Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 02:09
Kvůli souhře několika okolností (zdravím British Telecom) jsem ve čtvrtek neměl možnost rozumně pracovat, takže jsme se vypravili na výlet do Londýna. Nakonec to vlastně vyšlo úplně ideálně, protože čtvrtek byl zároveň den, kdy jsme měli vyzvednout kamarádku, která tu s námi stráví pár dní.
Vyjížděli jsme z naší vesničky ještě za tmy, takže jsem ocenil, že nás navigace vyvedla z bludiště uzounkých silniček. V Londýně už jsem z ní tak nadšený nebyl. K tomu se však dostanu. Nejdříve jsme museli na letiště do Lutonu...
Kamarádka D. přiletěla „nízkonákladovkou“, které se většinou předraženému Heathrow vyhýbají, jak jen mohou. Nám to velmi vyhovovalo, protože je jednak Luton ze Suffolku mnohem blíže než Heathrow, ale také jsme se nemuseli zbytečně motat kolem Londýna v houstnoucí ranní špičce.
Celou cestu na letiště usilovně lilo, takže se mi nechtělo věřit narychlo vyhledané teletextové předpovědi slibující slunečný Londýn s občasnými přeháňkami. Také mi dost dlouho trvalo, abych si uvědomil, že už svítá – šedivé počasí moc sluníčka na zem nepouštělo. Naštěstí už v Lutonu se ten déšť trochu umoudřil, a proto jsme na další cestu k Londýnu vyráželi klidnější. Než jsme se dostali do centra, už svítilo slunce.
Docela rychle jsme projeli předměstími, a možná proto jsem si až kousek od Madam Tussauds uvědomil, že jsem v navigaci zapomněl přepnout profil cesty na „avoid toll roads“. Došlo mi to až ve chvíli, když se nás ta chytrá krabička snažila poslat do zóny „C“ (centrum Londýna má vymezenou oblast, kde se platí za průjezd). Ani nevím proč, ale od minulé návštěvy Londýna mi utkvělo v hlavě, že poplatky jsou veliké, takže bude lepší se jim vyhnout. Když jsem pak zpětně na webu zjistil, že by to přišlo na 10 liber, asi bychom se s objížděním placené zóny neobtěžovali.
Každopádně jsem tedy krabičce nastavil zákaz vjezdu do placených ulic a na další cestu k London Eye jsme vyrazili menší oklikou. Doprava byla kupodivu docela rozumná, takže jsme se na druhý břeh Temže dostali poměrně rychle. Auto jsme odložili na tříhodinové parkoviště u Tesca ve Vauxhallu a vyrazili podél řeky k londýnskému ruskému kolu. Dali jsme totiž přednost jedné projížďce v kabince a následnému výletu lodí před uříceným běháním od atrakci k atrakci. Nejenže už jsme ta hlavní londýnská turistická lákadla viděli dříve, ale hlavně bychom toho stejně za jeden den moc nestihli.
Při pohledu z dálky jsem chvilku pochyboval o tom, jestli je kolo vůbec v provozu, ale to jen proto, že se otáčí tak pomalu. Když jsme k němu přišli, zalitoval jsem, že nemám čas na právě probíhající výstavu Star Wars v County Hall. Hned vedle byl Salvador Dalí – třeba příště. Slunce svítilo, kolo se točilo a kamarádi L. a R., kteří tam s námi také byli, se na poslední chvíli přiznali, že mají strach z výšek a na kolo je nikdo nedostane.
Šli jsme tedy sami a dohodli se, že společně půjdeme na projížďku lodí, která měla být asi hodinku po „přistání“ kola (London Eye provozují – prý se ztrátou – British Airways, takže jednomu veletoči se říká oficiálně říká „flight“ – je to asi jeden z mála letů BA, kde spolehlivě funguje mobil...). V kabince nás bylo pouze pár a počasí bylo v tu chvíli nádherné, takže jsme si to užili. Od té doby už to však šlo s výletem z kopce.
Především jsme si vzpomněli na auto, kterému na Tesco-parkovišti zbývala necelá hodinka. Nikdo z nás sice moc nevěřil tomu, že tu parkovací dobu opravdu kontrolují (mašinky na vydávání lístečků vypadaly, že jsou již dlouhou dobu mimo provoz, i když jednu nebo dvě CCTV jsem tam zahlédl), ale pokutu 70 liber se nám riskovat nechtělo. L. a R. se však nabídli, že tam v čase zbývajícím do odjezdu vyhlídkové lodi dojdou a přeparkují.
Když vyrazili, dal jsem si vafli s čokoládou a M. opečenou bagetu. Neuhlídali jsme bohužel D., která si i přes kašel a chřipku dala zmrzlinu, což jí asi moc neprospělo. Hodinka utekla jako nic a L&R pořád nikde. Nervózně jsme překáželi u vchodu na nástupní molo a vyptávali se zřízence, jak dlouho na nás ta loď ještě počká. Měl s námi pochopení, ale loď zdržet nedokázal. Nakonec musel vstup na molo zamknout a nás vyšoupnout pryč, abychom měli dobrý výhled na L&R, kteří se (celí uhnaní, zpocení a zničení) vrátili asi o půl minuty později.
Rozhodli jsme se počkat na další plavbu, ale tím se také posunul čas našeho odjezdu. Začínalo být jasné, že za světla z Londýna neodjedeme. Projížďka po Temži se západem slunce však byla pěkná. Až při zpáteční cestě k autu nám ostatním došlo, jak daleko to vlastně L&R utíkali. Pak už jsme se nedivili, že nemohli popadnout dech. A že byli opravdu otrávení, když se ukázalo, že loď ujela a oni se hnali zbytečně.
To nejlepší nás však ještě čekalo. Po dlouhém a nerovném zápase s navigací jsme se totiž z Londýna vymotali až po hodině a půl. To už byli všichni polomrtví. Postupně se totiž ukázalo několik nedostatků, kterými navigační aplikace trpí. Také se ale ukázalo, že jsem hlava děravá, neb jsem nejprve zapomněl přepnout profil cesty z nejkratšího na nejrychlejší a potom ještě z pěšího na automobil (s navigací jsme totiž blbli při procházce odpoledne). Dohromady tyto všechny problémy způsobily dost dlouhé bloudění. Velmi jsem si nadával, že jsem z domova nevzal normální mapu Londýna, podle které jsem se dříve orientoval bez potíží (využít navigační krabičku jako obyčejnou mapu se totiž ukázalo jako skoro nemožné).
Dojeli jsme až po deváté, takže prostě bylo nutné si dát ještě před spaním skleničku horkého punče, který jsme si tu tolik oblíbili. Moje milá jej připravuje tak dobrý, že se prostě nedá odolat. Naordinovali jsme ho tedy také pro D. jako ten hlavní a nejlepší lék na chřipku, kašel, únavu i všechny smutky světa.
Tiskni
Sdílej:
24.11.2007 10:48
vencour | skóre: 56
| blog: Tady je Vencourovo
| Praha+západní Čechy
Na youtube jsou k mání.
23.11.2007 16:24
Jan Drábek | skóre: 41
| blog: Tartar
| Brno
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.