Portál AbcLinuxu, 9. května 2024 11:06
Herní myši mohou být zajímavé nejen pro hráče — přitom dostupnost počítačových her pro GNU/Linux se poslední dobou dramaticky zlepšuje — ale i ostatní uživatele, jsou totiž nabízeny v pestřejší škále tvarů a velikostí a navíc často disponují technicky vyspělejšími senzory, které také stíhají růst s rozlišením displejů. V tomto článku se podíváme na trošku opomíjenou kategorii, a sice drobnější myši vhodné pro fingertip grip: CM Storm Xornet, Logitech G300, Roccat Pyra a Zowie MiCO. Prozradím ještě, že periferie značky Roccat vybočují tím, že je pro ně dostupný konfigurační software i pro GNU/Linux.
Na růstu eSports a vůbec herního průmyslu se veze řada — často nově vzniklých — výrobců počítačových periferií. Marketingová oddělení se nám snaží vnuknout myšlenku, že díky herním myším, klávesnicím nebo headsetům budeme ve hrách podávat lepší výkony. To je ve většině případů nesmysl, protože makra bývají na turnajích zakázaná; sluchátka jsou zpravidla lepší od renomovaných výrobců, kteří skutečně zaměstnávají inženýry zabývající se zvukem; a většina ohromujících čísel doprovázejících prezentace výrobků nemá v praxi téměř žádný význam — narážím namátkou na “1000Hz polling” u klávesnice nebo mýtus o tom, že senzory s vyšším DPI jsou obecně přesnější, nehledě k protežování laserových senzorů, přestože technicky nejsou lepší než optické, ba často právě naopak. Jedna věc se přesto díky tomuto segmentu posunula vpřed, a to počítačové myši.
Abychom mohli rozpoznat, v čem tento pokrok spočívá, tedy abychom ho dovedli odlišit od odvážných tvrzení v reklamních materiálech, měli bychom si ujasnil relevantní parametry při výběru počítačové myši. Naprosto zásadní je uvědomit si v prvé řadě, jaký způsob ovládání myši vám vyhovuje — mám na mysli především způsob úchopu a to, jak s myší pohybujete. Obecně se rozlišují tři typy úchopu (a příp. jejich kombinace):
Se způsobem úchopu samozřejmě souvisí, jak moc zvedáte myš a jak rychle má klouzat po podložce (tedy mj. kolik váží), jaký typ povrchu myši preferujete atd.
Druhá významná proměnná je preferovaná citlivost, tedy jakou dráhu musíte urazit myší na stole, aby se kurzor na monitoru posunul o kýženou vzdálenost (v FPS hrách se obvykle uvažuje otočení o 360 stupňů). V praxi jde o poměrně komplikovanou záležitost, protože závisí nejen na senzoru vaší myši, ale i konfiguraci operačního systému a aplikací (her) — a vlastně také na rozlišení monitoru. Vysvětlení přesahuje rozsah tohoto článku, proto vás odkážu na přehled na OCN. Tamtéž najdete rozebrané také další vlastnosti/vady senzorů jako např. akcelerace nebo predikce. Ale zpět k citlivosti: otočka na zhruba 50 cm se považuje za nízkou citlivost, kolem 25 cm jde o střední citlivost a konečně otočení se na 10 cm znamená citlivost vysokou. Pokud tedy uvážíme rozlišení 1920×1080, odpovídající DPI myši bude přibližně 400, 800, resp. 2000.
Další parametry, které stojí za zvážení, se týkají především počtu, umístění, zpracování a programovatelnosti tlačítek (de facto tedy interní paměti myši), kabelu (nebo volby bezdrátové technologie) apod.
Myš od německé firmy Roccat je tím hlavním důvodem, proč tento článek vůbec vznikl. Je totiž programovatelná, což by ještě nebylo nic tak zvláštního, programovatelná tlačítka má i Logitech představený dále, ovšem software pro její nastavení existuje i pro GNU/Linux. Je sice neoficiální, nicméně výrobce se k tomuto projektu staví velmi vstřícně. Podporovány jsou prakticky všechny současné myši a klávesnice Roccat včetně modelu Pyra, který existuje v bezdrátové i drátové verzi. Mně se dostala do rukou ta bezdrátová, a to v netradičním zeleném provedení — to, co běžně dostanete v obchodě, má pro Roccat typickou kombinaci modré a černé — na funkčnosti to ale nic nemění.
V balení najdeme vedle nezbytné brožurky a CD s ovladači pro MS Windows samozřejmě také myš a protože je bezdrátová, nechybí přijímač do USB a navíc pytlík s miniUSB kabelem pro nabíjení baterií. Ty už v balení nejsou, myš se napájí dvěma AAA články, ale funguje i bez nich, pokud je zapojená do USB. Bohužel to ale nefunguje jako u Logitechu G700, který dovede pracovat jako běžná drátová myš, nýbrž stále musíme mít zapojený přijímač, tudíž zabrané dva USB porty. Doplním ještě, že výdrž na baterie je docela slabá (v řádu hodin) a baterie pochopitelně také přidávají na hmotnosti.
Vzhledem k tomu, že do spodní strany se jednak dají ukrýt baterie a přijímač, jednak jsou tam také tlačítka pro vypnutí a synchronizaci myši, optický senzor se nachází mimo střed, a to i u drátové varianty, která sdílí stejné šasi. Šroubek držící plastový kryt pohromadě není pod kluznou ploškou, ty jsou drobné po obvodu spodní strany, ale pod nálepkou, kterou tedy rozmontováním poškodíte.
Jedna z nejlepších vlastností Pyry je podle mého soudu tvar. Širokou, ale krátkou, navíc symetrickou myš aby jeden pohledal. Údaje z technických specifikací nám toho moc neřeknou. Podstatné je, že šířka je v celé délce prakticky stejná, a to včetně tlačítek, takže nahoru se dají pohodlně položit tři prsty. Palec a malíček tak mohou mačkat postranní tlačítka a kontrolovat pohyb do stran, spočívajíce na gumových bocích (zbytek povrchu je mimochodem hladký, nikoliv však lesklý nebo lepkavý). Složitější je to, pokud preferujete pouze dva prsty nahoře — boční tlačítko na straně malíčku a prsteníčku se pak špatně mačká. V případě claw gripu vyjde poměrně vysoký hřbet přesně pod přední část dlani. Horší je to s typickým fingertip gripem. Primární dvojice tlačítek jde sice snadno stisknout i blízkou poloviny myši, leč postranní tlačítka a kolečko jsou pak příliš daleko. Kolečko je navíc velmi tuhé, tedy především co se stisku týče, otáčení po zřetelně vymezených krocích není zase takový problém, pokud potřebujete otáčet v malém rozsahu (tj. ne např. přes půl textového dokumentu).
Ze zvědavosti jsem se podíval na software pro MS Windows, abych pak mohl srovnávat. Instalace je velmi přímočará (skládá se vlastně jen z obvyklého mačkání tlačítka Next) a samotná aplikace nepřekvapí. Jak je v této oblasti zvykem, porušuje snad všechny konvence návrhu uživatelských rozhraní pro danou platformu, na které si vzpomenete. Naštěstí nejde o nic zase tak složitého: pro každý profil si můžeme nastavit citlivost (mj. DPI, softwarovou akceleraci, “rychlost” dvojkliku a posouvání kolečkem) a přiřadit funkce tlačítkům, příp. prohodit tlačítka pro levo-/pravoruké použití. Myš zvládá dvě “vrstvy” přiřazení, tedy některé tlačítko může fungovat jako modifikátor (EasyShift) a takto je možné vytvořit ještě kombinace tlačítek, abyste získali ještě více funkcí přístupných z myši. Prakticky nic komplikovaného.
Nyní k linuxovým ovladačům. Pyra funguje hned po připojení bez nějakých zásahů, ale jestliže chceme upravit obsah její interní paměti, budeme muset sehnat to, co poskytuje projekt roccat. V běžných distribucích stačí přidat komunitní repozitář a nainstalovat balíčky z něj, jinde se musíme uchýlit k překladu ze zdrojových kódů podle pokynů v obvyklém souboru INSTALL. Já jsem zvolil PPA pro Ubuntu a prakticky jsem se nesetkal s komplikacemi. Při instalaci se do nabídky desktopového prostředí přidaly nové položky pro konfiguraci jednotlivých zařízení od Roccatu — mě zajímá pyraconfig. Jedná se vlastně o celkem běžný dialog v GTK (resp. pythoním bindingu GTK), srovnejte to s tou podivností pro MS Windows. Na chvíli mě zmátlo, že kategorie funkcí tlačítek (Buttons, Profile, Multimedia apod.) byly zašedlé, myslel jsem, že jsou z nějakého důvodu nepoužitelné. Přitom stačí klepnout na šipečku po jejich pravé straně a rozbalí se. Nepochopil jsem také, proč se rozlišuje stav tlačítka Unused a Disabled a proč je v seznamu Disabled dvakrát. Jinak je ale rozhraní docela přímočaré.
Na obrázku si také můžete všimnout, jaké nastavení tlačítek jsem zvolil. Tlačítko pod malíčkem funguje jako modifikátor EasyShift, to na druhé straně supluje funkci kliknutí kolečkem (protože kolečko je tuhé) a jejich společným stiskem se přepínají profily (v mém případě se liší pouze orientací do levé/pravé ruky a citlivostí). Možnost spouštět aplikace, ovládat multimediální přehrávač aj. vůbec nepoužívám.
Zaujalo mě, že na GNU/Linuxu bych měl být schopen nastavit svícení diody, jejíž světlo prosvítá proužkem na hřbetě myši, nicméně byl jsem zklamán. Diodu se mi vypnout nepodařilo (docela mě obtěžuje, viz také blue-light hazard na Wikipedii) a pulsovat po odpojení a připojení přestala — místo toho začala blikat jako kdyby nebyla připojená k počítači.
Tolik asi k Roccatu. Mám-li to zopakovat, líbí se mi tvar pyry a dostupnost linuxových ovladačů, a to do té míry, že bych se rád poohlédl po drátové verzi — je dobře, že existují obě, ale ještě lepší by bylo, kdyby i ta bezdrátová uměla fungovat přímo přes USB bez přijímače. Naopak výhrady mám k modré diodě a především velmi tuhému kolečku. Pojďme se ještě podívat na některé konkurenty Roccatu Pyra.
Xornet je nejlevnější a pro claw grip velmi populární myš od herní divize firmy Cooler Master, známé jako CM Storm. Dříve existovala také červená varianta této myši pojmenovaná Spawn, která měla programovatelná tlačítka a vyspělejší senzor (a dodejme, že také potíže s firmwarem), leč v Evropě se už nová nedá koupit. Xornet se obejde bez specializovaného obslužného softwaru, MS Windows se hodí leda pro aktualizaci firmwaru, což mimochodem doporučuji — je zajímavé pozorovat, co všechno se dá tímto způsobem upravit: v tomto případě novější firmware upravuje hardwarovou akceleraci a lift-off distance (jak daleko od podložky senzor ještě snímá).
To, co je na Xornetu tak zajímavé, je jednoznačně tvar. Pokud se porozhlédnete po fórech jako OCN, většinou se lidé preferující claw grip rozhodují mezi Logitechem G9x a právě Xornetem, potažmo Spawnem. Je to přitom trošku paradoxní, pokud se podíváme na další parametry a hlavně cenovku těchto myší. Osobně preferuji Xornet — poté, co jsem z něj přešel na G9x, jsem se zase poslušně vrátil. V čem spočívá to kouzlo? Je to oblý tvar s opěrkou malíčku/prsteníčku; nelesklý, částečně pogumovaný povrch a konečně dobře dostupná, snadno stisknutelná tlačítka, a to včetně těch postranních a hlavně kolečka.
Abych však jen nechválil, dvě výhrady se najdou. Prvně, když jsem Xornet koupil, moc nefungoval — nakonec jsem ho musel rozebrat (odlepit kluzné plošky), abych zjistil, že uvnitř byl USB špatně zapojený. Druhá výtka také směřuje ke kabelu: je poměrně tlustý a drží si tvar, takže občas má vůli, která při pohybu po podložce překáží. Občas bych si také přál, aby existovala identická myš, ovšem symetrická, tj. bez opěrky malíčku či prsteníčku.
Připadá mi škoda, že CM Storm ukončil distribuci spawnu v Evropě. 2000 dpi na xornetu s rostoucím rozlišením displejů pozvolna přestává stačit uživatelům preferujícím vysokou citlivost a s programovatelnými tlačítky bych přišel i na využití dvojice šipek na xornetu pouze regulujících DPI a polling rate.
Logitech patří mezi největší výrobce počítačových periferií a stále si ještě udržuje nadprůměrnou pověst, co se týče kvality výrobků a vstřícnosti podpory, ale pokud jde o zvláště herní myši, GNU/Linux vytrvale ignoruje. Na druhou stranu, ten jejich konfigurační software jsem při psaní tohoto článku vyzkoušel a — řekněme si to rovnou — není o co stát. Je to pomalý moloch plný potenciálně se sekajících animací, se zcela neintuitivní navigací a vůbec. On vlastně Logitech G300 ještě minulou zimu na GNU/Linuxu ani pořádně nepracoval. Jako většina myší s programovatelnými tlačítky se vyznačuje tím, že ve skutečnosti jde o dvě zařízení: programovatelná tlačítka jsou vlastně klávesnice. Dlouho bylo jediným způsobem, jak bug obejít deaktivovat tuto část, tedy vlastně přijít o většinu tlačítek.
V tomto případě je šestice programovatelných tlačítek vůbec tak trošku danajský dar. Myš je už tak docela úzká a kvůli těmto tlačítkům se občas stávalo, že se mi omylem podařilo zmáčknout některé z nich, aniž bych to chtěl, a to přestože jsem nahoře měl jen dva prsty. Navíc je docela obtížné přijít na to, jak G300 vůbec pohodlně držet. Zamýšlený úchop je asi claw grip nebo jeho varianta s nataženými prsty, přičemž palec a malíček s prsteníčkem se opírají o pogumované boky, ale nakonec jsem se uchýlil k tomu, že myš držím konečky prstů v nejužším místě na hřbetě.
Zpracování je docela dobré, jak se ostatně dá od Logitechu čekat, nicméně je tu již klasická slabina: kolečko. Nejde příliš ztuha, nenaklání se omylem do stran, jenže časem v něm zřejmě vyschne lubrikant a točení pak skoro vrže či vzdáleně připomíná mlýnek na koření — stejný problém tíží např. dnes jediný běžně dostupný palcový trackball, a sice Logitech M570. Jiný těžko pochopitelný problém, který už ale nezaregistruje každý, výrobce totiž umístil senzor mimo střed myši — ovšem zrovna G300 si kvůli senzoru beztak pořídí málokdo, když existuje G400, pokračovatel slavné MX518.
Současné myši značky Zowie nabývají na popularitě díky slušnému zpracování, absenci speciálního obslužného softwaru a promyšlenému tvaru. Je tu ale ještě jeden charakteristický rys, a to spínače Huano, které mají znatelně tužší stisk oproti rozšířenějším omronům. To je také má stěžejní výtka k MiCO, nejmenšímu modelu Zowie. Jinak je to neskutečně jednoduchá myš: drobná, lehká, symetrická, s nevýrazným jakoby vejčitým tvarem, solidní. Jediné, co je na ní složité, je změna DPI senzoru — sám bych nepřišel na to, že se mění točením kolečka, zatímco obě tlačítka jsou zmáčknutá. Aktuální citlivost je prezentována podsvícením kolečka — při 1600 dpi je modré (to bych si s dovolením odpustil, viz výše), při 800 dpi červenomodré (fialové mi nepřipadá) a při polovině konečně červené. Postranní tlačítka mi občas chybí, ale aspoň kolečko je velmi dobré. Není extrémně tuhé, vyznačuje se přesně vymezenými kroky a je široké, z měkkého materiálu.
Jednoho dne tedy znovu odšroubuji ten jeden neskrytý šroubek, vyměním diody a spínače v mico a budu mít v mezích zákona dokonalou myš.
Závěrem chci především upozornit, že pokud hledáte myš s tlačítky nastavitelnými na hardwarové úrovni bez konfrontace s MS Windows, zaměřte se na firmu Roccat a naopak se vyhněte Logitechu. O Razeru je lepší nepřemýšlet, a to z toho prostého důvodu, že s nejnovějšími revizemi svého hardwaru začali mýtit integrované paměti, aby je “nahradili” ovládací aplikací Synapse 2.0, která uživatelská nastavení volitelně ukládá v cloudu a pro používání vyžaduje online registraci. Krom toho existuje řada myší, zde zastoupených kousky CM Storm Xornet a Zowie MiCO, které se bez specializovaného softwaru obejdou. Ze všeho nejdůležitější je však samozřejmě ergonomie, resp. tvar, který vám vyhovuje.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.