Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 07:17
Návrhy na další překlady se zatím nijak zvlášť nehrnou, tak jsem pár návrhů vybral sám a nechám vás rozhodnout v anketě. Ke každému návrhu jsem navíc přeložil prvních pár vět, ať si o obsahu můžou udělat představu i ti, kteří nerozumějí originálu.
Na starém opuštěném zámku je překrásný obraz, za kterým se skrývá temný příběh. Zdroj
Zámek, do kterého se můj sluha rozhodl vniknout násilím, než aby mne těžce zraněného nechal strávit noc pod širým nebem, byl jedním z těch sídel mísících ponurost s majestátností, které se tak dlouho mračily uprostřed Apenin, o nic méně ve skutečnosti než v představách paní Radcliffové. Podle všeho byl opuštěn dočasně a velmi nedávno. Usadili jsme se v jedné z nejmenších a nejméně okázale zařízených komnat. Nacházela se v odlehlé věži zámku. Její výzdoba byla bohatá, ale zároveň potrhaná a starožitná. Zdi byly ověšené tapiseriemi a poseté rozmanitými trofejemi brnění mnoha tvarů vedle neobvykle velkého počtu téměř živých moderních obrazů v rámech s bohatými zlatými arabeskami. O tyto obrazy rozvěšené nejen po hlavních plochách zdí, ale i ve spoustě výklenků, které si vynutila bizarní architektura zámku — o tyto obrazy ve mně vyvolalo hluboký zájem zřejmě mé počínající delirium; takže jsem nakázal Pedrovi zavřít těžké okenice pokoje — neboť již byla noc — zapálit jazyky vysokého mnohoramenného svícnu stojícího u hlavy mé postele — a doširoka roztáhnout třásněmi lemované závěsy z černého sametu obklopující samotnou postel. O to vše jsem požádal, abych se mohl oddat když ne spánku, tak alespoň střídavě rozjímání o oněch obrazech a studování malého svazku, který jsme objevili na polštáři a který je sliboval popsat a kriticky zhodnotit.
Tak trochu pohádka o dítěti, které dostalo chuť na sladké ovoce. Zdroj
Jeden Ital měl stánek s ovocem na rohu, kde byl dobře na očích lidem přicházejícím z vyvýšeného nádraží nebo procházejícím dvěma přelidněnými ulicemi. Většinu dne seděl na strategicky umístěné židli bez opěradla.
Nedaleko bydlelo dítě, pět pater vysoko, které toho Itala považovalo za fantastickou bytost. Dítě jeho stánek zkoumalo. Na svých cestách potkalo jen málo věcí, které je naplňovaly takovým vzrušením jako ten stánek. Sladkosti celého světa se tam rozprostíraly v oslnivých řadách, vysypané do přepychových hromádek. Když se dívalo na toho Itala sedícího uprostřed tolika přepychových pokladů, mělo pusu otevřenou dokořán a oči vzhlížející k prodavačově tváři mělo plné hluboké úcty a zbožného obdivu, jako by vidělo všemohoucno.
Pochmurná pohádka o smrti a naději. Zdroj
Byl jednou jeden malý chlapec, který se často procházel a přemýšlel o spoustě věcí. Měl sestru, která byla také malá a všude ho doprovázela. Oba dva se celé dny neustále divili. Divili se kráse květin; divili se výšce a modrosti oblohy; divili se hloubce průzračné vody; divili se dobrotě a moci Boha, který stvořil tak nádherný svět.
Někdy jeden druhému říkali: „Kdyby všechny děti na světě umřely, bylo by to květinám, vodě a obloze líto?“ Věřili, že by jim to bylo líto. Vždyť poupata jsou dětmi květin, říkali si, a ty malé hravé pramínky vody, co skotačí ze svahů kopců, jsou dětmi vody; a ty nejmenší světlé tečky, co si celou noc hrají na nebi na schovávanou, musejí být jistě dětmi hvězd; a všechny by je zarmoutilo, kdyby si již nemohli hrát se svými přáteli, dětmi lidí.
Krátká pohádka v 5 kapitolách o moudrosti. Zdroj
Kapitola I
Za rozbřesku života přišla dobrá víla s košíkem a řekla:
„Zde jsou dary. Jeden si vezmi, ostatní ponechej. A buď opatrný, vybírej moudře; ach, vybírej moudře! Neb jen jeden z nich je cenný.“
Darů bylo pět: Sláva, Láska, Bohatství, Slast, Smrt. Mladík dychtivě odvětil:
„Není nad čím uvažovat;“ a zvolil si Slast.
Pak vyrazil do světa a hledal slasti, ve kterých si mládí libuje. Jenže každá z nich trvala jen krátce a byla deprimující, marná a prázdná; a každá se mu při odchodu vysmívala. Nakonec řekl: „Tolik let jsem promarnil. Kdybych si jen mohl vybrat znovu, vybíral bych moudře.“
Dva přátelé se v mládí domluvili, že se přesně po dvaceti letech znovu sejdou, a pak šel každý svou cestou. Jaké bude jejich setkání? Zdroj
Policista na obchůzce šel impozantně ulicí. Jeho impozantnost byla ze zvyku, ne aby se předváděl, neb diváků bylo pomálu. Bylo sotva 10 hodin v noci, ale studené poryvy větru přinášející vůni deště téměř vylidnily ulice.
Jak cestou zkoušel, jestli je všude zamčeno, točil obuškem pomocí složitých a zručných pohybů a chvílemi se otáčel, aby ostražitým zrakem přelétl pacifickou třídu, onen strážník svou statnou postavou a lehce samolibou chůzí představoval skvělý vzor ochránce míru. V této oblasti obchody zavíraly brzy. Sem tam bylo vidět světla obchodu s doutníky nebo celonočního bufetu; ale většina dveří vedla do obchodů, které již dávno zavřely.
Hororová povídka o tajemné knize, která otvírá brány do jiných světů. Zdroj
Mé vzpomínky jsou velmi zmatené. Mám dokonce velké pochyby, kde vlastně začínají; neb chvílemi cítím úděsné přehlídky let táhnoucích se za mnou, jindy se zase zdá, jako by nynější okamžik byl osamoceným bodem v šedém beztvarém nekonečnu. Nejsem si jist, ani jak sděluji tuto zprávu. Sice vím, že mluvím, ale mám neurčitý pocit, že aby se má slova dostala tam, kde jsou mí posluchači, bude třeba nějaký podivný a zřejmě strašlivý přenos. I má totožnost je nepochopitelně mlhavá. Patrně jsem utrpěl těžký šok — zřejmě z nějakého naprosto strašlivého důsledku mého koloběhu jedinečných, neuvěřitelných zážitků.
Hlasování končí ráno v sobotu 18. července, kdy oznámím vítěznou povídku. Ostatní návrhy s velkým počtem hlasů postoupí do srpnového hlasování, místo povídek s malým počtem hlasů vyberu do dalšího hlasování něco jiného. Finální překlad ukázkových částí se může od výše uvedených textů trochu lišit.
Tiskni
Sdílej:
vyssi ctenost , a JINE publikum ?
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.