Jak jsem potkal počítače 4

21.2.2024 19:17 | Přečteno: 1158× | Historie

Školní rok 1989/90 byl významný nejen pro mne.

Přelomový ročník

Na prázdniny před třetím ročníkem mi David někde sehnal k půjčení klasickou učebnici C od Kernighana a Ritchieho, takže kromě nějaké brigády a sjíždění Lužnice s některými spolužáky jsem si četl o převodu mezi stupni Fahrenheita a Celsia a neviděl žádný důvod, proč by Céčko mělo být lepší než Pascal.

Na přelomu srpna a září se konala v Brně velká mezinárodní geometrická konference a my studenti jsme dostali možnost pomáhat při organizaci za drobný přivýdělek. Tak jsme vyzvedávali účastníky na nádraží a vozili je na fakultu nebo na místo ubytování a pomáhali, s čím bylo třeba. Taky jsme chodili na přednášky, ne že by nám k něčemu byly dobré, ale abychom byli po ruce pro případ potřeby. Vzal jsem si na přednášky svoji malou placatou šachovnici, že během přednášek budu s Davidem hrát šachy, jak jsme to občas dělávali i během výuky. Ale David měl s sebou tlustý stoh papírů a řekl: „Musím si s tím zalézt někam dozadu, nemáme to legálně, kdyby si toho všiml někdo, kdo ví, o co jde, mohl by být průšvih.“ Na prvním papíru byl velký nápis XENIX.

Abych na nic nezapomněl, musím ještě dodat, že před začátkem třetího ročníku proběhlo úvodní dvoutýdenní soustředění vojenské vysokoškolské přípravy, následované ztraceným dnem na vojenské katedře v každém týdnu podzimní výuky, což pak naštěstí v listopadu skončilo. Dostal jsem opět koleje, takže už jsem nebydlel s Igráčkem, ale s Petrem, co měl přezdívku Vitásek, a s jedním spolužákem z gymplu, který studoval geografii. Igráček bydlel na stejných kolejích, takže jsme se někdy scházeli na pokec a šachy.

Na začátku ročníku jsem dostal od docentky Horové nabídku pracovat jako pomocná vědecká síla, mým hlavním úkolem měla být tvorba výukových programů pro její předmět Numerické metody. Abych pravdu řekl, tento předmět se u mne řadil mezi ty méně oblíbené, ale zlákalo mě, že by to mělo být na PC. Taky stovka měsíčně navíc tehdy nebyla zanedbatelná položka, takže jsem souhlasil. Kdo by tenkrát mohl tušit, že jsem tím rozhodnutím nasměřoval své profesní působení až do dnešní doby.

Docentka Horová mi domluvila přístup k PC, vyfasoval jsem disketu, někde jsem vyhrabal papíry, co jsem dostal skoro před dvěma lety, a vydal se do počítačové učebny na oddělení informatiky, kde v té době kromě dříve uvedených TNS byly také čtyři počítače PC. Nejsem si jistý, jestli to byla ty stejné, se kterými jsem se setkal dříve, ale patrně ano. Pokud s pamatuji, tak žádné další školení jsem neabsolvoval. Čas jsem si rezervoval už předtím, tak jsem usedl k příslušnému stroji a pokusil se spustit 'qd' , jak jsem to měl naučeno. Ale příkaz se ukázal jako neznámý. Začal jsem probírat papíry, co jsem měl s sebou, a zkoumal jsem, co mám vlastně dělat. Do vedlejšího stolku to zpozoroval jeden z učitelů, kteří sem na PC chodili taky. „Nepotřebujete pomoc?“ zeptal se. „Zkoušel jsem spustit tenhle program,“ ukázal jsem do svých papírů, „ale asi tady není.“ „Pusťte si Norton Commander, ten je lepší.“ A ukázal mi, jak se dotyčný program pouští a základní ovládání. Tak jsem se setkal s praotcem všech dvoupanelových správců souborů s typickou modrou obrazovkou, která je u některých jeho následovníků jako třeba Midnight Commander standardem do dneška. Ostatně i některé klávesové zkratky jsou od té doby stejné, i když myslím, že F2 pro uložení souboru se používalo i v integrovaném prostředí Turbo Pascalu.

Práce s Norton Commanderem mi také rychle pomohla pochopit strukturu adresářů na počítači. Na PDP jsem vlastně pracoval jen ve svém domovském adresáři a na PC o dva roky dřív zase jen v adresáři, ve kterém byl nainstalován Turbo Pascal. Celou hodinu jsem pak strávil tím, že jsem procházel jednotlivé adresáře na disku a zkoumal, co je v nich uloženo. Kromě Turbo Pascalu jsem našel řadu dalších programů, o nichž jsem neměl ani zdání, k čemu slouží.

Postupně jsem se ale s pomocí dalších lidí, kteří na počítačích pracovali a většinou byli ochotní poradit, seznámil s některými zajímavými programy. Kromě několika her jako třeba Space Quest I nebo Sokoban a nějakého pokročilejšího textového editoru (myslím, že se jednalo o Word Perfect), který uměl tisknout jednoduchou matematickou sazbu jako indexy či exponenty, a proto ho někteří zaměstnanci hodně používali, to byla sada programů Norton Utilities. Součástí sady byl například program na obnovu smazaných souborů, program na neobnovitelné smazání souboru či celé diskety, což se mi jednou omylem podařilo, a také program (možná se jmenoval Disk Editor), který umožňoval zobrazovat jednotlivé sektory na disku a také přímé zásahy do nich. S jeho pomocí a díky radám zkušenějších jsem postupně zjistil význam některých pojmů, např. co je to boot sektor, FAT tabulka a jakou má strukturu, jak jsou soubory uloženy v adresáři a podobně.

Dokonce jsem se s ním naučil likvidovat Ping-Pong virus. (Možná, že to bylo až v následujícím školním roce, po těch letech si to už přesně nevybavím.) Ping-Pong virus se objevil na všech PC v učebně. Asi půl hodiny po zapnutí počítače se najednou objevil na obrazovce puntík, který poletoval po obrazovce a odrážel se od okrajů obrazovky a písmen, a to všechno v textovém režimu, který byl na PC tehdy standardem. Jinak byl virus neškodný. Nutno říci, že viry byly tenkrát běžnou záležitostí, což bylo dáno tím, jak se šířil software. Navíc když uvážíme, že MS–DOS v podstatě neměl multitasking, tak programátoři virů, které běžely na pozadí, museli být poměrně šikovní. Od někoho jsem se dozvěděl, že Ping-Pong virus sedí v boot sektoru místo zaváděcího programu, takže se spustí hned po startu počítače, a vlastní boot sektor přesune jinam. S uvedeným programem z Norton Utilities jsem zjistil, že některé sektory, které jsou ve FAT tabulce označeny jako vadné, ve skutečnosti obsahují původní boot sektor. Pak stačilo uvedený sektor překopírovat do boot sektoru a pak hned restartovat počítač, aby virus běžící v paměti nestihl přepsat boot sektor zpět. Když se ale dnes zpětně podívám na to, co jsem tehdy s Norton Utilities prováděl, považuju skoro za zázrak, že jsem na počítačích nezpůsobil žádnou škodu.

Hlavně jsem se samozřejmě věnoval tvorbě výukových programů pro numerické metody v Pascalu. Nebylo to tak těžké, jak jsem se zprvu bál, a když jsem potřeboval poradit, obrátil jsem se na Davida. Společné matematické přednášky už jsme sice neměli, ale chodili jsme spolu na vojenskou katedru a na přednášky z marxistické filozofie, což by byla kapitola sama pro sebe. David jednou projev přednášející soudružky charakterizoval výrokem: „Syntakticky zcela správně, sémanticky bez jakéhokoliv smyslu.“

Jednou jsem potřeboval najít chybu v programu, ale v počítačové učebně bylo obsazeno. Před budovou jsem náhodou potkal Davida. Mezi řečí jsem se zmínil, že mám problém s programem, ale není volný počítač. „Tak pojď se mnou, mám trochu času,“ nabídl mi a pak mě zavedl do suterénu budovy, kde sídlila chemická sekce, už si nepamatuji, jestli to byla organická nebo anorganická. Tam v nějakém kutlochu byl počítač, který David pustil. Na obrazovce chvíli běžely nějaké texty, které jsem na PC při startu předtím neviděl. David to suše komentoval: „To je XENIX.“ Pak zadával nějaké příkazy, načež se objevilo známé integrované prostředí Turbo Pascalu. „Spustil jsem emulátor DOSu, snad to bude fungovat,“ řekl David, vzal si ode mne disketu, nahrál program do prostředí, zkompiloval ho a spustil. Počítač kompletně vytuhnul.

David vypadal trochu překvapeně. „Tohle se v XENIXu moc nestává,“ prohlásil, provedl hardwarový reset tlačítkem k tomu určeným, spustil všechno znovu včetně Turbo Pascalu a jal se zkoumat můj zdroják. „Nemůže být tady ten rozdíl nulový? To bys pak měl na dalším řádku dělení nulou,“ a ukázal na jisté místo v programu. „No, vyloučit to úplně nemůžu,“ připustil jsem. „A zkoušel’s to debugovat, tedy odladit?“ opravil se David, když viděl můj nechápavý výraz. „Nevím, jak se to dělá,“ zalhal jsem, protože jsem netušil, o čem mluví. „V tom integrovaném prostředí je to hračka, na podezřelém místě nastavíš breakpoint – to najdeš v tomhle menu, program ti tam zastaví a pak můžeš zkontrolovat hodnoty proměnných, případně i změnit,“ ukázal mi základy ladění programů. To vypadalo velmi užitečně, protože dosud, když jsem hledal chybu, nechával jsem si vypisovat obsah proměnných na obrazovku. „Můžeme to hned zkusit,“ řekl David a udělal to, co mi předtím ukazoval. Na inkriminovaném místě se skutečně po několika krocích cyklu objevilo dělení nulou.

„Dík, to už asi zvládnu. Stačí zjistit, proč se tam objevuje nula,“ poděkoval jsem a David ukončil Turbo Pascal. „To je numerika, že?“ zeptal se, když mi vracel disketu. Přikývl jsem. „A jak to jde?“ „Celkem dobrý, ukazuju graficky, jak se jednotlivé metody chovají pro různé funkce. Zásadní problém je v tom, že když chci změnit funkci, musím program zkompilovat znovu. Hodilo by se mi zadat výraz s funkcí do běžícího programu a pak počítat její hodnoty v bodech, kde to potřebuju.“ David pokrčil rameny: „Tak si definuj gramatiku a máš to.“ „Tomu vůbec nerozumím,“ přiznal jsem se. David se poškrábal na hlavě a krátce se zamyslel. „Nebo to přeskládej do reverzní polské notace, potom už se to vyhodnocuje snadno. To není těžké, vezmeš dva zásobníky, do jednoho strkáš čísla nebo proměnné, do druhého operace, a vždycky po konci příslušné operace to přesuneš do jednoho. Musíš hlídat závorky a správnou prioritu operací. Nejlepší je zkusit si to na papíru na pár příkladech, tak na to přijdeš za chvilku.“ Ještě jednou jsem poděkoval a na rozloučenou mi David řekl: „Zkus to přepsat do céčka, nebudeš litovat.“

Ačkoliv se mi do toho moc nechtělo, dal jsem na Davidovu radu a začal programy přepisovat. Integrované prostředí Turbo C bylo v podstatě stejné jako u Turbo Pascalu, takže hlavní boj se odehrával na poli syntaxe. Postupně jsem ale céčku přišel na chuť a zjistil jsem, že nabízí daleko větší možnosti než Pascal. Taky jsem přišel na to, že přes počáteční značné nesnáze je pro mě lepší rovnou se pustit do něčeho většího, než zkoušet jednoduché příklady podle učebnice. Prostě skočit do vody a snažit se plavat.

V céčku jsem pak postupně vytvořil i funkce pro zadávání a vyhodnocování matematických výrazů v běžícím programu podle Davidovy rady. Bylo to to nejsložitější, co jsem do té doby programoval, ale nakonec se to povedlo. Dokončil jsem to ale až v jarním semestru, protože onen ročník byl přelomový nejen pro mě osobně, jelikož jsem se začal vážněji zabývat programováním a numerikou, což mě v podstatě živí dodnes, ale byl přelomový i celospolečensky. Do podzimního semestru totiž zasáhly listopadové události, které přerušily výuku a další činnosti s ní spojené, ale hlavně ukončily vládu komunistů.

Původně jsem uvažoval, že bych věnoval celou kapitolu tomu, jak jsme jako studenti požívali pád komunismu. Pak jsem ale usoudil, že bude lepší držet se počítačového tématu, takže uvedu jen několik perliček z onoho období.

Po zahájení studentské stávky byly nejhektičtější asi první dva týdny. Pak už bylo jasné, že zásadní změny se dají jen těžko zvrátit a taky že nás nevyhodí ze školy, což byla z počátku velmi reálná hrozba. Aktivita většiny studentů pak postupně polevovala a ti, kteří neodjeli z kolejí domů se různě bavili. Vitásek přivezl na koleje svoje Atari, Viktor disketovou jednotku a taky jednojehličkovou tiskárnu BT100. Na ní pak tiskl studentské letáky. Tisk jedné stránky trval asi deset minut, ale dalo se udělat až deset kopií najednou, když se tisklo přes deset kopíráků.

Je možné, že Viktor tiskl i letáky v rámci _’oficiálního‘  studentského protestu, pak ale vymyslel vlastní hnutí ISIS (nikdo netušil, co ta zkratka znamená), což byla recesistická studentská organizace, jejíž členem se stal každý, kdo podepsal její prohlášení, byt’ třeba s poznámkou, že s tím zásadně nesouhlasí. Hnutí mělo požadavky jako třeba prodej alkoholu za výrobní cenu, zvýšení rychlosti eskalátorů na dvojnásobek s výhledem na čtyřnásobek a podobně. Letáky jsme různě rozvěšovali, a pak se balili reakcemi lidí, kteří to k mému velkému údivu většinou brali vážně.

Jak polevovala aktivita studentů, uvolnily se počítačové učebny, které byly předtím zabrány pro práci stávkového výboru, takže jsem zase začal chodit pracovat na svých programech, protože to vypadalo, že v jarním semestru už poběží vše normálně, až na politické předměty a vojenskou katedru, které k velké úlevě studentů skončily. Na PDP se objevil Tetris, který tam někdo naprogramoval, takže jsem čas trávil i pokusy o naskládání co nejvíce čtverečků do řad. Při vzpomínce na Tetris se mi také vybavil blog jednoho programátora, který jsem kdysi četl. S kamarády soutěžili, kdo udělá na PC funkční Tetris o co nejmenší velikosti. Rekord byl něco přes 500 bajtů.

V jarním semestru došlo k dalším změnám. Objevily se nové počítačové časopisy, některé byly překlady zahraničních vzorů, ale jeden byl původní český s názvem Bajt. Informace o něm na internetu jsou velmi kusé (např. zde), ale pokud si dobře pamatuji, články v nich byly opravdu velmi zasvěcené a jejich autoři dokázali postihnou pozitiva i negativa softwaru i hardwaru, o kterém psali. Časopis jsem měl předplacený od druhého čísla a odebíral jsem ho až do jeho krachu.

Univerzitě bylo vráceno původní jméno, z oddělení informatiky se stala samostatná katedra a Katedra aplikované matematiky zanikla, její členové, kteří nebyli informatici, přešli na jiné katedry. Vzhledem k ukončení politických a vojenských předmětů, jsem se se studenty informatiky a tedy i s Davidem, setkával už jen zřídka. Dvě z těchto setkání si ale dobře vybavuji.

V té době se objevil legendární textový procesor T602. Neběžel v textovém režimu, ale v grafice, takže uživatel viděl na obrazovce zhruba to, co pak vylezlo z tiskárny, uměl tisknout skoro na všem a byl oproti jiným produktům daleko levnější. Díky tomu se stal patrně nejrozšířenějším textovým procesorem své doby. Při jednom náhodném setkání setkání s Davidem jsem mu nadšeně líčil vlastnosti T602, o kterém David kupodivu moc nevěděl. David mě shovívavě vyslechl, pak šáhl do své brašny a vytáhl nějaké potištěné papíry. Myslím, že tam byly i nějaké jednoduché matematické výrazy. Vypadalo to skoro jako z profesionálně vytištěné publikace a na první pohled to bylo o dost lepší než tisky z T602. „To je TeX,“ řekl David, „ale jen jehličková tiskárna. Z laserové je to samozřejmě daleko lepší.“ To bylo mé první setkání s geniálním sázecím softwarem profesora Knutha, který také používám dodnes.

Pak jsem se s Davidem jednou potkal v tramvaji. Náhodou jsem ho zahlédl, jak listuje v nějaké počítačovém časopise. Protlačil jsem se k němu mezi cestujícími a zeptal se: „Něco zajímavého o PC?“ David vzhlédl, ukázal do časopisu a řekl: „To nejsou písíčka, to jsou počítače.“ Na přístroji na fotografii byl zřetelně patrný symbol nakousnutého jablka.

       

Komentáře

[Radovan]

Mikrobáze a BAJT

[Vtipnéř]

Díky za odkaz.

[Fuki]

Tak PC doba to si na gympli pamatam IBM PC XT bez harddisku s 2x5.25 disketou DD a Herkules monitorom. Dalo sa na tom kodit v turbo pascale a hrat Defender of the Crown. Aj Norton tam bezal. V 91 sme dostali ministersky dar 10x Videoton 286ky (s turbom na 16MHz tusim) a HD disketovkou 5.25. Monitory EGA. Zvladalo to hru F19 Stealth Fighter kde ochrana proti kopirovaniu bolo rozpoznanie stihacky pri starte co pre plastikoveho modelara bola brnkacka No a prve eroticke obrazky v dihitere na 16farieb. Jeden sa nacitaval asi 20 sekund... Server bola 286ka s 20GB harddiskom, siet Arcnet. A prva skusenost s virusom Yankee Doodle. Takze s McAfee antivrom ktory zvladal snad 50 virusov sme zili od PC praveku.

Okrem Bajt, Computer a Softwarove Noviny som v obchode objavil aj cosi nevidane - herny casopis Excalibur co stal sialenych 19 kcs tusim... Vreckove vtedy som mal 50kcs na tyzden takze 3 dni bez piva! No s tym pivom to este nebolo tak zhave, nemal som este 18 ale kde tu naliali.

[PetebLazar]

Pro ty co ho tehdy nepotkali(neslyšeli).

[xxxs]

ten 20GB nebol nahodou 20MB?

[PetebLazar]

Já bych si tipl i model Seagate ST-225, ono jich tehdy zase tolik nebylo (modelů).

[Fuki]

Pravda 20MB Mali sme na nom aj DoubleDisk takze kapacita sa virtualne blizila 50MB kedze sa tam ukladali vacsinou dobre kompresovatelne textove subory ci pascal zdrojaky. To bola doba MSDOS 4x tusim. Kedze stanice boli bezdiskove tak bolo treba mat WorkstationBoot disketu - teda MSDOS boot a nejaky *.SYS co spristupnil siet. Neskor sa zohnal dalsi harddisk a updatlo na Novell a mastila sa asi moja prva sietova hra - NCSnipes.

Este jednu zaujimavost som si spomenul, tak napriek tomu ze tie 286ky boli PC/AT tak sme k nim mali XT klavesnice s F1-F10 na lavom boku.

[zito]

Moc pěkně napsané. Musím říci, že obdivuju schopnost takhle si chronologicky vybavovat minulost a rekonstruovat jí do textu. Hrozně mě to baví číst, protože to naopak mě pomáhá si najednou ten čas taky vybavit.

Já šel na FAVku na ZČU už vybavený osmibitem ze střední, ale někdy v roce 90 nebo 91 jsme s kamarádem dostali kontakt na nějaký výprodej Tesly Eltos v Praze a dojeli jsme si celkem pro tři počítače SAPI. Najednou si vubavuju, že mě stál 2700,- no a měly svoje mouchy. Asi všechny měly nějaké vadné paměti. To byl stroj pane. Po zapnutí isostat vypínačem zepředu se rozjel větrák, který by utáhl fukar na seno v takovém průmyslovém zdroji. Zepředu byly dvě bulharské 5,25" floppy DD (360KB). Vadné paměti začínaly na nějakých stovkách kilobajt, takže DOS najel. Takže první co jsem dělal byl nějaký testovací prográmek, který ukázal, na kterých bitech paměti je problém. SAPI bylo dílo Eduarda Smutného a dodané bylo i s kompletním schématem! Rovnou jsem si k tomu koupil dvě desky IO, jedna měla 8 čipů 8255 a druhá byla na nějakou sériovou komunikaci (cena byla nějaká směšná tenkrát). Nutno říci, že jsem je nakonec asi nevyužil. Paměti jsem pořešil myslím docela rychle. V Praze už existovalo GME a ekonomicky zajímavé bylo koupit DRAM 256K x 1 bit. V SAPI byly ruské 64Kx1. Moc se kvalitně testované před osazením asi nebyly, nebo zdechly během osazování. Protože jsem spořivá povaha, tak jsem na desku docpal (místa tam bylo dost) nějaký rychlá 74S00, kterým jsem zkombinoval chip selecty a nahradil rovnou čtyři vadné DRAM čipy tím jedním z GME. Už si nepamatuju přesně kolik vadných pamětí bylo dohromady. Asi jsem je tam nějak popřehazoval. No, ale byl úspěch SAPI jsem všechny uchodily. Grafická karta v tom byla CGA. Monitor jsem koupil černobílý v nějakém z mnoha obchodů počítačových komponent co se všude plno vyrojilo. V devadesátkách bylo obchodů s hardware docela dost. Ta technika se tenkrát točila docela svižně. Upgrady byly na stále na pořadu. SAPI nemělo RTC, takže se datum zadával po každém spuštění. Překládal jsem myslím zpočitku pomocí tpc.exe. Turbo Pascal měl svojí command line variantu. Mělo to kolem 60KB, takže se to vlezlo na tu 360KB disketu. V rámci upgradů byla nějaká Robotron FDD, která uměla 720KB, později došlo i na nějakou HD Teac 1.2MB. SAPI umělo jeden (nebo dva?) ISA sloty, takže jsem osadil Hercules. Ale co Hercules, on měl fantastickou paměť 128KB a to se muselo využít, takže jsem si napsal driver na RAM disk a když nejela grafika na Herculesu, tak jsem mohl mít tpc.exe v RAM disku a to byl fofr... Ještě, že Volkov napsal vlastní obdobu NC. A teď si vybavuji ty užasné dokumentační programy Techhelp, Sysman, nebo diganostiku Checkit. Samozřejmě jakmile bylo v dosahu normání PC XT, tak jsem SAPI opustil. Pak následovala nějaká 286... furt se počitač po kousíčkách upgradoval. Po roce 2000 už tahle překotnost zcela pominula. Ty devadesátky, ten začátek PC - to byla zajímavá doba.

[Vtipnéř]

Moc pěkně napsané. Musím říci, že obdivuju schopnost takhle si chronologicky vybavovat minulost a rekonstruovat jí do textu. Hrozně mě to baví číst, protože to naopak mě pomáhá si najednou ten čas taky vybavit.

Děkuji. Pár let jsem si říkal, že je škoda, že tyhle věci pomalu upadají v zapomnění. Nakonec jsem se rozhodl, že zkusím něco sepsat, dokud si to pamatuji. Pracoval jsem na tom po kouskách asi tři roky, ale když jsem se do toho jednou pustil, tak už vzpomínky naskakovaly. Nicméně platí moto, kterým je uvozena úvodní část.

Jirka

[Vtipnéř]

Taky jsem moc rád, že to doplňují další pamětníci.

[PetebLazar]

Když jsem nastoupil před koncem devadesátých let jako IT administrátor do firmy, překvapil mne služebně starší kolega s hlášením, že je třeba přidat prostor na filesystému našeho Linuxového serveru. V té době jsem již věděl, že jde o ext2 a měl jsem za to že to technicky není možné. Zvědavě jsem tedy sledoval přes jeho rameno jak v terminálu rázným cd skočil přímo do mountpointu dotyčného filesystému a příkazem rm z něj odmazal gigabytový soubor bigshit4. Doplnění, že tyto soubory jsou vyloučeny z taru cíleného na DAT pásku bylo posledním chybějícím střípkem mozaiky.

[PetebLazar]

Starší technika disponovala vlastním zvukem, takže se po létech mohla stát hudebním nástrojem. Co kdo za 20 let zahraje na iPhone 14?

Kdyby někoho zajímalo kam zmizely všechny disketové mechaniky.

[Radovan]

Na TUC-TUC-TUC bude stačit i ten ohryzek, dnešní muzika stejně o ničem jiném není

[PetebLazar]

Nesdílím Váš optimismus, že se někdo bude za 20 let trápit s interpretací/aranžmá dnešní "muziky".

Aspoň podle AI žánrové analýzy historických žebříčků Bilboard 100.

[Radovan]

To nebyl optimizmus

Oni už dnešní "interpreti" nic jiného než aranžmá neumí, viz aktuální (s)hit: https://www.youtube.com/watch?v=2owCQFQKxzE

A porovnej ten zešvédovaný remix s originálem: https://www.youtube.com/watch?v=Fbx5lIG9Ir4

[PetebLazar]

Teď mi došlo, že skladbě Toxic od Britney Spears je právě let, do ...... ten čas letí.

[PetebLazar]

O: .. právě dvacet let ..

[Radovan]

Pche, tyhlety novoty, víš kolik roků je Wellermanovi?

[PetebLazar]

To předpokládám že nikdo přesně neví, první nahrávka má dle Wikipedie pocházet z roku 1971.

OT: S auto-tune v zádech si dnes člověk nemůže být jist asi ničím.

[Radovan]

To je sice první nahrávka, ale tou dobou už měl sto let. Teda přibližně, přesně to opravdu nikdo neví.

Mimochodem, historici se přou kde přesně stál ten Dům u vycházejícího Slunce. V New Orleans totiž byly dva bordely toho jména

No, Kerndlové v Eurovizi ani Auto-tune nepomohlo...

Ale schválně, zkus si originál: https://www.youtube.com/watch?v=1rISPBztL_E

Potom nejznámější cover: https://www.youtube.com/watch?v=ChvC6BhxyI0

A nakonec recover: https://www.youtube.com/watch?v=E2N-2eTdIvc

Jenže na to musí být prvotřídní muzikant, ne vymlácená makovice.

[PetebLazar]

Mě na těch aktuálních nahrávkách/reedicích vadí příšerná komprese (omezená dynamika), byť je mi jasné že pro poslech v metru/autě je to asi ideální.

Nakonec tady se dá skoro s jistotou podle barvy odhadnou rok produkce.

Můj život se dělí na tři části. Druhou, když jsem poprvé slyšel Nothing Compares 2 U v podání Sinéad O'Connor a třetí kdy jsem poprvé slyšel House Of The Rising Sun v podání The Animals.

[Radovan]

I ta česká se dala. Slyšel jsi jí od Bílého Bůvola?

Tenkrát mi přišlo že po Nothing Compares skončila dobrá hudba. Ne že by pak už žádná nevznikala, ale šlo spíš o výjimky. Té špatné začalo být příliš.

[PetebLazar]

Převzaté skladby moc nemusím, byť samozřejmě jsou vyjímky jako například "Boty proti lásce" ve srovnání s These Boots Are Made For Walkin.

[PetebLazar]

Zajímalo by mne zda se někdo v posledních dvou-třech dekádach odvážil přijít s 10min+ skladbou.

[Radovan]

To mi připomnělo jednu písničku od Meatloafa, živé vystoupení ze sedmdesátých let, první tři a půl minuty - kdy běžné rádiové hopsačky už dávno končí - jenom předehra, celkem jedenáct minut.

Já mám také obvykle radši originály, jenže ty sem tenkrát nesměly, takže spoustu těch písniček jsem poslouchal v češtině a slovenštině, a díky tomu se mi pak ty originály líbily mnohem víc. Třeba https://www.youtube.com/watch?v=vLsBnkZbaAM

Kdysi v rádiu jsem slyšel jednu, prý nejdelší českou píseň, měla nějakých třicet až dvaatřicet minut. Také sedmdesátky. Ono také jaké dnešní rádio by něco takového odvysílalo, vždyť by se jim tam nevešly reklamy! Tohle bylo na Praze před třiceti roky a ještě v rámci hudebního pořadu, takže pro náročnější a způsobilé posluchače. Dnešní streamovači by to ani nedoposlouchali.

[PetebLazar]

Anglické originály měly z mého pohledu jednu velkou výhodu, v době kdy člověk nerozuměl jejich textu jej ani obsahově neposuzoval (považoval jej za ideální, i když byl nezřídka triviální) a hodnotil čistě hudbu, české verze logicky tuto "výhodu" neměly.

[Radovan]

To je pravda, hudba je podstatná. Ony ani ty české texty občas nebyly nic komplikovaného: https://www.youtube.com/watch?v=mmfZiWIKn0Q

Jenže jiné zase byly a o to víc trpím u těch dnešních průjmů.

Takhle znělo když se smíchala dobrá západní hudba, dobrý český text a dobrá slovenská zpěvačka: https://www.youtube.com/watch?v=uhF5MEq9mvY

[PetebLazar]

To si kdysi stěžoval Zdeněk Svěrák jako textař, že hudba je daleko více oceňovaná. Za písničku "Šel nádražák na mlíčí" (424 slov) údajně dostal pouhou pětistovku kdežto Jaroslav Uhlíř dostal Smetanu (1000 Kč). A to prý v písničce použil pouze dva tóny a to ještě nijak daleko od sebe.

[Radovan]

Však skladatel to má mnohem těžší, zrovna Uhlíř o tom něco ví

https://www.youtube.com/watch?v=L288wxtEkTY

Proto je těch textařů spousta a dobrých skladatelů strašně málo...

[PetebLazar]

Občas lze zaznamenat stesky, že díky neexistenci nahrávek původních autorů/interpretů (např. Francisco Tárrega 1852-1909) nemáme představu to to, jak tato "měla správně znít". Na druhou stranu je to požehnáním, každé současné provedení je tu samo za sebe a může oceněno samostatně jako každé jiné bez svazujícího vzoru "originálu". Těch několik dochovaných asi nikoho v rozletu neomezí. Možná, že dostatečnou inspirací jsou předchozí provedení virtuózů v mezidobí. Cover verze moderních originálních nahrávek se typicky dočkají hodnocení jak byl někdo úspěšný v napodobení originálu, či jak se mu to nepodařilo.

[Radovan]

Jo, tomu říkám hudba, zrovna před chvílí jsem si poslechl kousek z Concierto de Aranjuez. Ale to je o dost novější

Jestli bude co hodnotit na paskvilech, které vznikly vysekáním pár kousků z nahrávek starých hitů (protože celé by to dnešní "umělci" ukrást nedokázali), zmixováním s nasamplovanými sračkami v počítači a přidáním stále opakovaného bučení...

Ale zajímalo by mě jak původně zněla tahle. Já jí znám až v elektronické verzi z Phoenixe

No, někdy se originál ani napodobit nedá, protože není. Tak třeba jednu anglickou a jednu ruskou.

[PetebLazar]

U té zmíněné skladby (Jeux Interdits/Giochi proibiti) je snad autor neznámý. Připisuje se různým autorům, takže kdybychom její vznik umístili například do Paříže v roce 1839 mohla zaznít na tehdy fungl nové kytaře Reneho Lacote (interpretace jiné skladby od Sora), čistě teoreticky by si na ní mohl stačit zahrát i Fernando Sor (1778-1839), který v Paříži do konce svého života působil.

[bubák]

Pepa Nos Šípková Marjánka 8 minut, asi přes půlku je komentář, tak snad se to taky počítá.

[Augilera]

Ja ani nevim co je Welerman natoz kolik mu je let :)

[PetebLazar]

Dle Wikipedie jde označení lidové balady, odkazující na "wellermen". Zásobovací lodě bratři Wellerových, jedněch z ranných osadníků Otago oblasti na jihu Nového Zélandu. https://en.wikipedia.org/wiki/Wellerman

[Radovan]

Nedávno to byl hit roku. Na YouTube najdeš pár set verzí včetně české: https://www.youtube.com/watch?v=PonXffPqUFc

[PetebLazar]

hudba: Irský námořnický tradicionál

Někdo u Protheusu odbyl domácí úkol?

[Radovan]

Nojo, oni se prohrabali jenom k Irish Rovers. Tak mají blbě polokouli

[mrBeat]

Hit roku? To sotva kdyz tu sracku slysim poprve :)

[Radovan]

Si byl od Covidu doteď zalezlý v protiatomovém krytu?

Tak zkus něco staršího, třeba se chytneš: https://www.youtube.com/watch?v=YpSNGp5LiWE

[mrBeat]

Tak ono v dobe spotifajove ma uz clovek moznost si hudbu vybirat a neposlouchat komercni odrhovacky v radiu, takze je velka sance ze "hit roku" vetsinu populace mine.

[Radovan]

Když si tohohle songu konečně všimla (s)hitrádia, byl jím už dávno zaplavený celý Internet. Takže v éteru to zase tak velký hit nebyl.

[Holmes]

No totedy nebyl :) Nebo radis na socialkach kde ti tuhle skvaru posilaji znami ? To pak je odrazem tve osobnosti a lidi s kterymi se stykas. Takze frcite na komerci a tady naoko places za kvalitni hudbou.

[PetebLazar]

Jste první kdo konečně přinesl označení "kvalitní" do diskuse. jste ho schopen obecně definovat? Pro někoho kdo je schopen maximálně odlišit to co se mu (ne)líbí, je (ne)zapomenutelné, chytlavé, atd. by to bylo velkým přínosem.

[znamka punku]

Je to proste. U kvalitni hudby na zanru nezalezi a bude se hrat i po desetiletich. Proste tu kvalitu proveri cas. A treba vysespominana Britney s Toxicem je popik jak vysitej ale hraje se s vdekem dodnes (pomohl tomu asi i klip )

[PetebLazar]

Možná je tomu i naopak, že právě jen kvalitní hudba přežila v podobě kopií vydaných partitur (opečovávaných manuscriptů), záznam je to s námi "chvíli". V některých případech dokonce navzdory údajné autorově neochotě interpetovat veřejně své dílo..

[Radovan]

Pořádné retro

https://www.youtube.com/watch?v=kd7qeP3R5vw

A poslouchat se to dá i dnes, pokud člověk není omezený vepř.

[PetebLazar]

Podle dávné báje chtěl král Gilgameš získat nesmrtelnost a tak navštívil jednoho mudrce aby mu v tom poradil. Ten mu řekl: "To je jednoduché, stačí nespat sedm dní a sedm nocí." Král Gilgameš byl ale natolik vyčerpán že prakticky vzápětí usnul. Mudrc během jeho spánku každý den upekl nových chleba, když se Gilgameš po sedmi dnech probudil byl první chleba plesnivý, druhý vlhký, ... , šestý měkký, sedmý ještě teplý. Král si tak uvědomil marnost svého snažení. Úplně marné to nebylo, zajistil si nesmrtelnost v bájích a hudbě.

[Radovan]

Jojo, znám ty staré "pohádky". Iasón, Sun Wu-kchung... Leží mi tu Mahábhárata, kterou bych si po skoro čtyřiceti letech chtěl přečíst znovu, ale nějak nestíhám.

Jak dopadá dnešní produkce ve srovnání s nimi? Třeba Marvelovky:

https://www.fandimefilmu.cz/clanek/34452-madam-web-je-naprosty-prusvih-podle-uplne-vsech

[Bhim]

A mas tu tlustou od Hare Krisna nebo redigovanou ?

[Radovan]

Jinou tlustou. Takže to bude trochu delší čtení, knížky do 300 stránek dávám za víkend :)

[Terrea]

Partitura je nedokonaly zaznam. Vystihne ideu ale uz ne ladeni a barvu nastroju, tempo je taky orientacni a italsky zapis dynamiky ci “hlasitosti” pasazi je omezeny. Tudiz dirigent ci solista si s tim dilem muze dost pohrat a mozna je to uplne jinde nez zamyslel skladatel. Ale muzeme to brat jako znamku kvality - cim vic verzi a aranzi tim hodnotnejsi kousek to bude.

[PetebLazar]

Ladění bych očekával poplatné době vzniku, dobové nástroje asi mohou částečně přispět k představě o tehdejším znění. Dříve jsem tu odkazoval na interpretace na kytaře luthiera Reneho Lacote, dva jeho nástroje z 1824 a 1839 vypadají na shodný model s vcelku podobným projevem.

[Radovan]

Dvacet roků není nic, Wellerman se hraje po půldruhém století. I když s přestávkami. Apache od Shadows má jenom něco přes šedesát ale stále zní. Želva a Holubí dům podobně.

[vlk]

v blogu ma zaujala BT100, bola to moja prva tlaciaren, A4 tlacila cca 55minut, jedna ihlicka potrebovala kopirak, pre istotu som tlacil vzdy na dva papiere (ako rezervna kopia) a pri dvoch papieroch bola ihlicka aj trocha tichsia.

mal som ju pripojenu na moj prvy pocitac MATO-1, klon zo Zavadky nad Hronom - domaca a trocha odlahcena verzia pocitaca PMD85. nemal som na to takmer ziadne hry, tak som si ich musel naprogramovat, to ma nejak donutilo sa to naucit a nejak mi to ostalo