Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 08:48
Podle mne přechodový filtr můžete v počítači nasimulovat vždyckyTo by byla pravda za předpokladu, že bychom měli *ideální* snímací čipy, které by zvládaly nekonečný (nebo alespoň mnohem větší, než co umějí) dynamický rozsah. Ppřechodové filtry se nepoužívají kvůli efektu, ale kvůli snížení dynamického rozsahu, aby čip jakž takž zvládnul uložit snímanou scénu. Takže říkám: NE. Přechodový filtr nemůže být v počítači vždy nasimulován.
Něco jiného je polarizační filtr – ten „využije“ navíc informaci o polarizaci světla, která ve výsledném snímku přítomna není. Proto efekt polarizačního filtru nejde udělat i v počítači – ta informace tam prostě nikde není.Včera jsem to Googlil do noci a vypadá to, že to fakt v počítači udělat nejde a nebo alespoň ne nijak jednoduše (ty filtry do Photoshopu mi spíš přišli jakou šoupáky rozsahu a nebo jen nějaká emulace). No na druhou stranu věřím, že existuje právě nějaká souvislost s natočením jednotlivých frekvencí v obraze a právě s polarizací světla. Pokud se polarizace týká každého paprsku co dopadá na jednotlivé buňky v CCD čipu a neexistuje mezi paprsky sousedních buněk žádná souvislost, tak je to asi v čudu, ale u světla nikdy jeden neví.
Tj. bez polarizáku by na buňku čipu dopadlo určité množství fotonů, s polarizákem se ale to množství sníží (ty se „špatnou“ polarizací neprojdou). Přičemž poměr těch „správně“ polarizovaných k těm ostatním se u různých objektů ve scéně liší.A to je IMHO ten problém. Čistě částicový pohled na světlo. Jenmože je třeba uvědomit si, že fotony nejsou jen částice. Tedy že foton nebo paprsek neovlivňuje jenom jednu buňku CCD čipu, ale i ty ostatní. A právě v tom by šlo hledat potřebný vzorec(IMHO to určitě nějak bude souviset s Fourierovkou). Je ovšem pravdou, že i kdyby se něco podobného podařilo realizovat, tak by došlo jen k úbytku světla a následné roztažení kontrastu už nelze aplikovat spojitě jako to dělá automatika foťáku, ale pouze diskrétně a tedy nešlo by to aplikovat bezeztrátově.
Doporučuju k přečtení Filtry a jejich užití a Lze nahradit barevné a jiné filtry softwarově?Při čtení jsem měl spíše pocit, že jedinou opravdovou bolístkou digitálního záznamu je jen lineární ukládání rozsahu hodnot.
Tam už to za nás vyřešil někdo, kdo focení opravdu rozumíZnovu opakuji, že na problém je potřeba dívat se ne z pohledu nějakého přiblblého fotografa
co focení rozumí, ale z pohledu čistě matematického/fyzikálního.
Myslíte
Myslíš, děkuji.
Myslíte, že světlo polarizované v jednom směru ovlivní sousední buňky čipu jinak, než světlo polarizované v jiném směru?Netuším, leč nejsem žádný fyzik a úplně dobře ještě nemám o světle představu, ale jinak ano. Dost mi dělá problém, to že vlnoplocha je kolmá na plochu snímání, ale IMHO je to víc než možné, protože prý také vzniká u průchodu přes aparaturu fotoaparátu difrakce (a pamatuji-li se dobře, tak to nejsou moje slova).
I kdyby to tak bylo, je to podle mne daleko za hranicí citlivosti dnešních čipů. Stačí se podívat, jak s trochu vyšší citlivostí roste šum…No a to je další věc. Co když ten šum není až tak úplně náhodný, ale má nějaký význam? Chápu, že je to asi dost těžko představitelné, ale chce to prostě jen jiný úhel pohledu. Stejně jako některé efekty jsou z jednoho úhlu těžce proveditelné až nemožně proveditelné mohou být z jiného velmi snadno aplikovatelné. Viz třeba například jak se provádí Debluring nebo Defocus. Asi bych čuměl na člověk, který by mi tvrdil, že něco podobného lze provést bez této znalosti stejně.
Myslím, že SW to nejde zase tak lehce udělatLehce asi ne, ale že to nejde udělat bych si zas tak jistý nebyl.
filtr udělá jen to, že odstraní odleskyFiltr neodstraňuje žádné odlesky. Jen paprsky s určitým natočením vůči buňce snímače(a to ještě ne na 100%) a tak do něj jde méně světla.
jasnější a věrnější (ve zkratce )Nejsou ani jasnější, ani věrnější. Jen jde do snímače méně světla a ten se tomu vyrovná. Naopak kdyby se to fotilo na stejnou úroveň, tak budou ty snímky tak o polovinu až 75% tmavší. V podstatě další z množiny HDR efektů.
Hrál jsem si kdysi v PSP ohledně nějaké SW náhrady a vždy výsledek nebyl rovnocen tomu, kdy se to fotilo přes filtr. Výsledek třeba z tohoto postupu polarize mi připadá až moc strojový (jeden z těch jednodušších).Protože to není žádná polarizace, ale jen stlačení dynamického rozsahu do menšího prostoru(tmavší místa se stanou světlejší a světlé místa zase tmavší). Něco podobného jde snadno udělat i v GIMPu. Stačí nalistovat pár příspěvků výše. Co jsem to tak pozoroval tak ve skutečnosti polarizace jen dosahuje podobného efektu. Je to vcelku logické. Do snímače se netlačí tak moc světla a tak se může snímač přizpůsobit i tmavějším plochám a pěkně je vytáhnout do vnímatelných hodnot.
jeste hure nahraditelny je polarizak, nebot ten zcela meni obrazI když u polarizačního filtru bych si zas tak jistý nebyl.
Právě proto, že víš prd jak to funguje bys neměl tvrdit, že to lze nahradit softwaremTřeba nejde, netvrdím že jde, jen se mi to ňák nezdá.
Ke studiu doporučuji http://www.fotografovani.cz/art/fotech_df/filtry3.html případně rovnou http://www.fotoroman.cz/techniques2.htmDíky.
Nemyslím. Na barvu potřebuješ minimálně tři barevné filtry (červený, zelený, modrý; v praxi červený, dva zelené a jeden modrý) a složitý interpolační algoritmus.Nekdy take cerveny, zeleny, azurovy a modry. Nebo azurovy, zluty, purpurovy a zeleny. To uz zalezi na implementaci. Jenze, zanedbame-li existenci exotickeho Foveonu, kazdy pixel ma filtr jen jeden. Zbytek se interpoluje podle informaci od sousedu. Stejne tak by se mohla interpolovat data o polarizaci.
a hádám, že by nebylo reálné navrhnout algoritmus na interpolaci polarityProc? vzdyt je to parametr jako kazdy jiny. Tady mam polarizaci takovou, vedle makovou, mezitim bude neco mezi. Bylo by to proste podobne neostre jako barvy na typickem senzoru. Foveon je ostrejsi, ale zase ma mene pixelu. Nemyslim si, ze zaznamenavat polarizaci by bylo nejak nesmyslne narocne. Samozrejme, clovek by asi chtel barvy i polarizaci soucasne, cim se to trosku komplikuje, ale imho nic neresitelneho. Stalo by to asi nejake to rozliseni, ale toho mame ve vetsine pripadu uz vic nez dost.
Nekdy take cerveny, zeleny, azurovy a modry. Nebo azurovy, zluty, purpurovy a zeleny. To uz zalezi na implementaci.Počkej, jestli něco víš o nějakém CMYK senzoru nebo jiném ne-RGB, nenech si to pro sebe poděl se se mnou.
Stejne tak by se mohla interpolovat data o polarizaci.Čistě teoreticky. V praxi, tipuju, že ne. No mohl by to být hybrid mezi foveonovou technologií tří vrstev pro zachycení barvy, v každé z nichž by byly buňky zachycující polaritu, třeba ... Každopádně, je to tahání holuba z nosu úchopem mezi palec a malíček levé nohy.
Další problém jsou ty hnusné přepaly. Na filmu jsou highlighty o tolik lepší.to je presne ta nostalgie, o ktere mluvim - digitalni chyby jsou zlo, ty analogove jsou vlastne krasne :) to je iracionalni mysleni a s realitou to nema nic spolecneho. i fotka z mobilu muze byt krasna - prestoze z ni digitalni chyby a artefakty primo cisi. a uz dnes jsou lide trpici steskem po primitivnich digitalnich strojcich s rozlisenim pod jedem megapizel. ten krasny sum a pixelizace! to je lepsi nez RAW z nejnovejsiho Nikonu!
Jako doklad si vezmi kolik digitálistů se při své tvorbě snaží napodobit (někdy až komicky) vzhled filmu. Přitom by stačilo, kdyby si koupili roličku a měli by to bez práce.Je to jeden klik v editoru. To je rozhodne mene prace, nez vytahnout z lednice film a zalozit ho do pristroje. A nestoji to ani korunu.
Estetika není žádná nostalgie. Tou "estetikou" u myslím syntézu všech technických vlastností média a jak celkově působí na lidské vnímání.
Dovolím si takovou kacířskou myšlenku. Kdo léta fotil na film, ten si vypěstoval určitou představu, jak má fotka vypadat. Zvykl si na nedostatky technologie a naučil se je brát jako přirozenou součást fotky a svého druhu výrazový prostředek. Takový člověk pak není ochoten akceptovat digitální fotografii ne proto, že by zachycovala skutečnost hůř než kinofilm, ale naopak proto, že ji zachycuje až příliš věrně. Chybí jí tak všechy ty chyby, na které je u fotky zvyklý, proto ty řeči o tom, jak fotka z digi "nemá ten správný feeling", že "působí uměle", "není to fotka ale chladný digitální obrázek" apod.
U některých to pak vede až k negaci vývoje samotné klasické fotografie. Takže zatímco po desítky let se výrobci filmových materiálů snažili vyvíjet co nejjemnozrnější filmy a papíry, dnes se najednou setkáváme s tvrzením, jak je filmové zrno krásné, a snahou mít ho na fotografii co nejzřetelnější. Co bylo včera nedostatkem, stává se dnes prostředkem, jak se odlišit. Nad fotkami, které pro nás, digitální barbary, mají ujeté barvy, se odborníci rozplývají nad "nádhernou chromatičností Velvie" atd. Někteří dokonce jdou tak daleko, že sice fotí digitální technikou, ale fotky pak softwarově upravují tak, aby vypadaly jako z filmu.
V žádném případě tím nechci říct, že ti, kdo takhle fotky posuzují, jsou nějak pomýlení. Nejsou, ale stejně tak nejsou pomýlení ti, kdo dávají přednost obrazové přesnosti před emulací stylu klasické fotografie. Je to jen můj pokus o vysvětlení toho, proč se dál vedou spory o to, která technologie je technicky lepší. Celý problém je podle mne v tom, co je kritériem - jestli co nejrealističtější zobrazení skutečnosti nebo co největší přiblížení tomu, jak fotky "mají vypadat".
ale že akustický klavír/housle/hlas bude znít "líp" než jejich elektronické obdobyjenze... to neni pravda :)
Mají tam toto :
Pro standardní zakázky platí tyto ceny:
jednotlivá políčka | celý film (36 políček) | |
---|---|---|
barevný diapozitiv | 100 Kč + 10 Kč/políčko | 400 Kč |
černobílý diapozitiv | 130 Kč + 13 Kč/políčko | 520 Kč |
černobílý negativ | 80 Kč + 8 Kč/políčko | 350 Kč |
Proc? vzdyt je to parametr jako kazdy jiny.No protože každý jiný parametr je jiný?
u barvicek zadna sedy prechodak ale zadny software nemuze nahradit, je li cast snimku prilis tmava ci naopak, dochazi ke ztrate informaceŠedý přechodový filtr je možné nahradit složením více snímků s různými expozicemi přes sebe pomocí alfa kanálů s přechody vytvořenými pomocí gradientu. Teoreticky by měli stačit dva snímky (jeden oprovídající zatmavení filtru, druhý "normální"), ale pokud je rozdíl mezi světlou a tmavou čáíatí snímku velký, bylo by lepší použít více snímků s postupně odstuňovanými přechody, obzvlášť pokud se nepoužívá RAW, ale jen JPEG. Nevýhoda tohoto postupu je nutnost více expozic*, takže se dá použít jen pro statické scény. Jenže s přechodovým filtrem se stejně fotí hlavně krajiny, takže to zas tak velký problém není. Druhá nevýhoda je větší pracnost - je třeba udělat snímkům alfa kanály, aby odpovídaly částem snímků, které jsou dobře exponované, což může být v praxi docela náročné. Na druhou stranu, možnost vytvoření libovolného přechodu umožňuje docílit efeků, které s klasickým přechodovým filtrem nejsou možné. Například velmi typický je případ, kdy se fotografuje vnitřek mísnosti a okno je v důsledku přeexponování čistě bílá (nebo nedejbože světle fialová) plocha. Přechodový filtr je v tomto případě nepoužitelný (leda že si děláte na místě vlastní, přesně kryjící tvar okna
Co z toho plyne: je lepší se problémům vyhnout (např. vynecháním oblohy) než se pokoušet mírnit je manipulacemi.
To je sice pravda, ale ne v těchto třech příkladech. Na poslední fotografii jsou sice barvy lepší než na předchozích dvou, ovšem za cenu kompozice. Není vidět počátek vodopádu. Z tohoto hlediska je pro mě druhá fotka (z těchto nabízených) nejlepší.
Ta druhá je fakt příšerná.
To se nehádám.
Ale to je prostě teď móda, kritizovat přepaly, tak se musí za každou cenu zamatlat.
Dneska je móda kde co. V jiném flamu se tu hovoří o filmu a o zrnu. By mě zajímalo, co je na něm tak pěkného, že někteří používají film s co největších zrnem a ještě jej přidávají do digi. Kámoš profík mi na tohle odpověděl, že tomu nerozumím. Ano nerozumím, fotka tohoto typu je vesměs subjektivní (není-li cílem co nejvěrněji zachytit skutečnost). Buď se mi líbí nebo ne. A ta dvojka se mi z těch tří líbí prostě nejvíce.
To kolem listů (a kolem větví a podobných objektů na jiných fotkách) není chromatická aberace?a tam to rozhodně aberace je. I kolem těch listů. Koukni do EXIF - ten snímek má expozici 25 sekund. Během té doby se hýbal - je to klasická aberace kolem okrajů listů. Je vidět, že v okamžiku, kdy nebyly ty listy v protisvětle, problém mizí.
Mimochodem, vcera jsem cetl web, kde si nekdo pochvaloval digital kvuli dynamickemu rozsahu :). Zvlast diaky pry mely rozsah velmi maly.
Diapozitiv má skutečně nižší rozsah než dnešní DSLR, negativ je na tom pořád o něco lépe, ale už to není tak moc. Dneska už jde spíš o zvyk, že u DSLR je potřeba exponovat spíš podle světel, zatímco u filmu spíš podle stínů.
Mimochodem, jeden zajímavý názor na téma rozsahu:
Většina článků na podobné téma se zabývá vynikající expoziční pružností filmu, hlavně negativu (klidně 10 a více EV), a v tichosti vypouští zásadní bod – tenhle rozsah bez nadržování či vícenásobné expozice (pro ČB) či několikanásobného skenování s následným složením více snímků v počítači (pro například extrémně kontrastní barevný diapozitiv) nikdy, a za tím si stojím, nikdy nedostanete normální cestou na fotopapír. A jestliže akceptujete nadržení ve fotokomoře nebo vícenásobnou expozici, máte pak nějaký problém s toutéž operací realizovanou v počítači?
Film má proti chipům taky tu nespornou výhodu, že jeho přepaly nevypadají zdaleka tak hnusně (nemají ostré hrany, nevznikají různé digitální artefakty), protože film má nelineární odpověď.
Když se na senzoru načte v nějakém kanálu nebo rovnou ve všech maximální hodnota
Tady jsem samozřejmě myslel, že je tam to maximum na nějaké souvislé ploše, je-li to jeden bod, tak to samozřejmě nevadí.
A vůbec, co si tady vůbec dovoluješ pochybovat o věci, kterou normální lidi berou jako faktto je u me normalni .)?
Správná expozice jedné scény je stejná jak pro ten film, tak pro ten digitál.Nikoliv.
Film má proti chipům taky tu nespornou výhodu, že jeho přepaly nevypadají zdaleka tak hnusně (nemají ostré hrany, nevznikají různé digitální artefakty), protože film má nelineární odpověď.
Jak už jsem naznačoval v minulém příspěvku, rozdíl je hlavně v tom, že zatímco film má velký problém s podpaly a docela dobře zvládá přepaly, u senzoru digitálních foťáků je to naopak. Dokonce se dá říct, že pokud člověk na DSLR používá raw formát, je ideální strategií (z hlediska množství zachycené informace) exponovat tak, aby nejsvětlejší místo fotky bylo těsně pod hranicí přepalu, a pak to srovnat při konverzi. Výjimkou jsou samozřejmě scény, kde některá místa do přepalu jít musejí, má-li být zbytek fotky použitelný (třeba lampy na nočních fotkách).
Navíc bych řekl, že film tady má výhodu "síly zvyku", podobně jako jsem to zmiňoval v souvislosti se zrnem - lidé si prostě za ty roky zvykli, že černá plocha bez kresby je v pořádku, zatímco bílá plocha bez kresby je špatně.
I s přepálenou oblohou by to vypadalo mnohem lépe. Ale to je prostě teď móda, kritizovat přepaly, tak se musí za každou cenu zamatlat.
Dívám se na to dost podobně. V podobné situaci radši risknu bílou oblohu, než bych vytvořil takhle nevěrohodnou fotku. Nebude z toho sice fotka na výstavu, ba ani na zeď, a nejspíš ani na web ne. Ale je-li účelem zdokumentovat kapličku, svůj účel splní. Když bude cílem udělat fotku, která bude stát za to, tak tam holt budu muset přijít jindy.
Tak toto IMHO forma HDR je. Sice velmi primitivní, ale není to nic jiného než jen velmi jednoduchá matematika. Dalo by se to přirovnat ke kompresi. Viz třeba toto.Například velmi typický je případ, kdy se fotografuje vnitřek mísnosti a okno je v důsledku přeexponování čistě bílá (nebo nedejbože světle fialová) plocha. Přechodový filtr je v tomto případě nepoužitelný (leda že si děláte na místě vlastní, přesně kryjící tvar okna ), ale složením fotografie z více snímků je možné docílit stav, jaký normálně vidíme v důsledku vyššího dynamického rozsahu a automatické adaptace oka. Stačí jen vhodně zvolit alfa kanál, který z fotografie exponované pro místnost vybere vše mimo okna a obdobně u fotografie exponované pro vnější osvětelní vybere pouze ono okno.
Pozor: toto není HDR - HDR pužívá konverzi z 16ti či vícebitových barených kanálů na 8 bitů pomocí mapovací funkce v celém obrazu, zatímco napodobení šedáho filtru požívá alfa kanál tak, že přes sebe položí různě exponované vrstvy, jejíchž alfa kanály zajistí, že se z každé vybere jen korektně exponovaná část.
Nejspíš záleží, co se pod HDR ještě zahrne a co ne. Pokud se HDR rozumí konverze vícebitových barevných kanálů do osmi bitů přes mapovací funkci (která právě dělá ony nereálně vypadající obrázky), tak to HDR není.To je vcelku jedno z kolika bitů do kolika se to tlačí ne? Furt je to tlačení.
Pokud se ale pod HDR rozumí jakákoliv metoda zvýšení jasového rozsahu, tak to HDR je, i když při zpracování nikdy není použita vyšší barevná hloubka než je použita ve zdroji.Já bych navrhoval to místo nějakého populárně-odborného termínu
HDRnazvat, tak jak se to nazývá v třeba v oblasti zpracování audio signálů: expanze/komprese rozsahu. Pak není moc nad čím váhat.
BTW: podobné "triky" se dělaly už s klasickým filmem pomocí vícenásobné expozice ...A já k tomu nepotřebuju ani víc snímků s různou expozicí.
B+W EW KSM C-POL MRC 72 mm filter got the most points and… was disqualified. It’s hard to say why a polarizer tagged with letters “c-pol” on the ring, and “circular-pol” on the box turned out to be linear. Perhaps it wouldn’t be so shocking if it hadn’t been for the fact that it was manufactured by an acknowledged company with a good reputation. Additionally it’s the most expensive in the field. Shame and scandal.
prechodak nonstop???Nepsal jsem "nonstop", ale "téměř nonstop".
I rarely use graduated filters – I generally dislike their use, they are one of the things that if you can see it's been used then it looks awful. There are sometimes technical reasons to use them, but usually much less common than the person with a box of them likes to think. If you've got a box of hammers, then every problem is a nail...:)))
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.