Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 14:46
Když bych nepočítal spolubydlu na koleji, tak se nyní jednalo o asi devátého spolubydlícího během 4 let. Někdo si řekne, že je to mnoho, že to asi pokaždé muselo dopadnout špatně, nebo lehce rozhádaně. Opak je pravdou. Ještě bych jen dodal, že se jedná o byt 1+1 40m. Jedna místnost funguje jako obývák+kuchyně+můj prac. stůl, kde mám PC. Druhá místnost jako 2x postel(jedna bývá pro návštěvy) + stůl pro spolubydlu + skříň + můj kutloch (spím rád na zemi).
Nejdéle jsem asi bydlel s mým prvním spolubydlou (asi rok a půl), který byl ovšem uklízecí puntíčkář, jenž se vyžíval v malicherném šikanování (člověk třeba hodinu uklízel a on našel v rohu místnosti kus prachu a byl sprďan). Já jsem velmi tolerantní člověk a nechám si lecos líbit, takže jsem s ním bydlel v poklidu. Měl ,a možná ještě má, přítelkyni, se kterou se rozcházel asi 2x denně, stále se hádali a prali. Nejvtipnější byl Silvestr 2009, kdy se pohádal s přítelkyní někde na Petříně, protože se myslím ona dobře bavila s její kamarádkou a on asi nestrpěl, že se nebaví a strčil do ní, načež spadla a ušpinila se. Nejdříve ke mně na byt dorazila ona, pak on. Začal jí vyhazovat věci z bytu atd. Celou věc jsem musel uklidňovat a připadal jsem si, že mám na bytě nějaký osmiletý fracky. Celá situace skončila v posteli (tak se myslím spolu uklidnili).
Nakonec jsme bydleli ve třech, protože jsme na inzerát sehnali holku k nám do bytu, Jani. To se ovšem nelíbilo jeho přítelkyni. Mně se zase nelíbilo, že šikanoval s uklízením i Jani. Když iniciativně dvě hodinky uklízela a on přišel z práce a zkritizoval jí to, tak jsme si řekli dost. A začali ho ignorovat. Nakonec odešel s tím, že už má práci a chce samostatný pokoj, kde by mněl klid se svou přítelkyní. Na jeho adresu jsem nakonec napsal i jeden článek, na který nejsem moc pyšný, protože jsem se tenkrát nechal ovlivnit Jani. Láďa mněl od Jani vymyšlenou přezdívku : Kuře. Už ani nevím, jak to vzniklo, asi proto, jak poskakoval, když běžel :).
Od té doby, co se odstěhoval, jsem o něm neslyšel.
Láďa, první bydla, dostal nápad, jak ušetřit na bydlení, přizvat třetího člověka, kamaráda, kterého znal. Byl to fotbalista a futsalista. Futsal hrál asi u nás v ČR a fotbalem, který hrál v Německu, si přivydělával. Aspoň myslím. Byl to pohodář, který na bytě moc času netrávil. Co mně na něm zaujalo, byla jeho monstrózní hříva, kterou mněl většinou v culíku. Když to pak z culíku vybalil, tak musím konstatovat, že nic takového jsem v životě neviděl :D. Ostatně, mytí hlavy mu dávalo sakra zabrat :). Nakonec odešel, myslím, že jel někam studovat. Od té doby, co se odstěhoval, jsem o něm neslyšel.
Když fotbalista odešel studovat někam jinam, tak Ládík dotáhl na byt jeho spolupracovníka Martina se slovy, že je trochu jiný, ale v pohodě. Martin obdržel přezdívku Marvin z legendy "Stopařův průvodce po Galaxii". Ano, byl to tipický maniodepresivní jedinec, resp. asi jen lehce depresivní. Kdo viděl film, tak bych Martina 1:1 přirovnal k Marvinovi :).
Martin byl vskutku pohodář. Totální počítačový analfabet, který nezvládl ani cv. Výborný tanečník, který tancoval za many na diskárnách apod. Také skládal básně, nyní by mu měla nějaká sbírka knižně vyjít. Jeho básně byly pěkné a hodně složité, nebo jak to říci. Prostě dost slovních spojení, které používal, jsem v životě neslyšel. Nebo to byla hodně složitá přirovnání. Martin byl skutečně hodně svůj a ještě nyní, po několika letech, mi píše, abych mu upravil jeho cv a poslal mu ho na mail.
Martin poznal v Ládíkovi nespolehlivou osobu, kdy ho několikrát zradil. Naposledy asi s bydlením, kdy oba brali spolubydlení jako 100pro věc a Ládík mu před nastěhováním řekl, že už sehnal někoho jiného. To už bylo v době, kdy jsem ani s jedním nebydlel.
Martin se odtěhoval na léto, protože jel domu. Zpět už jsme ho nevzali, protože s náma bydlela Jani. S Marvinem se občas vidím, když něco potřebuje :).
Když k nám nastupovala, měli jsme o ní velmi pochybné myšlení. Jaká ženská by mohla jít spolubydlet ke dvěma chlapům se spaním ve stejném pokoji? Ovšem Jani mně mile překvapila. Byla a je to pěkná divoška, ale rozhodně bych jí nebral jako nějakou povrchní děvu. Jani měla za sebou vystudovanou fotografku a nyní přestoupila do Prahy, dělat si střední školu masáže, líčení apod. Jani měřila 156cm a vážila střídavě 38-42kg. Vypadala a stále vypadá hodně mladě. Takže jsem bydlel s holkou, které bylo 21 a vypadala na 14-15 let :). Všude po ní chtěli občanku a bez jakýchkoliv slov jí všichni prodávali dětské kupony :). Jani vždy říkala, že radši bydlí s klukama, než aby poslouchala holčičí pindání od ženských spolubydlících. S Jani jsem zažil hodně srandy i hodně nesnází (ostatně, tak to je asi s jakoukoli holkou). Masáží jsem si několikrát užil, ale to až ke konci, kdy jsem přestal dělat haury a nechal na sebe vztáhnout její ručičky. Ač by se mohlo zdát, že taková malá holka nemá šanci udělat pořádnou masáž, tak to není pravda. Nakonec odešla studovat zpět do své rodné vesničky a tudíž se i odstěhovala. Jsme spolu stále v kontaktu. Občas si voláme (jednou za několik měsíců), občas přijede s přítelem do Phy a nechám jim byt na víkend. Když jsme spolu spolubydleli, tak jsme spolu byli stále, protože ona nikoho v Phe moc nenavštěvovala, takže jsme po večerech jen kalili a povídali si. Víme o sobě hodně důvěrností a myslím si, že náš vztah přešel od kamarádství k přátelství (ve smyslu dobří kamarádi) a tak to mezi náma ani nezanikne.
Když odešla Jani, tak jsem si opět podal inzerát, abych někoho sehnal. Začínalo léto a všichni studenti vymizeli. Ozvala se mi Slovenka Dudu a Petruš z Mostu. Nakonec jsem dal přednost Petruš s tím, že ať se mi Dudu ozve v případě, že nesežene nějaké bydlení. To skutečně nesehnala a ozvala se. Zeptal jsem se tedy Petruš, zda jí nebude vadit bydlet ještě s holkou. Nevadilo. Myslím si, že jsme byli celkem dobrá parta. To si ostatně zasloužilo i nějaký ten zápisek v blogu : Jak se bydlí s dvěma holkama v 1+1. Není tedy co říci. Dudu ke mně šla s tím, že u mně bude jen dočasně, než jí uvolní jeden byt. Petruš s tím, že bude přes léto brigádničit a pak jede domu. Nějaký čas jsme všichni spolu udržovali aktivnější kontakt. Odstupem času to tichne. Nikdo nemá čas. Petruš poté byla tím důvodem, proč jsem si založil na facebooku účet, který používám čistě jen jako wraper pro nahlížení do jejího účtu a novinek, které jí provázejí. Dudu se po nějaké době přitížilo a přišli jí na to, že má Crohnovu chorobu. Né úplně vážný stav, ale celoživotní dieta apod. Odešla tedy z velmi stresující práce a nakonec se vrátila domů na Slovensko, kam jsem byl několikrát pozván. Jelikož bydlí pod Nízkýma Tatrama, tak toho určitě využiji :).
Kamarád u mně pár měsíců pobyl, než si najde něco vlastního. Na bytě skoro vůbec nebyl, jen přespával, přítelkyni také ne, ale prostě chtěl vlastní pokoj (místo 3500,-Kč platit měsíčně tak 4-5000,-Kč). S ním jsem byl zadobře vždy a snad to i tak zůstane. Později si pronajal celý byt a jako spolubydlu jsem mu domluvil Marvina :).
Velký pohodář a kliďas. Po vysoké šel makat. Zabývá se myslím revizema elektráren. S Vencou jsme se na bytě moc nepotkávali. On měl přítelkyni a tak byli stále spolu, nebo na nějaké akci. Já měl také přítelkyni, takže tak. Na víkendy jsme na bytě také skoro vůbec nebyli. Takže jsme se potkali tak 1-2x týdně, prokrafali pár hodin o novinkách a šli spát. Vencu jsem přivedl k Trackmanii, kterou jsem do té doby nehrál (nehrál jsem nic), ale chtěli jsme dát něco po síti a tak jsme dali po netu Trackmanii, o které jsem věděl už předtím a několikrát jsem jí i zkoušel. Nakonec se nám oběma zalíbila a tak jsme pár večerů propařili :). Celý příběh skončil nakonec tak, že přítelkyně dala rozkaz, že budou bydlet spolu :). Získala byt po nějakém příbuzném, takže asi tak. Venca odcházel se slovy : "Maxi, já bych to klidně s tebou další rok vydržel, no, ale ... :-/". Oba si dobře rozumněli, tak doufám, že jim to stále vychází. Občas jsme ve čtyřech zašli i do divadla, nebo do kina. Současný stav je takový, že se s ním nevídám. Nikdy neměl moc volného času a ani já. Většinou jsme své volné časy nedokázaly sesyncovat, abychom spolu podnikli nějakou akci. Takže asi tak.
Dvoumetrový hubený čahoun, který byl kuchař. Nicméně už při nástupu říkal, že doma nevaří. Byl bez práce, ale prý si jí hledá a má dostatečné finanční rezervy. Měl svého notebooka a stále smažil Counter Strike Source. Občas juknul na jobs.cz apod. na nějakou práci. Po týdnu jsem si z něj udělal klasickou trapnou srandu, na kterou v dnešní době nemůže nikdo skočit. Když zadával heslo do PC, tak jsem mu řekl, že vím, co má. Když se opáčil : "a co?", tak jsem pravil : "Máš tam 8 hvězdiček" a on : "Nene, mám tam samý čísla". To mně dostalo na kolena :D. Jemu to pak také došlo a rozběhl se proti mně, ale nakonec se zarazil. Když jsem vycházel z paneláku, tak najedou "plác" a za mnou byla louže. Pomyslel jsem si, co to za debila leje z okna vodu, nebo někomu spadl kýbl? A pak slyším : "Do prdele, vedle." Ano, bydla čouhal z posledního patra a asi nepočítal, že voda nějakou chvíli letí, takže se ntrefil. Nechalo mně to klidným a šel jsem s posměchem dál. Ovšem pak nastaly obavy. Už po týdnu spolubydlení je nějak moc otrkaný a vůbec ke mně nechová nějakou úctu a doufal jsem, že se to nezhorší.
Po asi 14 dnech mi sdělil, že je gay a že ho vlastně živí jeho přítel, kterému je asi přes 40 a má děti a nějakou firmu. To jsem byl šťastný. Vždy jsem si přál spolubydlet s nějakým gayem a dozvědět se jeho příběh : Kdy na to přišel, co nato rodiče, co nato kamarádi, co nato okolí, jak se hledají přítelové atd. atd. Bohužel, nikdy na toto nedošlo. Příslibil mi, že si o tom někdy popovídáme, ale to už se pak nestalo. O měsíc později jsem se od něj dozvěděl, že je skoro vyléčený gamebler a že se mu o finance stará přítel a on nesmí mít nic u sebe, jinak by to hned prošustroval. Že prý nebyl problém ještě v den výplaty jít do herny a celou jí tam nechat. Když ho známý dokopal k práci (vaření na Staroměstským) , tak mi sdělil, že byl vlastně bez práce přes rok a asi jí ani moc nehledal. Aspoň mně drželo stéblo naděje, že už nějakou práci má a že má přítele, který se o něj stará, takže se nemusím zatím ničeho bát a neměl bych mu křivdit, když se svěřuje.
Byl jsem s přítelkyní nakupovat v Bauhausu. U ní jsme vyložili nákup, peněženku jsem měl myslím stále v batohu u bundy. Dal jsem z obou boků flašky s vínem, nahoru cukroví a vyrazili jsme spolu za známýma. Cestou bylo docela naboucháno v busech, tak jsem držel batoh v ruce. U známých jsem na lině vyložil flašky a cukroví. Už si ovšem nevzpomínám, zda tam byla peněženka. Nicméně zipy na tašce nebyly pootevřené a peněženka byla předtím na dně batohu a z boku flašky, nahoře bunda a cukroví, to by žádný zloděj v buse nedal. Na lině by mi také nemohla vypadnout, to by bylo jako pěst na oko. Cestou zpět k přítelkyni bylo všude prázdno. Když jsem si u ní vyndaval bundu, nevím, zda jsem měl peněženku. Mám takové tušení, že tam byla. Cestou domu bylo také všude prázdno. Doma jsem si peněženku nezkontroloval a šel rovnou spát. V noci kolem 2h ráno mně vzbudil bydla, když šel domů. Ale na bytu byl jen na otočku, šel kalit. Nicméně jsem měl divný pocit a byl jsem nervózní, což nikdy nebývám, nevím proč. Ráno kouknu do tašky a peněženka nikde. Měl jsem v ní všechny doklady + náhradní fotky na občanku + něco málo přes 2000,-. Peněženka byla kožená. Celý den jsme jí hledali, na bytě, u přítelkyni, u její přátel. Bydla dělal, že o ničem neví. Šel jsem nakonec na policii. Celou dobu jsem podezříval bydlu, ale neměl jsem sebemenší důkaz.
Po asi měsíci jsem měl zařízenou novou peněženku a doklady. Vybral jsem z automatu 800,-, v Albertu jsem zaplatil přesně 203,-. Zkontroluji peněženku, jdu spát, ráno vstanu a v peněžence 400,-. Další den jsem si ještě všiml, že mi z batohu zmizely i stravenky (asi za 2-4x 40Kč). Mluvil jsem o tom se spolubydlou, všechno mu řekl, že si myslím, že mi vzal peněženku a že mi vzal i ty 200,- a možná ještě něco(moc jsem si many nehlídal, takže je dost možné, že mi vybíral drobáky pravidelně). On pařil tradičně CSS, vypadal dost nervózně, jen se pozastavil a řekl : "Maxi, to bych ti neudělal, taková kurva nejsem." a pařil dál. Žádná obhajoba, žádný koukání do očí apod. Všechno mi bylo jasný. Tak jsem ho požádal, ať si hledá nový bydlení, že na to má měsíc a že já mu prostě už nevěřím ani slovo. Od té doby jsem si začal všechny věci každý den x krát kontrolovat a všechno jsem si začal hlídat. Náš vztah se nijak nezměnil, chovalili jsme se k sobě stejně, jen u něj jsem pozoroval, že už není tak často na bytu a trochu se mi vyhýbá. Později jsem měl pocit, že to s ním i vzdal jeho přítel, protože se správou jeho financí ujala jeho maminka.
Celou věc jsem vzal celkem pozitivně. Dozvěděl jsem se o bezpečnostních mezerách v zabezpečení mého účtu, naučil jsem se několik věcí a konstatoval, že mně přípravil minimálně o 3500,-Kč a hafo času, což bych mohl brát jako měsíční nájem, který mi dával. Z finančního hlediska se mi jeden debil z osmi stále vyplatí, než abych platil každý měsíc všechno sám.
Aneb : "Dokud neskončím s nožem v zádech, tak je to dobrý, no ne? :D."
Opět jsem si dal inzerát a číhal. Padnul mi lehce do oka 50 letý policista, ale ten věk se mi zdál moc. Kolega v práci, ať ho vezmu, že konexe u státních je neocenitelná (nevěděl jsem a nevím, zda byl státní, nebo měšťák). Ale víc, než nějaká konexe, mně zajímalo, proč je v takových letech v takové situaci. A kdybych ho vzal, tak by mně spíš zajímalo dění a příběhy ze služby. Nakonec jsem ho nepřijal a čekal, až se ozve někdo mladší. Pár lidí se mi ozvalo, ale všechno padlo (po prohlídce bytu se neozvali). Nakonec jsem vzal 48 letého človíčka. Takže docela velká změna oproti původním bydlům. Je dosti upovídaný, zcestovalý (dřív měl dost many a tak cestoval) a protože teď nemá skoro nic, tak si vzhledem ke svému skeptickému stavu vysloužil přezdívku "Marvin2" :). Člověk to je plný energie, úsměvně nerozhodný, hodně se mi ze začátku svěřoval (hlavně po pár pivech) až se druhý den tloukl do hlavy, co na sebe nevyžvanil. Tak uvidíme, jak to s ním dopadne. Ničeho se nebojím :)
Na závěr bych chtěl jen podotknout, že vzhledem ke ztrátě peněženky, můžete očekávat zápisek, jak se vypořádat a co dělat v případě kompletní ztráty dokladů. Takže příště .
Se spolubydlícíma jsem měl i spoustu jiných zážitků, které jsem nepopsal a ni to nezamýšlím (většinou z toho důvodu, že by to byla nějaká moje, nebo spolubydlícího osobnější věc, kterou by nebylo dobré brát na veřejnost, ať už by byla dobrá, nebo špatná). Také jsem rád za každého spolubydlu, co jsem měl. Všichni mi něco nemálo dali.
A jak si na tom stojíte vy? Jaké máte zkušenosti? A co si o tom myslíte? Podělte se :).
Tiskni
Sdílej:
Na jeho adresu jsem nakonec napsal i jeden článek, na který nejsem moc pyšný,Teď na to koukám... Ty jsi teda docela hajzl...
Žádná obhajoba, žádný koukání do očí apod.Dívání se do očí kupodivu není známka upřímnosti, ale to je na složitější studii nonverbální komunikace (doporučuji knihu: How to read a person like a book)
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.