Portál AbcLinuxu, 3. května 2025 22:58
Posloucham zase jednou Egrensis na netu, politiku jsem tam teda nečekal a za ní jsem tam nešel. V diskusi se ovšem ozvala 19-letá žena se "třetím stupněm skoliózy", prý ji chtějí operovat a zároveň nemůže pro onu skoliózu pracovat, lékaři jí to zakazujou.
Nějak se mi to nezdá, moje zkušenosti jsou trochu jiné, třeba jsem fakt měl štěstí? Od raného mládí jsem skoliózou trpěl ... prý jsem měl něco ke 40 stupňům vybočení. Když jste malej, tak se k vám doktoři chovají jako k dítěti, fakta bych si měl zjistit až teď.
Do cca 18 let jsem nosil korzet, nejdřív s kovovými vzpěrami, později to byl plastový, ten už stačilo nosit jen na noc. Pamatuju na jeho přípravu, při tom mi dělali sádrový odlitek, to byla jedna z více méně příjemných událostí. Díky tomu jsem se stal i knihomolem, jelikož jsem měl snížený výběr možných aktivit. Znám lidi, co je doktoři odbyli, či prostě neměli to štěstí a neléčili to a tak teď mají co řešit oni.
Píšu tento zápis proto, že dle mého primáře je skolióza do pěti stupňů běžná a má ji snad polovina republiky. A je průser když se podcení. Stejně tak jsem si připomněl, komu a čemu vděčím za část své pohody a jak s tím naložím.
Tiskni
Sdílej:
To asi jo, ale lepší je dát si záda co nejdřív do pořádku. Mam dojem, že ti, co nosí korzet, jsou ti šťastnější.
Ok, věcně: měl jsem to štěstí a dostal jsem se do Hamzovy dětské léčebny, dříve se jmenovala "Gottwaldova dětská léčebna dětských poruch". Ale slyšel jsem, že korzety dávali i jinde.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.