Portál AbcLinuxu, 13. května 2025 21:08
Markéta dorazila a hned je veseleji. Dovezla bábovku a zítra prý bude bramborák. Bramborák mám rád. Je zdravý. Je v něm česnek, ten zahání upíry a majoránka. Karel Zich svého času zpíval ...máš chuť majoránky lásko má, její vůni máš... a nekecal. Ženská, co voní po majoránce a mandlích dohromady, je pořádná ženská. Tak jsem si našel voňavou ženskou z velikýma očima. Měla by na ně mít zbrojní pas. Jo jo. Prohlíželi jsme fotky z Chile a Nového Zélandu. A taky nějaké fotky mých bývalých manželek. Ptala se na fotky bývalých milenek. Vysvětlil jsem ji, že ty bud na disk neskenuji, nebo je rovnou mažu. Nedělá to dobrotu. Manželky jsou únosné, milenky už tolik tolerované ne. Konečně stejně mi fota některých milenek mé drahé manželky popálily. Nějak jim vadily. Ony samozřejmě měly své památníčky pečlivě uschované, zřejmě že to asi z jejich hlediska byly opravdové lásky.
Ty moje nejspíš nebyly. Jo ženy v tomto směru mají zcela odlišná měřítka. Neřeším to. Jak už jsem řekl. Fota milenek buď zahazuji, mažu, nebo neukazuji. Tyhle věci jsem se naučil už dávno. Sice někdy svým milenkám vyprávím o jejich předchůdkyních, ale moc štěstí s tím vyprávěním neudělám. Tak i tohle se pomalu odnaučuji. Byly doby, kdy jsem měl pocit, že moje současné milenky sdílí mé nadšení pro krásu a vzhled svých předchůdkyň, ale opravdu je to jinak. Nesdílí. Ženy to mají fakt těžké. Předchůdkyně nemusí a ty co přijdou po nich také nijak nezbožňují. Navíc se musí tvářit jak je jim jedno, že ten, co ho měly ve své moci se jim vymkl. To také není jednoduché udržet glanc. Tvářit se jak jim to nevadí a přitom skřípat zuby, že ten chlap už není v jejich moci a zachovat při tom dekorům to je skutečně fuška.
To už musí chlap ženský fakt ublížit, aby ho nikdy nechtěly vidět. Většinou, jak sleduji to bývá tak, že ona ho opustí, on přežije, najde jinou, na tu předchozí klidně zapomene. Zapomnění je teprve největší jeho provinění. Zapomnění se skutečně neodpouští. Pak se použijí jako poslední argumenty a trumfy děti. Nezhroutil ses parchante, tak děti neuvidíš. Nedělají to všechny, asi to není ani většina, ale je jich docela dost. A potom nastane válka. Tvrdá, nelítostná a ženy v této válce bezproblémově vyhrávají.
Diskutoval jsem na tohle téma onehdy s Kryštofem. Kryštof je můj kamarád, soudce a je na opatrovnickém. Tak jsme si říkali, že vlastně nejhorší je, když ti lidé, ať ženy nebo muži to vezmou jako prestižní spor. Jedna je skutečnost. Ne všichni muži, co se s nimi ženy rozvádějí, chlastají, ne všichni bijí svoje ženy a ne všichni je opouštějí kvůli jiné ženě. Konečně sedmdesát procent rozvodů iniciují ženy. A jen velmi málo jsou ony rozvody z jejich návrhu pro výše uvedené skutečnosti. Většinou se rozvádějí ženy, které mají ten pocit, že když si našly manžela a tátu ke svým dětem, že se to bezproblémově povede i po druhé. Některé ženy docela dost riskují. A velmi často bývá právě tím skrytým motivem pomsta za neúspěch.
Navíc jak se ukazuje, tak matky bývají kupodivu pro své děti mnohdy nebezpečnější než více podezřelí otcové. Matky začínají mít čím dál špatnější pověst. Nějak se množí týrání dětí matkami. Vraždy dětí matkami a to nemluvím o té skutečnosti, že matky zcela spolehlivě poškodí své děti tím, že je oddělí od svých otců z různě validních důvodů. Matky v posledních letech jednoduše vlčí. Ne všechny, ne většina, ale je jich prostě dost. Konečně i mě postihlo tohle oddělení. Naštěstí jsem se nesoudil. Smířil jsem se s tím, že jsem neznámý otec, možná zavržený otec, ale byl jsem si vědom toho, že jak znám své bývalé dvě ženy, tak zcela určitě by se postaraly o řádný soudní spor, v němž by nebyla nouze o lecjaké prostředky. Do toho se mi vážně nechtělo.
Je to téma, kterým se bohužel zabývám dost často. U sebe i svých klientů. No už to nezměním, ženy také nezměním a budu muset doufat, že už nepotkám podobné typy jako byly dvě moje manželky. O to se konečně mohu snažit. S ženskou je to stejné jako s ostatním. Mám takovou, jakou si zasloužím a mám takovou, protože jsem si ji vybral a nebo se jí nechal vybrat. Co se Markéty týče, smrt na začátku vztahu asi není nejpříznivější životní událost, jenže nikdo si většinou nemůže vybrat smrt rodičů, příbuzných nebo přátel. Tedy ne dokud se nerozhodne, že té nečekané události, nějak nenapomůže.
Markéta snad spí, aspoň se tak tváří, když se na ni chodím do ložnice dívat. Má toho v poslední době skutečně plné zuby i brejle. Jsem radši, že je tady, než aby seděla doma někde v koutku sama, z depresí ze smrti matky a uslzenýma očima v pláči co zrovna není až tolik ulevující. Zítra vyrazíme do knihovny, samosebou pěšky, aby něco užila. Na Mariánské náměstí to není tak daleko. Vezmu jí svou oblíbenou trasou, kde skoro nejezdí auta a až domu pojedeme městskou dopravou. Pak bude onen slíbený bramborák. Budu muset dohlédnout jen na správné dávkování česneku. Není nad česnekový polibek.
V blázinci bylo také veselo. Přišli dva a odvedli nám jednoho. Z blázince na Pankrác. Sice se tvářil jako že se chce léčit, jenže on se chtěl jen schovat před kriminálem. Měl nástup trestu. Našli ho a přesvědčili, že by měl jít s nimi. Šel. Zřejmě asi litoval, že nedal ten revers, který jsem mu onehdy za pomoci skupiny rozmluvil. Tehdy jsem ještě netušil, že je odsouzený na dva roky. V kriminálu holt revers nedá. Tam se dává dost blbě. Jak zní unisono blázincem. Tohle jsem tedy v blázinci zažil poprvé. Že nám chlapce sbalili před branou, neb drželi v ruce zatykač jsem už viděl. Nechtěl jít, na zem ho povalili a asi trochu odřeli, nakonec spoutali a pak naložili. Doslova. Nechtěl krok k autu udělat. Ten co si pro něj přišli dnes, šel dobrovolně. Nerad, ale v klidu, ani mu pouta až do auta nedali. Asi až v autě.
No jo, občas se jim život vyvede. Sem tam chlapci prodají trochu drog, sem tam někoho okradou, zmlátí, nebo uberou někomu kyslík a potom to má tyhle konce. Nakonec jsme zjistili, že i další pacient místo domů, půjde na študie. Jak říkával svého času pan Horčička, co byl tátův kamarád. Prý i tam je to škola života a jsou i tací co kriminál mají za romantické místo. No toho jsem byl naštěstí zatím ušetřen. Romantiku si hledám zcela jinde. Znám pár romantických míst, jimž se ani Pankrác ani Bory, nebo Mírov nevyrovná. A jsou vážně místa, která poznat nemusím. I když Rusové říkají, že jsou tři druhy lidí. Jedni, co seděli, druzí co sedí, a třetí na ty kriminál teprve čeká.
Tak jsem si vylil srdce. Politoval jsem pacienty a půjdu spát. Přeinstalovaný OS FreeBSD si tiše pobrukuje, aplikace pracují a navíc mám radost, že jsem dnes odvodil logicky, že když se nastavení muttu za pomoci .muttrc podobá nastavení VIM ve .vimrc tak stačí nastavit v .muttrc
set wrapmargin=8a už mutt dělá co potřebuji. Stažené maily mi krásně zformátuje a hezky se mi čte se zalomenými řádky. Ty maily co přicházejí z těch různých webových rozhraní nebo nedej dobrý Bože z Outlooku, (chudáci co používají tento program) se špatně četly právě kvůli formátování. Jo jo, někdy fakt stačí jen trošku myslet. Udělal jsem experiment a vyšel mi. Malá radost, ale potěší. Na mou duši, nikde sem to nečet.
Tiskni
Sdílej:
Zrovna jsem se dostal do uplně blbé životní fáze, kdy se z milenek stávají manželky (naštěstí ne moje)... To je krize ... na shánění milenek nějak chybí energie... a na manželství s dlouhodobější přítelkyní... pardon - milou - zas chybí odvaha 
Vůbec s těma milenkama a manželkama/přítelkyněma je to zajímavý... hlavně teda ten proces, kdy se z milenek stávají manželky (u kamarádů) a z manželek milenky (u uplně cizích chlapů, doufám) je takovej tajemnej a záhadnej a smutnej... Asi stárnu nebo co...
2.6.2007 09:04
Martin Stiborský | skóre: 26
| blog: Stibiho bláboly
| Opava
2.6.2007 09:53
freshmouse | skóre: 42
| blog: Bruno Banány
2.6.2007 11:06
bazil | skóre: 33
| blog: sluje
| Miroslav
... pardon, ale to do očý přímo bije ...
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
2.6.2007 11:43