Portál AbcLinuxu, 10. května 2025 16:57
tiez sa mi to obcas stane, ze sa pri zaspavani zlaknem, akoby som niekam padol (do nejakej jamy alebo co) a zobudim saPřesně to s tím pádem se stává i mně. Zkusím vysondovat od povolané osoby, jestli se to třeba i nějak odborně jmenuje
Podle mě když člověk ví, o co jde, tak to nemusí být nijak děsivé, ne?No to právě nevíš. Stalo se mi to teď nedávno. Udělal jsem tu chybu, že jsem si chtěl číst v posteli, takže jsem si podložil hlavu a nechal rozvícenou lampičku. Jsem u toho nějak musel zaspat a jak jsem měl podloženou hlavu, tak ta jednak směřovala směrem před postel a jednak vlivem gravitace, když se uvolnily svaly mi sjely bulvy dolů a víčka se úplně nedovřely. Mozek má tendenci na všecko co projde skrze oči (i když je to neostré a zašuměné) cpát nějaké tvary (podobně jako v případě LSD, kyž se vyřadí z činnosti odšumovací filtry) a identifikovat to jako objekty. Svůj pokoj jsem identifikoval bez problémů, i když byl rozmazaný. A po nějakém teroristickém snu, když se objevíš ve své posteli a před ní ti stojí fakt pěkně hnusná málá čarodějnice (a to je ještě ten lepší případ, čarodějnice ještě nejsou tak strašné, to představivost už kolikrát přišla i s mnohem hnusnějšíma věcma), která ti chodí po místnosti (to bych přikládal za vinu REM, šumu a nebo nedejbože když necham zaplou televizi – u toho není už tuplem co řešit, protože v televizi se furt něco hýbe) a ty se nemůžeš ani hnout a můžeš to jen pozorovat a zuby nehty se snažit probudit to není fakt nic příjemného. Nakonec když začaly k sobě přicházet i čočky a oko se stabilizovalo z toho vylezl stín židličky (posraná lampička).
dopočítává obrazce na základě mizerných nedostatečných datNo. Takhle když to říkáš to nezní moc přesně. On mozek technicky nic nedopočítává a kdyby si měl teď možnost napíchnout zrakový nerv, tak si myslím že by tam nebyl úplně křišťálově čistý obraz (i za dobrého světla), ale furt se snaží z dostupných dat dělat nějakou objektovou projekci do backbufferu, takže v podstatě to co vidíš není reálný obraz jako z CCD čipu, ale nějaká 3D prostorová projekce vzadu v tvém mozku. Blbé je, že se furt snaží modelovat v tom backbufferu cosi za libovolných světelných podmínek (a pokud má z čeho vycházet), takže když si ve velmi zašuměném prostředí, tak prostě z těch obrysů modeluje objekty, které znáš, šum, nešum. Holt nejblíž tomu co oči viděly asi byla nějaká ta potvora, tak prostě vymodeloval potvoru.
Nejsem specialista na mozek a zrakZato já certifikovaný.
Prostě mi to tak přišlo, že to tak funguje na základě mé zkušenosti.Ne, ne. Pozor.Já neříkám, že je to špatně. To v žádném případě. Já jen že technicky to není úplné, ale je to je aproximovaný pojem třeba jako
tichonebo
tma. Stále víc se totiž kloním k názoru, že mozek
dopočítáváúplně vše, takže technicky vzato vlastně nic nedopočítává, ale počítá úplně vše.
Je zajímavé co mozek dělá, když se nudí. Příklad: Zkuste se dívat z blízska na posekanou trávu a nemrkejte.Tak kupodivu to není práce mozku. Teda resp. je, ale v kombinaci s celou soustavou. Může za to zrakový nerv. Ten má jen omezenou kapacitu, která je mnohem menší než celkový počet světlocitlivých buněk na sítnici, tak obraz který se na ní nasnímá se musí před přenosem do mozku zkomprimovat. Funguje to tak, že se přenáší jen změna
oproti předchozímu snímku(když to řeknu zjednodušeně a budu se držet terminologie kterou znám z oboru komprese videa –), přesněji stimulus (když se po obraze pohybuje vláček, ale kamera stojí furt na jednom místě nemá cenu v každém přiděleném okně nebo nějakém paketu přenášet celý obraz, ale jen jak se oproti předchozímu stavu změnila pozice vláčku) no a pokud očima nehýbeš a fixuješ se na jedno místo, tak stimulus ochabuje a obraz z mozku mizne. Viz. Stabilized retinal image, kodek a tento jev exploitující optická iluze.
Nebo určitě znáte takové ty podlahy z kamene, kde jsou vidět jednotlivá zrna krystalů a nebo tak něco.Grid illusion. I s vysvětlením.
Když se zaměříte na nějaký ten detail a upřete na to svůj ostříží zrak, tak vám přijde, že ve vzduchu nad tím povrchem začínáte vidět vlnění vzduchuWaterfall Illusion. Důsledek pohybové predikce objektů v mozku.
me to pripada zes zbytecne panikaril. Proste vim ze jsou to jenom predstavy tak to nijak neresim a pockam chvilu az se probudim...No to právě nevíš. Když se začíná dostávat mozek k sobě, tak je to jako pořádná kocovina (částečně za to asi může i zaujatá krkolomná pozice, protože když jsem se probral, tak to nebylo s bolestí hlavy o moc lepší). Prostě nemůžeš určit jestli je to realita nebo ne. A vzhledem k tomu co následovalo před tím ani moc na to není pomyšlení (+ mozek je furt stále docela mimo). Ještě když jsem vstal a šel si kvůli pachuti v hubě vyčistit zuby, jsem měl tak dvakrát chuť skočit si ze schodiště, protože furt nevíš jestli je to False awakening. A nálada je furt pod psa. Od té doby se snažím spát s co nejmenším množstvím externích podnětů (nejhorší spaní je v Brně), protože mozek debil se i sebemenší podnět snaží vyhodnocovat a to se ve snu promítne. Jo když se člověku poštěstí Lucidní snění, tak to je už pohoda, ale bohužel to není tento případ určitě. Myslím, že slovo paralýza ho popisuje opravdu věrně.
Pravdepodobne jsem jeste napul spal a pomichal se me sen s realitou.To se mi zas moc naštěstí nestává.
Já to zažil jen jednou v životě, noc před opravnou zkouškou, v 6 jsem měl vstávat, tak jsem si v 10 šel lehnout, ale prostě nic, ležim, čumim, spát se mi nechtělo, když jsem zavřel oči, otevírali se mi, prostě čilost jak za dne.
Skončilo to tak že jsem neusnul vůbec a v půl 6 na mě přišla skokově strašná únava, usnul jsem na 25 minut a musel jsem jít na zkoušku, úplně mrtvej, usnul jsem před učebnou, při ústním zkoušení se mi zavírali oči... Asi stres, neudělal jsem to, takže opakuju ročník :/
V mém případě na kvalitní spánek naštěstí stačí totální tma a ticho.Tedy dvě věci, které student na kolejích nikdy nepotká :)
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.