Portál AbcLinuxu, 6. května 2025 23:30
tipoval bych, že někde zmizela jedna nula...
Chceš říct, že linuxák se nemůže zabývat i fotografií? I ty jeden…
Nebo že si linuxák nemůže vydělat na foťák za 50000?
Videl ste niekedy poriadny diapozitiv? To moze aj full frame zrkadlovka ist past ovce stale.
Jak říká klasik, názory jsou od toho, aby se různily.
Len nema take moznosti 100 zaberov za sekundu, elektronickej manipulacie s vysledkom a pod, takze v zasade nahradza HLAVU fotografa.
To zdaleka není jen kvůli více snímkům za sekundu (Sto? Ale no tak…) nebo softwarovým úpravám. To je třeba o tom, že při srovnatelné kresbě (přičemž daleko větší roli hraje objektiv než tělo) vám digitální fotoaparát umožní daleko věrnější podání barev. Že když udělám deset fotek a budu je chtít vidět, nemusím kvůli tomu dalších 26 políček filmu vyhodit. Že nepotřebuji doma vybavení na vyvolání filmu. Že se nemusím bát, že když při vyvolání něco zkazím, už to nikdy nepůjde napravit. Že když půjdu fotit na akci, která se odehrává střídavě venku (za jasného dne) a v interiéru, nepotřebuji dvě těla jen na to, abych mohl mít v každém film s jinou citlivostí. A o řadě další drobností, kterými mi digitální fotografie ušetří práci a zjednoduší celý proces.
Mne ide skor o umelecku foto a to je z vacsej casti ina problematika ako len technika.
Já si právě vůbec nemyslím, že by v tomhle kvalitní technika byla nějak na překážku. Spíš naopak - s kvalitní technikou se můžu soustředit na obsah místo toho, abych musel řešit techn(olog)ická omezení.
Ono v zasade digitalna foto plati za to pohodlie prevodom analogu do digitalu a tam je vzdy nejaka strata.
…a proto výrazná většina těch, kteří dávají přednost filmu, ty filmy scanuje a dál zpracovává digitálně.
Vela ludi v oblasti spickovej hifi techniky sa vracia k analogu /gramofon+vinyl/. A to pouzivaju repro a zosilovace za ceny prekracujuce milion korun. Otazka znie PRECO?
Ale ne, snad nechcete jako argument používat audiofily s jejich zlacenými kontakty a směrovanými kabely.
Vo foto na ploche do 50x50 cm mozno v hustote zaznamu je tazke oku zbadat vacsi rozdiel, ale skuste zvacsit tie vysledky na plochu 2x2 m a uvidite jasne v com je rozdiel.
Aby tam vůbec nějaký rozdíl mohl být vidět, musí být splněno tolik podmínek na jednotlivé části řetězce, že v praxi ho téměř nikdy neuvidíte. A i kdybyste viděl, nebude to rozdíl typu "může pást ovce", ale spíš "každá technologie má svoje". Nemluvě o tom, že je přinejmenším podivné, když člověk, který ještě včera tvrdil, že se zaměřuje na uměleckou fotografii, dnes argumentuje něčím, k čemu je potřeba zkoumat dvoumetrovou zvětšeninu ze 20-30 centimetrů…
…a proto výrazná většina těch, kteří dávají přednost filmu, ty filmy scanuje a dál zpracovává digitálněNo, to je třeba můj případ, dělám to proto, že chci nafocené snímky nějakým způsobem dál zpracovat a minilab nevlastním ani k němu nemám bezprostřední přístup. A výsledek do toho minilabu stejně odnesu, protože žádný tisk nedoshuje kvalit chemické zvětšeniny. Možná někoho překvapí, že na filmu nemusím řešit přepaly, ty se tam prostě nevyskytují (samozřejmě někdy člověku expozice ujede úplně, ale to jen vyjímečně). Když pak porovnávám předlohy z digitálu s naskenovanými soubory, pořád mám pocit, že té užitečné informace je na skenu víc - to jen tak na okraj pro ty, kdo podlehli reklamním žvástům, že digitál je ve všem lepší...
prestante tarat … Co to trepete???? … Trepete … To vy toho asi nevidite v zasade viac
Možná vám uniklo, že se s vámi snažím slušně diskutovat, přestože tu od začátku bez jakéhokoli důvodu řvete a teď přidáváte ještě bezdůvodné výpady. Jestli si myslíte, že velkými písmeny a výrazy jako "tarat" nebo "trepete" dodáte svým příspěvkům větší váhu, jste na hlubokém omylu.
Co tym chcete povedat?
Chci tím říct to, že výrazná většina těch, kdo dnes z nějakého důvodu používají (kino)film, a to včetně profesionálů, stejně nezůstává u plně chemického procesu, ale hned po vyvolání přecházejí na digitální. Takže ta ztráta informace při digitalizaci očividně není tak velká, aby je to trápilo. Nemluvě o tom, že i když zůstanete u čistě chemické cesty, bude se vám informace ztrácet s časem. Volbou kvalitních materiálů můžete tuto degradaci omezit, ale úplně se jí nevyhnete. A po nějakých 10-20 letech už přijdete o víc informace, než při té digitalizaci.
A ake podmienky mate na mysli??? Budte konkretny.
1. Velmi kvalitní objektiv. 2. Velmi přesné zaostření. 3. Film není na rozdíl od senzoru pevný, takže budete-li chtít tak perfektní kresbu, budete muset vyřešit jeho nerovnosti. Speciální přístroje pro makrofotografii to řeší přisátím k perforované destičce, ale většina nic takového nemá. 4a Při promítání diapozitivu na stěnu budete potřebovat velmi přesné zaměření a zaostření (a opět velmi rovnou plochu, na kterou promítáte), abyste dosáhl takových detailů. 4b Podobně náročné na přesnost bude i pořízení zvětšeniny z negativu.
A btw nevidel ste este zvecseninu nad 1 meter? Aj ked rozdielne temy, proces /analogovy - digitalny/ sa da spoznat.
Dá. Jenže nejsem zatížen předsudkem, že film je automaticky lepší už z principu, takže ty rozdíly nevidím jako jasný důkaz, že jedna technologie (o třídu) převyšuje druhou, ale že prostě poskytují mírně odlišný výsledek. Což ale neznamená, že by nutně jeden byl lepší. Tím spíš, že při prohlížení (jakékoli) zvětšeniny z obvyklé pozorovací vzdálenosti vidět nebudou (teď samozřejmě mluvím o kresbě, ne třeba o věrnosti barev).
Upne vam unika co pisem??
Vůbec ne. Jen se vám snažím vysvětlit, že to, že jste schopen udělat pokus, který má velmi málo společného s normální fotografickou praxí (včetně profesionální), a na něm demonstrovat nepatrně odlišné výsledky, neznamená, že je jedna technologile o třídu lepší a druhá "může pást ovce" (to je citát z vašeho příspěvku).
Nie velmi kvalitny ale rovnaky, aby sa dalo komparovat.
Na porovnání vám stačí stejný. Velmi kvalitní potřebujete na to, abyste viděl nějaký rozdíl.
Takze si spocitajte sam kinofilm : 24x36 mm pri 400 ciarach/mm filmu : 9600x14400 = 138 megapixelu.
Teoreticky - a při zanedbání toho, čím jsou ty čáry odlišné od pixelů. Takže už ten váš výpočet je zavádějící. Navíc jste o kousek výše tvrdil, že nepotřebujete velmi kvalitní objektiv (a zaměření a zaostření), ale stačí jakýkoli, a teď najednou vytáhnete 400 čar na milimetr?
Teraz sa bavime o principe vazeny a nie o dojme, pripadne aby ste to nahodou neprevracal na potrebu niekoho....proste zije v zajati seba.
A ked sa vydate nieco tvrdit, najpr si nieco precitajte o tom a nevychadzajte z lacnych clankov na nete.
Opravdu nejste schopen napsat příspěvek bez těch zbytečných osobních výpadů?
A zase urážky a výpady místo argumentů… :-(
Právě proto, že o chemii a fyzice něco vím, bych nikdy nedokázal napsat něco takového jako "zivotnost plnej informacie vyse 200 rokov". Protože tak prostě příroda nefunguje.
Zcela mimo? Obávám se, že ani jeden z vás si dost pozorně nepřečetl, co jsem napsal. Mezi tím, že existují fotografie, které po 150 letech vypadají relativně dobře, a tím, že po tolika letech nedojde k vůbec žádné ztrátě informace (jak tvrdil "fullframe"), je totiž propastný rozdíl. To první je pravda, to druhé ani náhodou.
Ano, tehdy typicky skleněné negativy
To je sám o sobě dost podstatný rozdíl. I kdybych pominul relativně pomalou degradaci obrazu v samotné vyvolané citlivé vrstvě, tak na to, že 200 let bez ztráty potřebných vlastností nevydrží plast, ze kterého je vlastní film, si klidně i vsadím.
Pokud byste tam opravdu měl halogenidy stříbra, tak máte problém, protože ty vám budou tmavnout. Při vyvolání se jich naopak snažíte v co největší míře zbavit (což se ale nepovede úplně dokonale). V tom odstavci jsou zmíněné i dva procesy, které se dotýkají samotného obrazu - redukce oxidu stříbra a reakce se sírou z okolí.
Hlavní problém je ale v tom, že u klasické fotografie nelze oddělit trvanlivost samotného obrazu tvořeného sloučeninami stříbra od trvanlivosti média, v němž (a na němž) je uložen, protože ten obraz nemůžete bez ztráty informace přenést na jiné médium. V tom má digitální fotografie při dostatečně důkladné archivaci podstatnou výhodu: umožňuje mít více zcela identických kopií a uchovávat je odděleně a na různých médiích tak, aby byla poměrně velká pravděpodobnost, že i při poškození části z nich nepřijdeme o všechny dřív, než si vytvoříme další.
Zatímco od uvedení full-framového nástupce legendy (EOS 5D Mark II),V cem je 5D MK II legenda? Prvni 5D bez debaty, ale MK II, proste dalsi generace po sposute let na tehdy nesaturovanym trhu, ktera z pohledu fotografa (tedy ne cloveka tociciho video), defakto nic neprisnesla. Ale de o to aby to zneco cool, co ... hmm
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.