Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 22:54
Byl jsem hostem na islámské svatbě I.
29.6.2006 18:03
| Přečteno: 3672×
| poslední úprava: 3.1.2008 19:11
Inspirován vynikajícími blogy Jana Jílka z cest, nedalo mi, aby se též nepodělil o nevšední čerstvý zážitek
z islámské svatby, na kterou jsem byl pozván.
Na cestu do jámy lvové jsem se vydal se svou dcerou,
která se s budoucí nevěstou znala už mnoho let. Kromě toho s námi cestovali manželé ve středním věku z Brna,
kteří nám byli však představeni až po příletu.
Ten nevšední zážitek už začal již v Praze na letišti, kdy s námi čekali na letadlo záhadní
šejkové v bílých hábitech a naboso, kteří jedli spoustu čokolády. Zjevně to Turci nebyli.
Jeden z nich přistoupil ke mně, aby mi nabídl - hlavně abych dal té krásné dámě vedle mne
(dcera se jim zjevně líbila, ale jako Arabové si ženu nedovolili oslovit přímo) a já jsem stěží
zadržoval smích.
Čekal jsem, že mi za ni začnou nabízet velbloudy, ale naštěstí se mělo už
nastupovat do letadla.
Další zážitek přišel ihned po přistání v Istanbulu, do běla rozpáleném červnovým sluncem. Cesta k našemu hotelu, který pro nás objednal otec nevěsty, byla dlouhá asi 60 kilometrů,
nicméně trvala 6 hodin.
Otec nevěsty jel první, nevěsta řídila druhý vůz, nádherné Audi s klimatizací a automatikou, to dostala od
táty k narozeninám před 2 měsíci. Moje dcera s deset let starým Roverem jen tiše polykala závistí.
Nevěsta očividně auto neměla v ruce, ale to nevadilo, tatík jel jak o závod,
přejížděl z pruhu do pruhu a ona se potila a snažila držet balanc mezi drožkami a pouličními prodavači zmrzliny,
kteří se motali před auty a zoufale se snažili prodat aspoň Eskymo. Pak přišel most přes Bospor a provoz
zhoustl. Silnice sice měla pět pruhů, ale vešlo se tam aut deset. Co mělo kola, jezdilo po krajnici a pravou
stranou ve svahu, levou na cestě.
Zapnuly se blikačky a klakson a jelo se nonstop. Ale to nejlepší
teprve mělo teprve přijít...
Když už jsme si kolem půlnoci libovali, že to konečně jede, dva mikrobusy před námi zastavily a vystoupilo z nich
asi 15 lidí. Se zájmem jsme sledovali, co mají vlastně v úmyslu. Ti lidé v hnědých hábitech si klekli do svahu a
začali se hlasitě modlit, hluboce se klanět se a vzývat Alláha. Asi proto, aby zapršelo nebo
aby jim ta rachotina dojela do cíle. Nevím. Ale každopádně vytvořili další kilometr kolony aut
a svým hlasitým kvílením přehlušovali klaksony aut rozčílených řidičů.
Když se překonala tahle překážka,
dojeli jsme do nějaké restaurace,
abychom si odpočinuli. Já osobně už bych se viděl nejraději v posteli, ale hostitele nebylo možno urazit.
Tak jsem urazil aspoň dvě piva, to mají v Istanbulu vynikající. Cestou jsem stále vzpomínal na přeplněnou
Prahu - to je u nás stále procházka růžovým sadem. Město, čítající 16 milionů lidí vás spolkne jako malinu.Jede se desítky kilometrů a stále stejný obrázek - mrakodrapy jako na Manhattanu, mezi nimi mešity a
malé domky, zvláštní koktejl supermoderní techniky s prastarým duchem Orientu. Neuvěřitelné, co
se za 4 roky, kdy jsem v Istanbulu nebyl, se dokázalo postavit.
Konečně jsme byli na místě, půl třetí ráno. Teď jsme teprve měli pořádně povečeřet. Taková večeře,
to je v Turecku obřad, to není nic "na stojáka", všechno nejméně pět chodů. A dvě hodiny. Naštěstí jsme
měli jeden den oddechu, který jsme strávili u bazénu ve stínu ovocných stromů. Prostě balada.
Pak přišel
den svatby. Ale ouha - to není jako u nás: Vlastní svatební hostina, která obsahovala zároveň i svatební
obřad, začínala až v 8 hodin večer. Otec nevěsty - své jediné dcery, si nechal svatbu něco stát:Obřad
se konal ve vojenské akademii, kterou využívá jen místní generalita, ale díky svým známostem umožnil tam
nahlédnout i nás.
Hostů bylo přes 250. My cizinci (včetně váženého hosta z Taiwanu) jsme seděli na
prestižním místě vedle přímé rodiny nevěsty a ženicha, hrdý táta se pyšnil před příbuzenstvem tím,
že má na svatbě mezinárodní účast, což nás nesmírně pobavilo a jemu zvedlo prestiž v rodině.
Byl nesmírně rád, že nemusí sedět pohromadě s bratry své manželky, kteří se neustále hádají o dědictví.
Akademie nás uvítala strážnými se samopaly a ostnatým drátem, museli jsme se prokazovat pasy, jejich
čísla měli na seznamu dva týdny dopředu a pouštěli nás po osobní prohlídce dovnitř - bezpečnostní důvody, v téhle oblasti to dost chápu. Konečně jsme mohli vstoupit do hlavního dějiště svatby - slavnostně
vyzdobeného prostranství s květinami. O tom pokračování zase příště.
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
29.6.2006 19:53
Mikos | skóre: 34
| blog:
Jaderný blog
| Praha
Re: Byl jsem hostem na islámské svatbě I.
29.6.2006 22:38
yennefer
Re: Byl jsem hostem na islámské svatbě I.
29.6.2006 23:03
Dag | skóre: 25
| blog:
bzuk
Re: Byl jsem hostem na islámské svatbě I.
30.6.2006 10:44
msk | skóre: 27
| blog:
msk
Re: Byl jsem hostem na islámské svatbě I.
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.