Portál AbcLinuxu, 6. května 2025 19:31
Pusa byla
22.10.2010 19:42
| Přečteno: 1175×
Stála nade mnou a prohlížela si mě. Už jsem si ji všiml na nástupišti, kde po mně několikrát hodila očko. Jen tak, jakoby mimochodem, jak ženy dělají. Líbila se mi a byl jsem tedy zvědavý, co udělá. Janě jsem nic neřekl. Jen že jsem už ready. Přemýšlel jsem si o svých věcech a připravoval jsem se. Tedy potřeboval jsem klid. V takovém případě klidně řeknu. „Teď mě nech, teď potřebuji klid.” Jeli jsme na kurz, který vedu a předtím jsme u mne doma ještě probírali nějaké další možnosti v naší spolupráci. Původně jsme měli jet autem, ale auto nebylo, takže MHD.
Cestou na tramvaj jsem si koupil trs banánů. Ráno jsem banány neměl, takže jsem je jako obvykle neposnídal. Až teď vlastně k obědu. Ta dáma co po mě házela očima, stála jen tak zcela náhodou nade mnou a měl jsem možnost si ji prohlédnout zblízka. Kolem třiceti, blondýnka, štíhlá a pohledná. Banány se hodily.
Vyndal jsem jeden z brašny a Jana se mě ptá. „Kam dáte šlupku.” Klidně jsem ukázal na blondýnku a řekl. „Dámě do tašky.” Dáma se zasmála a podotkla. „To bych snad radši ten banán.” „Ale jo, klidně.”Opáčil jsem. Vyndal trs, odloupl ten nejlepší a podal ji ho. Lidé se kolem začali smát. Po mé pravé ruce jsem si všiml mimo jiné ještě velmi půvabné brunetky. Ta se také evidentně bavila dobře. Na chvilku jsem se zamyslel, jestli ji mám i jí nabídnout banán, ale posléze jsem se rozhodl netříštit síly a pozornost. Blondýnka pochopitelně banán odmítla. Jenže šel jsem na ni mazaně. S citátem z Bible, „Vaše řeč budiž ano ano, ne ne.” jsem dodal. „Buď ho chcete vážně, máte hlad a pak si vezměte a nebo mi neříkejte, že chcete banán.” Jsem ji banán vložil do ruky. Už jej neodmítla. Jen duchaplně poznamenala. „Mám oběd.”
Tím cesta k řeči byla volná. Vyzvídal jsem na ni kam jede. Pravila, že do práce. Přikývl jsem že já také jedu do práce a pokračoval ve vyzvídání. Dopátral jsem se , že je učitelkou angličtiny, učí pro firmy. Na otázku co že dělám já jsem ji vysvětli, že prodávám iluse, živím se podvody a učím seznamování. V tu chvíli Jana už málem čůrala smíchy. Mladík vedle Jany vstal a vystoupil. Blondýna usedla s poznámkou, že si potřebuje sednout. Zajímal jsem se o důvod, jestli ji je špatně. Řekla že ne, ale že je krátce těhotná. V tu chvíli mi bylo líto, že jsem síly netříštil a ještě neoslovil brunetku, která se evidentně bavila čím dál tím víc. Ale polkl jsem „hořkost omylu” a hrdě pokračoval ve vyzvídání. I když z hlediska efektivity bylo jasné že brunetka by zřejmě byla výhodnější . Tahle dáma byla sice příjemná, ale pro nějaký čas zřejmě méně použitelná. Nakonec dorazili jsme nakonec na Palmovku, kde jsem s Janou vystupoval
Na Palmovce jsem za odměnu od Jany dostal bramborák. Prý se neskutečně bavila, ale zaujal ji způsob improvizace a navrhovala, založit kurs praktického seznámení. Zatím jsem ten nápad zamítl. Když jsme cestou na úřad ještě probírali různé možnosti dalšího fungování v oblasti kursů komunikace. Jen tak jsme si házeli různé návrhy a nápady, ale nakonec se žádný u mne moc neujal. I když chvíli se kurs seznamování, zdál slibný. Jenže. Nějak mám v sobě zakořeněnou věc, že věci za které beru peníze, musí být košer. Nechci být šarlatán. Musím vědět, že co učím, má naději na úspěch v životě. Musím sám sebe ujistit, že pokud učím techniku seznamování, pak bych měl vymyslet i nějaký nácvik na rozvíjení kreativity v takovýchto situacích. Jestli přijdu na jednoduchou techniku, jež klienta naučí improvizovat a používat co dům dal, pak se do toho dám a bude ze mně milionář. Tisíce děkovných dopisů, vděčnost až za hrob. Asi takhle. Ony jsou techniky, které rozvíjejí myšlení, kreativitu. Pár jsem jich dokonce sám vymyslel a aplikoval. Ale ne všichni lidé jsou ochotni postoupit tu dřinu, co je nutná k jejich zvládnutí.
Jednu z technik mnou vymyšlených jsem aplikoval právě v praxi. Zlepšení empatie. Účastníci kursu napřed se dožadovali praktických řešení. A nějak někteří nemohli pochopit, že zlepšená pozornost i empatie je jednou z nejefektivnějších metod jak se třeba dostat mnohem rychleji k cíli při rozhovorech s lidmi, kteří mají potíže se srozumitelně vyjádřit. Nakonec ovšem většina pochopila a spolupracovala. Pro lektora je to velmi únavná záležitost. Ovšem, ale i pro frekventanty kursu. Soustředěně poslouchat a zkoumat , co je za slovy je vážně náročná záležitost, jenže, když se to pak umí,pak je to bigbít. Kdysi jsem tuhle techniku začal používat s pacienty v blázinci při nácviku asertivity a posléze jsem ji zbudoval jako pevnou metodu do všech svých komunikačních kursů a vlastně ji používám i při skupinové terapii. Fakt je, že vždy, když ji dělám s klienty mám toho po dvou hodinách naprosto dost. Nelze si tam ulevit jako třeba při skupině.
Pak se někdo diví, že po takovém dni, kdy mám kurs, dva individuální konzultace a skupinu, že už nemám žádný zájem někomu naslouchat a dělat si starosti o jeho duševní zdraví. Prostě odpočívám a vypnu. To většinou už jen relaxuji jógou, úklidem a četbou akčních science-fiction románů, typu „Noční klub.” Od Kulhánka. Včera jsem si koupil další díl a děsně jsem se u toho bavil. Sice tečou proudy krve, jenže pořád je celá ta literatura formulována do jakési lehké zábavy a dokonce se všemi těmi krásnými morálními postoji, která má tahle literatura poskytovat. Zlo i když sem tam vede na body, nakonec dostane knockout a je klid. Kulhánek má i smysl pro humor. Je na rozdíl od Žampacha lehce rozvernější. Nelitoval jsem koupě knih.
Nakonec jsem investoval asi osm set korun do čtyř titulů. Mezi nimi i Kvantové teorie. Údajně se jedná o knížku pro všechny blbce, co díky této knížečce ji bez námahy porozumí. Tedy snad jen jejím principům. Ale i tak. Tím jsem strávil j v Luxoru na Václaváku dvě příjemné hodiny, než jsem vyrazil zpět na Palmovku na skupinu. Mají na prodej kolem šedesáti tisíc titulů tak dvě hodiny není nic moc. Nějak jsem měl včera den Metra. Místo toho abych jel na Palmovku, čtouce Kulhánka, jsem jel směrem na Zličín. Zjistil jsem to u Anděla. Tak mě Kulhánek a jeho „Noční klub” pobavil. Dočetl jsem ho doma. Samý milý a sympatický postavy. Některé pravda trochu vybočující z průměru, ale u autora se mi líbí i znalost lidských slabostí a vášní. Vypadá, že nebude příznivec organizovaného zločinu. I když to organizované dobro v rámci Nočního klubu, je tedy odděleno v jeho podání jen pouhým ostřím břitvy od organizovaného zločinu.
Našinec nesmí být uplný škarohlíd a puntičkář. Dobro se nešíří jen podle Mirka Dušína či Armády spásy. Má i svoje jiné cesty. Jak jsem se nejen já mnohokrát v životě přesvědčil. Dobře mířený kopanec, rána pěstí a nebo několik výstřelů ráže 381 z palubních děl v minulosti bitevních lodí Royal Navy, či moderních samo naváděcích inteligentních raket, případně letadlových lodí US Navy má svou cenu. To jen naivkové věří na mírné přesvědčovací metody. Dost často je více palebných prostředků a větších ráží nejlepší umravňovací hodnotou. Luboš mi vrátil anděla. Prý mu pomohl a s tou zdravotní sestrou se seznámil. Dokonce i pusa byla. Ale žádné obírání, jak konstatoval. No když to v jeho podání došlo až k puse a seznámení, musím říct, že anděl svou roli nepochybně splnil. Z toho plyne, že anděl i terapie funguje. A tak to má být. Howg.
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
22.10.2010 20:31
krotitelODS
Re: Pusa byla
22.10.2010 22:59
Z.
Re: Pusa byla
23.10.2010 13:29
KKL | skóre: 10
Re: Pusa byla
23.10.2010 17:11
Conyx | skóre: 5
| blog:
c-blog
Re: Pusa byla
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
Sartra nemám rád, byl to komunista a ty nemusím, Camus byl sice lepší, ale zase tak daleko nemyslím.
23.10.2010 15:07
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
22.10.2010 20:49
23.10.2010 17:11