Portál AbcLinuxu, 4. května 2025 10:19
for (inicializace; podmínka; post-iterace) { ... }Část „inicializace“ se spustí první. Potom se cyklí, dokud je splněna podmínka. Opravdu?
->
by se muslo použít něco jako smartptr.get().fooBar()
a to zavání Javou boost::stdint
a podobné... Nicméně C99 a C++11 toto řeší tím, že tento přístup standardizují (viz), což si myslim, že je dobré...
3) Řeší C++11 - nullptr
Řekl jsem snad, že C++ je pomalejší? Řekl jsem, že D umí být stejně rychlé, a to je rozdíl.proč tedy D co se týče neohrabanosti daleko lépe řešeno a přitom v některých případech výkonnostně C++ převyšuje?
Vícenásobná dědičnost není plně nahraditelná ani interfacy ani mixiny ani jejich kombinací.Například kdy?
v D mám nad programem stejnou kontrolu, jako v C++, možná ještě o něco vyšší (díky lepšímu metaprogrammingu, traits apod.)Tak to chci vidět, jak naimplementujete v D třístavovou logiku, kterou používá třeba SQL, pro objekt, který nemá defaultní konstruktor, pokud teda nechcete všechno cpát na haldu jak Java. V C++ buď sáhnete po Boost.Optional nebo si něco podobného napíšete za pár minut.
Já mám pocit, že D představuje to, kam se C++ mohlo dostat, kdyby se na něm opravdu makalo. Standardizace C++ mi připomíná standardizaci OpenGL - trvá to dlouho a je to pak zklamání.Souhlasím, nicméně u toho D bych zas viděl jako potenciální problém velký "rozmach" tohoto jazyka. Co jsem tak koukal, oproti C++ má D brutální množství speciálních výrazů, hlavně teda klíčových slov, případně různých speciálních položek objektů a jejich členů. Například množství klíčových slov pro parametr funkce. Nebo všechny ty
Object.op*
při operator overloadingu. A tak dále. Přijde mi hodně náročný tohle všechno zvládnout.
Autoři D v mnoha ohledech kritzují C++ pro přílišnou složitost, nerozumím tedy tomu, proč, ač na jedné straně složitost snižují, na straně druhé sami přidávají hafo dosti složitých featur, u kterých není jisté, jestli je někdo někdy vůbec bude používat.
... pokud se něco ve standardní knihovně nahradí, stará se označí jako "deprecated" a autoři programů mají několik měsíců čas si svůj program zaktualizovat.Tohle bohužel v žádném případě není řešení problému. Zpětná kompatibilita. Zpětná kompatibilita. Zpětná kompatibilita. Jazyk, který ji nerespektuje, nemá nejmenší šanci se pro sadit jako něco více než jazyk pro hobby projekty. I teď po letech se smutkem sleduju, jak se ještě stále nevyřešilo "schizma" mezi Python2 a Python3 částí pythoního světa. Ten jazyk mám opravdu moc rád, ale vždycky, když v něm chci něco začít něco psát, tak mě tahle jeho bipolarita odrazuje.
To není. Neznám jediný jazyk, který by se nekompatibilně měnil mezi major verzemi a přežil by střednědobý horizont.PHP.
Zato si nezapomněli přidat, že znak 0x00, nebo znak 0x1A, kdekoli se vyskytne ve zdrojáku, ukončí parsing. Opravdu velmi čistý parsing. Skvělý. (Sarkasmus)Tohle má PHP taky, akorát lepší: __halt_compiler().
Jak by řekli v Big Bang Theory: Is that relevant factor?Pro programátora to přeci také znamená usnadnění. Když porovnám šablony v C++ a v D, je to obrovský rozdíl co se týče snadnosti čtení.
Jsou tam dobré věci, ale nalepené bez rozmyslu.Ne. Ve skutečnosti tam nic takového není a všechno má svůj smysl. V konferencích se vedou diskuze o všem, co se přidává/mění a vše musí být odůvodněné podstatnými argumenty. Když jsem četl knihu od Andreie Alexandrescu, měl jsem silný pocit osvícení, jelikož vysvětluje prakticky všechno, kde se to vzalo a proč. D tak na mě naopak působí jako úžasně konzistentní jazyk, kde nic není jen tak pro dobrý pocit a nad vším se přemýšlelo.
Nicméně D znám, a před několika lety jsem ho testoval, zda se nevybodnout na C++ a nepřejít.D před pár lety a D dnes je docela podstatný rozdíl.
Mimochodem, D je asi první jazyk, který nemá nic jako rozdělení řádky typu \Jak jsem to četl, napadlo mě že je to fakt nevýhoda, ale když jsem se pak snažil vymyslet nějaký příklad kde je to nutné použít, tak jsem na nic nepřišel, takže se rád nechám osvítit.
Když na tom trváte, já Vám to tedy řeknu: Na to abyste jeden řádek mohl rozdělit do více řádků.To mě samozřejmě také napadlo, ale jaký je konkrétní příklad? String můžu rozdělit následovně:![]()
string a = "dloooouhy string......................" "pokracovani, ktere se mi neveslo na predchozi radek";Ostatní výrazy lze oddělit prostě pokračováním na dalším řádku. Možná u názvu superdlouhé funkce? Ale to by byla zase úžasná prasárna. Tak fakt nevím.
#define METHOD(params) \ doSomething(params, __FILE__, __LINE__)
__FILE__
je na kompilátoru, není standardizována (může tam být cesta absolutní, relativní,... je to dost nahouby makro)... Pokud člověk používá například cmake, je lepší něco jako
foreach(i ${my_sources})
set_property(SOURCE ${i} PROPERTY COMPILE_DEFINITIONS MY_FILE="${i}")
endforeach(i)
a v ostatních systémech obdobně... To jen tak naokraj.
Kompilaci spíše zdržují includy, a to díky diskovým přístupům, ale to není věcí toho zda je gramatika závislá na kontextu.A ty řeší precompiled headers, což je možné právě díky té neexistenci standardizovaného ABI.
D je syntakticky daleko čistší jazyk než C++No zrovna Déčkové operátory jsou zářný příklad, jak se to dělat nemá.
Jak už dole Bystroushaak zmínil, např. při template metaprogrammingu, což je z velké části dáno i jednoznačně definovanou syntaxí.V C++ mají šablony taky jednoznačně danou syntaxi
Od C++11 lze v C++ zapsat if (x<a<b>>>y<c<d>>) .. to je podle mě dvojznačné. Kulaté závorky jsou OK. Co se týče specializace - vždy se to dá udělat, i když trochu jinak. Vzhledem k tomu, že templates jsou založené na parosvání textu, je to v kombinaci s moduly jasné, že to nejde stejně, jako v C++. Ale věci, jako template mixins apod., tomu dost pomáhají.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.