Portál AbcLinuxu, 15. prosince 2025 21:32
Také jíte krásně červené tisové bobule, které zrovna teď dozrávají? A nebo patříte mezi ty co to považují za stejně adrenalinový zážitek, jako je v Japonsku pojídání ryby fugu? Konec konců - do určité míry zde jistá paralela je. Tak jako u té ryby záleží na tom, aby jedlá část - v tomto případě sladký načervenalý míšek - nepřišla do styku se zbytkem rostliny, který je jinak beze zbytku prudce jedovatý. V historii je zaznamenáno několik případů sebevražd odvarem z tisového jehličí. Ke spolehlivému zabití údajně stačí odvar z 5 gramů jehličí. Tis je jedna z mála našich původních dřevin a když se nad tím zamyslíte do hloubky, možná stejně jako já - díky tomuto malému podobenství dojdete k názoru, že je možná víc odrazem našeho národa než jiná dřevina.
Národy byly k dřevinám přirovnávány odjakživa a nejspíš to není náhodou. Tedy, pokud vezmete jako výchozí premisu národa, osoby které se narodily a vyrůstaly v určité oblasti. Postavit tento pojem na jazykovém základu byl největší zločin novověku, který stále plodí spoustu krve, utrpení a pocitu křivdy.
Ale zpět k tématu. Takže pokud si vztáhneme národ k určité oblasti tak by to docela sedělo. Kupř. na ty co nazýváme "poláky" a "rusáky". Tyto národy totiž pochází z oblasti rozlehlých březových lesů. Bříza je nesmírně houževnatá, vítr ji roznáší všude možně, rychle roste a sebevětší vítr ji akorát tak ohne. Lesní hospodáři ji u nás obvykle považují za plevel. Jenže plevel je v podstatě všechno co někdo v tom svém rajónku nechce. Bříza je krásný a užitečný strom. I když nemá plody, které by se daly jíst, jeho listí léčí, míza je sladká a dřevo krásně bílé a pružné.
Pro severní oblast bývalého Pruska jsou zase typické vonné borovice. Dál na západ a směrem k nám je to už taková směska - inu, jako ten náš národ. Mezi mnoha jinými stromy zde roste právě i ten tis.
Opracovávali jste někdy tisové dřevo? Mladou čerstvou tisovou větev? Já ano, když jsem před mnoha lety vyráběl svůj tisový luk. Došel jsem si tenkrát pro něj na jedno z mála míst, kde se zachoval původní tisový porost. Tis je pomalu rostoucí dřevina. I když z dálky jeho kužel vypadá impozantně, při bližším prozkoumání zjistíte, že jeho kmen není nijak rovný. Je samá boule (zarostlé součky) a u paty bývá výrazně tlustší než u vrcholu. Než tedy jeho kmen dosáhne takových rozměrů aby se z něj dalo něco kloudného udělat, uplyne spousta času. Předpokládám, že v dobách kdy se používal tis na luky musely být tisové háje dlouhodobě cíleně ošetřovány, než poskytly vhodný materiál. Jenže s tím, jak zašla sláva luku coby zbraně, upadly do zapomenutí i tyhle věci. Tisy tak zůstaly v lepším případě zachovány jako okrasná rostlina. Téměř vyhubeny byly podle mne právě kvůli své jedovatosti.
Teprve moderní doba, s totálním úpadkem drobného zemědělství a pasekářství odstranila tisu jeho největšího škůdce - chudáky co nechávali dobytkem spásat meze a kraje polí. Ti pochopitelně neměli zájem aby jejich obživa natáhla kopýtka, takže potencionální stromy zabijáky preventivně klučili.
Je však čas dokončit předchozí myšlenku. Tisové dřevo je extrémně pružné a houževnaté - ovšem ne hned! Kmínek, který jsem si tenkrát odnesl domů byl bočním výhonkem o něco silnějšího kmene, takže jsem tomu stromku spíš odlehčil, než že bych ho setnul úplně. Kůra byla hodně masitá a šťáva z ní jen prýštila. Stejně tak i ten kmínek. Okrajoval jsem ho nožem úplně zlehka a musel jsem dávat velký pozor, abych to nepřehnal a nezříznul moc. Dřevo bylo pěkné žlutobílé a střed červený. Jenže výsledek mě docela zklamal. Zatím co jasanový luk se dal poměrně záhy vyzkoušet, tenhle byl spíše jak z gumy. Ohebný ale pružnost skoro žádná. Tak jsem ho hodil za skříň, abych se k němu za nějaký čas vrátil.
Člověk by neuvěřil, jaká to pak byla změna. Celý ten kmínek se zkroutil úplně jinak než byl původně, takže jsem ho nakonec musel skoro o půl metru zkrátit, ale dřevo ztuhlo, že jsem měl co dělat abych ho ještě nějak opracoval. A přesto že byl luk zkrácený, byl silný a získal švih.
No a jsem v závěru. Povšimnul si někdo té analogie? Strom, který byl ještě nedávno na vyhubení naleznete dnes téměř v každém parku, ovšem většinou jako pokroucený, keřovitý kultivar. Těch divokých, ve volné přírodě není mnoho, ale stále jsou. Ač jedovatý od hlavy až k patě, má sladké jedlé plody - ovšem běda, jestli je sníte i s peckou a matláte i po jehličí! Mladý a čerstvý kmínek ohnete jako nic, ale že by se s narovnáním přetrhnul se říct nedá. Vyzrálý kus, to je jiná pohádka. Tvrdý a ostrý hoch. Tis je poměrně houževnatý, ale když mu zničíte půdu na které rostl - byť by byla jinak chudá a nehostinná, umře a projeví se to na kvalitě jeho dřeva, které zkřehne a i když stále vypadá hezky je jinak k ničemu.
Tiskni
Sdílej:
Bříza je nesmírně houževnatá, vítr ji roznáší všude možně, rychle roste a sebevětší vítr ji akorát tak ohne.Doporucuju vyrazit do lesu nad Krupku. Tam uvidis takovejch zlomenejch brizek...
Kuprikladu ve "Sveraz narodniho lovu/rybolovu".
To ano, březové monokultury lze uzřít snad v každém ruském filmu, výjimkou není ani potrhlá (ale celkem vydařená) série národních lovů/rybolovů/politiky. To ale u nás skoro nikdo nezná. Lepším příkladem je jednou ročně na sklonku roku vysílaný Mrazík, kdy jde Nastěnka se džbery pro vodu ke studánce .
Bříza je bohatá na mízu, a Rusové z toho dělali po navrtání i chlast :). Jinak pěkný článeček a a zamyšlení, ale přesto si myslím, že jako český národní strom je ta lípa s měkkým dřevem výstižnější, to dřevo se dá snadno tvarovat a dá se s z něj dobře vyřezávat, ale má pevné a hluboké kořeny, které se jen tak snadno nevyvrátí.
A ty dubove ratolesti se k valecnym krizum davaly proc? Ze by protoze
Dub byl odjakživa symbolem síly, dlouhověkosti a odolnosti a jako takový získal výsadní postavení zejména v germánské mytologii, kde byl zasvěcen bohu blesku, Thórovi. (wiki)
nebo ne? To o te lipe jako nemeckem symbolu slysim poprve, nejaky odkaz by nebyl?
Krom toho je toho názoru, že je lepší, když u potencionálního traviče to skončí na pokusu (tedy u přiotrávení), než u dokonaného činu (totální kolaps).
Téměř vyhubeny byly podle mne právě kvůli své jedovatosti.To by musel člověk vyhubit mnohem víc dřevin, stačí prolistovat nějakou populární příručku o stromech a nestačíte se divit. Z hlavy mě napadá třeba zimostráz. Samozřejmě je otázkou míra jedovatosti. Jinak zbytky skoro tisícileté tisové aleje jsou patrné v mladším porostu například na Netřebu (zalesněný kopec nad Kanicemi - domažlicko).
12.10.2011 17:15
Grunt | skóre: 23
| blog: Expresivní zabručení
| Lanžhot
.
Sambucus nigra je skromný a nezničitelný, to jo. V lesním hospodářství je ale vnímámn spíš jako obtížně zničitelný plevel, něco jako bříza, protože jako pionýrská dřevina první osidluje holiny a paseky jde se ho těžko zbavit.
Proč byste navrhoval šípek a vrbu jako národní strom? :)
Národní strom jedině akát. Je to šmejd co si na něco hraje, nedá se vypudit a otravuje okolí -- typický Čech.Nemyslím. Rozhodně je ale zajímavé že má pár věcí společných s tisem. A to jedovatost a kvalitu dřeva. Málo kdo ví, že pokud jde o luky může tisu konkurovat jedině akát. Krom toho je celkem významný i jako zajímavá rostlina pro včely, podobně jako lípa.
s tim ceskym stromem to bude tezke, ony ty stromy totiz z velke vetsiny stoji hrde a vzprimene. To spis nejake plazive , pokrivene rostliny. Mozna liány, ale asi jen ty pravotocive.No toje právě ten rozdíl mezi tisy ve volné přírodě a parkovými kultivary.
pravotocive
Mám na zahradě samičku Aktinidie /kiwi/, je levotočivá, přesto miloušká. Když dostane samečka, možná i něco vyprodukuje.
13.10.2011 00:00
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.
12.10.2011 17:32
12.10.2011 21:35