víme o kom je řeč.
Zvláštnosti češtiny, jako teba díťata podle vzoru kuřata?Jestli chcete slyšet něco hodně zvláštního, pusťte si dnešní BáSnění (8. dubna 2024). Je tam už celý seriál, takže konkrétně 1. díl "Josef Hiršal: Nesémantický text abstraktní".
3.4. 16:49
David Ježek | skóre: 83
| blog: Mostly_IMDB
Můj další život se pak vyvíjel, řekl bych, standardně. Z počítačů postupně vyprchal onen náboj něčeho nového a zvláštního a staly se běžným pracovním nástrojem.
Jo, to je pravda a podepisuji se pod to též. Jen to ale taky trochu souvisí s věkem a životní fází, já přesně vím, kdy a proč mě totálně přestalo bavit testovat nový CPU a GPU (a další věci). Ale jinak máš plnou pravdu.
V letech 1955–1961 patřil strýc mezi desítku nejlepších sprinterů v ČSSR. Sport byl jediná věc, kde mu komouši ze Zlína nemohli škodit. Běhat totiž začal na vojně, a pak nad ním držel ochrannou ruku Zátopek, který také pocházel ze Zlína – proto na něj strýc, ač nijak zapřísáhly antikomunista, nedá dopustit. Komouši ze Zlína byli mu jinak házeli klacky pod nohy kde mohli. Až do vojny byla celá jejich rodina neustálým terčem šikany. Před válkou měli ve Zlíně obchod. Rodina byla česká, ale po mnichovu se z nich automaticky stali říští němci, protože otec pocházel z Bohumína. Proto také jeho otec musel narukovat do wehrmachtu. Měl štěstí, protože nebyl jako mnoho jiných zabit, jenom zajat, ovšem ze zajetí se vrátil až několik let po válce. Po válce je na základě Benešových dekretů obrali o majetek a strýc se musel postarat o své mladší sourozence, protože jejich matka zemřela krátce na to na rakovinu. Protože z hlediska zákona tehdy ještě nebyl plnoletý (na 18 let to bylo sníženo až od roku 1951), zavřeli je do děcáku. Vojna pro něj byla vysvobozením protože si ho Zátopek, se kterým se znal ze Zlína, stáhnul do Dukly. A po vojně se odstěhovali do Ostravy, kde měl konečně klid. Tam poznal otcovu sestru, oženil se, založili rodinu a se sportem byl utrum.
Nebyl ovšem jediný kdo měl tu „čest” že mu komunisté ze Zlína udělali ze života peklo. Dědova kamaráda z dětství „přemlouvali” aby jim přenechal chatu na Novém Hrozenkově, kterou před válkou společně s přáteli vybudoval tak vehementně, že v květnu 1958 ve věku 52 let, krátce poté co ho propustili z vězení, zemřel. Zřejmě na ty zlínské komunisty věděl víc než bylo zdrávo, protože ta chata byla za války jedním z míst kudy se utíkalo z protektorátu. Zřejmě za tím vězel Rudolf Šmic, komunista jehož rodině tam po obsazení protektorátu poskytli azyl. V roce 1943 byl zatčen, ale jeho žena a dcera tam, mimo jiné i díky tomu dědovu kamarádu, který tu chatu v roce 1944 odkoupil, přežily až do osvobození. A existuje text z roku 1941, který svědčí o tom, jak je během heydrichiády Šmic zcela nepokrytě vydíral.
11.4. 23:51
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
Co je největší hrozbou při "retro cokoliv"? Narazit při řešení problému na pamětníky co si pamatují i to co nikdy nevěděli.Není mi jasné, na co reaguješ.
Není to tak dávno, co jsme řešili problém. Máme 8 turtlebotů. Od té doby co jsem na nich rozchodil diskless přes wifi bez problémů najížděly. Resp. Problémy byly, ale ne s wi-fi. Po upgrade systému se však objevil problém, že z těch 8 strojů zůstávaly při startu některé zcela náhodně „viset” v zaváděcím procesu. Zcela nedeterministicky. I když se zdálo, že se to u některých stává častěji než u jiných.
Ty stroje nejsou stejně staré, ani používané, takže nebylo možné vyloučit ani HW problém. Jenže když se restartovalo AP, zůstaly viset bez konektivity i ty co najely, ačkoliv AP najelo a fungovalo.
Problém co se řešil dost blbě, protože ty stroje mají jenom dotykový displej a pro klávesnici už není dost USB portů. A měnilo se toho dost.
Původní systém byl Full-Diskless, takže když mu po přerušení konektivity odpadnul systémový disk přestaly fungovat, které se měly postarat o její nahození. Ale nové Half-Diskless řešení tenhle nedostatek nemělo a fungovalo. Problém byl u nové verze, kde se jádra řady 5.x se přešlo na 6.x a z Debianu Bullseye na Bookworm. Také se do toho měnila VLAN na které to všechno běží a měnilo AP, za jiné, vybavené externími anténami.
Podezříval jsem AP a jak se i později ukázalo – právem. Nicméně šlo o dva, možná i související, problémy, protože na to co způsobuje ten druhý jsem zatím nepřišel – stačí mi, že jsem našel použitelné řešení, které ho obchází. I když to znamenalo totálně přepsat ramdiskový skript pro nahození sítě.
Jak už jsem naznačil, šlo o kombinaci problémů. To, že ty stroje, po restartu AP, zůstávaly při startu viset způsobilo to, že u toho AP byla vypnuta 2,4Ghz frekvence. A u 5Ghz je taková wifikundace na kterou si vzpomněl jeden pamětník. A po opětovném zapnutí 2,4Ghz začaly všechny stroje najíždět. Což bylo reálným důkazem, že i ten můj skript, o jehož funkčnosti už jsem málem začal pochybovat, funguje tak jak by měl.
Původně jsem podezříval paralelizaci při spouštění služeb, takže přibyla detekce zařízení. Ukázalo se však, že v tom problém není. Bylo to mnohem zákeřnější. V tom původním skriptu se kontrola, zda-li je síťové rozhraní připraveno k zavolání DHCP, prováděla načtením obsahu souboru carrier. Zařízení které je připraveno vrací stav 1, jinak stav 0. Z toho souboru může číst každý. Viz ukázkový výpis:
~$ ls /sys/class/net/*/carrier /sys/class/net/enp1s0/carrier /sys/class/net/lo/carrier /sys/class/net/wlp3s0b1/carrier ~$ cat /sys/class/net/*/carrier 1 1 0
Jenže, přestože měl ten soubor standardní práva, z něj – z mně dosud neznámého důvodu – někdy nešlo číst a proto ten ramdiskový skript přerušil zavádění, aniž by se pokusil o nahození sítě. Ovšem to jsem zjistil až po x pokusech a přepsání toho skriptu tak, abych mohl tuhle pasáž zastavovat při jednotlivých krocích, abych si mohl ověřit v jaké stavu se co aktuálně nachází. Jak se zdá, je to záležitost spojená s jádry verze 6.x
No a tak jsme u těch matoucích rad pamětníků. Nejspíš bych na to nepřišel, nebýt toho že mi jeden takový pamětník poradil abych kontroloval stav síťového rozhraní právě přes zmíněný soubor carrier. Ono je těch souborů totiž víc, takže jsem navěsil kontrolu ještě na carrier_up_count, který se musel zákonitě při úspěšné aplikaci wpa_supplicantu rovněž dostat do stavu 1 a bylo.
o cca hodině marných pokusů jsem jako zcela poslední zkontroloval kabeláž a přitom se ukázalo, že kabel od modemu který jsem spustil za stolem uvízl ve výšce ve spleti kabelů a ten RJ11 co jsem zapojil do zdi byl zcela jiný kabel RJ11 s volným koncem.
Jo to znám. To se stává poměrně často. Čím hůř člověk vidí, tím častěji.
Jinak špatné konce si nemohu dovolit. Nemohl bych v klidu spát. Ale zatím spím poměrně dobře. Když mi to v hlavě šrotí víc než je mi milé, je dobré dát panáka či pivo. Protože spánek je čas, kdy se řešení nabízejí samy. Když nemůžeš usnout, honí se ti v hlavě jenom kraviny, co to jenom zhoršují. Usneš-li zdravým spánkem opilce, nepřijde sice nic, ale vyčistí se alespoň hlava. No a když nápad přijde – což je většinou těsně nad ránem, kdy se mozek probouzí ale tělo ještě chrápe. A nestihne se vykouřit z hlavy, než stihnu dorazit do práce a mohl jej vyzkoušet. Je to v suchu. Většinou to ale dopadá tak, že než se k tomu dostanu, je potřeba nejdřív vyřešit něco jiného.
Proto také nepoužívám žádné sociální sítě. Na rozptýlení mi bohatě stačí maily a tenhle pokleslý web. Kupř. dnes mi napsal týpek, že bych chtěl naprgat rozšíření do MediaWiki. Zabil jsem skoro hodinu s tím. než jsem mu odepsal, že je to podle mne pitomost, protože je mnohem jednodušší a efektivnější, na to co chce, použít šablony. A pochopitelně jsem mu také napsal jak a proč. Jelikož kdybych ho jen odbyl, nebo ignoroval, furt by mi strašil v hlavě a nemohl bych se soustředit.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
