Portál AbcLinuxu, 30. dubna 2025 16:35
Po necelém roce provozu jsem si řekl, že svůj server frantovo.cz přeinstaluji. Není to moc dlouhá doba, ale hodně věcí chci udělat znovu a lépe.
Potřebuji někde provozovat služby (weby, poštu, jabber…), než nainstaluji a nastavím nový systém, tak jsem se rozhodl pro virtualizaci. Plán byl jednoduchý: dostat obsah disku serveru na externí USB disk, ten připojit k notebooku a nabootovat ho uvnitř VMWaru. Zdánlivě jednoduché, ale povedlo se mi to až napotřetí.
Vítězný postup byl tento: na externím disku jsem vytvořil podobné oddíly jako na originálním: ext3 pro /boot, xfs pro /. Bootovací oddíl jsem překopíroval pomocí dd if=/dev/sda1 of=/dev/sdb1 bs=1M
, na kořenový oddíl jsem musel jít jinak, protože byl menší: xfsdump -J - / | xfsrestore -J - /mnt/root/
. Na změny /etc/fstab
jsem se vykašlal a raději jsem změnil UUID oddílů na externím disku.
# tune2fs /dev/sdb1 -U "7122a419-cfcd-4163-be1e-60df892a34fd"
#xfs_db -x /dev/sdb2 xfs_db> uuid 6672507d-1bfa-4f71-ac83-ed689fc01f16 Clearing log and setting UUID writing all SBs new UUID = 6672507d-1bfa-4f71-ac83-ed689fc01f16 xfs_db>
Tím jsem předešel chybě initram – viz přiložený obrázek. Možná trochu prasárna, ale vzhledem k tomu, že se tyto disky už nikdy nesetkají ve stejném fyzickém stroji, je mi to jedno – nejrychlejší a nejspolehlivější řešení.
Externí disk jsem připojil do virtuálního počítače ve VMWare Workstation, zvolil přemostěnou síť místo NATu a další změny už nebyly potřeba – server naběhl v pořádku. Uff
Výsledkem akce byl výpadek něco málo přes dvě hodiny.
Co bude nové a lepší: dokoupil jsem další disk, takže nový server už má RAID 1, jako to u opravdických serverů bývá zvykem (použil jsem linuxový SW raid). Nad tím jsem postavil LVM – s (k)ubunťáckým (alternate) instalátorem je to opravdu hračka. Taky jsem se konečně rozhoupal k přechodu na 64 bitů, které jsem si teď asi půl roku zkoušel na desktopu a nebyl s nimi problém.
Tiskni
Sdílej:
Tam bych si ale naběhl úplně stejně, kdybych taky zapomněl změnit uuid, navíc by přenos po síti trval déle. Nebo bych do virtuálu musel instalovat nový systém a řešit, které nastavení překopírovat a které ne… to se mi kvůli té chvíli, co poběží server virtualizovaně nechtělo. Ideální postup měl být tenhle: zkopírovat oddíly, jak jsem psal v blogu, zastavit databáze a poštu, překopírovat znovu jejich data, změnit uuid a spustit ve VMWaru – to by šlo s třeba pětiminutovým výpadkem.
VMware Converter 4.0, ktery je aktualne v public beta stavu, uz velice dobre podporuje i migraci Linuxovych OS.. Je mozno vyzkouset zde:
communities.vmware.com/docs/DOC-8712
M.
To je ale jen pro migraci Windows, ne?* Ty jsem tím jednou virtualizoval a zafungovalo to. Ale na Linux takový nástroj ani není potřeba, tam prostě stačí vzít původní fyzický disk, připojit do virtuálního stroje a jede to. Já jsem si to akorát zkomplikoval tím, že jsem nepoužil původní disk a tím se změnily UUID oddílů.
*) Source physical machines running 64-bit Windows XP/2003, WinNT SP4+, Windows 2000, Windows XP, Windows 2003
4.0 uz umi i Linux
M.
Odkaz k anketě: Kouzlo a svoboda open-source software
BTW: proč GPL, nebo BSD, nebo EULA?
Ta třetí možnost je nesmyslná ... Takže obsahem takové licence může být prakticky cokoli.Pokud člověk není šťoural za každou cenu, tak si všimne, že EULA většinou obsahuje to samé - zákaz šíření, zákaz disasemblování, žádná odpovědnost výrobce...
Dobře, tak upřesnění: EULA ve zdejší anketě znamená MS EULA
(kdo komu to stále není jasné, EULA k Windows Vista)
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.