Portál AbcLinuxu, 6. května 2025 10:46
Sebeúcta a její smysl
4.5.2010 21:23
| Přečteno: 8764×
| poslední úprava: 4.5.2010 23:42
Na jedné terapeutické skupině bylo velmi zajímavé téma. Téma sebeúcty. Ptal se mě jeden klient jak onomu pojmu rozumím. Nechal jsem jej i skupinu tápat. Sám pro sebe mám pojem sebeúcty definován asi tak, že jsem rovný všem lidem na světě a stejně dobrý, proto vždy chci pro sebe to, co je nejlepší k dostání.
Samozřejmě pokud to řeknu takhle, vždy se najde někdo,kdo řekne něco ve smyslu: „Copak můžu být takový sobec abych chtěl všechno pro sebe?” Ona to vlastně řekne většina těch co tuhle sentenci uslyší. Jenže si nevšimnou právě toho, že se nejedná chtít něco na něčí úkor, ale o něco na co mám právo stejně jako ti druzí aniž by můj požadavek je nějak krátil v jejich právech.
Sebeúcta je znakem člověka, který je si vědom svých možností a své schopnosti o sobě rozhodnout ve svůj prospěch. Rozhodnout se ve svůj prospěch vůbec nemusí znamenat sobectví. Ale může to být, a to málokdo chce vidět a vědět, prospěch druhých. Protože existuje slovo prospívat. A prospívám-li díky svému úsilí, jež nikoho nepoškozuje, ale mě prospívá, jsem sám sobě prospěšný. Nejsem na obtíž jiným lidem a mám schopnost prospívat i jim. V momentě kdy jsem ten, jež má a jež může poskytnout. Jsem ten: „jež je a má.” Být a mít, nemusí nutně znamenat sebestřednost, lakotu, sobectví.
Ale také mecenášství, stipendium, solidarita s těmi co pomoc potřebují a podpora potřebných. Všichni ti intelektuální přechytralí, levicoví přerozdělovači jsou mimo. Oni sami jsou jen ti, co touží po moci nad druhými lidmi za pomoci svých, zcestných úvah. Úvah, jimiž se pokoušejí ovládat naivky, kteří se domnívají že bohatství je něco, co má stát jen tak sám od sebe. Státu se narodilo a on ono „samo narozené” bohatství spravedlivě rozdělí. A těm, co si ho nahrabali na hřbetě druhých a svého bohatství nechtějí se vzdát dobrovolně. Těm syčákům se prostě sebere. Ti jsou těmi lumpy, co nezaslouží úcty. Zapomínají na jedno prďolové.
Lidé jako takoví chtějí být vážení. A svou vážnost, je-li to možné, si klidně opatří svým příspěvkem na potřebné. Jejich dobrovolný, nevynucený příspěvek na ony potřebné jim zajišťuje zcela po právu úctu i sebeúctu. Jejich sebeúcta založena na své užitečnosti z mého hlediska není ničím falešným, ničím umělým. Oni pro dosažení své sebeúcty vynaložili energii a prostředky. Věnovali svůj čas získáním něčeho, čeho v tuto chvíli mají nadbytek. Nadbytek, jež sami nespotřebují. Samozřejmé je, a z mého hlediska pochopitelné, že si hodlají nechat nad svými prostředky kontrolu. Jednoduše se chtějí oni sami rozhodnout, díky své sebeúctě a schopnosti důvěry ve své rozhodnutí a úsudku, komu chtějí pomáhat a být prospěšní a komu ne.
Tito lidé jež poskytuji druhým ze svého nejen peníze a jiné hmotné statky, ale třeba i informace. Konečně internet je jich plný a jsou převážně zdarma. Dávají i když nemusejí. Dávají kolik uznají za vhodné. Můžeme se tomu vysmívat, shazovat, ale tito lidé jsou užiteční. Ti co mají jiné statky než hmotné jsou zase užiteční svými vědomostmi. Jako lidé se jednoduše neustále dělíme i když svět vypadá, že je plný stád sobců.Fakt je že někteří by se dělili podstatně víc.
Sebeúcta a sebejistota jsou spojenými nádobami. Má-li člověk sebeúctu má vlastně i sebejistotu. Navíc jde ještě o sebevědomí. Lidé jež mají tyto atributy, se vyznačují i svým vědomím o své ceně o rovnosti s druhými lidmi a své vlastní svobody.
Sebevědomí je z mého hlediska něco co se dá kvalifikovat jako „Sebe vědom si sebe sama a svých možností.” Být si sebe vědomý , znamená znát se. Sebepoznání je jednou z nejdůležitějších událostí v lidském životě. „Poznej sám sebe a poznáš vesmír.” Být si sebe vědom, znamená poznat své limity. Být si sebe vědom, znamená znát své momentální hranice a omezení. Ty se samozřejmě dají rozšířit, ale vždy jsou limitované. Znát své hranice, znamená nepropadnout omylu a pýše na své neomezené schopnosti. Nepropadnout pýše znamená nepropadnout omylu, který nás může v očích jiných i vlastních zesměšnit a tak poškodit svoji sebeúctu.
Jak si tuhle úvahu píši opět se mi vrací ono známe, „Poznej sám sebe a poznáš celý vesmír.” Sebepoznání člověku dává neb vrací sebeúctu. Zjistí, že je hodně podobný druhým lidem, není lepší není horší a odhalí jeho schopnosti být prospěšný sobě i druhým. Také mu vrací sebevědomí, vzhledem k tomu, že jak už bylo řečeno zná svoje schopnosti. Nebojí se je uplatnit, využít a necítí vinu za to, že je schopný. Vzpomínám si jak při povodních v roce 1997 a 2002 se velmi zvedlo sebevědomí a sebeúcta u mnohých členů tehdejších terapeutických komunit, kde její členové většinou přispěli ze svých skromných prostředků na postižené. Najednou nebyli těmi beroucími, ale dávajícími.
„Intelektuální prďolové,” co se bojí vystrčit nos, namáhat se, mimo oblíbenou putyku, často hovoří o skromnosti. O skromnosti ve smyslu. „No jen se nedělej a kdo ví co za tím je?” Vůbec si nevšimnou, že je za tím vším touha člověka vyniknout mezi ostatními, být vážený, požívat úcty mezi ostatními lidmi. Nikoliv jen mít se dobře, užít života podle svých představ a radovat se bez ohledu na druhé lidi. Naopak to, že chtějí dosáhnout úcty druhých lidí ukazuje jak druzí lidé jsou pro ně důležití. Což je v zásadě dobře. jde tedy o onu známou míru, kdy je potřeba nejen úcta a uznání druhých lidí, ale i vlastní sebeúcta k udržení jasného odstupu a nepropadnutí do jakési závislosti na pochopení a uznání druhých lidí. Prďolové vidí jen negativa.
Samosebou oni levicoví burani poukazují zásadně na extrémní případy lakomství a vydávají to za obecný jev. Což rozhodně není. Jako lidé máme zakomponované geny, jež nás vedou ke spolupráci a solidaritě. Valná většina lidí ví, že se v mnohém budou muset spolehnout na sebe a svou rodinu. Přesto všichni jsme solidaritu i s cizími. A i přes taková prohlášení o stoupající sobeckosti jakými se to jen hemží v každé době a společnosti, se ukazuje jedna zajímavá věc. Nejvíc pomoci poskytují ti nejbohatší. Ať jedinci nebo státy.
Tam kde lidé mají dostatek, jsou celkem ochotni v případě nutnosti a potřeby rychle a snadno přispět. Jinak ne. Je to z toho důvodu, že v těchto společnostech založených na jedincích vedených systematicky ke schopnosti se o sebe postarat se předpokládá, že pomoc vyžadují ti, co ji opravdu potřebují a ocitli se nezaviněně v nouzi. Ti co ji vyžadují a jen se vlastní silou ve stavu nouze udržují, nedojdou úcty i když ani jim pomoc nebývá odmítnuta.
Úcty nedojdou a vlastní nemají. Jen romantičtí pisálkové píší o chudých co se rozdělí o skývu chleba. Ano, ale jen o ty tvrdé kůrky. A velmi často se nedoporučuje do míst, kde je koncentrace chudoby, se vydávat. Snadno se tam člověk stane také chudým. Někdy přijde i o život, protože mezi těmi co si neváží ani sami sebe ani svého života, cizí život úcty nedojde.
Nakonec chci říci jedno. Víc si vážím člověka, který poskytne peníze na školu, kde se mohou vzdělávat potřební, kteří díky svému vzdělán se mají šanci stát prospěšnými sami sobě a druhým. Tak dojít úcty i sebeúcty. Než člověku, který dá žebrákovi na ulici poslední peníze před výplatou. Případně dá najíst bezdomovci. Samozřejmě vůbec nezpochybňuji jeho dobrý úmysl a skutek, ale tomu bezdomovci to sebeúcty nepřidá, protože ho nic nenutí aby se alespoň trochu sám pokusil změnit svůj život a zažil pocit úcty okolí a vlastní sebeúcty.
Lidé s malou sebeúctou jsou někdy velmi citliví na hodnocení své osoby a velmi těžko unášející i celkem jednoduchou životní zátěž. Bud úctu nadměrně vyžadují a nebo ji nadměrně poskytují. Není tam míra a rovnováha. Není tam jistota. Ani víra. Ani naděje v lepší budoucnost a snesitelnou přítomnost.
Ale lidé mající sebeúctu, sbejistotu a sebevědomí v rovnováze žijí. Nebo jsou ji hodně blízko. A smyslem sebevědomí , sebejistoty transformující se do sebeůcty, mimo jiné je, také snášet život tak jak je. A vyznat se v něm a prokázat svou schopnost žít ve světě, jež není jaký by měl být a nikdy takový nebude.
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
4.5.2010 21:55
semiik | skóre: 4
Re: Sebeúcta a její smysl
4.5.2010 21:59
qiRzT | skóre: 14
| blog:
U_Marvina
Re: Sebeúcta a její smysl
4.5.2010 22:31
Marcela
| Praha
Re: Sebeúcta a její smysl
4.5.2010 22:40
OgeeN
Re: Sebeúcta a její smysl
4.5.2010 23:39
Martin
Re: Sebeúcta a její smysl
5.5.2010 08:24
Sunfire
Re: Sebeúcta a její smysl
5.5.2010 09:25
Mocny
Re: Sebeúcta a její smysl
5.5.2010 11:34
JS
Re: Sebeúcta a její smysl
5.5.2010 11:44
JS
Re: Sebeúcta a její smysl
5.5.2010 17:08
marek_hb
Re: Sebeúcta a její smysl
Založit nové vlákno •
Nahoru
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.