Možná je to tak...

26.1.2006 01:46 | Přečteno: 1361× | poslední úprava: 27.1.2006 01:23

Za více jak dvacet let praxe Jógy, psychoterapie, zkoumáním nejrůznějších „duchovních” systémů, duševních hygien, stravovacích teorií a všech zaručených diet, jsem dalek toho abych většinu těchto teorií bral naprosto vážně. Pokud nějaké vážně beru.

V podstatě se dá říci, že jsem všechny teorie opustil. Mám tři psychoterapeutické výcviky. Každý z nich trval několik let a nebyly to žádné obskurní podniky. Absolvoval jsem PPF (Pražská psychoterapeutická fakulta). Mám střední školu a dva výuční listy. Vyrostl jsem na ulici. A přiznám se že tu ulici, nejrůznější zaměstnání, která jsem v průběhu let vystřídal považuji za mnohem důležitější než všechny ty školy a výcviky, co jsem absolvoval.

Během té doby, zhruba asi dvaceti let jsem přečetl za tu dobu stovky knih, vyslechl desítky „autorit” poznal tisíce lidí. A přesto. Nejdůležitější dovedností, kterou jsem se v životě naučil je gramotnost. Číst a psát mi poskytovalo a poskytuje možnost si vybrat, co číst chci a co číst nechci. Vzdělávat se podle svých představ. To je pro mnohé učitele naprosto nepředstavitelná drzost. Nepředstavitelná drzost, že nepovažujete jejich favority za své vlastní. Tedy pokud máte tu odvahu a drzost to zaznamenat a vyjít s tím na světlo.

Ale vrátím se k těm teoriím. Existuje několik desítek případně i stovek psychoterapeutických teorií, škol směrů. Co se Jógy týče, tam je to obdobné. O stravovacích teoriích a dietách je škoda mluvit. Poznal jsem desítky psycholožek, psychiatrů, nejrůznějších cvičitelů. Většina z nich měla jedno společné. Byli přesvědčeni o výjimečnosti metody, kterou učí, a velmi Často o výjimečnosti své vlastní. Tvářili se a ještě tváří jako neochvějné autority. Bohužel je jich jen velmi málo, o kterých se to skutečně říci dá.

Tito „guruové” se zabývají Jungem, Pearlsem, Rogersem, Říkají taková moudra jako: „Freude, Freude, stejně na tě dojde”. Ovládají základní literaturu východní filozofie, citují autory v originále, bezproblémově vám vyjmenují téměř cokoliv. Jen ta samotná cesta jim většinou chybí. Jsou experty na pravdu a na život. Ale na život, těch druhých. O svém vlastním to vždy říci nemohou.

Vzpomínám si na jednu takovou velmi „osvícenou” paní, učitelku jógy, co jsem ji jen nešťastnou náhodou rozbil sklo na pultě. V jejím obchodě. V Jamě-Nijamě, což jsou vlastně prvé dva kroky v Radžajóze zabývající se etikou a morálkou, se v těch krocích mimo jiné mluví o sebeovládání. Tapas=sebeovládání. To sebeovládání o kterém krásně mluvila a učila maminy, co se scházely u ni v klubu jógy, nebo jak tomu říkala.

Z hlediska toho co učila byla tohle naprosto nepodstatná záležitost. Ale skutečnost byla taková, že jsem se o sobě v momentě kdy doznělo řinčení skla, dozvěděl velmi nelichotivé věci. A to jsem byl střízlivý, umytý a navíc okamžitě jsem ji nabídl náhradu. Zřejmě ten den měla mizernou karmu. Takových z mizernou karmou jsem potkal v životě víc. Je to vždy smutné.

Jo a ta paní samozřejmě , když jsem ji upozornil na lehký rozdíl mezi slovy a skutky mě vážně už ráda nemá. Možná i já mám v tom případě mizernou karmu.

Ona a ji podobní mají jedno společné. Vznešenými slovy hovoří o pozitivní teorii, pozitivním myšlení, o karmě a jiných věcech. Mluví o tom hlasem tichým, rozvážným. Na tváři nehynoucí laskavý úsměv a slovo láska za každou druhou větou. Reinkarnace, psychoanalysa, zazen, meditace, relaxace. Mluví hezky, mluví tiše. a to je asi tak všechno. Jsou to moji oblíbenci.

Vševědoucí jedinci s jasným morálním a emočním postojem. Nikdy neváhající a na vše mající odpověď. Citují autority, Na své bližní pohlížejí s laskavým pohledem, chápou každého zbloudilého jedince. Tedy než to mají osvědčit.

Vědí jak to myslel Buddha, vědí co by řekl Kristus, skromně naznačují obtížnost cesty, po které je nutné jít a již velkou část mají za sebou. Interpretují vaše slova, vaše skutky nejrůznějšími vysvětleními a běda, když dáte najevo, že máte jen hlad a jste zamilovaní, nebo se obyčejně zlobíte. A navíc máte svůj názor a svůj postoj v té záležitosti. Oni přece hledají jakýsi vyšší smysl a jsou zaštítěni duchovní autoritou.

Tyhle vždy velmi potěším, když jim na jejich vyprávění o putujících světcích jen tak mimochodem sdělím, že mám za sebou asi dvacet let praxe jógy, psychoterapie a několik asi třítisícových pěších cest. O těch pěších tisícových a kratších ani nemluvím. To jim skutečně udělám radost. Navíc když zjistí, že nejsem zrovna přívržencem humanitního vzdělávání, a za velké filozofy považuji lidi z fyziky a kvantové mechaniky. A biology a ekonomy považuji za mnohem lepší znalce lidské povahy a duší než psychology nebo učitele jógy. A nevidím všechny lidi jako patologické případy.

Nevyvracím jim jejich omyly o závislosti. Nevyvracím jim to z toho důvodu, že chtějí slyšet jen to co jim řekli jejich autority. Chtějí slyšet tisíckrát opakované myty, které zapadají do jejich teorii a představ. Ztrácel bych čas jejich vyvracením.

Jako nevyvracím mladým psycholožkám, že nevědí všechno. Že hlad je hlad a láska je láska a není to nic jiného něco symbolizujícího. Nesnažím se je přesvědčit že rada je někdy naprosto zbytečná námaha. Někdy hlasité zvýšení hlasu je naprosto jednoznačné vymezení hranice, kterou žákovi, klientovi nebo pacientovi prostě nedovolíme překročit. Není to ani ponižování, ani zastrašování, ale prostá informace, typu „vodsaď až pocaď”

Ani nevyvracím některým jógovým učitelkám, že učit relaxaci za pomoci meditační hudby je podstatně méně efektivní než bez muziky a za pomoci prostého civilního projevu. Protože muzikou se sice dosahují rychlé výsledky v daný okamžik. Jenže žák potřebuje umět základ. A tomu se za pomoci rychlého přeladění v souvislosti z podprahovou muzikou ani hypnotickým hlasem nenaučí. Bude mu proto tu chvíli dobře, ale sebou domu si to nevezme. Je potom závislý na lektorovi.

Některým není možné ani vysvětlit, že nejde o to aby všichni viděli, jak jsou oni jako terapeuti, učitelé úžasní a moudří. Ale aby žáci, klienti a pacienti viděli jak se má žít a jak se život má zvládat. Obsáhlé teorie o reinkarnaci, psychologii, zvládání sebe sama jsou dobré pro žáky aby měli právě jen ten teoretický základ, ale nejdůležitější je, co skutečně opravdu umějí použít v praxi.

Aby se jim tou praxí ulevilo, případně vedlo lépe. Teorie, nikoho nenaučí ani cvičit, ani žít v abstinenci, ani zvládat životní zátěž. Teorie je dobrá na pochopení souvislostí, víra k tomu abychom měli naději, a skutky abychom žili podle svých představ. Nejlépe jak jsme schopni.

Apoštol Jakub říká v jednom svém listu: „Někdo z vás řekne. Jeden má víru a druhý má skutky. Tomu odpovím. Ukaž mi svou víru bez skutků, a já ti ukáži svou víru na skutcích”

Nakonec, ale musím říci jedno. Je i mnoho těch na které se to co zde bylo napsáno nevztahuje. Naštěstí. Na začátku každého problému je prý pýcha. A zdá se mi, že tohle tvrzení moc nekecá. A musím říct, že z vlastní pýchou se peru pořád. Problémů mám taky dost. A těch mých skutků taky nic moc. Hlavně po ránu. Přílišnou laskavostí taky netrpím. Konečně moje hlavní terapeutická a učitelská zásada je „Laskavé zacházení nikam nevede” Jo jo.

       

Komentáře

[Isah]

Mladým psychologům a terapeutům nezbývá ani nic jiného než aby se opřeli o berličku teorie. Nemají dostatek vlastní zkušenosti, ze které by mohli vycházet a povětšinou ještě ne zcela vyvinutou schopnost zralé sebereflexe. Je to pochopitelné. Jsou mladí. Doporučení, že PT by měl člověk praktikovat po 30 mám své opodstatnění. Jejich odborné sebevědomí vychází tedy hlavně z teorie než se pak otrkají v praxi. Na druhou stranu znám mnoho terapeutů bez ,alespoň teoretického bazálu, což je pak také dost otřesné.BTW, PPF jich svého času plivala dost a dosud v tom pokračuje. Růžička se Skálou vědí na čem vydělat.

Lidí, kteří mají přirozené nadání dělat tuhle práci mnoho není.Naštěstí jsou laičtí PT, kteří se k terapii dostali třeba po zkušenostech se svým problémem a ti již vycházejí ze sebe a učí se i od klientů. Ti si nepotřebují již nic dokazovat.

Rychlokvašní terapeuti za nic nestojí. A je úplně jedno, jakou školu či směr vyznávají. Nemají soudnost.Bez kvalitních teoretických základů a supervize se terapie stává nebezpečnou zbraní a vážnými důsledky pro klienta.

V tomto je psychoanalýza skvělá. Vzdělávání je natolik drahé a časově náročné, že sítem rychlokvašky neprojdou.

[Jan Jílek]

Paní kolegyně, Skálovi a Růžičkovi zatím nesaháte ani po paty. U obou jsem dělal výcvik. A to že otevřeli PPF, to byl počin málo zatím ještě zhodnocený. A "laičtí" terapeuti? Tenhle termín neznám. A o těchto lidech chodím přednášet. Něco málo o tom vím. -)))Buď jsem terapeut a nebo jsem laik. Psychoanalýza je teorie, která hezky vypadá a jinak nic, postuláty kauzality patří přesně k tomu co je radno opustit. Jinak můj osobní výcvik trval devět let. V Jogovém mě učitel vedl šest let. A ještě to pořád neznamená, že roky zaručí výsledek. I v psychoanalytickém výcviku jde mimo jiné o peníze. O peníze školitele. I u těch takzvaných laických terapeutů ani zkušenost ještě nic neznamená. I oni mají potřebu si dokazovat. Dobrý abstinent vůbec neznamená dobrý terapeut . Například.

[vencour]

Promiňte pane, ale délka učení ještě nemusí vypovídat o kvalitě.

Vy myslíte, že příčina a následek neplatí? Že jsou takové případy, když ... postuláty kauzality patří přesně k tomu co je radno opustit ...? A v jaké souvislosti? Že je člověk nevypočitatelný? Asi ano, ale pořát ještě je ty vliv genů, výchovy, okolí, hormonů - takže něco se dá odhadnout.

Potřeba si dokazovat? Proč? Pokud si terapeut musí něco dokazovat, tak bych řek, že něco není v pořádku, ne? Tak jako má církev Desatero a k tomu mraky dalších příkazů - nestačí jí to jednoduché, musí si vše omlouvat a hledat výjimky? Stejně tak když je někdo nad věcí, je už terapeutem, tak by měl naslouchat, zapomenout na sebe a řešit dotyčného pacienta = takže si nic nedokazovat (co jsem přehlíd?).

[vencour]

Známá je účetní, říká, jak absolventi jsou nepoužitelní, vědí sice, jaký byl HDP v roce x v zemi v latinské Americe,ale jak něco převést v účetní osnově, to už ne.

To mi přijde stejné jako zde uvedený popis s absolventy nějaké fakulty - jsou to ještě moc mladí zajíci na to, aby zasahovali do něčeho tak zásadního, jako je lidský osud.

Druhý pohled je - jen ať si při tom všem nabijí ústa - aspoň se budou mít z čeho poučit, zjistí, že není vše tak jednoduché, jak škola říká. Čili pokud člověk na ony nezralé "pomocníky duše" zásadně nespoléhá, tak se ještě tolik neděje (má ještě dost kontroly nad sebou samým).

Je to i tom, že někteří lidé potřebují vedení za ručičku a někerým stačí "světlo na konci tunelu", někteří by měli mít po boku nějakou zkušenostmi otesanou kapacitu a těm druhým stačí i ten naivní čerstvý absolvent, protože si vzájené poznatky filtrují přes selský rozum atd.

[David Jaša]

Njn, když už si člověk myslí, že má něco zvládnuté (třeba ego ), tak by měl radši přestat myslet a jít s pokorou něco dělat.

Díky za vaše blogy. Jdu dělat...

[Dag]

Pěkné. Rámakrišna měl bajku o strašném hadu hubícím lidi, který se setkal s guruem a ten jej seznámil s ahinsou -- neubližováním. Had byl nadšen a přijal. Lide, když zjistili, že had už neútočí hada týrali a málem zabili. Pochroumaný had se dovlekl ke guruovi a ten se ho ptal, proč si to nechal líbit „Vždyť jste mi to naučil!“, Na to had. „Řekl jsem ti, že nemáš kousat, ale proč jsi nemohl alespoň syčet?“ Na to guru. :)

Někdy jsou výsledky jogy a psychoterapie opravdu problematické. První někdy posílí sebelásku a druhé naučí člověka rafinovaně omlouvat vlastní lumpárny. Alespoň, co tak vídám a vídal jsem.

Jó, ta póza laskavého mudrce. Také si musím dvakrát denně sám nafackovat a stejně to vždy nepomůže. Pokud ty facky neveme za mne život sám. :) Pokud víme, že je to jen póza, tak to ještě jde, a je snad naděje.

[Salutis]

Vďaka za veľmi pekný zápis. Vďaka.

[ND]

Kdyby tenhle blogpost prošel stylistickou a gramatickou korekcí, tak by se dal klidně publikovat na papíře. Jen tak dál, časem to třeba bude na brožurku pro mladé psychoterapeuty:)

[Jan Jílek]

Gramatiku flákám, styl neměním. -))

[Dunric]

Moc pěkné a uvěřitené. Naštěstí jsem si to nemusel zkusit na vlastní kůži, ale škola ulice je skutečně ta nejefektivnější. Kdo se všemožně vyhýbá konfrontaci vlastních představ, ideálů ba až fantazií s tvrdou realitou si zadělává na daleko složitější situaci, až nebude úniku. Naše živočišná podstata nás bude provázet až do konce věků, bez ohledu na to jak vznešenými činnostmi se budeme zabývat.

To docházení na Freudovo učení bych až tak nebagatelizoval Po dekompozici určitého chování se mi pokaždé shodovalo s jeho teoriemi. Tedy alespoň s těmi základy, co znám.

[Jan Jílek]

Psychoanalysa je spousta dobrých postřehů a poznatků, zasazených do mylných předpokladů a souvislostí. Všichni víme že Slunce svítí. Ale dost dlouho lidi předpokládali, že se točí kolem země.

[Dunric]

Sice nevím, který mylný předpoklad jste měl na mysli, ale některé nemusí mít vliv na použitelnost dané teorie v praxi. Neznalost heliocentrismu neměla žádný vliv na využívání sluneční energie nebo na schopnosti zaznamenat dobu svitu a sledovat její cykličnost a spolehlivě ji pak predikovat.

[Jan Jílek]

No a to je na tom to hezké, že ty fakta platí i bez libovolné teorie. Ale vážně. Freud hezky psal a všiml si spousty věcí. Bohužel na jejich základě vytvořil mylnou teorii. Třeba tu o nevědomí a intrapsychických procesech. Konečně původně jsem daseianalytik. Tam se koncept nevědomí vůbec nepoužívá. -))). Pouze skryté motivy a nepoužívá se tam kauzální přístup.

[vencour]

Ono to je i o relativitě, Země a Slunce se vzájemně otáčejí kolem sebe a když nemáte nějaké vztažné soustavy, tak poznáte prd. Tj. jde o to připustit si chybu a nebránit se poznání, nehrát na dogmata, nemít své poznání za uzavřené.

Stejně tak na počátku 20. století se braly zásadní otázky fyziky za vyřešené, chybělo "jen" dobrat otázku atomu a ještě jedno (teď si nevzpomenu). A pak následující objevy skoro rozmetaly všechno dosavadní.

V poslední době (aspoň se mi zdá) se objevuje snaha o "formulování komplexity", chápání problémů v souvislostech, viz třeba proudění tekutin - tj. nic není tak zjednodušené, jak se na škole učíme a nezávisí jen na několika málo proměnných z jednoho oboru vědění.

[David Jaša]

Stejně tak na počátku 20. století se braly zásadní otázky fyziky za vyřešené, chybělo "jen" dobrat otázku atomu a ještě jedno (teď si nevzpomenu). A pak následující objevy skoro rozmetaly všechno dosavadní.

AFAIK záření absolutně černého tělesa (-> Planck a kvantová mechanika) a konstantní rychlost světla (-> Einstein, teorie relativity)

[Michal Kubeček]

Pro neznalé problematiky bych doplnil, že celý vtip té historky spočívá právě v tom, že tu revoluci ve fyzice (a záplavu nových otevřených problémů) způsobily právě odpovědi na ty "poslední dvě zbývající otázky".

[vencour]

Tak tak, prostě vypadalo to, že je potřeba jen dva drobné kamínky v mozaice vyřešit - a pak se (obrazně) zbortilo všechno.

[Heron]

Stejně tak na počátku 20. století se braly zásadní otázky fyziky za vyřešené

Nebraly... I Newton si uvědomoval, že jeho "síla" není úplně OK. Sílu nelze definovat jinak než pomocí síly. Proto musel přijít Einstein, říci, žádná síla neexistuje, vše se pohybuje absolutně rovně v křivém vesmíru (matematiku měl od Riemmana). Hotovo. Síla neexistuje.

[vencour]

Pokud se nepletu, tak Freud = podvědomí a za vším je sex? V tom s ním více méně souhlasím. Jinak teorii neovládám, abych podrobněji posuzoval.

[Jan Jílek]

Jsem rád, že to vidíme podobně. Ale kvůli Einstainovi nezpomenu na Newtona. Tak jako kvůli Bossovi a Heideggerovi nezpomenu na Freuda. Jen jso mi ti Medard Boss a Martin Heidegger bližší a víc s ními souhlasím.

[Isah]

Nemám potřebu ani snahu se přiblížit Skálovi a Růžičkovi, protože tito lidé pro mne mají minimální morální kredit. Na PPF nám 3 roky slibovali, jak zařídí, že nám studium bude k něčemu a po řádném studiu dostaneme třeba i zpětně titul bakaláře. Nikdy jsme se ho nedočkali a další generace studentů také ne. Tudíž absolvované studium nemá v komplexu vzdělávání v psychoterapii žádnou hodnotu. Jediné v čem mi PPF prospěla bylo to, že jsem se rozhodla doplnit si vzdělání akreditované MŠMT a v době, kdy jsem tam studovala, tam ještě přednášeli špičkoví odborníci. Mikota,Černoušek, Poněšický, Čáp, Kožnar, Sokol, Čálek, Chvála s Trapkovou....a tohle mi stálo za to tam chodit, protože přednášky a semináře byly inspirující a rozvíjející ducha. A bylo zajímavé sledovat, jak napříč obory psychoterapie panuje shoda.

Myslím, že se mýlíte. Psychoanalýza funguje. Existují stovky PT škol a směrů a stejně jde všem o jediné. O člověka, který není svázán svými vnitřními démony, který jedná svobodně, leč odpovědně vůči sobě i vůči druhým. Každé škole jde o to, aby její klient vnitřně pochopil a zpracoval své ego a skrze něj se mohl dostat k vyššímu vědomí. Je tomu tak i v náboženství. Ale protože jsou lidé různí, je zapotřebí i širší záběr. Někomu vyhovuje daseinanalýza, jinému KBT, dalšímu Rogers nebo psychoanalýza. Je to o výběru toho, jak a co je pro koho srozumitelné a co ho více osloví v kontextu jeho života.

[Jan Jílek]

Paní kolegyně, až toho v psychoterapii dokážete desetinu toho co Skála nebo Růžička, budete si moci gratulovat. A budete velmi ctěná a vážená. Co se PPF týče, právě že oni dva dokázali zajistit kvalitní lektory vám umožnilo něco málo pochopit. -))

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Vy dva se znate? Ja jen abych spravne interpretoval osloveni pani kolegyne.

[Isah]

Ne, neznáme. To oslovení je běžnou konvencí v psychoterapii.

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Diky. Predstava, ze by se vsichni informatici oslovovali pane kolego/kolegyne je tedy dost desiva

[Isah]

No, ono to i v té psychoterapii vypadá dost tristně. Představte si, že jste student a do kolegy máte ještě hodně daleko. I přesto Vás oslovují "kolego" při různých disputacích. U některých terapeutů mi to oslovení spíše připomíná manipulaci.

[vencour]

Byl jsem malý ucho na vejšce a říkali nám "kolego". Tehdy mi to přišlo trochu divné. Ale dnes z jejich pohledu se mi zdá, že nám chtěli dodat důvěry - a toto je jedna z cest.