Portál AbcLinuxu, 8. května 2025 14:52
Ráno, když jsme vystupovali z autobusu, říkal jsem Ireně, že docent Skála je na tom špatně. Dostal jsem zprávu, že je v krizi. To jsem netušil, že už nežije. Dozvěděl jsem se onu zprávu odpoledne. Nebudu tu psát o svých setkáních a za jakých okolností jsem se s ním setkal. To není důležité. Důležité je že jsem ho potkal a znal. Nebyl jsem jeho pacient, spíš jeho žák.
Kdysi na jednom semináři, kdy jsem se necítil dobře mezi profesionály, kteří tam byli, zatímco já jsem byl nikdo, jen začínající terapeut a abstinující alkoholik, na mě docent Skála ukázal a řekl. „Podívejte se na něj, jestli vydrží, bude z něj soliter mezi terapeuty.” V tom okamžiku jsem to z jeho strany vzal jako profesionální pomoc. Ovšem jen do chvíle, kdy ke mě přišla jedna psycholožka, prohlédla si mě a řekla. „Jestli na vás něco vidí Skála, tak ve vás něco je.” Doufám, že měl pravdu a něco ve mě je. Po celou dobu co jsem ho znal mi byl z nějakého důvodu nakloněn. Byl mi prospěšný a jsem mu za to vděčný. Nemusel a přesto byl.
Tak vám děkuji pane docente. Stále jste mě žádal abych vám tykal a říkal Jaroslave. Nikdy jsem nemohl. Nešlo to. Nejde to ani dnes. V posledních letech jste pro mne byl jedinou mužskou autoritou již jsem byl ochoten uznat. Teď už jsem úplně bez autorit. Ale pokud budu dělat co dělám, říkám jedno. Terapeutická pravidla v režimové terapii pořád platí a jsou nezbytná. To jsem si od vás vzal do svého terapeutického života. Držím se těch pravidel a hodlám se jich držet i nadále.
Dopřej mi Pane,
abych v boji, který jde životem,
našel odvahu riskovat.
A mám-li vyhrát dej:
Aby to bylo vždy podle pravidel,
pravda a čest ať u toho zůstanou vysoko.
A mám-li prohrát dej:
Ať vždy najdu sílu postavit se u cesty,
a pozdravit vítěze, až půjde okolo.
(Karel Poláček.)
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.